Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

25.12.2013 Mt 2,1-11 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 25.12.2013

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny na společných bohoslužbách ujištěním, že Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v Jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží. Ž 98,1

Píseň: 304 V tmách čekáme Tvůj, Kriste, jas

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme dnes s velkou vděčností. Přicházíme, abychom se v důvěře v Tvé Slovo nechali ujistit o tom, že jsi přišel za každým člověkem v Ježíši Kristu, našem Pánu.

Děkujeme, že se znovu smíme těšit na připomenutí Tvé cesty. Toho, že vede za všemi odstrčenými, zmatenými, hledajícími. Děkujeme, že smíme věřit, že přicházíš i do své církve. Za námi, kteří se místo statečného vyznání všelijak strachujeme, kteří váháme tváří v tvář všelijaké lidské nouzi, kteří se stále dohadujeme o smyslu Tvého příchodu na tento svět, o smyslu Tvé cesty, o smyslu kříže a vzkříšení.

Děkujeme, že Ty nás uprostřed naší bídy pozvedáš a zveš ke svému stolu spolu se všemi lidmi. Děkujeme za dnešní zázrak naděje. Amen.

Čtení: Mt 2,1-11

Píseň: S 133

Text: Mt 2,10-11

Haleluja. Na své milosrdenství se rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. Haleluja.

Ž 98,3

»Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“«

To je dnešním tématem. Narodil se Ježíš. A evangelista dál vypráví svůj příběh, aby nám ukázal, co se to vlastně stalo, když na tento svět přišel Ježíš z Nazareta. A jak se tato událost týká našich životů. Zvolil zajímavý způsob. Narodil se Ježíš, v Judském Betlémě. Tedy tam, kde židé očekávali narození davidovského mesiáše. A my bychom čekali, že teď na scénu přijdou ti, kteří by tam z logiky věci patřili. Zástupci Božího lidu. Alespoň ti židovští pastýři, o kterých mluví evangelista Lukáš. Ale Matouš nic takového neudělá. Přicházejí mudrci kdesi od východu. Pohané. Kteří prostě viděli hvězdu a jsou přesvědčení, že ta hvězda znamená narození židovského krále. A toto narození má být i pro ně nesmírně důležité.

Najednou se před námi otevírá zvláštní věc, která je nám asi nejbližší právě u Matouše. Nejbližší proto, že Matouš byl křesťanem ze Židů a vypráví tu o naději, kterou sdílel spolu se svým národem. S těmi, kteří mu byli nejbližšími. A najednou do toho nejzásadnějšího svědectví nechává vstupovat pohany. To je zajímavé. To je i naše zkušenost, že svědectví o Ježíši jako o tom, jehož zvěst má co mluvit do lidského života, že má smysl ji naslouchat, snažit se ji pochopit a následovat, že toto svědectví není jakoby rezervováno pouze pro křesťany. Na to narážíme poměrně často v dějinách, ale i v současnosti, v naší osobní zkušenosti. Teď nemyslím zneužívání Ježíšových slov bez jakékoliv snahy jim skutečně naslouchat, teď mluvím o lidech jako Mahátma Gándhí. Pan profesor Armbrustr, jezuita, který působil dlouhá léta na misii v Japonsku, mluvil o tom, jak často objevil Ježíšovy citáty napsané na ozdobných tabulkách na stěnách bytů. Aniž by majitelé domů byli křesťany. Ale ty myšlenky byly vnímány velice pozitivně, byly inspirací. A nemusíme chodit tak daleko, i mnozí lidé kolem nás s úžasem naslouchají Ježíšovu svědectví. Mluvím o tom proto, že situace, kterou tu před námi Matouš rozehrává, je pro nás známá. Není nám cizí. I my jsme její součástí.

A tak pozorujeme ony mudrce, jak vstupují plní nadšení do kulis klasické mocenské situace. Kdy tlak a napětí, které vytvářel Herodes v Judsku, byl obrovský. Pro nás srovnatelný tak s 50. lety minulého století. V podstatě krutovláda vůči elitám kombinovaná spojená s podbízením širokým vrstvám. A do toho vstupují mudrci s tou skvělou zprávou, že viděli na východě hvězdu a jsou přesvědčení, že se narodil král Židů.

Jakoby se mudrci neuměli správně vyjádřit, jejich pojmenování Spasitele je vlastně naprosto pohanské. Ozve se v Matoušově evangeliu už jenom při procesu s Ježíšem jako posměšek ze strany pohanských vojáků nebo přímo Piláta. Vzpomněl jsem si na situaci z historie, kdy zástupci hnutí, které založil Petr Valdés ve 2. polovině 12. století, stáli před papežskou kurií s tím, že jim chtěli nadšeně svědčit o tom, jak krásné věci objevili. A jak jsou nosné, jak lidé s radostí naslouchají evangeliu v původním jazyce a co všechno v evangeliu objevili. Na to jim vzdělaní pánové z kurie položili teologický dotaz, na který valdenští odpověděli zcela popleteně a v očích kurie se zesměšnili. Tak nějak mi připadají tito tři mudrcové. Nevyjadřují se příliš teologicky košér. Ale zákoníci, které Herodes povolal se jim nevysmívají, pouze upravují jejich výrazy v odkazu na zaslíbení proroka Micheáše. Ale nic víc. Matouš nic neřeší, pouze nechává působit ono napětí mezi politickými ambicemi Herodovými a nově narozeným vévodou Izraele. Otevírá prostor Herodovu strachu. Takže se tu před námi otevírají znalosti Božího slova, Herodovo znepokojení i znepokojení celého Jeruzaléma, kterému tak úplně nerozumíme. Je to taková zvláštní snůška reakcí.

A odtud mudrci odcházejí. Snad to není pouze můj pocit, snad to skutečně i Matouš tak zamýšlel, ale ona zastávka v Jeruzalémě jakoby byla pro mudrce jen jakýmsi zdržením. Protože vzápětí uvidí hvězdu, zaradují se velikou radostí a vydají se do Betléma. Bez znalostí, prostě jdou za hvězdou, těší se a to už jsou v Betlémě, najdou ono dítě i s Marií a klanějí se mu, odevzdají mu dary. Vzdají mu královskou poctu. Vyznají ho jako krále, odevzdají mu víc než ony dary, odevzdají mu svůj život.

To z našeho pohledu chápeme. To známe, tak to má být. A přece bychom se měli zarazit. On totiž z Jeruzaléma nikdo další nepřišel. Nikdo se nezvedl a neřekl: „Vždyť ono se skutečně mohlo stát něco velikého! Je možné, že Hospodin promluvil. Počkejte na mě, vezmu si jen lepší boty a půjdu s vámi.“ Nic takového se nestalo. Jeruzalém zůstane znepokojený, ale statický. Statičtí zůstanou i oni znalci Zákona. Nikoho ani nenapadlo, že Pán Bůh by mohl promluvit.

Vzpomínám na jedno biblické soustředění ve Vršovicích, kde jsme si povídali nad nějakým biblickým textem, já, kamarád Tomáš, který také vyrostl ve sboru a Lucka, která uvěřila až v dospělosti. A Lucka nám říkala – „Vy ani nevíte, co máte! Pro mě se otevřel úplně nový svět. Nejenom Ježíšova zvěst, ale i společenství sboru, církve!“ A my na ní koukali a říkali si: „Jsme my to ale oslové.“ A o tom je dnešní text. Otevírá nám pozvání k cestě do Betléma, otevírá nám uši i pro netradiční pozvání, netradiční ujištění, že Pán Bůh stále promlouvá. Že nám nabízí život v tom dítěti, které se narodilo v Betlémě. V Božím království, do kterého nás právě toto dítě zve. A my dnes smíme toto pozvání přijmout u stolu, kde je pro nás připravena hostina, kde je právě tento Ježíš, jehož narození si dnes připomínáme, hostitelem. Amen.

Píseň: 306 Když se Pán Ježíš narodil

Vyznání vin: Slyšeli jsme ujištění, že nejsme sami. Že nás Pán Bůh neopustil. Že není pravda, že by byl mrtev a víra v jeho dobrotu a milost patří minulosti. Smíme svědectví o Jeho přítomnosti přijmout a radostně mu děkovat a odevzdat mu své životy.

Pane Bože, děkujeme, že jsme směli slyšet slovo o naději, svědectví, že o cestě, kterou jsi pro nás otevřel v Ježíši Kristu. Děkujeme, že smíme vědět, že tato cesta je připravená i pro nás. Děkujeme, že jsme o tom ujištěni ve svém křtu a že nám dnes nabízíš posilu ve svém hodu lásky. S úžasem a vděčností vyznáváme, jak nezasloužené je Tvé pozvání. Chceme před Tebou nyní vyznat všechno to, co nás tíží a co staví hradbu mezi nás a Tebe a mezi nás navzájem.

Vyznáváme před Tebou svůj hřích. Potvrďme, bratři a sestry, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Smíme přijmout jako odpověď svědectví o Boží milosti: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Jan 3:16

Pozdravení pokoje: V radosti z této Boží odpovědi, v radosti, že smíme přijmout Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme se i my podarovat a navzájem si podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Svatý Pane, všemohoucí Otče, věčný Bože,

chceme Tě vždycky a všude chválit a děkovat ti,
skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Jeho jsi zaslíbil jako Vykupitele
nám, ztraceným lidem.
Jeho pravda je světlem hledajících.
Jeho svatost s tebou smiřuje hříšníky.

Naplnil se čas,
poslal jsi toho, který byl zaslíben,
již nám září den vykoupení.
Proto se radujeme z tvého zaslíbení a tvé věrnosti.

Spojeni s proroky
a se všemi,
kdo očekávají tvé království,
se připojujeme k chvalozpěvu tvých andělů
a vyznáváme ke tvé cti:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397 Radujte se vždy společně

308 Jezu Kriste, štědrý kněže

Pozvání: Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." Zjevení Janovo 19:7.8a

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Slovo při propouštění:

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan 1:14

Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově.

Lukáš 2:11

Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.

1 Timoteovi 3:16

Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje.

Tt 3:4-7

Píseň: 294 Ó křesťané všichni

Ohlášky: pouze pozvat na bohoslužby ve čtvrtek a v neděli

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za dnešní radostnou zvěst. Děkujeme, žes nás ujistil, že jsi za námi přišel a přicházíš. Že Tvé cesty jsou jiné, než bychom čekali, že si vybíráš posly zcela nečekané. Moc děkujeme, žes nás dnes pozval ke svému stolu a ukázal nám, že Tvá cesta v Ježíši z Nazareta je budoucností i pro nás, pro naše životy. Pro celý tento svět.

Pane, dnes Tě chceme prosit za všechny, které jsi oslovil svým evangeliem. Ať už jsou odkudkoli. Děkujeme za jejich svědectví, které pro nás zní nově a ukazuje nám tak, že stále tvoříš nové věci. Prosíme o požehnání pro všechny, kdo poctivě hledají smysl života.

Prosíme za všechny, kdo jsou zmatení, protože jim svými vinami zastiňujeme radostnou zvěst evangelia. Moc prosíme, aby zvěst o narozeném dítěti, ve kterém jsi přišel nabídnout život, zasvítila do tmy jejich odmítnutí Tvé milosti.

Prosíme za všechny nemocné, za ty, kdo tyto sváteční dny musí trávit v nemocnicích. Prosíme za sestřičky i doktory, abys je provázel v jejich nelehké službě. Aby uměli být nejen pomocí, ale i povzbuzením.

Prosíme za všechny, které svátky zastihly uprostřed jejich služby potřebným. Prosíme za ty, kdo pomáhají v utečeneckém táboře v Jordánsku. Prosíme o naději pro všechny, kteří z nejrůznějších důvodů přišli o své domovy.

Pane, moc prosíme o smíření. O naše smíření s těmi, se kterými si nerozumíme, se kterými jsme v konfliktu. O smíření v rodinách, kde už není cesta zpět a navíc si lidé každým dalším krokem ubližují.

Pane, i dnes k Tobě voláme s prosbou o pomoc pro dívky, které jsou stále v zajetí kdesi v Pakistánu. Prosíme za Hanku a Toničku, prosíme za jejich rodiny. Prosíme, pomáhej jim, pomáhej i těm, kteří se snaží o jejich osvobození.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché osobní díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu s celým Tvým lidem jako Tvé děti: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Podle toho poznáte Ducha Božího: Každé vnuknutí, které vede k vyznání, že Ježíš Kristus přišel v těle, je z Boha. Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. 8 Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. 9 V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. 1J 4,2.7-9

Požehnání: Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu. Amen. 2Te 2,16n

Píseň: 281 Narodil se Kristus Pán