Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Pozdrav: Sestry a bratři, shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy.
Introit: Oči všech s nadějí vzhlížejí k Tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije. Ž 145,15
Píseň: 618
Modlitba: Hospodine, přicházíme dnes, abychom Tě spolu s celým Tvým lidem chválili před lidmi i celým stvořením. Od Tebe pochází všechno dobré v našem životě i v celém světě. Ty jsi hoden chvály, protože dáváš svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posíláš na spravedlivé i nespravedlivé.
Dobrořečíme Ti za za výsledky lidské práce. Děkujeme Ti za zdraví a sílu, za své kolegy v práci, za své spolužáky a spoluobčany. Přijmi naše poděkování za to, že se svými blízkými smíme žít v míru.
Vyznáváme, Pane, že si nedokážeme vždy uvědomit všechno Tvé dobrodiní. Ty se staráš o své děti, už jsi nám to v našich životech tolikrát ukázal, a my se přesto cítíme sami, ztrácíme se a bolí nás to.
Slituj se, prosíme, nad námi a odpusť nám. Dej nyní nově zaznít Kristovu evangeliu a obnov jím naši víru. U stolu Páně nám dej znovu okusit svoji lásku a milost, tak, abychom se mohli znovu radovat z Tvé přítomnosti. Pro Ježíše Krista našeho Pána a Spasitele. Amen.
Slovo dětem:
Píseň: S379
Čtení: Gn 13
Píseň: 446
Text: Ef 1,3-6
Haleluja. Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Haleluja. Ž 104,13
Dnešní neděle je nedělí vděčnosti. To vlastně není až tak zvláštní, protože každá neděle je nedělí vděčnosti. Protože poslání křesťanů je „chválit slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším“, jak jsme slyšeli v našem dnešním textu z epištoly do Efezu. Slyšíme také, že předmětem chvály je to, že v Ježíši Kristu dostáváme duchovní požehnání všech nebeských darů. S tím souhlasíme, skutečně v Ježíši Kristu se před námi objevuje naplno Boží láska, Boží nabídka života. Máme o tom mluvit, máme o tom ujišťovat. Přesto je tu jedno veliké ALE, které mě trápí. JAK tuto základní informaci předat, aby nebyla nátlakem, aby nebyla vnucována s určitou formou, ale aby vyplynula jako informace a ujištění pro konkrétní život. Aby i ten konkrétní život byl zřetelně součástí oné Boží cesty za člověkem.
Právě svědectví apoštola Pavla a jeho žáků je pro nás vodítkem. Ale to musíme číst pozorně. I ten dnešní text. Působí na nás poněkud nadzemsky. Co to vlastně jsou nebeské dary, které dostáváme, a které nám Pán Bůh v Ježíši Kristu žehná? Jaký mají vztah k našemu každodennímu životu? Jakoby se objevovalo to, co je součástí laciné kritiky křesťanství. Jde o jakési nadzemské věci, které nemají s životem nic společného. Ano, bezesporu, autor epištoly do Efezu měl představu nebeského prostoru, kterou s ním nesdílíme. Ale zároveň hodnoty tohoto nebeského prostoru pro něj zásadně ovlivňovaly skutečnost našeho světa. Autor nepopírá stvoření. Naopak, právě vyznáním Hospodina, Boha Izraele jako stvořitele tohoto světa, začíná svůj hymnus chvály na začátku listu. Tento Bůh posílá Ježíše z Nazareta, tento Bůh nabízí člověku synovství. Možnost být Božími dětmi. Určil účel stvoření.
A upozorňuje nás, kde začít. Kde začít vnímat Boží přítomnost ve svém životě i v životě kolem nás. Upozorňuje nás, abychom se dobře podívali na všechny ty dary, které máme na stole Páně. Abychom se učili každé ráno rozhlížet a děkovat před každým jídlem, že ho smíme přijímat z Božích rukou. Právě tato vděčnost za stvoření, za všechno, co dostáváme, je něco, kde velice dobře můžeme navázat rozhovor s naším okolím. Tedy s těmi, kdo prostor života, kdo život jako takový nevnímají jako samozřejmost, jako cosi, co si sami můžeme zařídit a na co máme právo. A pak se najednou začne otevírat život a pak najednou začneme dostávat odvahu k výhledu do budoucnosti.
Právě to máme před sebou v příběhu Abrama a Lota, který se nám může otevřít pouze z pohledu darovanosti života. Až z tohoto pohledu jej můžeme pochopit. A až z tohoto pohledu dává smysl vybrat tento příběh pro Neděli díkčinění. A právě pro dnešní dobu. Abram a Lot totiž zjišťují, že „země jim však nevynášela tolik, aby mohli sídlit pospolu“. Řešení sporu, řešení budoucnosti společného života závisí právě na pohledu na život. To si dobře uvědomujeme v době, kdy skutečně země není schopná naplnit požadavky na životní standard všech lidí. Kdy je problém utečenců čím dál tím palčivější. "Ať nejsou rozepře mezi mnou a tebou a mezi pastýři mými a tvými, vždyť jsme muži bratři. Zdalipak není před tebou celá země? Odděl se prosím ode mne. Dáš-li se nalevo, já se dám napravo. Dáš-li se ty napravo, já se dám nalevo." Toto slovo není pouhým projevem náklonnosti, je zároveň vyznáním, že to Hospodin dává život, kamkoliv člověk půjde.
Lot vybírá a vybírá si místo, kde bude zajištěn. Ta malá zmínka, že země, kterou si Lot vybral byla jako země egyptská, není pouhým popisem. Je spíš „nadpisem“, označením toho, na co Lot vsadil. Na zemi, kde život existuje tak nějak sám od sebe, kdy budoucnost života řídí „neviditelná ruka plodnosti“. Tento pohled, kdy se člověk spoléhá, že se něco udělá samo, je v Bibli jednoznačně negativní. Jakákoliv důvěra v mechanismus, který je nad vztahem Boha a člověka, nad lidským vyznavačským jednáním, je něčím, co život ničí. Takovým se ukáže být i Lotovo rozhodnutí, jak už je zřetelně naznačeno - „Lot se rozhlédl a spatřil celý okrsek Jordánu směrem k Sóaru, že je celý zavlažován, že je jako zahrada Hospodinova, jako země egyptská. To bylo předtím, než Hospodin zničil Sodomu a Gomoru“.
Abramovo rozhodnutí důvěry v dar života, který dostáváme od Hospodina, vede k otevřenosti druhému člověku. Byť by bylo rozhodnutí tohoto člověka chybné. Nevede k závisti, nevede ke zlobě, ale k pokoji. A Hospodin se k tomuto pohledu důvěry přiznává. Ukazuje, že skutečně On je tím, který dává prostor k životu, že On je tím, který dává život jako takový. „Poté, co se Lot od něho oddělil, řekl Hospodin Abramovi: "Rozhlédni se z místa, na němž jsi, pohlédni na sever i na jih, na východ i na západ, neboť celou tu zemi, kterou vidíš, dám tobě a tvému potomstvu až navěky. A učiním, že tvého potomstva bude jako prachu země. Bude-li kdo moci sečíst prach země, pak bude i tvé potomstvo sečteno. Teď projdi křížem krážem tuto zemi, neboť ti ji dávám."“
Jako bychom se dostávali znovu zpět k textu z listu do Efezu. To ten Hospodin, Bůh Abrahamův, ten, který je Stvořitelem a Dárcem života, ten všemu žehná v Ježíši Kristu. V něm se přiznává k životu, v něm určuje smysl života - „v něm nás již před stvořením světa vyvolil, abychom byli svatí a bez poskvrny před jeho tváří. Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny
a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším.“
Dostáváme se zpět k poslání, které máme. K poslání křesťanů. Jsme tu úplně jednoduše proto, abychom se učili děkovat za ty základní věci, které dostáváme k životu. Abychom uměli být ve vděčnosti a důvěře otevření vůči druhému člověku tak, jako Abraham. Abychom pak dokázali otevírat příběh Ježíše z Nazareta a vidět v něm požehnání všeho, co dostáváme. Abychom rozpoznali rozměr synovství Božího, ve vší jeho radosti a naději. Tak, abychom tuto radost a naději dokázali předávat druhým.
Amen.
Píseň: 179
Vyznání vin: Pane, vyznáváme, jak snadno propadáme beznaději při pohledu na svět kolem sebe. Vyznáváme, že se nám až příliš rychle ztrácí výhled na možnosti života, který Ty nabízíš. Je nám to líto. Je nám líto, že neumíme svědčit o Tvé naději. Děkujeme, že nás v této bez naději nenecháváš, ale zveš nás ke svému stolu. Děkujeme, že Ti smíme odevzdat všechno, co nás tíží a trápí.
Odevzdáváme Ti všechna svá provinění, všechno sobectví a nesplněné úkoly v Tvé službě. Před Tebou, Bože, chceme vyznat svůj hřích. Potvrďme, bratři a sestry, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.
A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.
Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.
Slovo milosti: Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. I lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina. Ž 34,9-11
Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.
Preface: Otče, děkujeme ti,
neboť ty jsi náš Bůh.
Nebe a země a všechno, co žije,
ti vděčí za svůj původ.
Tvé světlo osvětlilo svět
a dalo povstat životu;
člověka jsi stvořil podle svého obrazu,
řídil jsi jeho cestu
a vedl jsi ho svým přikázáním.
Slyšel tvé slovo z úst tvých poslů,
nám všem jsi řekl své věčné Slovo:
v Ježíši Kristu, tvémm Synu.
V něm máme život.
Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí
chválit tebe, našeho Otce,
tobě děkovat,
tebe oslavovat
a tebe vyznávat:
Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.
Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“
(1K 11,23-26)
Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:
Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.
Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň
397
Pozvání: Hospodin řekl svému lidu: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. I my se smíme nyní odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.
Přijímání: Společenství těla Kristova.
Společenství krve Kristovy.
Propouštění: Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
Jan 14:23
A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."
Zjevení Janovo 21:3-4
Můj příbytek bude nad nimi a já jim budu Bohem a oni budou mým lidem.
Ezechiel 37:27
Píseň: 635
Přímluvná modlitba: Otče všech lidí, na Tebe očekává všechno Tvé stvoření, že mu dáš pokrm v každý čas. Bereme jen to, co rozdáváš, sytíme se dobrými věcmi, které dáváš ze své štědré ruky. Kdybys skryl svou tvář, propadli bychom úzkosti a beznaději. Ty však jsi s námi a my Tě chválíme a oslavujeme. Dnes Ti zvlášť děkujeme za úrodu na polích, v sadech a na vinicích, kterou jsi nám daroval. Děkujeme Ti za možnost práce v našich povoláních i za všechny prostředky, které jsme směli přijmout ke svému živobytí.
Odstraň, prosíme, všechnu ziskuchtivost a tvrdost lidského srdce, které sleduje jen svůj prospěch. Dávej každému z nás ducha ohleduplnosti a ochoty, abychom uměli pomáhat tam, kam nás posíláš. Dávej nám odvahu postavit se zaběhaným řádům tam, kde vedou k sobectví a bezohlednosti.
Pomoz své církvi, aby se nepropadala starostem sama o sebe, ale myslela v modlitbě i pomoci na ty, kteří jsou bezmocní a hladovějí. Pomoz jí, aby nabízela povzbuzení a naději všem, kteří se snaží pomoci a už jsou unaveni.
Prosíme za náš stát i za celý svět. Prosíme, aby lidé nevzdávali úsilí o spravedlivou správu Tvého stvoření. Aby nevzdávali snahu o smíření mezi lidmi.
Voláme k Tobě, Pane, nezapomínej na Hanku a Toničku, které jsou v zajetí v Pákistánu. Povzbuzuj je, potěšuj a navrať jejich rodinám.
Vyslyš, prosíme, naše tiché i hlasité prosby a díky.
Vyslyš nás, když společně voláme: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Ohlášky:
Poslání: Nedělejte si tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.
Mt 6,31-33
Požehnání: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země! Amen
Žalmy 67:2n.7an
Píseň: 489