Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 16.11.2014 Mt 25,14-30 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám v tomto společenství v naději, že tu smíme zažívat ujištění o Boží milosti a lásce.

Introit: Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo. Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru. Čekej, Izraeli, na Hospodina! U Hospodina je milosrdenství, hojné je u něho vykoupení, on vykoupí Izraele ze všech jeho nepravostí. Ž 130,3-8

Píseň: 191

Modlitba: Pane Bože, v těchto dnech si připomínáme listopadové události před 25 lety. A právě pro dnešní neděli připadl text o svěřených hřivnách. A nám klade mnohé otázky. Uvědomujeme si, co všechno jsme měli udělat, co všechno bychom měli udělat a lekáme se těchto myšlenek.

Proto právě dnes Ti chceme moc děkovat. Děkovat za to, že smíme vědět, že to Tobě patří naše životy, že Tobě za ně smíme děkovat a Tobě za ně také odpovídat. Děkujeme, že se dnes znovu smíme dozvědět o Tvých darech. Že si především smíme připomínat a promýšlet zvěst o Tvém království, o jeho hodnotách, o možnosti jeho vstupování do života, který žijeme.

Moc prosíme, abys byl přítomen všem těm, kteří se snaží naslouchat Tvému Slovu v kontextu života kolem sebe. Pane, prosíme, dávej nám všem sílu k životu. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S136 Kam v soudu den

Čtení: Mt 25,14-30

Píseň: 680

Text: 1Te 5,1-11

Haleluja. Hospodin uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje. Haleluja. Ž 147,3

Slyšeli jsme dlouhý text z Matoušova evangelia a já si znovu uvědomil, jak mě znervózňuje. Jak se musím pracně odpoutat od pohledu, že tu máme další informaci, jak správně žít. Že tu evangelista předává další z Ježíšových nařízení, které si musíme pamatovat a zabudovat do svého rozhodovacího systému. Protože tento text upozorňuje na to, že tu existuje správný život. A ten nesprávný bude odmítnut. A to velice ostře: „Pane, poznal jsem tě, že jsi tvrdý člověk a sklízíš, kde jsi nesel, a sbíráš, kde jsi nerozsypal. Bál jsem se, a proto jsem šel a ukryl tvou hřivnu v zemi. Hle, zde máš, co ti patří.“ (Mat 25:24-25 CEP) Tady nemůžeme toho pána brát jako dobráckého pana učitele Štěpničky z básně Petra Křičky. „Ten stařeček, Pán Bůh dej mu nebe, nás jistě měl raději než sebe. Byl anděl, nás kluky miloval a takto klasifikoval: mha nade mnou, přede mnou, za mnou a vůkol, dvě jedničky sázel mi na každý úkol.“ Možná, že právě na takových textech jako je toto Ježíšovo podobenství, se ukazuje rozdíl mezi židovským a západním myšlením. My hledáme „správný“ model, Ježíš nabízí příběhy, podobenství, která nutně zůstávají tak trochu otevřená. Takže se pokusme s tímto textem zabojovat.

Jsem vděčný za výzbroj, kterou nám k tomuto boji poskytl ekumenický lekcionář tím, že zařadil na tuto neděli také text z první Pavlovy epištoly do Tesaloniky. Jakoby nám celý ten text z Matoušova evangelia zarámoval. Nebo dotáhl.

Když si jej ale otevřeme, tak rozhodně nepůsobí uklidňujícím dojmem. Naopak tu Pavel podtrhuje důraz z Ježíšova podobenství. Důraz na to, že rozhodně není možné se uklidňovat s tím, že je všechno v pohodě. Ti, co říkají „je pokoj“, jsou falešnými proroky. Posluchači i my musíme vzít vážně skutečnost, že život jde ke dni Páně – tedy k poslednímu soudu. Když použijeme nebiblickou frazeologii – ten, kdo rozhoduje o lidském životě, je součástí dějin světa, je součástí lidských životů, ale vstupuje do nich zvenčí, není jimi určován a naopak on tento život určuje. Stručně a jednoduše, to co zní v obou textech velice jasně – lidský život je v rukou Pána. To není nijak překvapivá informace, apoštol Pavel říká „sami dobře víte, bratři“. Takže – výchozí bod obou autorů je stejný.

Zároveň se Pavel s textem z Matoušova evangelia velice dobře shoduje ve výhradách k představě, že si můžeme vše dobře naplánovat. Sami si uvědomujeme, že to nejpodstatnější si prostě naplánovat nemůžeme. Těžko se plánuje, že si zařídíme vztah. Že si zařídíme, jaký ten druhý bude mít vztah k nám. Že si zařídíme, jaká bude naše situace za několik let. Ano, samozřejmě, my musíme plánovat – ale právě v tuto dobu, kdy se těšíme z narozených miminek, si uvědomujeme, že ty největší věci v životě jsou darem. My neřídíme čas. A už vůbec ne ten zásadní, Boží čas. Po dlouhé době se vrátil pán, aby překontroloval, jak služebníci spravovali majetek, který jim svěřil. Apoštol Pavel říká: „Den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat 'je pokoj, nic nehrozí', tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou.“ (1Th 5:2-3 CEP)

Ale k tomu podobenství z Matoušova evangelia přidává jednu zásadní informaci: „Vy však, bratří, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě.“ (1Th 5:4-5 CEP)

To je něco, co mám u apoštola Pavla nesmírně rád. On nám prostě nedovolí, abychom nabyli představu, že jsme jako děti, které dostanou úkol v hodině a paní učitelka odejde. A teď záleží pouze na nás, jak to zvládneme, co budeme moci odevzdat, až se paní učitelka vrátí. Ano, ono na tom záleží, to nám nikdo nemusí zdůrazňovat. Osobně jsem přesvědčený, že drtivá většina lidí touží žít dobrý život. Stačí se podívat kolem sebe a vidíme, že když někdo přijde s dobrou věcí, které ti druzí mohou důvěřovat, tak jsou lidé velice obětaví. Zažívá to například obchod fair trade. Tedy férový obchod. Ano, je to určitým způsobem móda – ale zároveň je to ukázka toho, že lidé chtějí pomáhat. Chceme se nasadit pro dobré věci. Ale ono to nestačí. Nestačí to pro toho, kdo se poctivě rozhlíží kolem sebe. Prostě vidíme, že nestačí jít do obchodu a koupit ve fair tradeovém obchůdku kafe. Ono nestačí podporovat lidi kdesi daleko, kde je nemáme na dotyk. Přichází nové a nové informace, nové a nové tlaky s žádostmi, kde být pomocí. Jako křesťané to vnímáme. Jako lidé to vnímáme. Začínají se zvyšovat tlaky, abychom plně zajistili provoz nejen sboru, ale zároveň i mimosborových církevních aktivit. Dostali jsme svěřenou práci pro Boží království. Co s tím? Vždyť je to neproveditelné! Máme to vzdát?

„Nepatříme noci ani temnotě. … My, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přilbu. Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli Jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista.“

Apoštol Pavel vstupuje do Ježíšova podobenství s kompasem, abychom v něm nezabloudili. A já si najednou uvědomil, že jsem toto podobenství skutečně četl bez kompasu. Protože jsem si před jeho četbou nepřipomněl, kdo je ten Bůh, který poslal Ježíše z Nazareta. Co je to Boží království, které tento Ježíš z Nazareta přináší. Vždyť právě zvěst Božího království nás ujišťuje, že nepatříme noci ani temnotě. Ani my, ani druzí. Boží království přináší ujištění, že Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, ale abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. Toto ujištění je předznamenáním i tohoto Ježíšova podobenství.

Pak si uvědomíme, že ony hřivny, které jsme dostali svěřeny, nejsou pouze obnosy peněz, ale jsou obdarováním. Chcete-li, jsou právě tou zbrojí, o které mluví apoštol Pavel. Onen podíl na Božím království je prostě něčím, co zasahuje do života. Je tím, co život vytváří, co ho umožňuje. Co dává sílu člověku žít uprostřed velkých tlaků, které tu byly, jsou a budou. Je nám nabídnut život. Jsme určeni k životu. Kdybychom parafrázovali konec Ježíšova podobenství – nežít je zásadní chyba.

Jenže – na život vždy sílu nemáme. Někdy dost výrazně ne. A nepomohou vám ani vysvětlování ani povzbuzování apoštola Pavla, natož pak výzva Ježíšova podobenství o hřivnách. Když člověk nemá sílu k životu, tak mu nepomohou sebelépe míněné řeči, sebelogičtější vysvětlování, ale pouze lidská blízkost. A právě k tomuto úsilí dnešní text z epištoly vybízí, povzbuzuje: „Ježíš Kristus zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.“ (1Th 5:10-11 CEP)

Když se pozorně podíváme na Ježíšovo podobenství o hřivnách, uvědomíme si, že právě o to v něm jde také. Nemáme před sebou kupecké počty. Jde o upozornění, že když odmítneme život, ztratíme ho nejenom my, ale také ti, kdo čekají na ujištění, že to je možné. Že je možné žít. Není to jednoduché uprostřed oněch mnohých tlaků. Skutečně, slova o pokoji, která zavírají oči před lidskou bolestí jsou laciná. Ale – dostáváme dar a můžeme žít. Dostáváme dar a smíme být pomocí k životu. „Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli Jeho hněvu, ale abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista.“

Amen.

Píseň: 384

Ohlášky:

Přímluvné modlitby: Pane Bože, jsme plni vděčnosti za Tvou milost. Děkujeme za každý nový den, za každé nové setkání, za každé nové ujištění, že dáváš každému člověku obdarování života. Že pro každého platí Ježíšova zvěst o Tvém království. Chceme moc poprosit, abys nás na to nenechával zapomínat.

Prosíme za ty, kdo tuto jistotu Tvých darů nemají. Prosíme za ty, kterým toto ujištění dlužíme. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Ty, které stravuje strach z budoucnosti i za ty, kterým tento strach ubližuje. Prosíme za všechny, kteří jsou jiní, kteří jsou z odlišných kultur, náboženství. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za společnost, ve které žijeme. Prosíme, abychom jako křesťané byli pomocí v budování společnosti lidské a spravedlivé. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, tak rádi bychom, aby lidé nebyli sami ve své nemoci. Aby nebyli sami ve svém hledání. A moc prosíme, abys nás vedl za těmi nemocnými a opuštěnými v našem okolí. Moc prosíme, abys k nám tomu dával sílu a empatii. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děkujeme za službu Daniela Kvasničky i jeho ženy a prosíme, abys je provázel svým požehnáním na novém působišti v Litomyšli. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za jednání mocných států na summitu G20. Sami nevíme, jak by se tato jednání měla vést, jaký výsledek by měla mít. A tak pouze prosíme, abys daroval svou moudrost všem zúčastněným. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme za obyvatele zemí a oblastí, kde vládne teror. Prosíme za křesťany, muslimy a jezídy v oblasti kde vládne Islámský stát. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za unesené dívky Hanku a Toničku, i dívky unesené v Nigérii. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi v místech zasažených virem ebola. Myslíme na ty, které známe – na Apolla Kariukiho i jeho rodinu a přátele. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché prosby a díky.

Pane, voláme k Tobě se všemi hledajícími život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu. Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. (1Th 5:8-11 CEP)

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 635 Tvá Pane láska