Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

2.3.2014 Ř 3,21-26 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, v tuto chvíli otevírám sborové shromáždění, které bude pokračovat po bohoslužbách. Ale především vás vítám apoštolským pozdravem: „Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: Hospodine, buď mi skalou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. (Ž 31,3b.4)

Píseň: 33

Modlitba: Pane Bože, moc Ti děkujeme, že dnes smíme přijmout Tvé pozvání ke společnému stolu. Právě dnes, kdy se scházíme k promýšlení a rozhodování o našem sborovém společenství. Děkujeme, že smíme přijímat svědectví o Tvém jednání, o Tvé spravedlnosti v lidských životech.

Těšíme se z toho, že se nám i dnes bude otevírat evangelium smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Že se budeme smět zamýšlet, co všechno znamená pro nás, pro náš sbor, pro člověka nejrůznějších kultur a také pro celé stvoření.

Moc prosíme, otevírej srdce všech, kdo se dnes schází ve společenstvích křesťanů po celé zemi, aby uslyšeli Tvůj hlas a nechali se jím povzbudit i vést po Tvých cestách. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: Zp 13

Čtení: Dt 11,11-21

Píseň: 673

Text: Ř 3,21-26

Haleluja. Já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. Haleluja.

Ž 55:17

Máme před sebou dva zásadní texty a já se vám přiznám, že jsem trochu nevěděl, co s nimi. Jak je otevřít, jak je zapojit do obyčejného života. Jak je nechat promluvit pro nás dnes, pro naši situaci?

V oddíle z Pavlova listu do Říma nás nutně praští do očí slovo „Boží spravedlnost“. A právě tady jsem pro sebe objevil onen návazný bod s tímto textem. Protože se mi hned rozutíkaly myšlenky, protože slovo spravedlnost je něčím pro nás velice důležitým. Rádi bychom, aby „vládla“ spravedlnost v lidských životech, ve společnosti, v tomto světě. A ruku v ruce s touto vládou spravedlnosti by mělo jít potrestání těch, kteří se podle našich představ zachovali „nespravedlivě“. A to už se rozvíjí představy, volá se po trestech, volá se po tom, aby církev byla garantem takové spravedlnosti. Nedávno byl bratr Daniel Kvasnička v televizi v pořadu Hyde park a jedna z otázek zněla – co říká tomu, jak se zachoval bývalý premiér Petr Nečas ve svém osobním životě. Ta otázka vyloženě vybízela k tomu, aby Daniel spustil káravým tónem. A bylo vidět, jak všechny překvapilo, když řekl, že nechce soudit. Že neví, co se událo u Nečasových doma, jak bojovali nebo nebojovali o svůj vztah. Byl jsem za to Danielovi nesmírně vděčný a zároveň jsem si uvědomil, co se vlastně od církve očekává. A jaké zklamání panuje, když i v ní lidé selhávají nebo prostě a jednoduše nemají nalajnovaný život podle oné „vlády spravedlnosti“. Je taková církev, sbor, k něčemu?

S touto otázkou si dovoluji vstoupit do textu, onoho zásadního textu apoštola Pavla z listu do Říma. Co s tím, že ani v církvi nevládne spravedlnost? Co s tím, že nevládne ani v našich životech, že nejsme takoví, jací bychom chtěli být. Najednou jsou tu otázky, které by nepoložili ani židé ani židokřesťané, se kterými Pavel polemizuje. Oni měli jasnou představu, že to Hospodin ve finále dává spravedlnost. Ale my jsme chyceni do pasti „vlády spravedlnosti“. S tím, že aby náš život k něčemu byl, musí obstát tváří v tvář této vládě. Uvědomuji si, že se dopouštím posunu v důrazech, o které šlo v Pavlově rozhovoru se sestrami a bratry ze sborů v Římě. Ale odvažuji se toho s nadějí, že ten apoštolův základní důraz, jeho vyznání, nám pomůže i v tom, s čím bojujeme my.

Na představu, že by někdo mohl obstát tváří v tvář „vlády spravedlnosti“ - ať už jakýmkoliv způsobem – má apoštol zřetelnou odpověď: „Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy“. Pavel přetáčí naše vnímání z roviny lidského posuzování a upozorňuje, že tady není rozdíl mezi lidmi, ať už jsou z jakéhokoliv kulturního, politického nebo náboženského prostředí. V tom důrazu slyšíme ohlas Adamova selhání, slyšíme ohlas vlády mocnosti hříchu, proti které je podle Pavlova přesvědčení člověk zcela bezmocný. Tedy – úvahy o tom, že situaci vyřešíme v našem případě „vládou spravedlnosti“ nebo v případě Pavlových oponentů příslušností k vyvolenému lidu, jsou skutečně mylné.

Když si přečteme Pavlova slova, máme pocit, že jsme v patové situaci. Protože toto si uvědomujeme také. Jenomže Pavel to na tvrdo pojmenoval. Jakoby neexistoval způsob jak žít, jakoby neexistoval důvod proč žít. Já vím, je to hodně vyostřené, ale k tomu skutečně směruje apoštolův důraz. A my si uvědomujeme, že právě proto se tak zvyšuje agresivita oné „vlády spravedlnosti“, protože není schopná vytvořit život, a tak se snaží o to důrazněji a zabředává stále hlouběji do oné neuspokojenosti a beznaděje. Protože už se vlastně nedá nikomu věřit. Všichni jsou darebáci. Tady bych chtěl říci, že si moc dobře uvědomuji, že o odpověď na toto směřování se nepokouší pouze křesťané. Že se o ni snaží lidé i z jiné než křesťanské perspektivy. A my bychom s nimi měli být ochotni k rozhovoru. Ale pro mě, pro nás, je velice důležité uslyšet odpověď apoštola Pavla. Protože jsme se sešli v tomto shromáždění, sešli jsme se jako sborové společenství Božího, Kristova lidu a ptáme se, na čem chceme založit život svůj osobní i život tohoto společenství. Jak my osobně i jako tento sbor chceme odpovědět na otázku – jak je možné žít?

To, co se nám tu u Pavla odehrává před očima, je znovu přetočení perspektivy. A já si uvědomil, že to je vlastně přesně to, co je tématem našich setkání. Ať už nedělních nebo v týdnu. Přetočení perspektivy. To je to, co klade Mojžíš na srdce Božímu lidu na hranici zaslíbené země. A když to uděláme, najednou se před námi objeví něco, co nám vyrazí dech.

„Nyní je však zjevena Boží spravedlnost.“ Uprostřed našeho trápení s „vládou spravedlnosti“, která nás ubíjí, pod kterou nejsme schopní žít, se objevuje slovo o zjevení „Boží spravedlnosti“. A to dokonce už nyní, ne někdy v budoucnu. Ona Boží spravedlnost už funguje, předbíhá tu lidskou. Už nyní je čas spasení, čas, kdy Bůh jedná pro člověka, otevírá smysl života, jeho budoucnost nejen pro Izrael, ale pro každého člověka. Zdálo by se, že každá událost je určena událostí, která se stala před ní. Ale zároveň víme, že ty nejzásadnější události našeho života jsou jakoby určeny zvenku, jsou bez příčiny. To, že se dva lidé do sebe zamilují, to, že děti mají na něco talent, že je od mala některé věci zajímají víc než jiné. Toto „nyní“ zjevené Boží spravedlnosti není způsobené jakýmkoliv lidským jednáním, jakoukoliv lidskou zásluhou, ale svobodným jednáním Božím. To Boží věrnost smlouvě s člověkem, Boží rozhodnutí darovat člověku život, tato Boží spravedlnost vedla k tomu, že Bůh se rozhodl přitáhnout člověka k sobě, napravit pošramocený vztah mezi člověkem a Bohem i mezi člověkem a člověkem. Rozhodl se ho ospravedlnit.

A proto poslal Ježíše z Nazareta. Proto nechal Ježíše zemřít na kříži, aby touto obětí navázal ztracený vztah s člověkem. Aby ukázal, že On, Hospodin, chce s člověkem mluvit, že pro něj nikdo není ztracený. Až odtud, z Boží spravedlnosti, spravedlnosti lásky a milosti, může vyrůstat spravedlnost lidská. Proto apoštol mluví o ospravedlnění vírou. Protože my můžeme život, který nám tu Pán Bůh v Ježíši Kristu nabízí, pouze přijmout. Tak, jako v tuto chvíli smíme přijmout pozvání k hostině odpuštění, smíření a naděje, kterou pro nás připravil. Amen.

Píseň: 682 Dnes k svému stolu zve nás Pán

Vyznání vin: Ztišme se společně před naším Pánem a vyznejme všechno, co nás trápí, z čeho máme obavy. Všechno a všechny, které mu chceme v tichosti nebo nahlas odevzdat tváří v tvář jeho milosti a lásce, ve které nás zve ke svému stolu jako své děti.

Pane, vyznáváme se Ti z nedostatku odvahy orientovat svůj život podle Tvé milosti a lásky. Vyznáváme se Ti, že hledáme všelijaké náhražky, které se nám zdají bezpečnější a vyznáváme, že tím stále více zapadáme do smutku a skepse tohoto světa.

Vyznáváme, že v tom nejsme lepší než ostatní lidé. Že spolu s nimi neseme vinu na bídě tohoto světa. Kdo tak spolu se mnou vyznává, společně vyznej: Vyznávám.

A přece zároveň vyznáváme, jak moc potřebujeme život, který nám nabízíš. Jak moc se těšíme ke stolu, který jsi pro nás připravil. Přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Slovo milosti: Boží milost i v našich životech otevírá výhled naděje a my se o tom smíme ujistit ve slovech, která i nám nabízí autor epištoly Židům: 'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.' Žd 10,16n

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Otče, děkujeme ti,

neboť ty jsi náš Bůh.

Nebe a země a všechno, co žije,

ti vděčí za svůj původ.

Tvé světlo osvětlilo svět

a dalo povstat životu;

člověka jsi stvořil podle svého obrazu,

řídil jsi jeho cestu

a vedl jsi ho svým přikázáním.

Slyšel tvé slovo z úst tvých poslů,

nám všem jsi řekl své věčné Slovo:

v Ježíši Kristu, tvém Synu.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí

chválit tebe, našeho Otce,

tobě děkovat,

tebe oslavovat

a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech!

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

Píseň: 408 sl.1-4

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, máme dnes na srdci naše sborové společenství. Jsme vděčni, že právě tady smíme slyšet Tvé slovo, že právě tady smíme od Tebe přijímat povzbuzení i napomenutí, ale především, že smíme věřit, že jsi nám tady přítomen.

Chceme Tě moc poprosit, abys nás vedl – doma v rodinách, ve sboru, v církvi, ve společnosti. Prosíme, ukazuj nám, jak si vážit života, který od Tebe dostáváme, jak být pomocí druhým, aby i oni se směli těšit z toho, co jim nabízíš.

Prosíme za každého v našem sborovém společenství. Prosíme za nemocné, prosíme za ty, kdo se cítí opuštění.

Prosíme za společnost, ve které žijeme. Prosíme, abychom dokázali naslouchat, abychom jako Tvůj lid byli solí země.

Odevzdáváme Ti situaci na Krymu. Prosíme o mír pro Ukrajinu. Prosíme o usmíření národů, které v této zemi žijí.

Pane, prosíme za Hanku s Toničkou. Jsme nešťastní z toho, že o nich stále nejsou nové zprávy. Pane, prosíme, pomoz.

Vyslyš naše tiché prosby.

Voláme k Tobě jako Tvůj lid: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ef 4,32-5,2

Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 163 Hospodin sám národů Bůh