Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

12.1.2014 1S 4,1b-11;7,3-6 bohoslužby s dětmi - Uhříněves (Jiří Ort)

Uhříněves 12.1.2014

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám na bohoslužbě, na kterou jsme byli pozvaní a smíme v ní slyšet ujištění, že Pán Bůh je tu s námi.

Introit: Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! Ž 100,1n

Píseň: 219

Modlitba: Pane Bože, je toho mnoho, za co bychom Ti mohli děkovat. Uvědomujeme si to po vánočních svátcích, vždyť tam jsme si připomínali, že jsi přišel za každým z nás. Ne jako tvrdý a trestající despota, ale jako člověk, zažívající a chápající bolesti a trápení.

Pane, děkujeme, že si nás vedeš po této cestě pochopení druhého člověka. Že nám otevíráš oči a uši jeden pro druhého, že nás trpělivě vedeš a ukazuješ nám, co to znamená následovat Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista.

Pane, moc Tě prosíme, buď tu dnes s námi, otevírej nám své Slovo a žehnej tomuto společenství. Amen.

Čtení: 1S 4,1b-11;7,3-6

Píseň: S201

Text: Mk 4,1-9

Haleluja. Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy. Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Haleluja. Ž 72,18n

Děti, dnes si budeme povídat o naslouchání. O tom, jak slyšet, když někdo mluví. Vypadá to jednoduše, ale uvidíme, že to tak úplně jednoduché není. Je to zvláštní, ale právě proto jsme slyšeli i vyprávění Ježíše z Nazareta o rozsévači. O sedlákovi, který rozhazoval na poli zrnka. Aby se uchytila, vydala úrodu a sedlák ji mohl sklidit. Jenže pole tehdy v Palestině, v zemi, kde žil Ježíš z Nazareta, nebyly rozsáhlé lány, jak je známe my. Byla to malá políčka a na nich byla místa, kde nebyla úrodná půda, ale jenom skála. A místy bylo i bodláčí. Vypadalo to tak, že si říkáme, jakpak ono to s tou úrodou dopadne. A skutečně, když Ježíše posloucháme, tak je to napínavé vyprávění.

Rozsévač rozséval. Ale jak rozséval, některá zrníčka padla na cestu. Myslíte, že se mohla ujmout, že z nich mohlo něco vyrůst? Ne, ani nezakořenila a přiletěli ptáci a sezobali je. A co další? No – ta další vlastně zakořenila hned, takže můžeme mít radost. Jenže – bylo to v místě, kde byla skála, takže semínko nezakořenilo hluboko a nemělo kde brát sílu, když do něj pálilo sluníčko. A jiné zrníčko padlo mezi plevel – do bodláčí. Bude mít sílu vyrůst? Ne, bodláčí je udusilo. Ale když semínko padlo na úrodnou půdu, začaly se dít divy. Semínko rostlo, už tu je rostlina a klas a v něm mnoho dalších semínek! Ona je teď zima, ale zkuste to pozorovat na jaře – tenhle zázrak života.

No – to je sice zajímavé, ale co to má společného s nasloucháním a s příběhem, který četla Vendulka Zejfartová? To si povíme po písničce.

Píseň: S140

Vzpomínáte na Élího? Povídali jste si o něm minulou neděli v nedělní škole, povídali jsme si o něm i ve středu na náboženství. Byl to kněz v Hospodinově domě a my jsme se s ním setkali, když si nejprve myslel, že Chana je opilá a ona přitom jen úpěnlivě prosila Pána Boha, aby mohla mít miminko. Ale kněz Élí jí pak ujistil, že se nemá bát, že miminko mít bude. A skutečně, Chaně se narodil kluk a jmenoval se – Samuel. Samuel pak žil u Élího a Élí ho učil, jak poslouchat Hospodina. A vy jste si také vyprávěli o tom, jak Samuel slyšel v noci hlas, který na něj volal a až Élí mu vysvětlil, že na něj volá Hospodin. Takže Élí byl vlastně hodný a moudrý člověk. (loutka) Vždyť uměl rozpoznat Boží hlas!

Ono je to totiž moc důležité rozpoznat Boží hlas. Vždyť ona semínka, která rozséval rozsévač je vlastně Boží slovo a je důležité je zaslechnout, jinak je sezobají ptáci nebo zůstane někde uprostřed bodláčí. To muselo být krásné, když tu byl Élí – to muselo být krásné pro jeho rodinu, pro jeho děti, mít takového tátu. To se museli radovat lidé široko daleko - že tu je kněz Élí a ten pozná Boží hlas.

Jenže – poslechněte si to – to je ale hluk, kravál, volání, bědování. Jeden křičí na druhého, že ho ošidil při prodeji, další volá o pomoc, protože nesl plný koš fíků a datlí a vína a zakopl a všechno vysypal. A tady je halas, protože tihle se smějí tomu, který všechno rozsypal. A tady nadává pán svému sluhovi, že mu dost rychle nepřinesl koberec, na který chtěl pán ulehnout. A tady – tady pláče holčička, která se ztratila – a nikdo si ji nevšímá. A hned vedle – žebrák, kterého kolem kterého procházejí kolemjdoucí jako by ani nebyl. Jak jen v tomto zmatku a volání a smíchu zaslechnout Boží hlas?

Poraď jim Élí! Vždyť tam máš i syny, všimni si, to oni se zlobí, že jim ten chudák nevzdal náležitě úctu. Řekni jim, Élí, že takto Boží hlas neuslyší. Že se musí ztišit, aby slyšeli pláč holčičky a prosby žebráka. Jenže, milé děti, to Élí nedokázal. Byl smutný, ale mlčel a jen se díval.

A tak se také díval, jak přišli nepřátelé a Boží lid se jim neubránil. Vždyť ani nevěděl jak. Vždyť už to ani nebyl Boží lid. A podívejme, vzpomněli si! (truhla smlouvy) Tak to je výborné – podívejte se, vzpomněli si na truhlu smlouvy, to si určitě také vzpomenou, jak se mají jako Boží lid chovat. „Élí, řekni jim to, teď je vhodná chvíle!“ Ale, děti, Élí zase mlčel. A lidé si vzali truhlu smlouvy, že s ní to bude všechno v pořádku, že teď všechno vyhrají, a halekali, křičeli radostí, že teď ty nepřátele porazí, protože jim Pán Bůh poslouží. A zase tak křičeli, že Boží hlas neslyšeli... A nepřátelé je porazili a zabili i oba Élího syny a vzali si truhlu smlouvy a Élí umřel, protože to neštěstí už na něj bylo moc.

To je smutné a my se trochu bojíme, že to je konec, že dál už nic nebude, že všechna ta semínka padla na neúrodnou půdu. Raději si zazpíváme písničku.

Píseň: S289

Je to konec nebo ne? Kdepak! Vždyť jsme to slyšeli: „Vyšel rozsévač rozsévat.“ To, že nějaké zrníčko padlo na cestu nebo do trní nebo na skálu, to neznamená, že by přestal rozsévat. To, že mnoho lidí z Božího lidu přestalo naslouchat Božímu hlasu neznamená, že na ně Pán Bůh zapomněl!

Pán Bůh vrátil truhlu smlouvy tam, kam patří, Božímu lidu. To si přečtěte doma, to je dobrodružný příběh, Boží lid nemusel hnout ani prstem a nepřátele mu truhlu smlouvy přímo vnutili zpět. Ale to nestačí, to už víme. Co se musí změnit, v čem byl problém? Lidé neuměli naslouchat Hospodinu. Všechna zrníčka, všechna slova, které k nim Pán Bůh mluvil, padala na neúrodnou půdu. A teď už tu není ani Élí, aby je učil. Vždyť on uměl rozpoznat Boží hlas!

Co teď, co byste radili, kdo by se měl stát učitelem po Élím? No přece Samuel. A Samuel se jím skutečně stal. A hned začal vysvětlovat, co musí udělat, aby Boží hlas zaslechli. Najednou se všichni ztišili a poslouchali Samuele. A jak tak byli ticho, tak byl slyšet i pláč té holčičky, která se ztratila, i prosby žebráka. A najednou byl slyšet i Boží hlas.

A všechno se začalo měnit. Jako v tom povídání o rozsévači: „A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek i třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný.“ Amen.

Píseň: S364

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, máme radost, že nás nepřestáváš volat. I když my často neposloucháme, i když neumíme rozpoznat, že jsi to právě Ty, kdo voláš. Moc Tě prosíme, uč nás naslouchat Tvému hlasu. Abychom dokázali rozpoznávat, za koho prosit, komu být pomocí.

Pane, odevzdáváme Ti všechny své blízké. My děti Ti odevzdáváme své rodiče, my rodiče Ti odevzdáváme své děti.

Odevzdáváme Ti své přátele – ve školce, ve škole, v práci.

Prosíme za všechny, na které zapomínáme. Ty, na které se snadno zapomíná, jejichž hlas není slyšet. Prosíme za chudé, lidi bez domova, bez zaměstnání, prosíme za nemocné, opuštěné.

Prosíme za ty, kteří žijí v zemích, kde je tolik násilí, že Tvůj hlas je naprosto přehlušen. Prosíme za obyčejné lidi, kteří aby mohli žít, musí neustále utíkat. Prosíme za lidi bez domova.

Prosíme za ty, kteří se snaží pomoci. Prosíme za organizaci Lékaři bez hranic, která se snaží být pomocí za velice těžkých podmínek.

Pane, prosíme za farnost v Petrovicích, která měla včera výročí založení. Prosíme sestry a bratry, kteří podávají svědectví o Tvé milosti.

Prosíme za naše sborové společenství, uč nás pracovat na Tvé vinici.

Moc Tě prosíme za za Hanku a Toničku, za unesené dívky i za jejich rodiny.

Pane, odevzdáváme Ti své tiché díky i prosby.

Pane, v tuto chvíli k Tobě voláme jako Tvé děti: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

Píseň: 489