Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 26.10.2014 Ex 33,12-23 (Jiří Ort) Den reformace

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. Amen.

Píseň: 42 Jako jelen mučen žízní

Modlitba: Pane Bože, chceme Ti moc poděkovat, že se smíme i dnes sejít v tomto společenství Tvého lidu. Že právě tady smíme reflektovat dění kolem nás. Že si sem smíme přinášet své radosti i trápení a promýšlet je ve světle Tvého Slova.

Dnes chceme děkovat za svědectví církve, těch, kteří stejně jako my promýšleli Tvé Slovo a snažili se na ně ve víře reagovat ve svých životech. Děkujeme, že smíme z jejich svědectví čerpat poučení i povzbuzení. Že v něm smíme nacházet radost ze života v následování Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista.

Prosíme, buď nám posilou, abychom i my dokázali být takovým svědectvím a povzbuzením lidem okolo nás. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S359 V království Božím místa dost

Čtení: Ex 33,12-23

Píseň: 442

Text: 1Te 1,1-3

Haleluja. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou! Haleluja. (Psa 138:8 CEP)

V textu z knihy Exodus, který jsme slyšeli, jsme stále ještě v situaci Božího lidu pod horou Sinaj. Na všech – i na nás – stále leží stín selhání, když se za Mojžíšovy dlouhé nepřítomnosti lidé rozhodli odlít ze svých ozdob a šperků zlatého býčka. Aby tak měli stále při sobě Boha, který je vyvedl z otroctví Egypta. Stále tu leží stín lidského pokusu zajistit si Boží přítomnost. A je to stín, který je jakoby přilepen k člověku v jeho dějinách.

A před námi se ve 33. kapitole rozehrává hledání Boha a touha po jeho přítomnosti. Je vykreslena velice barvitě v dialogu mezi Mojžíšem a Hospodinem. Celý dialog je předznamenán jasným Božím slovem: „Řekni Izraelcům: Jste tvrdošíjný lid. Kdybych šel jediný okamžik uprostřed vás, musel bych vás vyhladit. Nyní však ze sebe složte své ozdoby, ať vím, jak mám s vámi naložit.“ (Exo 33:5 CEP) Vlastně to zní naprosto logicky – člověk selhává a proto Bůh nemůže být přítomen. Nebo ano? To je otázka, která tak intenzivně trápila Martina Luthera. A je to otázka, která připadá na dnešní neděli, kdy si připomínáme Den reformace.

Je to ale otázka i pro dnešek? Musíme sestoupit trochu hlouběji, abychom ji mohli lépe pochopit, abychom lépe pochopili i dnešní text. Musíme si uvědomit co to v tom textu vlastně slyšíme. Jsou tu dva hlasy – Mojžíšův a Hospodinův. Hlas člověka a Boha. Člověk došel k poznání lidské slabosti a hledá cestu do budoucnosti. Pro sebe i pro druhé. Najednou jsme i my součástí tohoto rozhovoru, tohoto hledání. Protože otázka budoucnosti je i naší otázkou, poznání lidského strachu a slabosti, ze kterých plynou mnohé hrůzy kolem nás, je i naším poznáním.

„Hleď, ty mi říkáš: Vyveď tento lid. Ale nesdělil jsi mi, koho chceš se mnou poslat, ačkoli jsi řekl: »Já tě znám jménem, našel jsi u mne milost.«“ (Exo 33:12 CEP) Člověk tu chápe odmítnutí přítomnosti ze strany Boží, ale zároveň se zoufale brání a ptá se po alternativě: „Nesdělil jsi mi, koho chceš se mnou poslat, když už tedy Ty se mnou nepůjdeš. Když už nepůjdeš s lidmi, kteří jsou Tvoji.“ Toto je zcela zásadní, proto vlastně celý dialog slyšíme ještě jednou i přes Boží ujištění, že Bůh bude se svým lidem. „Kdyby s námi neměla být tvá přítomnost, pak nás odtud nevyváděj! Kdybys s námi nešel, zcela ztratíme zcela svoji identitu. Kdybys s námi nešel, tak nevíme, kam jít. Zavře se před námi budoucnost.“ To je vyznání Mojžíše. To je vyznání věřícího člověka.

Jenže i přes Boží slavné ujištění přichází otázka. Prosba. „Dovol mi spatřit tvou slávu!“ (Exo 33:18 CEP) Jakoby Mojžíš stál znovu u hořícího keře. A já jsme za to vypravěči nesmírně vděčný. Protože mě skutečně nestačí vědět, že Pán Bůh existuje a že je tu s námi. Že působí v lidských životech. Potřebujeme Hospodina znát. Potřebujeme vidět jeho slávu. Potřebujeme vědět, kde ho hledat. Moc nerad bych mluvil o tom, že naše životy jsou v rukou Boha, pro kterého je tento svět šachovnicí a lidé figurkami, se kterými Bůh hraje jakousi nebeskou partii. Moc nerad bych zvěstovat Boha, u kterého člověk nafasuje uniformu toho jediného správného stejnokroje zbožnosti. Moc nerad bych, aby nás provázel na našich cestách mlčící všemocný Bůh, který si v lidském neštěstí vyzobává ty šťastlivce, kterým pomůže a ostatní nechá na pospas lidské zvůli. Ano, zoufale potřebuji uvidět spolu s Mojžíšem Boží slávu. Kvůli sobě i kvůli druhým.

Protože pouze s touto zkušeností mohl apoštol Pavel napsat ten krásný úvodní pozdrav ve svém dopise do Tesaloniky. A sestry a bratři z tesalonického sboru z něj pouze s touto zkušeností mohli mít radost. Díky Boží odpovědi Mojžíšovi, hledajícímu člověku: „Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin.“ (Exo 33:19 CEP) Na prosbu o spatření Boží slávy odpovídá Hospodin slovy o své dobrotě.

Kouzelné je, že Pavlův pozdrav v jeho dopise do Tesaloniky vyjadřuje totéž vyznání, ke kterému došel dnešní příběh z knihy Exodus. Všechno, co chce Pavel psát, všechno, co žije sborové společenství v Tesalonice, všechno, co žijeme my, je ukotveno v tomto pozdravu. „Pavel, Silvanus a Timoteus tesalonické církvi v Bohu Otci a v Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj.“ (1Th 1:1 CEP) Snad právě proto dal ekumenický lekcionář tyto texty dohromady. Nebo prostě se vedle sebe objevily texty, které vyjadřují základní biblické svědectví Starého a Nového zákona. Slyšíme pozdrav těm, kteří se orientují v životě ve víře v Boha Otce – toho, který vyvedl Izrael z otroctví v Egyptě a nabídl mu smlouvu. Který přijal lid Izraele za své děti. A tento Bůh Otec nám ukázal svoji dobrotu v Pánu Ježíši Kristu.

Tuto formulaci už vlastně vnímáme jako frázi. Ne v tom hanlivém smyslu slova, ale prostě tato slova patří k sobě. Ale ono je hodně důležité si je uvědomit každé zlvášť, protože pak se nám před očima otevře ona Boží dobrota. Jeho milost a pokoj. Omlouvám se tedy za následující exegetickou vsuvku, ale je dobré si ji uvědomit.

Celý titul Pán Ježíš Kristus odkazuje na funkci Ježíše Krista v obci jako Pána. Tento titul byl v židovském prostředí vyhrazen pouze a jenom pro Hospodina, Boha Izraele. Je tu tedy zřetelné a pro židovské ucho velice provokativní, že Ježíš je tím, kdo plně reprezentuje Boží vůli. Skrze Ježíše Krista je v tesalonické obci Pánem Hospodin – skrze něho projevuje svoji milost, skrze něho nabízí svůj pokoj. Skrze něho nabízí spasení – o tom zřetelně vypovídá titul Kristus – Pomazaný, Mesiáš. A Pavel nevytváří jakousi teologii odtrženou od života, všechno, o čem mluví je zakotvené v lidských životech, v lidských dějinách. Vždyť Ježíš byl konkrétní historickou postavou, konkrétním člověkem, který garantoval zaslíbení pro konkrétní lidské jednání v království Božím.

V tomto vyznání, v této Boží odpovědí na naše prosbu, můžeme rozpoznat Boží dobrotu. A s tímto vyznáním je tedy možné jít dál. A právě o tuto odvahu vykročit dál tu jde. Smíme se toho odvážit, protože je to cesta v jistotě, kterou tak mohutně vykřičel do světa Martin Luther. Že Boží dobrota přichází do dějin lidských životů všemu navzdory. Že neexistuje nic, co by ji zastavilo. Že ji nepřemůže ani stín selhání na Sinaji, ani stín naší slabosti a strachu, ani stín lidského hříchu. Z této jistoty roste život, který se odvážili žít v Tesalonice a za který tolik děkuje apoštol Pavel: „Stále vzdáváme díky Bohu za vás za všecky a ustavičně na vás pamatujeme ve svých modlitbách; před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista.“ (1Th 1:2-3 CEP)

I to, co jsme dnes slyšeli, je pouhý úvod k tomu, co se před námi otevře v příštích dnech. Úvod k našim rozhodnutím, k našemu jednání, k naší odvaze i našemu hledání. I ona připomínka Dne reformace není příležitostí k vymezení se vůči naším katolickým bratřím, ale připomínkou potěšujícího slova na cestu. A tak toto potěšení přijměme z pera Pavlova žáka z epištoly do Efezu: „Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Milostí tedy jste spaseni skrze víru.“ (Eph 2:4-8 CEP)

Amen.

Píseň: 176

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, i my, tak jako Mojžíš kdysi dávno, k Tobě chceme přicházet a prosit Tě o přítomnost v lidských životech. Vždyť bez Tvé přítomnosti nemáme budoucnost my osobně ani svět kolem nás.

Prosíme, buď přítomen těm, kdo volají o pomoc. Povzbuzuj je, nenechávej je propadnout pocitu marnosti. Prosíme také, abychom my dokázali naslouchat, abychom se nenechali zahnat do apatie množstvím proseb o pomoc a dokázali být pomocí tak, jak můžeme a jak umíme. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za maminky, kterým se mají narodit miminka. Prosíme, provázej je, posiluj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za rodiny, děkujeme za všechna místa, kde fungují vztahy uvnitř rodin. Děkujeme za to, když fungují vztahy mezigenerační.

Pane, děkujeme moc za rodiče, kteří se obětavě starají o děti s postižením. Jsme za ně vděčni a prosíme, abys je posiloval a dával jim důvěru, že ve své starosti nejsou sami. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme znovu za ty, kdo jsou sužováni nemocí a ztrácí chuť do života. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes prosíme za situaci na Ukrajině. Prosíme, aby dnešní volby přispěly k uklidnění a ne k eskalaci nenávisti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, měli jsme velikou radost, když představitelé nigérijské armády ohlásili dohodu s teroristickou skupinou Boko Haram o propuštění unesených dívek. Místo uskutečnění této dohody přišla znovu zpráva o dalším únosu. Pane, prosíme, smiluj se. Smiluj se i nad Hankou a Toničkou, které jsou v zajetí v Pákistánu. Smiluj se nad unesenými lidmi teroristickou skupinou Islámský stát. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě v tichosti své osobní díky a prosby.

Pane, spolu se všemi lidmi, kteří u Tebe touží nalézt milost a pokoj k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Povzbuzení: Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. Milostí jste spaseni! Spolu s ním nás vzkřísil a spolu s ním uvedl na nebeský trůn v Kristu Ježíši, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši. Milostí tedy jste spaseni skrze víru. (Eph 2:4-8 CEP)

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

Píseň: 419 Mocný Bože, při Kristovu