Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

8.6.2014 1K 12,1-13.31; 13,1.3 bohoslužby s VP (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

Introit: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Ž 118,24

Píseň: 184

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, Ty dáváš život a my Ti za to právě dnes chceme děkovat. Ty vstupuješ tam, kde nevíme jak dál, tak jako mnozí bibličtí svědkové. Je nám blízký Jákob se svým selháním a otázkou kam a jak dál, je nám blízká Noemi ve své hořkosti a beznaději, je nám blízký Mojžíš i Petr ve svém holedbání a útěku. Jsou nám blízcí učedníci za zavřenými dveřmi. A radujeme se ze svědectví, že všichni tito svědkové a mnozí další nám ukazují, že jejich příběh nekončí. Ne proto, že by se všechno proměnilo, že by zmizelo provinění a hřích, že by zmizela ztráta blízkého člověka, že by zmizela moc Egypta, ale proto, že Ty přicházíš a v Duchu svatém nabízíš život.

Za to Ti dnes chceme děkovat, chceme děkovat, že nás zveš ke svému stolu, že nám nabízíš, abychom před Tebou i před druhými vyznali svůj hřích a přijali smíření s Tebou i s lidmi. Pane, prosíme za všechny, kdo hledají, za všechny, kdo volají po životě. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S278 Přijď již, přijď Duchu stvořiteli

Čtení: 1K 12,1-13; 13,1-3

Píseň: 370

Text: J 20,19-23

Haleluja. Vysíláš ducha svého, a zase stvořeni bývají, a obnovuješ tvář země. Haleluja. (Ž 104,30)

Miluji tento text. A vy už dobře víte proč. Zavřené dveře, strach a najednou je uprostřed místnosti vzkříšený Ježíš a říká „Pokoj vám“. Jak snadno by se popisovaly různé strachy a obavy, do kterých vstupuje Ježíš, které se projasňují pod mocí světla, které Ježíš přináší. Ježíš dává učedníkům Ducha svatého a posílá je k lidem.

Jakoby ten Pavlův list do Korintu, jeho 12. kapitola, ze které jsme četli, navazoval na tento Janův text. Jakoby nás to k němu neodbytně vedlo. Vzkříšený Ježíš vstupuje do života člověka a začnou se dít věci. Skutečně, když čteme Pavlův text, je přeplněn obdarováním. A to zcela zřetelně vypovídá o korintském sboru. Společenství překypující obdarováním. I tam vstoupil vzkříšený Ježíš se svým darem.

Musím se omluvit, ale ještě nějakou dobu se mi bude v hlavě promítat cesta našeho sboru 20. stoletím až dodnes. Když se ohlédneme, vidíme skutečně mnohá charismata, obdarování Duchem svatým. Když se rozhlédneme, vidíme mnohá obdarování. Chvíle růstu, které jsou zachycené na panelech před námi i ve sborníku, i chvíle, kdy tlak ničil celou společnost a s ní i náš sbor. Je symbolické, že právě z 50. let je vzpomínek velice málo, že je tu vlastně nenajdete.

Říkám si, jak se br. Petříkovi asi kázalo na ten text přeplněný slovy o obdarování právě v 50. letech. Říkám si, že bych pro tu dobu vybíral raději epištolu do Filip s Pavlovým mohutným povzbuzením: „Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se.“ Že bych raději zůstal u textu z Janova evangelia s obrazem zavřených dveří, strachu a Ježíše, který vstupuje a říká: „Pokoj vám“. Protože dopis do Korintu je psán do sboru plného problémů, ale také do sboru velice živého, kypícího aktivitou.

Můžeme tedy ten text použít i pro nás? Nepotřebujeme i my slyšet něco jiného na letošní Svatodušní neděli? Co nás vlastně na onom vzpomínání na minulost našeho sboru tak bere za srdce? Co je pro nás podstatné na církvi, ve které se tak často neshodneme, vůči které jsme velice často kritičtí a ze které se nám občas chce utéct?

Jak to tedy je s dary Ducha svatého? Jako bychom stále zůstávali za dveřmi kdesi v Jeruzalémě, pevně zavřenými dveřmi. A přece i k nám vstoupil Ježíš a říká: „Pokoj vám“ a dává dar Ducha svatého. A přece apoštol Pavel vstupuje i k nám se svým slovem o Duchu svatém a Jeho obdarování. Protože sem patří. A patřila i do těch let našeho sboru, o kterých tak málo víme. Stejně jako učedníci přijali dar Ducha svatého, přijali ho i ve sboru v Korintu a přijali jsme ho i my. Nemusíme hledat a zkoumat. Prostě přijali. O tom apoštol Pavel nepochybuje a ani to nezpochybňuje. To jediné, co je pro něj znamením, je: »Proto vám zdůrazňuji, že žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: "Ježíš buď proklet", a že nikdo nemůže říci: "Ježíš je Pán", leč v Duchu svatém.« Zcela prosté, že? Takže jsme spolu s korintskými na stejné startovní čáře, my i Ti, kteří pronesli toto vyznání přes velice obtížné doby. Máme dar Ducha svatého, i nám jej vzkříšený Ježíš předal. Jinak bychom prostě dnes nepřišli do tohoto společenství.

A přece apoštol nechce zůstat u tohoto ujištění. Nechce zůstat u vypočítávání různých obdarování. Kvůli tomu o nich nemluví. On je zmiňuje proto, aby je dal do uvozovek. A činí tak velice odvážně. Nejen tím, že upozorňuje na to, že obdarování, která sbor v Korintu má, jsou darem Ducha svatého a že je proto zcela chybné je nějak poměřovat, ale především onou zlomovou větou na konci 12. kapitoly. „Usilujte o vyšší dary. A ukážu vám mnohem vzácnější cestu.“

A v tuto chvíli rozehraje tóny nádherného zpěvu o lásce. Lásce, která je darem, o který máme prosit. Jsem vděčný, že právě v tomto týdnu jsme na biblické hodině otevřeli stejné téma v Pavlově epištole do Říma. Upozorňuje nás to totiž na jednu důležitou věc. V dopise do Korintu nejde o situační pastorační důraz. Jde skutečně o zásadní apoštolovo přesvědčení, že právě k lásce nás vede vzkříšený Kristus. Že to je ten dar, který dostáváme, když vstupuje do našich zavřených dveří a říká: „Pokoj vám“.

Pod tímto zorným úhlem se smíme a máme ohlížet za historií našeho sboru a poněkud nám to promění vnímání. Najednou je o čem mluvit i v oněch 50. letech. Najednou vidíme, že ony všechny dary, které máme i my, apoštol Pavel zkoumá pomocí jediné hlavní otázky, kterou je láska. A to není jakýsi emotivní cit, to není bič, kterým bychom se měli týrat, protože všeobjímající láska je nárok, který prostě člověk ve svém životě nedokáže praktikovat. Pavel staví před oči korintských konkrétní lidi s konkrétním obdarováním, kteří jsou součástí těla. Součástí společenství. To neznamená, že bychom se jako křesťané měli uzavřít za nějaké hradby a zajímat se pouze o sebe. Znamená to, že Boží dar lásky nás vede ke konkrétnímu člověku.

A tím jsme se dostali znovu na začátek k Janově textu. Ježíš vstupuje do zavřené místnosti, zdraví „Pokoj vám“ a posílá učedníky za lidmi. S velikým závazkem – protože to, co budou přinášet lidem, může život přinést i vzít. Toho jsme si i my sami velice dobře vědomi. Je velice snadné zbožnými řečmi ublížit, když nemyslíme na toho, za kým přicházíme.

A tak v tomto obdarování i závazku my smíme přijmout Boží pozvání ke stolu, kde On je hostitelem. Přijmout Boží nabídku odpuštění, abychom i my byli schopni odpouštět, přijmout ujištění o Boží lásce, abychom i my byli schopní milovat. Amen.

Píseň: S261 Pomoz mi můj Pane

Vyznání vin: Přicházíme, vstupujeme společně před našeho Otce a chceme odevzdat všechno, co nás trápí, co nás tíží, co nemůžeme unést. Uvědomujeme si, jak málo dokážeme porozumět zvěsti o Boží milosti, jak málo ji dokážeme přijmout do svých životů a pak zjišťujeme, že se neumíme přijímat navzájem. A Ty nás, Pane, přivádíš k sobě – i nás k sobě navzájem ve svém pozvání ke svému stolu. Děkujeme Ti, že si nemusíme na nic hrát a smíme Ti nyní vše vyznat.

Vyznáváme, že v tom nejsme lepší než ostatní lidé. Že spolu s nimi neseme vinu na bídě tohoto světa. Kdo tak spolu se mnou vyznává, společně vyznej: Vyznávám.

Zároveň vyznáváme, jak moc potřebujeme domov, který nám nabízíš. Jak moc se těšíme ke stolu, který jsi pro nás připravil. Přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Směle nyní přijměme slovo milosti a potěšení:

Duch Boží je s tebou, chce ti přinášet posilu a jistotu, že láska, radost a pokoj Boží i odpuštění vin budou s tebou. Amen.

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

V pravdě je důstojné a spravedlivé,

abychom Ti vzdávali díky, Bože svatý,

neboť Ty nás bez ustání voláš

k životu v Tvé spravedlnosti.

Ty, Bože lásky a slitování,

neúnavně nám nabízíš své odpuštění

a zveš hříšného člověka,

aby se úplně odevzdal Tvé dobrotě.

Nevzdáváš se, ačkoliv Tvou smlouvu stále porušujeme;

skrze svého Syna Ježíše, našeho Pána,

jsi mezi lidstvem a sebou vytvořil nový svazek -

tak pevný, aby jej nic nemohlo rozbít.

A nyní, když Tvůj lid

žije v době milosti a smiřování,

dáváš mu v Kristu možnost,

aby znovu ožil, když se obrátí k Tobě,

a aby sloužil všem,

když se plně oddá svatému Duchu.

Plni obdivu a vděčnosti

se proto chceme připojit

k nesčetným hlasům v nebi,

abychom vyjádřili Tvou lásku

a svou radost ze spásy v Kristu,

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397 Radujme se vždy společně

Pozvání: Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.

A my jsme přijali Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůj daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch.

Blahoslavení pozvaní k hostině beránkově. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Ř 5,5n

A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. 1J 3,23n

Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. Tt 3,4-7

Píseň: 391

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes jsi nám znovu připomněl, že jsi s námi, že nás provázíš a posiluješ, že to Ty si nás vedeš po cestě svědectví o naději pro tento svět v Ježíši z Nazareta, našem Spasiteli, našem Pánu. Moc Ti děkujeme a uprostřed dnešní radosti chceme odevzdat do Tvé péče všechny, kteří ji potřebují.

Prosíme dnes především za Tvou církev, kterou jsi nám dal darem, ve které se smíme dozvídat o Tobě. Prosíme, žehnej ji, provázej ji povzbuzením i napomenutím.

Odevzdáváme Ti náš sbor, odevzdáváme Ti farnosti v Uhříněvsi, v Petrovicích, v Kolodějích, Říčanech, sbor Církve bratrské v Říčanech. Prosíme za jejich práci, za službu těm, kteří ji potřebují. Prosíme za schopnost přinášet pokoj tam, kde vládne napětí.

Právě dnes prosíme za jednotu křesťanů.

Prosíme za lidi, kteří jsou opuštění. Kteří nezapadají do žádného společenství, kteří nezapadají do společnosti. Prosíme, zbavuj nás strachu, nauč nás tyto lidi oslovovat a být jim nablízku.

Prosíme za otevřenost pro společnost kolem nás. Nenech nás zatrpknout, nenech nás rezignovat a pomáhej nám svědčit o Tvé naději.

Prosíme za situaci v našem státě, prosíme za lidi v moci postavené. Prosíme, dej jim poznat své slovo milosti, ale i soudu.

Pane, znovu a znovu k Tobě voláme a prosíme o Hanku a Toničku. Pomáhej jim, posiluj je i jejich rodiny a moc prosíme, navrať je jejich rodinám.

Voláme k Tobě v tichosti své osobní díky i prosby.

Pane, spolu s celým Tvým lidem k Tobě voláme jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou synové Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. A jsme-li děti, tedy i dědicové - dědicové Boží, spoludědicové Kristovi; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním účastni Boží slávy. Ř 8,14-17

Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 406