Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

23.2.2014 1K 4,1-10 (Jiří Ort)

http://uloz.to/xw3LTb76/140223-002-mp3

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, vítám vás všechny v tomto shromáždění Božího lidu a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: Procitni, Pane, a nezanevři na nás provždy! Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství! Ž 44,24.27

Píseň: 162

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme dnes za Tebou svázáni úzkostí ze světa kolem nás. Vidíme mnoho bolesti, vidíme zlobu, zvůli, násilí a my se cítíme bezmocní a obtížně v sobě hledáme zbytečky naděje. Pro sebe i pro druhé.

Chceme Ti moc poděkovat za tento den, kdy se smíme zastavit. Vystoupit z toho řítícího se vlaku, ztišit se a všechno Ti odevzdat. Děkujeme Ti, že nám otevíráš uši a oči pro Tvé jednání, že nám ukazuješ smysl života navzdory naší skepsi.

Děkujeme, že i dnes smíme otevírat biblické svědectví. Děkujeme, že i dnes se smíme dozvídat o základu života. O paradoxní zvěsti evangelia kříže a vzkříšení Ježíše z Nazareta.

Moc Tě prosíme, aby radost z této zvěsti pronikala v moci Tvého svatého Ducha do bolesti lidí, do Tvého rozbolavělého stvoření. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 184

Čtení: Iz 49,8-16a

Píseň: 631

Text: 1K 4,1-10

Haleluja. Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Haleluja. Ž 67:2

Dnešní text z Pavlovy epištoly je nepříjemný. Nemám rád konfrontační tón a ten tu zřetelně cítíme. A to jsme nedočetli do konce kapitoly, kde slyšíme ono Pavlovo pověstné: „Vyberte si: Mám na vás přijít s holí, nebo s láskou a mírností?“ Je zřetelné, že se apoštol snaží korintskými zatřást.

O co mu však jde? Něco už o rozhovoru mezi ním a korintskými víme, víme, že šlo o rozdělení sboru podle toho, jestli se ten který hlásil k Apollovi nebo k Pavlovi. Už jsme mluvili o tom, že se tu otevírá otázka lidské identity. Ale otevírá se v rámci toho ještě něco – a snad právě proto je apoštol Pavel tak ostrý, snad právě proto ona snaha korintskými zatřást. Oni totiž mají všechno pevně ve vlastních rukách. Protože oni jsou těmi, kdo posuzují, kdo soudí. Oni znají měřítka, podle kterých to mají dělat. Oni nemají žádné otázky. A tady skutečně nezbývá, než zatřást, aby se člověk probudil. Zatřást a přetočit perspektivu, aby se život otázkám otevřel.

Apoštol začíná obrazem služebníka a správce Božích tajemství. Tedy obrazem, který je nám z evangelií velice dobře známý. V Matoušově evangeliu slyšíme Ježíše říkat: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět a druhého milovat.“ Apoštol tuto službu nekonfrontuje s majetkem, jako Ježíš u evangelisty Matouše, ale právě s tím, komu se odpovídáme za svůj život, za svá slova, za svá jednání. Otevírá tak problém, se kterými se vyrovnáváme neustále. A vyrovnávat musíme, protože odpověď na tento problém ovlivňuje v našem případě naší teologii – naše mluvení o Bohu. A odtud celý náš život. Pavel se snaží zatřást korintskými, aby se otevřeli otázkám. Ale zároveň – ukázat jim směr těchto otázek.

Velice poutavě o této lidské orientaci k autoritám života vypráví americký sociolog David Riesman v knize Osamělý dav, kterou u nás vydalo nakladatelství Kalich. Riesman ukazuje vývoj této orientace, ale pro nás je zajímavé 19. století a století 20. Nepamatuji si přesně období, kdy se to začalo lámat, ale 19. století je typické orientací člověka podle „kompasu“. Tedy podle jasných norem, kterých se musíme držet jakoby nezávisle na člověku. Takoví lidé skutečně dokázali prosadit velké věci. Odvrácenou stranou pak bylo odlidštění. Toho ukázkou byla výchova podle náročných standardů, které ovšem rodiče sami porušovali. Tedy tvrdý moralismus. Na to reagovala proměna vnímání, kdy lidé začali mnohem více brát zřetel na postoje a názory druhých. To ovšem vedlo k modelu, který krásně zobrazuje vyprávění maminky, která zorganizovala narozeninovou párty pro svou malou dceru a bála se, jak ji budou hodnotit dceřiny kamarádi.

Tedy – podle čeho a jak se řídit? Pavel vlastně odmítá vytvářet model. Znovu se vrací k tomu, co je pro něj základem. Ten, který je Pán. Tedy ten ukřižovaný a vzkříšený Kristus. Pán, který je Pánem služebníka i tím, který má v ruce soud nad lidskými životy. Protože On je schopný vynést na světlo i to, co je skryto. Pavel proto neodmítá pouze soud korintských, soud zvenčí, ale odmítá i sebezkoumání, jaké vyvyšovali jako velkou ctnost stoikové. Pavel staví celou otázku na základnu víry. Na teologickou základnu. Toto nejde řešit pouze po lidsku. Vždyť my nejsme dárci všeho toho, co potřebujeme k životu. Nemůžeme tedy ani určovat a soudit jen podle toho, kdo nám vyhovuje či nevyhovuje podle lidských měřítek.

Ovšem – Pavel se měřítek nezříká. Jakkoliv je velice střídmý v citování Ježíšových výroků – jak jsme ostatně mohli dnes znovu zjistit – ohlasů myšlenek z Písma u něj najdeme mnoho. Proto nepřekvapí, když najednou mluví o Písmu jako o normě. »Abyste se na nás naučili „ne nad to, co je psáno“ a nikdo se nepyšnil jedním proti druhému.« Vrací křesťany z pohanů, křesťany z Korintu – i nás – na zem. Ano, mnohé z toho, co se otevřelo vašemu duchovnímu zraku, je pravda. Ale vy nejste normou. Nikdo není normou. Proto se vraťte k základům a pokorně naslouchejte příběhu Božího lidu – svědectví, které vede k Ježíši z Nazareta. Všemu tomu, co se čte o Ježíši Kristu při bohoslužbách. Pavel tu neotvírá před čtenáři jasný itinerář, návod chování v té které konkrétní situaci. On prostě znovu a znovu otevírá perspektivu, ze které máme hledět na svůj život i životy druhých.

To je obrovská pomoc. Obrovská naděje. Dnes vám doporučím již druhou knihu. Půjčila mi ji Ivka Bargárová. Je od Cormaca McCarthyho a jmenuje se Vlak Sunset Limited. Celá kniha je rozhovorem velice vzdělaného člověka, který chtěl spáchat sebevraždu, s jednoduchým křesťanem. Je to právě rozhovor pohledů dvou perspektiv. Jedné, která vnímá neutěšenost celého světa a vede k sebevraždě. A druhé, která neumí vše tak přesně popsat, ale vnímá Boží perspektivu pro lidský život. A z této jistoty může vyrůstat pomoc.

Právě tuto Boží perspektivu pro lidský život podtrhuje dnešní první text z proroka Izajáše. Slyšíme zřetelné ujištění, že je to Bůh Otec, který si naše jména vyryl do dlaní. Jakkoliv Pavlův a Izajášův text spojila dohromady církev v ekumenickém lekcionáři, smíme se odvážit dotáhnout toto spojení a říci, že pro Pavla je právě tato Boží akce uskutečněná v oběti Ježíše Krista na kříži. „Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.“ (1K 1,18)

A pak se skutečně ukazuje jako zcela nešťastná uzavřená perspektiva lidských schopností a úspěšnosti. Perspektiva, která je natvrdo popsána v oné knize Cormaca McCarthyho. Jakkoliv by to korintské ani nenapadlo – on to byl skutečně sbor bohatý duchovními dary a popravdě – i dary materiálními. O pronásledování neslyšíme ani zmínku – takže proč se znepokojovat otázkami, když je vše pod kontrolou? Osud apoštolů – ať už Pavla nebo Apolla byl vůči nim v tvrdém protikladu.

A přece – právě Pavel a Apollos mají co předat. Protože jsou si vědomi, že jsou služebníky toho, který zemřel na kříži. Blázni pro Krista zvěstují bláznovství kříže. Otevírá se tu pro nás naděje – smíme svůj život svázat s Kristem. Smíme přijmout tento základ, tuto perspektivu. Smíme přijmout otázky a pochybnosti. Smíme hledat Boží Slovo v Písmu, smíme o něj prosit. Smíme se otevírat naději evangelia, že Izajášovo slovo všem nešťastným má platnost. To vše v jistotě Kristových služebníků.

Amen.

Píseň: 648

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, dnes Ti chceme především odevzdat lidi na Ukrajině. Prosíme za příbuzné zavražděných. Prosíme za ty, kteří jsou již vyčerpáni a netuší, co přinese budoucnost.

Prosíme za všechny Ukrajince, kteří v zahraničí s hrůzou sledují události u nich doma.

Pane, moc prosíme o dodržování politické dohody, která byla uzavřena. Moc prosíme o mír pro Ukrajinu, prosíme o její demokratickou budoucnost.

Pane, moc Tě prosíme, abychom v modlitbách nezapomínali na ty, kteří teď nejsou na prvních stránkách novin. Prosíme za lidi v Sýrii, prosíme za lidi ve Venezuele, kde byly rovněž krvavě potlačeny občanské nepokoje.

Pane, prosíme v tuto chvíli o naději. Pro celé Tvé stvoření, pro naši společnost, pro Tvou církev. Prosíme, otevři nás pro naději evangelia.

Prosíme, abychom tuto naději dokázali předávat lidem kolem nás.

Myslíme na nemocné. Myslíme na br. Petříka a ses. Nečasovou.

Myslíme na rozpadlé rodiny. Na partnery, kteří k sobě ztratili cestu a jou z toho nešťastní.

Myslíme na ty, kteří jsou sužováni depresemi.

Myslíme na Hanku s Toničkou a jejich rodiny.

Pane, smiluj se. Kriste, smiluj se. Pane, smiluj se.

Odevzdáváme Ti v tuto chvíli v tichosti všechno a všechny, o které máme starost.

Pane, spolu s celým Tvým lidem k Tobě voláme jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus říká i nám: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.

J 14,27

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 486