Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 1.3.2015 Mk 8,27-38 (Jiří Ort) boshoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám při bohoslužbách na druhou neděli postní - Reminiscere. Budeme si společně připomínat, jak nás Pán Bůh má rád a vodí nás po svých cestách.

Introit: Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků. Ž 25,6

Píseň: Ž 25 K Tobě duši pozdvihuji

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme, abychom děkovali. Za toto konkrétní společenství Božího lidu, ke kterému smíme patřit, do kterého sis nás povolal. Děkujeme, že smíme přijímat ujištění o Tvé pomoci. Děkujeme za jistotu, že naše snažení a hledání nejsou jen zbytečným pokusy náboženské společnosti, ale prací na Tvé vinici, budováním Tvého lidu podle Tvého Slova.

Děkujeme za dnešní den, kdy znovu smíme naslouchat svědectví o cestě víry, na kterou nás zve Tvůj Syn a náš Spasitel Ježíš Kristus. Děkujeme, že se i dnes smíme dozvídat, že tato cesta má budoucnost, protože Ty jsi jej vzkřísil. Děkujeme, že nás dnes zveš ke svému stolu, abys nás posílil a povzbudil k životu, který nám nabízíš.

Chceme Tě poprosit o dar Ducha svatého, abychom naplněni Tvoji moudrostí dokázali o této základní naději evangelia svědčit všem, kteří to potřebují.

Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S37 Čest dej

Čtení: Mk 8,27-38

Píseň: 440 Ozvi se, Pane můj

Text: Gn 17,1-5

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

O co vlastně v našem dnešním textu z Markova evangelia jde? Nabízí se, přímo nás tluče do očí odpověď – přece o to, kdo je Ježíš z Nazareta, jaká je jeho cesta. Není to Jan Křtitel, není to Eliáš, Ježíš je Mesiášem. Petr vyznává Ježíše jako Mesiáše a Ježíš nakazuje, aby o tom všichni mlčeli. Všechno se točí okolo Ježíše a já si uvědomuji, jak je to zrádné. Tušíme za tím velkou důležitost, ale nedokážeme ji předat. Jako bychom tu naráželi na zeď – proč se ptát, kdo je Ježíš. Proč se ptát, když je tolik důležitých událostí kolem nás, které bychom měli řešit. Když potřebujeme otevřít cestu pro pochopení jeden druhého, kdy se potřebujeme ptát, kdo je ten druhý a kdo jsme my.

A přitom tento text je centrem tázání evangelisty Marka po lidské cestě životem. Po tom, jak žít. Jenže – evangelista vyznává, že tyto naše otázky nejdou řešit pouze v horizontální rovině. Ano, všechno se točí okolo Ježíše – protože tady jde o Petra. O ostatní učedníky i všechny ty lidi v zástupu kolem Ježíše. Ti tam nejsou jen tak. To, co je ve vzduchu, je právě ona touha najít sebe sama, najít svoji cestu v tomto světě, srovnat si svůj život. A do toho vstupuje Ježíš.

Už od začátku svého spisu nás evangelista Marek zve k účasti na onom „chození s Ježíšem“. Hledání cesty lidského života. Vyzývá nás, upozorňuje, že není možné zůstat stranou, ale že se musíme zapojit, že se musíme otevřít – tak jako mnozí, které Ježíš vyzval k následování. V tomto je zřetelné, že je potřeba nesmírně pozitivně vnímat i farizee, kteří také nezůstávají stranou. V mnohém nesouhlasí, ale nasazují se a hledají. Evangelista vnímá mnohé pochybnosti na této pouti hledání a povzbuzuje nás podobenstvími i příběhy Ježíše z Nazareta. Skutečně stačí zalistovat předchozími kapitolami. A sem, do této aktivity, patří ne teoretická, ale životně praktická otázka – kým je Ježíš? Koho to následuji? Kým jsem já? Na čem je založený můj život?

Evangelista Matouš jakoby podtrhl celou situaci tázání po Ježíšovi tím, že ji spojil se změnou jména učedníka Šimona na Petra. Ovšem Marek ji sice nespojuje přímo s vyznáním, ale právě s učednictvím, s následováním. „Ježíš ustanovil těchto dvanáct: Petra - toto jméno dal Šimonovi...“ Dostat nové jméno není v Písmu jen tak. V biblickém slovníku se dočteme, že dostat jméno znamená dostat novou moc a požehnání.

Tak Abram, který už jakoby zapadl do všedních příběhů svého života, znovu slyší Boží zaslíbení a zároveň dostává nové jméno – Abraham – Otec množství. Je to obtížně uvěřitelné, na sklonku života, kdy už se otázka „co se mnou Pán Bůh zamýšlí?“ neklade s takovým výhledem jako dřív. Kdy se časová perspektiva zkracuje. Kdy už se tato otázka spíš přesouvá na druhé. A najednou Pán Bůh promluví.

I Petr a ostatní už ušli nějaký kus cesty. Už něco prožili. Už se orientují v Božím jednání natolik, že došli k vyznání, že Ježíš je Mesiáš.

A najednou Ježíš otevřeně promluví. Nejprve tiší reakci učedníků, ono mesiášské vyznání, ale nyní promluví otevřeně. A to, co říká, je šok. „A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.“

Abraham padl na tvář. Petr Boží hlas odmítl a chtěl sám určovat, co smí Boží hlas říkat. Co má být naplněným lidským životem. Tento vztah je tím ďábelským pokušením, které evangelista Marek blíže nespecifikuje při Ježíšově pokušení na poušti a nechává ho zaznít až tady, v Ceasareji Filipově.

Kdo jsme, na čem máme založený svůj život? Na Ježíši z Nazareta, který je Kristus, Pomazaný, Mesiáš. Kdo je Ježíš z Nazareta? „Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát.“ Kdo jsme?

V tomto napětí nás udržuje ústřední text o učednictví evangelisty Marka. Ale nenechá nás tápat, nenechá Petra trápit se v situaci napomenutí. Nabízí život. Nabízí bližší určení, co znamená následování, přijetí Božího hlasu v Ježíši z Nazareta. »Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“«

Lekáme se tohoto textu, cítíme z něj nárok, na který nestačíme, cítíme z něj, jakoby nás táhl mimo náš život někam, kde to neznáme a kam se nám příliš nechce. My přece chceme žít. A přece tomu tak není. Nic se nemění na faktu, že to Bůh přichází za Abramem a nabízí zaslíbení, požehnání, nové jméno Abraham. Abraham touží po tomto hlasu ve svém životě, jde za ním. Někdy vzpřímeně a pevně, někdy zakopává o svoji slabost a nedůvěru, klopýtá po cestě, na kterou je volán.

Ježíš přichází za člověkem – právě do našich otázek a pochybností, ve kterých se nám zdá otázka na to, kdo je Ježíš, taková přebytečná. Nemůžeme a nesmíme vytrhnout tento text z kontextu celého Ježíšova působení. Toto je ten Ježíš, který přichází a boří hradby mezi lidmi navzájem a mezi člověkem a Bohem. To, o čem tu Ježíš v paradoxní zkratce mluví, je upozornění, že Boží cesta s člověkem znamená učit jej žít – ne vodit ho jako loutku.

Ano, do této Boží koncepce lidského svobodného života patří i Abrahamovo klopýtání i Petrovy ďábelské tendence. I naše klopýtání, i naše ďábelské tendence. Ale Pán Bůh nás v tom nenechává samotné – a o tom je náš dnešní text. Ukazuje, kde je náš život ukotven. V Ježíši Kristu. „Zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.“

Toto slovo nás osvobozuje od úzkosti, že to my musíme v našem životě všechno zařídit. Že to naše chyby jsou pak zcela zničující. Protože to my jsme centrem všeho. „Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej.“ Centrum života není v naší moci. Centrum života našich dětí není v tom, že se bude vše točit okolo nich. Takový život se uzavírá sám do sebe a hroutí se. „Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? Zač by mohl člověk získat zpět svůj život?“

Abrahamovský život je orientován na Boží hlas, centrum Abrahamova života jej samotného přesahuje. Abraham sám padá na tvář. A tato orientace otevírá budoucnost v jakémkoliv věku, ve zdraví i nemoci. Protože budoucnost lidského života je v Boží ruce. V Ježíši z Nazareta, který učil lidské cestě v tomto světě a Bůh se k němu přiznal uprostřed lidského neúspěchu. A my se po této cestě smíme vydat. Jít vzpřímeně nebo klopýtat. Ale jít v jistotě, že nezáleží na úspěchu či neúspěchu podle lidských měřítek, nezáleží na tom, jestli děláme chyby – i když je to bolestné. Záleží na tom, jestli jsme přijali tento život Boží cesty za člověkem za svůj. Protože má budoucnost. K němu se přizná Syn člověka, rozhodující postava lidských dějin a lidských životů, až přijde v slávě se svými anděly. Amen.

Píseň: 236 Ježíši, Pane nejvyšší

Vyznání vin: Předstupme před našeho Pána, abychom odevzdali všechno, co nás tíží a trápí, abychom přijali při společném hodu, ke kterému jsme zváni, jeho odpuštění a povzbuzení, abychom přijali smíření, které nabízí ve vztahu k němu i mezi námi navzájem.

Pane Bože, chceme vyznat svoji skepsi. Svoji nedůvěru v cestu, kterou jsi připravil pro člověka v Ježíši z Nazareta. Vyznat svůj zmatek při pohledu na službu církve. Vyznáváme, že svoji nedůvěrou a beznadějí ubližujeme lidem kolem sebe a přispíváme k hříchu tohoto světa. Kdo takto vyznáváte, přidejte se slovy: „Vyznáváme.“

A proto dnes za Tebou, Hospodine, přicházíme, předstupujeme před Tebe s touhou po naději na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: „Věříme.“

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: „Odpouštíme.“

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Vpravdě jsi svatý, Bože,
a jsi pramen všeho posvěcení.
Z temnoty přivádíš světlo,
ze smrti život,
z mlčení slovo.
Děkujeme ti za náš život
a za svět, který jsi nám dal.
Děkujeme ti za nový svět, který přijde,
a za lásku, která naplní všechno.
Chválíme tě za milost,
kterou jsi prokazoval Izraeli,
svému vyvolenému lidu.
Děkujeme Ti za zaslíbení daná Abrahamovi,

děkujeme za jejich naplnění.

Za záchranu z Egypta,
za dar zaslíbené země,
za tvou věrnost smlouvě,
za návrat z vyhnanství
a za slova proroků,
která platí.
Chválíme tě za tvého jednorozeného Syna,
který všechna tvá zaslíbení naplnil
a ještě naplní.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí
chválit tebe, našeho Otce,
tobě děkovat,
tebe oslavovat
a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

2 Korintským 5:17

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků. Amen.

Ga 1,3-5

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme dnes do tohoto shromáždění Tvého lidu jako Tví hosté. Jako ti, kdo směli zahlédnout, že vstupuješ do lidských životů a přichází s prosbou, abys je naučil vsadit na tento zázrak celý svůj život.

Prosíme za nemocné. Prosíme za Evu Kočovou, prosíme, ujišťuj o své přítomnosti ji i celou její rodinu. Za to tě, Pane, prosíme.

Prosíme za pozůstalé obětí tragédie v Uherském Brodě. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří vzdali život. Kdo v něm nejsou schopni rozpoznat nic pěkného a proto z něj utíkají. Prosíme za všechny, kdo podlehli na tomto útěku nějaké závislosti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se bojí otevřít se druhému člověku. Za ty, kdo se bojí vztahu, aby nebyli zraněni. Za ty Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny, kde partneři přestali pracovat na daru od Tebe a najednou se jim všechno sype pod rukama. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi hledající. Za všechny, kdo se nepřestávají ptát po základu, smyslu života. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za církev. Za všechny její částečky po celém světě. Abychom dokázali vsadit na hodnoty Tvého království – na přátelství, otevřenost, toleranci, pomoc, odpuštění a byli tak svědectvím o Tvé naději v Ježíši Kristu tomuto rozbolavělému a rozdělenému světu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za mocné tohoto světa. Aby nepřestávali hledat cestu smíření, cestu pomoci slabým a opomíjeným. Aby nezapomínali na svědectví o Tvém soudu na konci věků. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes zvlášť prosíme za všechny ty, kdo doplácejí na situaci na Ukrajině, v Sýrii, v Íráku, v Afgánistánu, v Nigérii. Všude tam, kde není respektována hodnota lidského života. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti Hanku s Toničkou, odevzdáváme Ti jejich rodiny. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti v tuto chvíli své osobní díky a prosby v tichých modlitbách.

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání a požehnání: Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost učiňte svou životní průvodkyní. Odtud z našeho shromáždění si odneste zvěst o milosti, jež tonoucí drží nad vodou a zbloudilé vyvádí z bažin.

Žijte z ní: a kéž Boží milost naplní vaše dny pokojem, pravdou a láskou, ať už půjdete kamkoli. Amen.

Píseň: 489 Tvé požehnání, dobrý Otče