Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v neděli nazvané Květná a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.
Amen.
Introit: On 'na svém těle vzal naše hříchy' na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. 1Pt 2,24
Píseň: 195 Všichni, kdo skládají
Modlitba: Pane Bože, máme tak často hlavu plnou toho, co máme udělat. Jsme zavaleni prací a nevíme, kde nám hlava stojí. Máme problémy, čemu dát přednost, co udělat dřív, co vůbec vynechat. Není to snadné.
A vyznáváme, že uprostřed toho všeho zapomínáme, že Ty sis na nás čas udělal a čekáš, až za Tebou přijdeme. A my máme moc práce. Chceme Ti poděkovat, že máš s námi trpělivost. Že tu jsi i pro nás, pro opozdilce, kterým tak pozdě dochází, že ze všeho nejdřív máme jít za Tebou. U Tebe najít posilu, u Tebe najít moudrost a trpělivost pro úkoly, které jsou před námi. U Tebe si ujasnit, co je důležité a co méně a především se ujistit, že ne my, ale Ty jsi zachránil tento svět, každého člověka obětí svého Syna, kterého jsi pro nás poslal na svět, který kvůli nám byl ukřižován a Tys jej vzkřísil k novému životu.
Za to Ti děkujeme, za to Tě dnes chceme chválit spolu s celým Tvým lidem, za to Ti chceme prozpěvovat chvály.
Amen.
Čtení: Lk 19,28-48
Píseň: 500
Text: Mal 3,1b
Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.
Na obraze Pražské pašije od br. Rady, kterého mám moc rád a jeho obrazy také, mě okouzlila jedna postava. Ona to je spíš postavička. Nenápadná, zastrčená, trochu postavená v koutě. V pravém dolním rohu. Moc o ní nevíme. Obyčejná postava, trochu klaun, trochu postava tragická. Přichází vítat Ježíše z Nazareta, který má vjet do Jeruzaléma. Ale přichází pozdě, nachází už pouze zbytky ratolestí válících se po zemi. Květiny. A tak drží svou ratolest za zády, protože najednou neví, co si s ní počít. Je to konec? Patří tento člověk vůbec do zvěstování Květné neděle?
Člověk, který přišel pozdě, ale nepotřebuje Ježíše z Nazareta o nic méně. Další postava ze zvěstování evangelia, která zapadá mezi všechny ty na okraji. Zdá se, jakoby postava pro dnešek velice typická – moc toho neví, přichází nějak mimo plán, nikdo neví odkud. Ale stojí tady, patří do obrazu, nezbavíme se jej. Pokračuje v cestě a ptá se. Přichází do chrámu a nachází zmatek a nepořádek. Jde za Ježíšem a musí se spolehnout na svědectví, aby ho našel. Musí se ptát, co se tu stalo, aby věděl, kam jít dál, kde Ježíše hledat, kam ho následovat. A tak se rozhlíží a hledá, koho oslovit, koho se zeptat.
Jakoby ho evangelista Lukáš viděl, jakoby věděl o tom, který nestihl tu velkou slávu. Nabádá: „Dej si pozor, koho se budeš ptát. Už ti nic jiného nezbývá, než se spolehnout na svědectví, a tak teď musíš velice vážit, jaké odpovědi uvěříš. A musíš se rozhodnout, jak moc o odpověď stojíš.“
„Ani se neptej. To je zbytečné. Nehledej ho, je to podvodník, který vnáší zmatek. Nedá se uchopit, nedá se zařadit. Jdi raději domů.“ To je jedna z reakcí, kterou slyšíme v našem příběhu. Je dost zásadní. S ní se vlastně evangelista vypořádává. A nabízí tak vodítko i těm, kteří přicházejí pozdě a musí se ptát.
Celý náš příběh o Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma je zařazen za podobenství o králi. O králi, kterého jeho lid odmítl. Lid, který doufal, že už král nepřijde. Prorok Malachiáš tento obraz vztahuje na Hospodina a Jeho lid. Představitelé Božího lidu se samozřejmě diví, ono to skutečně je nesmyslné. Vždyť Boží lid doufá v Hospodina. A přece slyšíme na toto téma tvrdé výroky: »Unavujete Hospodina svými slovy. Ptáte se: "Čím ho unavujeme?" Tím, že říkáte: "Každý, kdo se dopouští zlého, líbí se Hospodinu, takovým on přeje." Anebo: "Kde je Bůh zastávající právo?"« Naprostá rezignace na svobodný, mocný čin Hospodinův v lidském světě. To se skrývá za odmítnutím, o kterém mluví Ježíš, za skepsí, která čiší z Božího lidu za doby proroka Malachiáše, doby postavení chrámu. I za přísným napomínáním na adresu Ježíše ze strany farizeů. Není to zloba, je to rezignace a s ní spojená neschopnost riskovat radost. Riskovat víru, že Bůh tady, v našem světě, je schopný zasáhnout a zasahuje. Že přichází a zástupy mohou jásat. A tak se ti, kteří mají svědčit o Boží moci, stávají těmi, kteří šíří skepsi a nahrazují Boží milostivou moc zákony a nařízeními. Moralismem, který nakonec vede k soběstřednosti a tím k podfukům, výmluvám. Tak jako v době proroka Malachiáše, kdy se překvapeně ptají: »„Čím jsme tě poskvrnili?“ Tím, že říkáte, že Hospodinův stůl není třeba brát vážně. Když přivádíte k oběti slepé zvíře, to není nic zlého? Když přivádíte kulhavé a nemocné, to není nic zlého? Jen to dones svému místodržiteli, získáš-li tak jeho přízeň a přijme-li tě, praví Hospodin zástupů.« „Stručně řečeno – že neberete Hospodina, Boha zástupů, vážně. Jak pak chcete odpovídat těm, kteří přijdou pozdě a jsou odkázáni na vaši odpověď.“
Najednou je zřetelné, jak nutná, jak potřebná je Ježíšova akce v chrámu. To není kvůli tomu, že všichni ti prodavači zasloužili vyházet. To není kvůli tomu, aby Ježíš ukázal, že dokáže být také ostrý. Ježíš věděl, že se ten jeden zpozdil. Že přichází pozdě a vyptává se, hledá a snaží se přijít na to, kde Ježíše najít. „Tak v takovém chrámu ne! Nemůžeš hledat Boží moc a Boží činy tam, kde už vlastně nevěří, že by se mohly objevit. Kde je lidský život i ve vztahu k Pánu Bohu pěkně zaběhaný v kolejích tak, aby se nemusel udělat krok navíc, aby se člověk nemusel táhnout s obětí příliš daleko, aby se co nejméně namáhal a také – aby z toho měli něco i ti druzí. Aby víra co nejsnáze zapadla do určeného náboženského života.“ „Jak můžete něco takového připravit pro člověka, který hledá odpověď na otázky, který potřebuje do svého života dar milosti od Hospodina, Boha zástupů?“ A tak náš poutník přichází do chrámu, vidí zmatek, ale zároveň si uvědomuje, že se tady něco stalo. Jakoby byl vítán slovy proroka Izaiáše: „I vstoupí nenadále do svého chrámu Pán, kterého hledáte, posel smlouvy, po němž toužíte. Opravdu přijde, praví Hospodin zástupů.“ Ano, přišel a otevřel dům svého Otce.
»Milý poutníče, nejsi odkázán pouze na ty, kteří jsou třeba v dané chvíli vidět nejvíc. Nejsi odkázán na ten jeden, smutný pohled na církev, která je velice chybující. Na kazatele, kteří nemají dost odvahy a mají o to víc soběstřednosti. Nejsi odkázán na členy sboru, kteří poměřují kvalitu zvěstování podle svých nároků a svých představ o „svém“ sboru. Nejsi odkázán ani na učedníky, kteří volají a jásají kolem přijíždějícího Ježíše z Nazareta. Milí učedníci, boží jednání není odkázáno pouze na vás. Ježíš vyostřuje základní naději pro ty, kteří se ptají: „I kdyby tito zde mlčeli, bude křičet kamení.“«
„Tak jdi dál a ptej se.“ Tato neděle je nedělí svědectví o Božím jednání. Vypráví o Ježíši z Nazareta, který naplnil proroctví. Je nedělí radosti z mocných činů, o kterých slyšeli lidé tehdy a o kterých si vyprávíme my dnes. Je nedělí svědectví o službě Hospodinu, Bohu Izraele, která nemusí být efektní, může vypadat tak jednoduchá a prostá jako zamluvení osla - a přece má smysl na cestě k Velikonocům. Ale dnes také máme slyšet Ježíšův pláč nad Jeruzalémem, nad vším a všemi, kteří se tak snažili a snaží vytvořit náboženství, které by fungovalo, které by pomáhalo. Až se ve vší té snaze ztratí otevřenost pro Hospodina, který jedná a který pro nás posílá Ježíše z Nazareta. Tato neděle je zároveň nedělí naslouchání.
To vše má dnes zaznít. To vše je důležité, aby mohl náš opozdilý poutník, ten, který je trochu klaun a trochu nešťastník, najít cestu za Ježíšem. Aby byl povzbuzen a neztratil se na cestě k Velikonocům. Aby našel Ježíše z Nazareta jako svého Spasitele. Jako Krista.
Amen.
Píseň: S401 Zůstaň s námi
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme k Tobě s nadějí, kterou jsme směli přijmout z ujištění, že má smysl následovat Tvého Syna, Ježíše Krista, že má smysl se ptát a hledat, protože Ty nidky nepřestáváš odpovídat. Nikdy nezapomínáš na člověka. V této naději Tě chceme dnes prosit, chceme Ti odevzdat všechny ty, kteří mají trápení i ty, kteří se těší z daru života, který Ty dáváš.
Pane, uvědomujeme si, jak nesamozřejmé jsou dobré vztahy mezi lidmi. Děkujeme Ti za všechny ty, ze kterých se můžeme těšit. A moc prosíme za všechny lidi, kteří se ocitli v pasti vztahů špatných. Prosíme za všechny ty, kteří se o vztahy s druhými lidmi neumí starat. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme dnes za nemocné. Prosíme za všechny, kdo mají často oprávněný pocit, že jejich handicap je staví mimo společenství s ostatními lidmi. Prosíme, otevírej pro ně naše srdce a jejich srdce otevírej Tvé naději. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za osudy rodin v místech katastrofálního nedostatku. Prosíme za Etiopii, prosíme za Haiti sužované suchem a tak i neúrodou. Prosíme za děti, kterým rodiče nedokáží zajistit základní potřeby pro život. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za otevřenost naší společnosti, otevřenost nás samotných. Prosíme za boření bariér sociálních, rasových, kulturních. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za situaci v Sýrii. Prosíme za obyvatele Jordánska, kteří se snaží pomáhat uprchlíkům. Prosíme za pokoj. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, odevzdáváme Ti situaci na Ukrajině. Prosíme za tišení nenávisti. Za to Tě, Pane, prosíme.
Voláme k Tobě v úzkosti, ale i v naději, že máš moc tišit bolest a proměňovat lidská srdce – prosíme za propuštění Hanky a Toničky.
Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své díky i prosby.
Pane, voláme k Tobě spolu s celým Tvým lidem jako ke svému Otci:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Žd 12,1n
Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26
Píseň: 355 Kristus má v rukou celý svět