Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

1.12.2013 Ř 13,11-12 (Jiří Ort)

Zde je odkaz na kázání ve zvukové formě : ulozto.cz

Uhříněves 1.12.2013

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v 1. neděli adventní zvu vás, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

Introit: Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Ž 24,7

Píseň: 273

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, my, Tvoje děti, dnes přicházíme, protože jsme slyšeli Tvé zavolání. Slyšeli jsme, že k Tobě smíme přijít a poslouchat a čekat na Tvoji milost, Tvoji naději. Upínáme k Tobě své oči a snažíme se rozpoznat Tvé povzbuzení, pohlazení a pomocnou ruku, které máš pro nás připravené. Vždyť je dnes první neděle adventního času. První neděle očekávání a těšení na zázrak Tvé milosti. Děkujeme, že tak smíme přicházet, že se smíme těšit na Tvé Slovo o tom, že jsi za námi poslal svého Syna, aby byl každému člověku, a tedy i nám, záchranou.

Chceme Tě dnes prosit, abychom z Tvého Slova neslyšeli jenom střípky, útržky, ale aby k nám promlouvalo cele a proměňovalo nás tak, abychom Ti byli dobrými služebníky. Tak prosíme nejen za sebe, ale za celou Tvoji církev po celém světě. Amen.

Slovo dětem: narozeniny Adam a Eliška

Píseň ze Svítá: S 23

Čtení: Iz 2,1-5

Píseň: 275

Text: Ř 13,11-12

Haleluja. Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Haleluja. Ž 50,2.3a

Dnes je první neděle adventní. Romana přečetla nádherný text z proroctví proroka Izajáše. Text plný naděje. Text plný touhy po lepším světě. Jenže – když ho čteme, tak si nejsme vůbec jistí, jestli to skutečně není pouze lidská touha, lidská zbožná iluze. Národy se budou ptát Hospodina, jak žít. „I překují své meče na radlice svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.“ (Isa 2:4 CEP) Je to vůbec možné? Je naše očekávání, čekání na příchod, na advent, vůbec reálné? Vždyť svět je takový, jaký je. A naivita ho nenapraví.

O čem je tedy advent, příchod? O čem je naše očekávání? Apoštol Pavel říká: „Víte přece, o čem je tento čas.“ Vytrhává nás z našeho relativismu, z našich nejistých otázek, odmítá to, že bychom mohli nevědět a jasně říká - „vy víte, o čem je tento čas“. Beru si to dost osobně, protože otázek mám vždy spoustu. Ale Pavel má pravdu – já skutečně vím, my skutečně víme, o čem je tento čas. Jen nám k tomu Pavel ještě něco řekne.

Textem, který jsme slyšeli, Pavel završuje výzvu k osobní proměně, výzvu ke změně života na život pod určitým nárokem. Proč tuto výzvu přijmout Pavel říká jasně – protože víte, o čem je tento čas. Vůbec nepopírá situaci, ve které posluchači žijí. Není naivní. Jeho hodnocení člověka je velice tvrdé. Znovu jsme na to narazili na biblické hodině, kde Pavlovu epištolu do Říma pročítáme a promýšlíme.

Ale – Pavel se tím nemusí – a nenechává – určovat. To pro něj není to podstatné. A zřetelně, důrazně, volá – nenechte se tím určovat ani vy. Ne proto, že bychom měli zavřít oči, že bychom raději měli usnout a nic nevidět. Ne proto, že bychom měli odmítnout tento svět a utéct do nějakého lepšího. Pavel říká pravý opak - „Probuďte se! Noc pokročila a den se přiblížil“. Pavel je přesvědčený, že není realistické, ale zcela zásadně chybné přesvědčení, že svět je takový jaký je a nedá se s tím nic dělat. Že člověk je takový, jaký je, a nedá se s tím nic dělat.

„Noc pokročila a den se přiblížil“. Stačí jen přestat spát a otevřít oči. To bylo provokativní za dnů Pavlových a není to o nic méně provokativní dnes. Mám tento důraz rád, je tématem Mariina tatínka, který si toto Pavlovo slovo dal do titulu své knihy, která je jeho vyznáním. A já si uvědomuji, jak rád se nechávám vést touto knihou, tímto tématem, jak rád se učím rozpoznávat ono světlo nového dne. Rozpoznávat světlo adventu.

Jsem přesvědčený, že právě toto jsou slova, že právě toto je důraz, který dnes moc potřebujeme slyšet všichni. Sám u sebe si uvědomuji, jak neustále sklouzávám do skepse, jak často nejsem schopný vidět život, který má smysl. Jak často sklouzávám do pocitu, že se musíme snažit žít tak, jak je to správné, ale zároveň se musím vyrovnat s tím, že to správné vlastně vždy prohraje. Už jste mohli postřehnou, že se s tím skutečně dost často vyrovnávám. A nejsem sám, je to problém naší společnosti. Lidí, kteří se o něco snaží a už jsou unavení. A to lidí nejen v naší společnosti, ale i v církvi. A najednou slyšíme – nejsme v tom pocitu první – apoštol Pavel moc dobře věděl, proč tato slova tak szdůrazňuje.

Jedním z důvodů byl i onen nárok na proměnu lidského jednání v kapitolách 12-13. Pavel u toho výčtu prostě nechce zůstat. Zásadně se brání iluzi, že tento svět, svůj život můžeme proměnit z vlastních sil. Právě tady se setkává s tím naším starozákonním textem: to ze Siónu vzejde Zákon, to Hospodin bude soudit. To k Hospodinu přijdou národy. Pro Pavla je zřetelné, že to, co vše proměnilo, ono svítání, je Kristus. V něm se můžeme proměnit. V něm se proměňujeme.

A to je to, co vyhlížíme. Co si připomínáme právě v adventu. Že na nás Pán Bůh nezapomněl a nezapomíná, ale otevírá před námi nový život. Něco, čemu se sami nemůžeme propracovat, při vší snaze, při vší touze. To Pán Bůh přichází a otevírá naše oči a my vidíme. Protože za námi přišel. Ta nová skutečnost již je tady – v Ježíši Kristu. On je mocnější než všichni darebáci, než naše slabost, naše skepse – naše vzdálení od Hospodina, náš hřích. V Ježíši Kristu, v tom ukřižovaném a vzkříšeném je osobní naděje každého člověka i celých lidských dějin.

V této jistotě se smíme odvážit „odložit skutky tmy“. Odmítnout představu, že aby člověk naplnil život, musí přijmout pravidla, která diktují vítězové. Odmítnout představu, že musíme své děti učit ostrým loktům, abychom se na nich neprohřešili. Naopak – my smíme obléci zbroj světla. Obléci Krista, jak Pavel říká na jiných místech.

A pak můžeme žít. V jistotě, že víme, komu patří budoucnost. Najednou není ani ten starozákonní text pouhým zbožným přáním, ale tou skutečnou realitou. Vždyť i naše životy jsou v Boží ruce a u něj je naše budoucnost. A tak smíme přijmout jeho výzvu pro Boží lid: „Nuže, dome Jákobův, choďme v Hospodinově světle.“ To smíme vědět. Vždyť víme, o čem je tento čas. To si smíme připomínat v tomto adventním období. O tom, o novém životě, který má v Hospodinově světle budoucnost, smíme a máme svědčit svému okolí. Aby každý věděl o naději, kterou mu Pán Bůh nabízí. Amen.

Píseň: 270

Vyznání vin: Pane Bože, vyznáváme své sevření, ve kterém se rozhlížíme a všechno kolem nás se nám zdá nespravedlivé. Vyznáváme, jak těžko rozpoznáváme Tvoji cestu kolem nás i v našich vlastních životech. Trápí nás to a bolí nás to a my pak neumíme svědčit o Tvém životě, který každému nabízíš. Chceme se nyní před Tebou ztišit a odevzdat Ti všechno to, co nás tíží a co nám brání žít Tvůj život plný lásky a odpuštění, ke kterému nás zveš, ke kterému nám nabízíš posilu.

…

Pane, společně a nahlas před Tebou chceme vyznat svůj hřích. Chceme vyznat, že nejsme lepší než druzí lidé a spolu s nimi neseme vinu na bídě Tvého stvoření. Potvrďme, sestry a bratři, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.

A přece se odvažujeme před Tebe předstoupit s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pane, v naději víry v Tvého Syna a našeho Spasitele Ti chceme odevzdat všechnu trpkost, kterou ve svém srdci cítíme, chceme odpustit těm, kteří nás zranili a chceme poprosit za odpuštění ty, které jsme zranili my. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Slovo milosti: Toto praví Hospodin: Všemohoucí Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, odpouští všem, kteří činí pokání a obrací se k němu.

Amen.

Modlitba:

Pane Bože, děkujeme Ti za cestu, kterou před námi znovu otevíráš v tento čas adventu.

Děkujeme Ti za základ života, který jsi nám dal v Ježíši Kristu.

Děkujeme, žes jej dal do základu celého svého stvoření.

Děkujeme za Tvou přítomnost, kterou nám dáváš rozpoznávat ve chvílích bolestných i radostných.

Děkujeme za Tvou spravedlnost, která je naplněná milostí a odpuštěním.

Děkujeme za dar víry, díky kterému smíme vědět, že vše kolem nás směřuje ke svému konci, který Ty máš pevně v rukou.

Děkujeme za dar naděje, ve kterém se smíme účastnit budování Tvého království.

Děkujeme za dar lásky, který nám dává sílu a odvahu ve vztazích, které smíme a máme naplňovat k obrazu Tvé spravedlnosti.

Děkujeme za to vše, co od tebe smíme přijímat a s celým stvořením tě dnes chceme chválit:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech. Amen.

Slova ustanovení: Ty jsi v pravdě svatý, Bože, pramenem všeho posvěcení. Způsob svým svatým Duchem, abychom při přijímání chleba a vína byli učiněni jedno tělo s Kristem i se vší církví. Dej, ať zůstaneme ve společenství s ním až do onoho dne, kdy s ním budeme večeřet v jeho království.

Neboť on v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: V tuto chvíli tedy pokorně prosíme, ať nás tato hostina posilní na cestě života, připravuje k setkání s přicházejícím Pánem. Když v jednom společenství spolu lámeme chléb a pijeme z jednoho kalicha, ať jsme zde účastni s naším Pánem, od něhož přijímáme život, do jehož milosti vstupujeme a vírou v něho jsme posilováni.

Vždyť jsme slyšeli: Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud on nepřijde.

Kdo tedy chcete, přijměte jeho pozvání, ať přicházíte odkudkoli: pozvání do světa lásky a odpuštění, pravdy a milosrdenství.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Fp. 4,4

Ten, od něhož je to svědectví, praví: "Ano, přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši! Zj. 22,20

Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem.

1Te 3,12

Píseň: 510

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme Ti právě dnes odevzdat všechny, kdo ztratili či ztrácí naději. Pro které je doba adventu dobou konfrontace s vlastní beznadějí.

Prosíme za ty, kteří doprovází své blízké v jejich odcházení a neví se s tím rady. Moc myslíme na sestru Nečasovou, které se přitížilo.

Prosíme za rodiny, kde právě toto sváteční období odkrývá neporozumění. Pane, prosíme pro ně o naději.

Prosíme za všechny generace. Prosíme, abys každému ukazoval, že v Tvé milosti se otevírá naděje v kterémkoliv věku.

Odevzdáváme Ti naši společnost, ve které ztrácíme schopnost vidět dobré věci a přemáhá nás tak skepse. Prosíme, dávej naději tam, kde se lidé snaží o budování dobrých věcí a už je vyčerpává boj s odmítáním či lhostejností.

Prosíme dnes za lidi v místech konfliktů. Prosíme za lidi v utečeneckém táboře Za'atarí v Jordánsku. Děkujeme za politiky a občany Jordánska, kteří jsou tak otevření lidem v nouzi. Prosíme za bezmocné obyvatele Ukrajiny, kteří bezmocně sledují, jak jim život určuje ruský diktát.

Prosíme za naději pro Hanku a Toničku a jejich rodiny. Moc prosíme, pomoz jim, navrať Hanku s Toničkou domů.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky i své prosby.

Pane, spolu s celým Tvým lidem k Tobě voláme jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno.

Ž 34,3n

Požehnání: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází. Jemu sláva i moc navěky. Amen. Zj 1,4.6

Píseň: 487