Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 28.6.2015 Mk 5,21nn (Jiří Ort)

Pozdrav: Sestry a bratři, shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy.

Introit: Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? Ž 27,1

Píseň: 613

Modlitba: Pane Bože, Ty za námi přicházíš, vstupuješ do našich starostí i bolestí. A my vyznáváme, že nám dělá problémy rozpoznávat Tvé jednání. Že nám přijde, že k Tobě voláme zbytečně, protože bolest nepřestává.

Pane, děkujeme Ti, že se nestahuješ z prostoru lidských životů. Že tento náš bolestný boj o víru nezůstává izolován od Tvé milosti. Že stále znovu před nás stavíš své svědky nebo nás samotné vyzýváš, abychom byli svědectvím. Že stále znovu přicházíš se svědectvím o svém království, které přišel zvěstovat Ježíš z Nazareta.

Pane, i dnes přicházíme s vděčností, ale i s otázkami. Tak jako mnoho lidí kolem nás, tak jako mnoho lidí po celém světě. Odevzdáváme se do Tvého milosrdenství a prosíme o Tvou přítomnost všude tam, kde lidé hledají cestu k životu. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S89

Čtení: Mk 5,21nn

Píseň: 500 Já chtěl bych, Bože můj

Text: 1Pt 3,15b

Haleluja. Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh. Haleluja. (Psa 42:12 CEP)

Jako bychom si tento text na dnešní neděli objednali. Lze dnes mluvit o naději? Uprostřed strachu, uprostřed zloby a násilí? Měl jsem velkou radost, když jsem si v ekumenickém lekcionáři našel, že právě vyprávění o Jairově dceři a neznámé ženě připadá na dnešní den. Do dnešní doby. Příběh o naději. Tedy příběh, který máme vyprávět, o kterém máme svědčit. Protože proto tady jsme, abychom přinášeli do dnešní doby naději. Tak o tom píše svým spolubratřím autor 1. listu Petrova. Úkol, který vypadá nad lidské síly.

Žena, která má 12 let krvácení. Žena, která je sama, nemůže mít děti, v té době zcela bez budoucnosti. Žena bez naděje. Veškerá snaha vyřešit situaci byla marná, zbytečná. Pouze situaci zhoršila. A teď je konec. Známe to. Známe situace, kdy už je všechno marné. Investice do vztahu, který ztroskotal. Situace církve, společnosti. Investice do vnitřního očištění, do proměny, ve kterou jsme po r. 1989 tolik doufali a nyní máme před očima znovu strach vedoucí k touze po odstranění všech odlišností a touhu po pevné ruce, která by za nás vše vyřešila. Doufal jsem, myslel, že to, co je před námi už bude všechno, jen ne ta hrůza, jejíž připomínku jsme viděli v Berlíně v nespočetných památnících těch, kteří chtěli žít. A znovu umírají lidé, kteří prchají z beznaděje. A umírají lidé, protože je vraždí ďáblové apokalyptických rozměrů. A my nevíme co s tím o nic víc než před lety.

A najednou je toho tolik, co vyžaduje stejnou rozhodnost, stejnou odvahu, stejnou naději. Je toho tolik, co jsem nevyjmenoval a co nás trápí. Všechno bylo marné a žena na tom byla hůř než předtím. Tak to je – a nedá se nic dělat. A najednou v příběhu ženy nastává zlom. Objevuje se Ježíš z Nazareta. Ne změna vnějších poměrů, ne pohodový život. Ale ten, o kterém žena slyšela, že nabízí život. Je to velice zvláštní situace – kolem Ježíše jsou davy, pomalu není možné se k němu dostat. Dostal se k němu muž, který prosí Ježíše o uzdravení své dcery. To žena nevnímá, prostě vychází ze svého uzavřeného světa, protože je přesvědčená, že u tohoto Ježíše existuje naděje. Stačí se dotknout. Riskuje zlobu těch, mezi které vlastně nepatří, mezi kterými se musí prodrat, protože oni jakoby Ježíše vlastní – to všechno odsouvá jako nedůležité. Jde za Ježíšem, aby se ho alespoň dotkla. Je zcela orientována na Ježíše. Na toho, který podle ní je řešením její životní situace. Který přináší život tam, kde život odchází. Kde už všechno je marné.

Toto vykročení za nadějí, víra, je to, co mě na tomto příběhu fascinuje. Právě proto, že vidí naději i tam, kde já ji už nevidím. Že přemáhá skepsi běžné zkušenosti. To neznamená, že by nebyly ty problémy, které musíme překonat, ale znamená to, že má smysl se pouštět do jejich řešení, že má smysl hledat s Boží pomocí prostor pro život. Vždyť právě o tom máme svědčit.

Onen zvláštní způsob vyprávění, propletení dvou příběhů vlastně povyšuje naději, kterou Ježíš přináší. Jsme tu před otázkou, jak je možné zvládnout potřebu všech. Jestli není iluze chtít pomoci všem. Právě to máme dnes před sebou, kolem sebe. Lidé touží po plném životě. Mnozí chtějí i pomáhat. Ale brání se naplnění naděje těch, kteří přicházejí, protože jinde je jejich život ohrožen. Ze strachu, protože jsou přesvědčeni, že neexistuje naděje pro všechny. Žena byla zachráněna. Byl jí darován život. Ale zdá se, že její záchrana stála život Jairovu dceru. „Už Mistra neobtěžuj, tvá dcera zemřela.“ To, že by tu ještě mohla být naděje pro dalšího člověka, to, že by tu mohl být život i pro dívku, která vstupuje do dospělého života, to je předmětem posměchu. Výsměch před námi otevírá výhled na Ježíše, kterému se vysmívají po jeho odsouzení.

Odmítnutí naděje. Odmítnutí možnosti, že by byla cesta k pomoci. Bez toho, abychom popřeli obtížnost situace. Přichází Ježíš, nabízí cestu. Lidé se smějí. A přece Ježíš vstupuje do příběhu dívky a nabízí život. Život, který bude krásný, život, který bude obtížný, ve kterém bude radost i zranění. Ale bude to život. „Dívko, pravím ti, vstaň!“

Znovu jsem si pouštěl starý film „Hádej, kdo přijde na večeři“. Dívka přivádí do rodiny mladého muže, se kterým se chtějí vzít. On je černoch a je začátek 60. let v Americe. Dívka mladého muže přivádí do velice otevřené, liberální rodiny v naprosté důvěře ve své rodiče. V naprosté důvěře v jejich reakci. Ale vznikne problém. Protože tu prostě existuje hradba mezi lidmi. Nikdo z nich ji nechce, ale je tu. Jsou tu všichni ti lidé, kteří jsou plni nenávisti. Jsou tu všechny ty situace, které budou muset vydržet. Má život dívky, má jejich společný život budoucnost? Jde žít? A rozvíjí se příběh jednoho dne, ve kterém se odehrává souboj o naději. O to, jestli je možné žít život navzdory zlobě lidí. Celý film končí nádherou řečí otce, chválou lidského vztahu, chválou naděje, která může překonat zlobu tohoto světa navzdory vší obtížnosti boje. To je svědectví humanismu do dnešních dnů. Svědectví otce pro dceru, o kterou má strach.

„Buďte vždy připraveni dát odpověď každému, kdo by vás vyslýchal o naději, kterou máte.“ (1Pe 3:15 CEP) O čem budeme svědčit my jako křesťané? Těm, kteří mají strach, těm, kteří jsou opuštění a bezradní. Těm, kteří kolem sebe vidí beznaděj. Čemu věříme uprostřed reality kolem nás? Zůstaňme u úplného základu. Pán Bůh žehná životu. To je zřetelné z dnešních příběhů. Na to se můžeme spolehnout. A toto požehnání není omezené pouze na někoho.

A tak naslouchejme svědectví o Božím království, které Ježíš z Nazareta přinesl do tohoto rozbolavělého světa. Naslouchejme ujištění, že vztahy tohoto Božího prostoru nemohou být zničeny lidskou zlobou, strachem, slabostí. Naslouchejme svědectví o naději pro nás osobně a pro naše blízké. Protože pak dokážeme vykročit ze zavřených dveří beznaděje jako ona žena. Protože pak se necháme vést k naději navzdory výsměchu jako rodiče mladé dívky. A pak můžeme odpovědět na otázku po naději, kterou nám pokládá dnešní svět. Amen.

Píseň: 684 Učiň mne, Pane, nástrojem

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, jsme vyděšení z událostí kolem nás. Tlak extrémního zla v nás vzbuzuje strach. Chceme Tě moc poprosit o sílu, abychom se nenechali paralyzovat a dokázali se dívat kolem sebe a volat k Tobě s prosbou za ty, kteří potřebují povzbuzení, kteří potřebují pomoc.

Odevzdáváme Ti Evu Kočovou. Jejího muže i její děti. Moc prosíme pro ně všechny o posilu v Evině nemoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti Alenu Kuščynskou, která má jít na operaci. Buď s ní a ujišťuj ji o své péči. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za mladou generaci. Prosíme za mladé rodiny. Prosíme, ujišťuj je, že existuje budoucnost pro ně i pro jejich děti. Že existuje v Tvých rukách. Ujišťuj je, že má smysl se snažit o uskutečňování prostoru k životu pro všechny lidi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za střední generaci, která musí v mnoha ohledech nést starost za život. Prosíme o posilu, prosíme o ujištění, že tato služba má smysl. Má budoucnost. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti seniory. Odevzdáváme Ti všechny ty, kdo už nevidí možnost, jak být pomocí, jak ovlivňovat dění kolem sebe. Pane, ukazuj jim i nám, že pro Tebe je cenný každý život, že Tvá obdarování nejsou o výkonu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vidíme kolem sebe věci a události, které bychom tak rádi ovlivnili a nemůžeme. Vidíme zlobu a nenávist, vidíme pohrdání životem a máme strach. Prosíme o pomoc pro ty, které toto šílenství připravilo o blízké. Prosíme za nás, aby nás toto šílenství nesvedlo z Tvé cesty na cestu strachu a nenávisti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za státy, které přijímají denně uprchlíky. Prosíme, abychom byli ochotni konkrétně pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za církev, aby dokázala být svědectvím o Tvé naději potřebným. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby.

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1K 15,58

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 485 Král věčný nás požehnej