Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 18.1.2015 J 2,1-11 (Jakub Ort)

Pozdrav:
Milé sestry a milí bratři, milí přátelé, vítám vás na našich společných bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.
Introit
Ze všech stran jsi mi, Hospodine, štítem, tys má sláva, Ty mi zvedáš hlavu. Pozvedám hlas k Hospodinu a On ze své hory mi už odpovídá. Ulehnu, usnu a probudím se, neboť Hospodin mě podpírá. V Hospodinu je spása. S Tvým lidem je Tvoje požehnání.

Ž 3,4-6.9

Píseň: 161
Modlitba
Bože, ty jsi nabídl svému lidu novou perspektivu víry, když ztratil chrám a domov v babylónském zajetí. Ty jsi poslal mezi lidi Ježíše z Nazareta, který zvěstoval příchod Božího království pro každého, který v tomto světě nenašel své místo. Bože, ty jsi nabídl učedníkům setkání se Vzkříšeným, když se rozutekli, byli zoufalí a zklamaní.
Bože, děkujeme ti za každou novou zkušenost Tvojí přítomnosti ve svých životech. Děkujeme Ti za každou chvíli, kdy můžeme uvidět sebe i druhé ve světle Tvého slova.
Děkujeme Ti i za všechny drobné radosti, které zažíváme ve svých životech. Za milá setkání, za okamžiky porozumění s druhými, za možnost podílet se na smysluplné práci, za chvíle odpočinku.
Děkujeme Ti za dnešní den, který je oddělený od ostatních, abychom mohli odevzdat do tvých rukou vše, co jsme zažili v minulých dnech a načerpat sílu do dalších všedích dní.
Slovo dětem (podobenství o rozsévači)
Děti, už jste něco někdy pěstovali? Co všechno je potřeba udělat, aby to vyrostlo?
Nakonec, ale nezbývá jen čekat. Semínko musí vyklíčit samo.
Dneska si budete v nedělní škole povídat o Božím slovu. O zprávě, kterou přinesl Ježíš lidem. A s ním je to v něčem podobné jako s tím semínkem.

Zazpíváme si k tomu písničku od Bohdana Pivoňky. Automaticky/automaticky (134)
Píseň ze Svítá: 134
Čtení: Izajáš 55, 1 - 5
Píseň: 652
Text: Jan 2, 1-11

Jan zařadil příběh o svatbě v Káni hned na začátek svého evangelia. Před ním je jen poetický prolog, oddíl o Janu Křtiteli a oddíl o povolání učedníků.

Máme za sebou vánoční svátky, slavili jsme, že se Bůh v našem světě ukázal, že je v něm s námi. Teď s ním můžeme vykročit na cestu, sledovat, jak se bude Ježíšův příběh vyvíjet, kam povede a co může znamenat pro nás. První Ježíšův čin – proměnění vody ve víno – je přitom takové předznamenání celého Ježíšova příběhu. Jan zaplnil příběh o svatbě v Káni mnoha různými symboly, které odkazují na zlomové body Ježíšova působení. Je to taková ochutnávka toho, co nás čeká, když budeme děj evangelia sledovat dál až do jeho konce.

Na svatbě v Galileji se pije a zpívá. A jako na správné židovské svatbě se pije a zpívá sedm dní a sedm nocí. Zpívá se o ženichovi a nevěstě, o radosti a o víně. A taky se zpívá píseň Hospodinova, kterou Bůh zpívá svému lidu jako své nevěstě.

„Nebudeš více slouti opuštěná, a země tvá nebude více slouti pustinou, ale ty nazývána budeš rozkoší, a země tvá vdanou; nebo rozkoš míti bude Hospodin v tobě, a země tvá bude vdaná.

Nebo jakož pojímá mládenec pannu, tak tě sobě pojmou synové tvoji, a jakou má radost ženich z nevěsty, tak radovati se bude z tebe Bůh tvůj."

Bratři a sestry, ústřední motiv příběhu o svatbě v Káni je víno. Zkusme dnes zůstat u něj a prohlédnout si ho z různých stran. Zkusme si dopřát čas a přistoupit k vínu jako znalci, kteří zkoumají všechny jeho důležité vlastnosti.

Nejdůležitější vlastností vína je chuť. Ježíšovo víno chutnalo dobře. Nejenže ho ocenili svatebčané, ale jeho kvalitu potvrdil odbornou degustací i správce hostiny. Při degustaci vína se zapojuje hned několik smyslů. Zrakem se zkoumá barva, čichem vůně a nakonec se nechá v ústech pocítit chuť. Odborník nesmí vynechat žádný krok zavedeného postupu, ale i pro něj je chuť nejdůležitější.

Možná to vypadá zvláštně, že se v zamýšlení nad biblickým textem zastavuji u smyslů a u chuti. Ale smysly a smyslové vnímání nejsou v biblickém textu, ale ani v životě víry na okraji. Spíš naopak. Pokud „Bůh přišel v Kristu na dotek“, jak se zpívá v jedné písni, znamená to, že je také na dosah všech našich smyslů. Zkušenost víry má něco společného s ochutnáním dobrého jídla nebo pití, které nám tak zachutnaly že se k jejich chuti chceme stále vracet.

Někdy slýchám od křesťanů a křesťanek ve svém okolí obavy a strachy o to zda jsou dost dobrými věřícími. Někteří – a to je ještě horší – se trápí hlavně tím, zda dost dobře věří ti ostatní. Často k tomu mají sklon teologové. Ptají se: “Rozumí ti lidé opravdu tomu, co v tom kostele poslouchají? Vědí o co jde, když odříkávají vyznání víry? Kvůli čemu vlastně chodí do kostela, kvůli tomu, aby se něco dozvěděli nebo jenom ze zvyku?” Něco na těchto otázkách určitě je, víra není nic protirozumového. Každá víra si hledá své slovní vyjádření, skrze které ji můžeme předávat druhým a připomínat ji sami sobě. Ježíš ale nepřinesl svatebčanům v Káni žádnou nauku, kterou bychom museli ustrašeně střežit. Dal jim dobré víno. Možná to zní příliš obyčejně, ale pocit, že víra není nějakým břemenem nebo poklicí na našich životech, ale něčím, co činí život dobrým, je základní. I učedníci, o kterých se říká na konci příběhu, že uvěřili, uvěřili na základě toho, co viděli a také toho, co ochutnali.

Na galilejské svatbě je veselo. Pije se tu dobré víno, které voní a lahodí jazyku. Svatebčané chválí Hospodina a radují se ze země, kde roste to dobré víno.

Co ovšem udeřilo na Ježíšově víně člověka do očí ještě dřív, než se napil, bylo jeho množství. Je ho dost, asi 600 litrů. 600 litrů výborného vína. Ježíšovo víno je všeobecně dostupným luxusem. To je docela provokativní myšlenka. Luxusní víno se většinou nevyznačuje jen svou kvalitou, ale právě i tím, že si nemohou dovolit všichni. Rýsuje hranici mezi těmi, kteří na to mají a těmi, kteří na to nemají.

Ježíšovo víno je ale to nejcennější, co nedokáže zaplatit nikdo a zároveň je tu pro všechny. Opravdu pro všechny? I pro ty, kteří nedokážou ocenit jeho chuť? I pro ty, kteří si ho neodpracovali? Pro ty, kteří s ním nakládají nešetrně? Pro ty, kteří jsou nám nesympatičtí nebo se jich dokonce bojíme a na svoji svatbu bychom je nepozvali? Ano i pro ty všechny.

Ježíšovo velkorysé nakládání se zdroji je provokací a výzvou společnosti, kterou ovládají lidé, kteří určují, kdo si co zaslouží a kdo ne a ti, kteří šíří strach z budoucnosti. Z Janova příběhu ani z celé Bible nemůžeme vyčíst konkrétní návod, jak to zařídit, aby měli všichni dost. Zároveň ale biblická svědectví promlouvají i do těchto témat. Množství dobrého vína, ze kterého Ježíš nechal pít všechny bez rozdílu pro nás může být ujištěním i výzvou zároveň.

Ujištěním, že o to úplně nejdůležitější, o to, co přesahuje hranice života a smrti, se nemusíme obávat. Tenhle zdroj má ve svých rukou někdo jiný než mi a nakládá s ním štědře. Nemusíme se bát a strachem z budoucnosti si nechat svazovat ruce. Ani v soukromí, ani na veřejnosti, ale ani v církvi.

Je to také výzva. Je to kritická otázka, která nás nutí rozhlédnout se, zda kolem nás mají všichni dost. Je to kritická otázka, která zpochybňuje všechny pokusy odvést od chudoby pozornost, vysvětlit ji jako trest za vlastní provinění, následek vlastní lenosti nebo ji dokázat jako nutnou, nezbytnou a nepřekonatelnou.

Na svatbě v Galileji pijí všichni. Dobré víno není schované před těmi, kteří si ho nezaslouží nebo neumí docenit jeho chuť. Svatebčané pijí a zpívají a v písních se radují ze zaslíbené země, která plodí dost vína pro všechny.

K pití vína neoddělitelně patří i etiketa. Jak se víno podává, je důležité. I když, je jistě pravda, že na svatební hostině, která trvá sedm dní a sedm nocí, jdou formality většinou postupem času stranu.

Na svatbě v Káni galilejské je zajímavé především to, kdo Ježíšovo víno podává. Mohli bychom očekávat, že Ježíšovo víno budou podávat Ježíšovi učedníci. Ti, co se k Ježíšovi hlásí, by měli být také spojeni s produktem Ježíšovy činnosti. Jenže ono to není tak jednoduché. Ježíš začíná své působení na cizí svatbě, jak on, tak jeho učedníci jsou zde hosty a rozdávání vína tu mají na starosti služebníci. A tak zatímco služebníci poslouchají Ježíše a plní, co jim přikazuje, učedníci se dívají. To není špatně, nikdo jim to nevyčítá. Ale připomíná nám to, že Ježíšovy povely často plní cizí služebníci, zatímco ti, kteří se k Ježíšovi hlásí, se jen dívají. Často dokonce přímo nevěřícně zírají, aby na základě činnosti těch druhých nakonec přece jen uvěřili.

Někdy se církve tváří, že jsou firmy, které mají monopol na dodávání Ježíšova vína. Poslední dobou se dokonce mluví o tom, že bychom měli hájit naši křesťanskou kulturu a tradici. Kristovým jménem nálepkujeme všechno to, co je nám nejblíž. Ale my Kristovo víno nevyrábíme a dokonce ani ten monopol na jeho distribuci nemáme. Ježíšovo víno nemá etiketu, kterou jsme mu nalepili my. Jeho víno nám můžou podat lidé, od kterých bychom to nečekali. Lidé, kteří nepatří do naší církve, ti kteří k nám přicházejí z jiných zemí nebo i ti, kteří věří v jiná náboženství.

Často se mluví o tom, co mají křesťané dělat pro druhé jako by se bez nich nic neobešlo. Někdy je ale nejlepší věcí, kterou mohou křesťané udělat, dobře se dívat, kolem sebe a s vděčností radostí pít kristovské víno, které jim nosí cizí služebníci.

V takové společnosti je radost pracovat. Taková práce má smysl, říkají si služebníci, kteří nosí víno. Zpěv je nakažlivý a oni se přistihují při tom, že si začínají pobrukovat spolu se svatebčany.

“Ve víně je pravda“, říká se. Ve víně, které se pije na svatební hostině v Káni pravda skutečně je. Nebo alespoň kus pravdy. Nebo ještě lépe – začátek celé pravdy. Začátek příběhu pravdivého slova, které se stalo tělem a lze ho tak zakusit všemi smysly.

Pití vína ze svatební hostiny ovšem také neopájí tak, aby zavřelo naše oči a ucpalo naše uši před před utrpení kolem nás i v nás. Dobré víno nás naopak učí používat naše smysly. Otevírá oči i uši a také dává zakusit to dobré, ale i to zlé a bolestné, co je kolem nás.

Po tomto víně nezůstává v člověku jen pocit trapnosti a kocovina. Po tomto víně zůstane na jazyku dobrá chuť, která na sebe nedá tak lehce zapomenout. Chuť tohoto vína nás láká, abychom se vydali na cestu za tím, kdo takové víno nalévá; abychom nezůstali jen u toho prvního znamení jeho příběhu a šli za ním dál.

Můžeme přitom zjistit, že k příběhu, po jehož stopách se vydáváme, patří nejen číše dobrého vína, ale taky kalich hořkosti. Možná si také všimneme, že červené víno může v něčem připomínat nevinně prolitou krev.

Možná ale také zjistíme, že svatební hostina s dobrým vínem není jen na začátku ale i na konci toho příběhu.

Nebo jakož pojímá mládenec pannu, tak tě sobě pojmou synové tvoji, a jakou má radost ženich z nevěsty, tak radovati se bude z tebe Bůh tvůj."

Píseň: 616
Ohlášky
Přímluvná modlitba:
Bože,

kolem nás i v nás získává moc strach. Chceme ti odevzdat všechno, čeho se obáváme a z čeho máme hrůzu. Prosíme, posiluj nás ve víře, ať naše životy nejsou určovány temnotou strachu, ale důvěrou a nadějí.
Bože, náš stvořiteli, ty jsi člověku daroval rozum. Prosíme, uč nás ho také používat. Dej ať se nenecháme svést jen iracionálními pocity, obrazy a výkřiky, ale ať dokážeme rozlišovat pravdu od lži.
Ježíši Kriste, náš bratře. V posledních dnech jsme si znovu mohli uvědomit křehkost lidského života. Křehkost, kterou mnozí už pociťují dávno a třeba znatelněji a bolestněji než my. Prosíme za všechny trpící, ať už mezi námi nebo daleko od nás. Ty jsi zakusil utrpení a smrt. Dej ať z tvého příběhu dokážeme čerpat důvěru, že lidský život má smysl i ve své pomíjivosti.

Duchu svatý, potkáváme se ve společenství církve jako různí lidé. Máme různé zkušenosti, názory i různé povahy. Pomáhej nám činit z církve prostor, který je otevřený různosti. Pomáhej nám také, aby konflikty, které mezi námi jsou prohlubovali naše vztahy a vedly ke smíření.

Společně k tobě voláme:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání:
Ten, který „dává semeno k setbě i chléb k jídlu, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží „plody vaší spravedlnosti“. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří.

2Kor. 9,10a11a

Požehnání:

Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já, Hospodin, jsem tvůj Bůh. Iz 43,1b-3a

Píseň: 672