Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

26.12.2013 Mt 2,13-23 VP (Jiří Ort)

Říčany 26.12.2013

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbě na 2. svátek vánoční, kdy se smíme společně těšit ze svědectví o Boží lásce a milosti.

Introit: Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. 2K 8,9

Píseň: 293 Čas radost, veselosti

Modlitba: Pane Bože, právě o velkých svátcích se nám honí hlavou základní otázky. Právě o velkých svátcích nás přepadají pochybnosti, právě tehdy váháme, jestli to všechno není nějak jinak, jestli se nepleteme. Jestli bychom neměli žít nějak úplně jinak. Jestli si z Tvého slova, z Tvého zaslíbení neděláme jenom uklidňující drogu. Takoví za Tebou dnes přicházíme. Po včerejším zářivém večeru přicházíme ráno plní otázek.

A znovu si uvědomujeme, že tu jsi s námi. Přes všechen náš pocit nejistoty a bezmoci vůči zlu v tomto světě, vůči bolesti a trápení, smíme ve společenství Tvého lidu uslyšet a zažít zvěst vánoc. Ujištění, že naše pochybnosti tu byli a budou, ale Ty do nich přicházíš a učíš nás rozpoznávat svojí nenápadnou naději. Nenápadnou cestu podivuhodně bezmocné a přece vše přemáhající lásky v Tvém Synu a našem Spasiteli Ježíši Kristu, cestu, po které nás chceš učit chodit.

Děkujeme za to. Děkujeme, že nejsme opuštění uprostřed svých otázek, děkujeme, že nemusíme vzdávat život, který jsi nám dal, ale že se smíme učit svědectví a službě tomuto světu. Protože se narodilo dítě, byl nám dán Spasitel. Amen.

Čtení: Ex 3,14-22

Píseň: 282 Zvěstujem vám radost

Text: Mt 2,13-23

Haleluja. Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti. Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno. Haleluja.

Včera jsme se spolu s mudrci radovali z narození Spasitele. Dalo by se říci, že ta atmosféra byla až snová. Ano, byly tam rušivé tóny, ale ty zůstaly v Jeruzalémě a mudrci pokračovali v cestě k Betlému, kde se poklonili narozenému Spasiteli. A pak odešli domů, do své země, ale Herodovi nic neřekli o narozeném dítěti. Takže je v Matoušově příběhu nakročeno ke krásnému pokračování. Ale dnes jsme jakoby tvrdě probuzeni ze sna. Ty rušivé tóny přerostly do reality velice hmatatelné – z Jeruzaléma se tato realita přelila až do Betléma. To, že tuto realitu vynecháme, že ji necháme za branami, prostě neznamená, že neexistuje. Je to jako bychom vypnuli na sváteční dny zprávy a pak otevřeli noviny a vrátili se do skutečnosti. Tentokrát trochu jinak, než na půlnoční bohoslužbě. Tam jsme si uvědomovali naše vlastní limity, naši snahu o vlastní spravedlnost. Tady si uvědomujeme vlastně důsledky lidských limitů, lidskěho hřích. Jakoby si ony důsledky žily vlastním životem mimo naše možnosti zásahu. Lidská vzpoura proti Bohu vytváří do mocenského soukolí, které drtí člověka a my nevíme, co s tím.

Tak jako kdysi v Egyptě. Znovu onen nevyčerpatelný obraz Egypta. A není to náhodou. Přesně tam nás evangelista Matouš vede. Přesně o to mu jde, abychom si vzpomněli na Egypt. Na ohrožení Božího lidu. Na to, jak se faraon rozhodl vyvraždit židovské chlapce, protože se cítil ohrožen. Jak Boží lid už ani nevěřil, že by se mohlo něco změnit. A do tohoto příběhu, do tohoto mocenského soukolí, evangelista zasazuje příběh Ježíše z Nazareta. Toho, kterému se klaněli mudrci. A my se máme ptát proč právě sem.

To, na co narazíme hned na počátku Matoušova vyprávění, je ujištění, že Pán Bůh se neztratil. Je to podivná cesta, kterou připravil pro toho, kterého poslal, aby člověku nabídl život. Už na počátku říká Josefovi – musíte utéct, protože Herodes chce zahubit vaše dítě. Kdyby to bylo pouze na začátku. Ono slovo zahubit má posluchači zaznít v uších, když naslouchá slovům pašijového příběhu při Ježíšově výslechu u Piláta. „Velekněží a starší však přiměli zástup, aby si vyžádali Barabáše, a Ježíše zahubili.“ Jakoby nitky z Matoušívých příběhů všechny vedly přímo k příběhu pašijovému. Ano, stojíme tu, na začátku Ježíšova příběhu před otázkou nad Božími cestami. Před otázkou kříže.

Ale to, co tu smíme a máme slyšet, nejsou pouze informace o moci, která ničí lidské životy. Ano, i to máme slyšet, protože bez této informace bychom byli velice zranitelní při každém kontaktu s realitou života. S dynamikou života. Ale - to, na co chce ukázat evangelista především, je, že do této reality přichází ten zaslíbený nový Mojžíš. Že je jí vydán stejně jako my všichni.

Marie nám přečetla oddíl z knihy Exodus, část oddílu Mojžíšova rozhovoru s Hospodinem u hořícího keře. Velice mohutně tu zaznívá, že Hospodin nezapomíná na svůj lid. Slyší jeho nářek. Ten nářek, o kterém píše prorok Jeremjáš a který cituje Matouš: „Hlas v Ráma je slyšet, pláč a veliký nářek; Ráchel oplakává své děti a nedá se utěšit, protože jich není.“ Ten nářek, se kterým si nevíme rady a před kterým utíkáme jako kdysi Mojžíš. A právě tady zaznívá přímo masivní Boží ujištění, kdo on vlastně je. Hospodin se představuje – jako Bůh Abrahamův, Izákův i Jákobův. Jako ten, který je doprovázel na jejich cestách, jako ten, který slyší svůj lid a vysvobodí ho z jeho zajetí. Který je silnější než ono soukolí, se kterým si nevíme rady.

To máme dnes slyšet na pozadí příběhu, který vypráví Matouš. V Egyptě nezůstáváme sami. Z pohledu Herodovy hrůzovlády se zdá, že vlastně Herodes zvítězil. Že Herodové všech dob vítězí. Vyhání onoho zaslíbeného ze své země. Vyhání Hospodina. Znovu a znovu se ukazuje, že lidská zvůle se nedá překonat. Stejně tak i velekněží a zákoníci mohli být spokojeni, když navedli dav před Pilátovým palácem, aby si vyžádal vydání Barabáše a Ježíše nechal ukřižovat.

Ale - už od Ježíšova narození se učíme vnímat podivuhodné Boží cesty v Ježíšově životě. Ten vyhnaný, to bezmocné dítě, sestupuje do našich úzkostí v Egyptě. A posléze odtamtud vychází a vrací se tam, kde mu Pán Bůh připravil cestu. Není síla, která by mohla vyhnat Hospodina, Boha Izraele a Otce našeho Pána Ježíše Krista z lidských životů, z lidských dějin.

Dnešní příběh byl podivný a místy velice temný. Ale právě tento příběh nám dává naději tam, kde jsme. Uprostřed všeho napětí, které prožíváme. Uprostřed mnohé zvůle, která se děje na mnohých lidech v našem státě i po celém světě. Právě tento příběh nás zve ke stolu, který pro nás připravil náš Pán a Spasitel, aby nás ujistil, že tu je s námi. Že nám nabízí posilu, abychom mohli žít a být posilou druhým. Jakkoliv nám, z našich vlastních sil, to přijde nemožné. Buď Bohu díky.

Amen.

Píseň: 288 Aj, růže rozvila se

Vyznání vin: Pane Bože, děkujeme, že vstupuješ do našich životů. Děkujeme, že víš o všech našich temnotách, které nás trápí. Že víš o temnotách tohoto světa, které nás děsí. Že Ti je smíme odevzdávat. Ne jako sebetrýznění, ale v poctivé snaze přijmout sebe sami takové, jací jsme v jistotě, že přes všechna naše selhání, přese všechno odcizení lidem i Tobě, se smíme nazývat Tvými dětmi. Vždyť si právě dnes znovu připomínáme, že i za námi jsi poslal svého Syna, aby nám nabídl život.

A tak v této jistotě vyznáváme. Že nejsme lepší než druzí lidé, že i my máme svůj podíl na lidské bolesti v tomto světě. Potvrďme, bratři a sestry, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.

Předstupujeme před Tebe s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, kterého jsi pro nás poslal na tento svět, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Smíme přijmout jako odpověď svědectví o Boží milosti: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Jan 3:16

Pozdravení pokoje: V radosti z této Boží odpovědi, v radosti, že smíme přijmout Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme se i my podarovat a navzájem si podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Svatý Pane, všemohoucí Otče, věčný Bože,

chceme Tě vždycky a všude chválit a děkovat ti,
skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Jeho jsi zaslíbil jako Vykupitele
nám, ztraceným lidem.
Jeho pravda je světlem hledajících.
Jeho svatost s tebou smiřuje hříšníky.

Naplnil se čas,
poslal jsi toho, který byl zaslíben,
již nám září den vykoupení.
Proto se radujeme z tvého zaslíbení a tvé věrnosti.

Spojeni s proroky
a se všemi,
kdo očekávají tvé království,
se připojujeme k chvalozpěvu tvých andělů
a vyznáváme ke tvé cti:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Pozvání: Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." Zj 19:7.8a

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Slovo při propouštění:

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan 1:14

Píseň: 635

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, náš Otče, uprostřed díků Ti přicházíme odevzdat všechno a všechny, na které myslíme.

Především Tě chceme poprosit za ses. Petráskovou, za její zdraví. Prosíme povzbuzuj ji, dávej jí naději, ukaž lékařům, jak pomoci.

Chceme Ti také odevzdat Tvou církev. Chceme Tě poprosit, abychom my, dělníci na Tvé vinici, uměli rozpoznávat život. Abychom se nelekali jeho dynamiky, abychom nezavírali oči, ale uměli za Tebou přicházet a vše Ti odevzdávat.

Pane, prosíme Tě za všechny ty, kteří se života bojí, kteří trpí depresemi, strachem z nového dne.

Odevzdáváme Ti rodiny, všechny ty, kdo učí děti vděčnosti za život. Zvlášť za ty, kteří učí své děti vděčnosti za život Tobě. Prosíme, aby zvěst vánočních svátků byla pomocí a povzbuzením v této snaze.

Odevzdáváme Ti všechny, kdo tyto svátky prožívají uprostřed válečných konfliktů nebo v místech, kde vládne diktatura. Prosíme i za ta místa, která jsou již stranou mediálního zájmu. Prosíme za situaci v Egyptě.

Pane, prosíme o moudrost pro ty, kdo jsou v moci postaveni. Prosíme za nás, za občany, abychom překonávali skepsi, která se nás tak snadno přichytí, a přijali zvěst o naději pro práci v této společnosti.

Pane, i dnes k Tobě voláme s prosbou o pomoc pro Hanku a Toničku i jejich rodiny.

Odevzdáváme Ti nyní v tichosti své díky i prosby:

Pane, voláme k Tobě jako Tvé děti: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti! Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše přesahující! Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává! Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otevřeností a jistotou. 2K 3,9-12

Požehnání: Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.

Římanům 15:13

Píseň: 299 Ó ty radostný, čase vánoční