uloz.to/xw9MgKuS/150308-001-mp3
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny na společných bohoslužbách na 3. neděli postní při příležitosti křtu Damiana Bargára apoštolským pozdravem Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.
Introit: Své oči stále upírám k Hospodinu; on vyprostí z léčky mé nohy. Ž25,15
Píseň: 625 Jak příjemné, můj Pane
Modlitba: Pane Bože, přicházíme a chceme děkovat za dar života. Za to, že nás učíš se radovat z Tvé nabídky života. Že nás učíš rozpoznávat, že je z čeho se radovat. Že dnes smíme mít radost z rodiny Bargárovy. Z toho, že Ti Ivka s Pavolem chtějí odevzdat svého syna Damiana. Děkujeme, že smíme vědět, že Ty jej přijímáš a budeš ho provázet po jeho životních cestách – ať už půjde kamkoliv.
Chceme Ti děkovat za všechny svědky o Tobě, které kolem sebe Damian má. Chceme Ti dnes děkovat za všechny svědky, se kterými jsme se setkali my a kteří určovali náš život. Kteří nás učili, že je možné s Tebou v životě počítat.
Děkujeme za svědka, kterého jsi poslal nám všem. Ježíše Krista, našeho Spasitele a Pána. A chceme moc poprosit, aby Jeho svědectví o Tvé lásce a milosti proměňovalo nejen naše životy, život Damiana, ale i život celého stvoření. Amen.
Slovo dětem:
Píseň ze Svítá: S65 Žalm 150
Čtení: Ř 7,4-12
Píseň: S274 Apoštolská
Představení křtěného: Milé sestry a milí bratři, členové církve Kristovy a tohoto jejího sboru v Uhříněvsi, manželé Ivana a Pavol Bargárovi požádali o křest pro svého syna Damiana Vratislava. Staršovstvo se křtem souhlasí. Kmotrou je Katarina Kotíková.
Prosím vás, abyste předstoupili.
Slova ustanovení: Slyšme slova ustanovení křtu. Pán Ježíš Kristus i nám říká: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zem. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.“
Slovo o křtu: Ke křtu patří veřejné vyznání víry. Vyznáváme Boha, dárce života, který se nám dal poznat v Ježíši Kristu. V jeho svědectví o Božím království, o cestě lásky, odpuštění a smíření, o cestě naděje pro nás, i pro celé stvoření. Vyznáváme, že Jeho je všechno, co jsme a co máme. Vyznáváme také všechnu svoji nedověru, nedostatek naděje právě v Boží budoucnost v tomto světě. Vyznáváme, že neumíme předávat Boží milost v Ježíši Kristu druhým lidem. Ale zároveň víme, že nás Boží láska osvobozuje. Že ve vzkříšení Ježíše z Nazareta vidíme budoucnost pro skutečný život svůj i tohoto světa. Vyznáváme, že v tom máme oporu, Ducha svatého, který nám dává sílu k poslušnosti a odvaze a otevírá nám výhled přes hranice člověka, přes hranice smrti.
Dnes chceme vyznat, že tato naděje, tento výhled platí i pro Damiana Vratislava Bargára. O tom nás jeho křest ujišťuje. Mnoho bude záležet na rodině, na kmotře, na sboru, zda se Damianovi tato skutečnost stane základní pravdou života.
Křestní vyznání: Milá Ivko, milý Pavle, milá Katarino, nyní vyznejte spolu s tímto shromážděním víru v Boha Otce, Syna i Ducha svatého, víru v základní naději, kterou spolu všichni máme a ve kterou bude dnes pokřtěn Damian. Učiňme to slovy Apoštolského vyznání víry, které spojuje křesťany všech dob a církví:
Apoštolské vyznání víry:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.
Otázka rodičům a Katarině: Vyznali jste spolu s námi křesťanskou víru. Ptám se vás, zda si na jejím základě přejete, aby Damian Vratislav byl pokřtěn v Krista. Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano.
Zároveň se vás ptám, chcete-li se snažit podávat Damianovi svědectví, že život dostáváme jako vzácný Boží dar a Ježíš Kristus je jeho Pánem – v životě i ve smrti? Chcete-li, odpovězte: Ano, s pomocí Boží.
Toužíte, aby Kristus Damiana připojil ve křtu do společenství své církve? Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano, toužíme.
Otázka sboru: Sestry a bratři, chcete být společně v tomto společenství svědectvím o Boží milosti a lásce Damianovi i celé její rodině? Chcete-li, odpovězte: Ano.
Modlitba: Pane Ježíši Kriste, Ty jsi přišel za každým člověkem, byl a jsi otevřený pro každého, přijímal a přijímáš dospělé i děti. A tak Tě prosíme, přijmi v tuto chvíli také Damiana, kterého k Tobě přinášíme; ve křtu ho poznamenej pečetí své lásky a oběti, kterou jsi na kříži podstoupil i pro něj. Amen.
Křestní akt: Pán Ježíš Kristus praví: Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.
Damiane Vratislave, křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.
Požehnání křtěnému: Boží požehnání spočiň na tobě a zůstaň s tebou navždy. Amen.
Modlitba po křtu: Pane Bože, děkujeme za Damiana. Děkujeme za jeho rodiče a kmotru a moc Tě prosíme, abys je provázel svým požehnáním.
Prosíme také za tento sbor, za částku Tvého lidu. Prosíme, abys nám pomáhal být svědectvím o Tvé lásce nejen pro Damiana a jeho rodinu, ale také dětem tohoto sboru, jeden druhému a lidem kolem nás. Amen.
Píseň: 681 Buď Bohu sláva
Text: Ř 8,31-39
Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.
„Co k tomu dodat? Je-li Bůh s námi, kdo proti nám?“ To je slovo, které ve zkratce vyjadřuje onen až básnický text, který vybrali Ivka s Pavolem pro Damiana jako text křestní. Text do života. „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 8:38-39 CEP).
Damian je nádherné miminko. Narodil se do krásné rodiny. Milují jej všichni okolo něj. Maminka a tatínek, sestřička Sofinka. A to nemluvím o širší rodině a o sboru. Je to pro Damianka zcela zásadní vklad do života. A přece jsme se tu dnes sešli, protože Ivka s Pavolem vyznali svoje přesvědčení, svoji víru, že lidský život není určován pouze mezilidskými vztahy. Lépe řečeno – že tyto vztahy nemohou být určovány samy sebou právě proto, že jsou tak důležité.
K tomu se s vámi podělím o příběh, který způsobil, že se Damian jmenuje Damian. Je z knihy Damianova rieka od Daniela Pastričáka. Povídka totožného jména vypráví o klukovi, který se tváří v tvář fotografii sochy Ukřižovaného nepřestává ptát, koho to socha ukazuje. Kdo je člověk, kterého zobrazuje. Damian vstupuje do fotografie, vstupuje do různých životů, které se u sochy objevují, ptá se a dostává nové a nové odpovědi. Některé chápeme, některé z počátku znějí lákavě, z některých nás mrazí. A chlapec se nepřestává ptát.
Nedivím se, že si Ivka s Pavolem tento příběh zamilovali. A že ho tak trochu vložili Damianovi do života. A nedivím se, že vybrali biblický text z listu apoštola Pavla a to ze zásadního oddílu listu do Říma.
Zápas apoštola Pavla je pro nás tak trochu jiný než je naše zkušenost. Je zvláštní. Protože Pavel se setkal se Vzkříšeným, udělal výjimečnou zkušenost, že v Ježíši z Nazareta, v jeho kříži a vzkříšení k člověku zcela zásadně promluvil Bůh. Z toho pro Pavla jasně vyplynulo, že vše ostatní tuto zásadní zkušenost mít nemůže. Vše ostatní je v jejích službách.
Mohli bychom říci, že tato cesta není cestou naší a těžko po ní můžeme apoštola následovat. Že nemůže být cestou Damianovou. A když se podíváme detailněji, co všechno apoštol poměřuje s oním zásadní zjevením, tak to jen podtrhne odlišnost kulturního zázemí, odlišnost zkušenosti od kulturního zázemí a zkušenosti naší. Proto jsem jako první čtení vybral oddíl ze 7. kapitoly epištoly do Říma. Apoštol se vyrovnává s nárokem židovského Zákona na člověka. Tento nárok je něčím, v čem Pavel vyrostl, co pro něj bylo tak samozřejmé jako vzduch k dýchání. Bylo něčím, co určovalo jeho život.
My můžeme nastudovat, co Zákon pro Židy znamenal. Můžeme to i dost dobře pochopit. Damiankovi a Sofince to bezesporu budou schopni jak Pavol tak Ivka vysvětlit. Ale onen „vzduch k dýchání“ nevysvětlíme. A nepochopíme. Protože to nemůžeme zažít.
Co ale můžeme, je vystavit konfrontaci s Božím jednáním v Ježíši Kristu to, co je naší zkušeností, naším „vzduchem k dýchání“. I v tom je ostatně kouzlo povídky „Damianova rieka“. Autor se v ní odvažuje pojmenovat některé skutečnosti, které si činí nárok být na místě Ukřižovaného a Vzkříšeného. Zajímavé je, že ani jedna z těch skutečností není sama o sobě špatnou. Naprosto stejně jako židovský Zákon pro apoštola Pavla. To jsem ostatně zřetelně slyšeli v dnešním prvním čtení. V Damianově příběhu se objevuje církev v jednom ze svých představitelů, radostné společenství u jídla a pití, partnerská láska, poznání. To jsou všecko fantastické věci, které rádi přijímáme jako dar, jako požehnání. A přece Ivka s Pavolem vybrali pro Damiana jako znamení do života odkaz na tento apoštolův urputný boj, kdy dokáže dát pro něj důležitým skutečnostem to správné místo v životě ve světle setkání se Vzkříšeným.
Tím, že byl Damian pokřtěn, jste, Ivko a Pavol, ukázali Damianovi pro jeho život, kdo je a bude tou určující skutečností. Kdo je a smí být jeho jistotou. Moc se mi v té povídce Damianova rieka líbí role otce. Nebo, chcete-li, role rodičů. Je hodně nenápadná – a přitom zcela zásadní. Otec vyfotografoval sochu Ukřižovaného. Otec vyrobil fotografii, takže se na ni chlapec mohl dívat. Otec vytvořil prostředí, že se chlapec mohl ptát.
To dělají svědkové. To pro nás udělal apoštol Pavel. To děláte, Ivko a Pavol, pro Damiana a pro Sofinku. Vytváříte prostředí, aby se mohli ptát. Ujišťujete je, že pro vás Boží jednání v Ježíši z Nazareta skutečně znamená život a jeho ochranu. Kolem nás je mnoho skutečností, které útočí na toto svědectví s tím, že je nesmyslné. Že se na něj nedá spolehnout, protože bychom se my a naši blízcí ocitli bezbranní v rukách tvrdého a pragmatického světa. Ale vy jste dnes slíbili, a my s vámi, že chcete vytvářet prostředí svědectví o životě, který má budoucnost před Boží tváří. Před tváří Stvořitele. Že má smysl se ptát, že má smysl nepřestat hledat, co všechno přináší zvěst o Ježíši z Nazareta do našich životů. Protože platí to, co jste vybrali Damianovi do života: „Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu.“ (Ř 8:38-39 CEP). Amen.
Píseň: 189B Hrad přepevný jest Pán Bůh náš
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, uprostřed radosti Ti chceme moc děkovat za Tvé ujištění, že slyšíš naše modlitby, že víš o lidských osudech, víš o trápeních lidí a nejsou Ti lhostejná.
V této důvěře znovu prosím, abys držel ve své ruce život sestry Evy Kočové. Prosíme, posiluj, potěšuj, povzbuzuj ji, jejího muže i celou její rodinu. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Dnes Tě prosíme za celou Tvou církev, za její jednotlivá společenství napříč konfesemi. Prosíme Tě, abychom svým svědectvím dokázali nejen pro naše děti otevírat evangelium. Dobrou zprávu o naději pro život, kterou ji nabídl v Ježíši z Nazareta. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, chceme Ti odevzdat všechny, jejichž život je změněn nejrůznějším postižením. Prosíme za všechny, kdo se snaží být pomocí a snaží se otevírat naši společnost pro ty, kteří mají se zapojením do ní problémy. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Pane, dnes Tě chceme prosit za všechny postižené virem ebola. Prosíme za ty, kdo se snaží pomoci. Máme radost, že epidemie ustupuje, ale bojíme se, že se zapomene na země, které epidemie uvrhla i do těžké hospodářské situace. Prosíme, nenech nás zapomenout. Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za všechny zajaté lidi při útoku teroristů v Libyi. Prosíme, abychom při nových a nových zprávách nezapomínali na Hanku s Toničkou. Odevzdáváme Ti je i jejich rodiny. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti v tuto chvíli své osobní díky a prosby v tichých modlitbách.
Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.
Fp 1,9-11
Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7
Píseň: 486 Svaté Boží požehnání