Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 30.8.2015 Mk 7,1-8.14-16 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, milí přátelé, vítám vás na našich společných bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.

Introit: Hospodine, utíkám se k Tobě, kéž nikdy nejsem zahanben. Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou. Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz! Ž 71,1-3

Píseň: 138

Modlitba: Pane Bože, přicházíme na Tvé pozvání, přicházíme natěšení na

setkání s blízkými lidmi, ale také na Tvé Slovo. Děkujeme za možnost poznávat sami sebe v zrcadle, které nám nastavuješ skrze své svědky, děkujeme, že tady, ve společenství sester a bratří se smíme odvážit vyznat všechno, kde selháváme a co nás trápí. Že se smíme vidět takoví jací jsme a zároveň v Tvém pozvání přijímat jistotu, že Ti patříme.

Děkujeme, že nás tak vedeš k sobě a tím i jeden k druhému. Že nás vedeš k pokoře a odpuštění, že nám právě v tomto společenství otevíráš budoucnost našich životů.

Prosíme za všechna společenství Tvé církve po celém světě. Aby byl dnešní den dnem radostné vděčnosti a otevřenosti. Amen.

Čtení: Mk 7,1-8.14-16

Píseň: 631

Text: Dt 4,1-5; Lk 15,17-20

Haleluja. Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. Haleluja. Ž 34,2

Ježíš se dostává do konfliktu se zákoníky a farizey. Tedy s těmi, kteří se dobře orientují v Zákoně. Božím Zákoně. To bylo zcela zásadní, protože byli schopní být druhým lidem pomocí v orientaci v životě. Protože přesně tím Zákon byl. „Nařízení a práva, která vás učím dodržovat, abyste byli živi.“ To slyšíme jako Boží slovo v textu, který připadl na dnešní neděli z knihy Deutoronomium. To je naprosto jasně řečeno. „Vy, kteří jste se přimkli k Hospodinu, svému Bohu, jste dodnes všichni živi.“ A právě dodržování Zákona je znamením života. Potvrzením, že lid přijímá a raduje se z Božího vyvolení. Z faktu, že jsme Božím lidem. Když na to lidé zapomněli, byla z toho vždy katastrofa. O tom nám bibličtí svědkové vyprávějí velice jasně.

To je ale naprosto legitimní - v čem je tedy základ konfliktu? Potřebujeme toto nějak promyslet, protože to není nějaký dávný problém. I my se přece snažíme předávat dalším generacím, svým dětem, to, co jsme rozpoznali jako Boží Slovo, které nám ukazuje ke zdroji života. Trápí nás, když mizí důraz na studium Písma, vidíme pak náchylnost k překrucování biblických důrazů z prosté neznalosti. Nebo prostě díky povrchní znalosti. Okamžitě jsem si vybavil knihy Chaima Potoka – především jeho Vyvolené nebo Jmenuji se Ašer Lev. Knihy z prostředí hluboké chasidské zbožnosti, která je nám milá, která připomíná historické počátky naší církve, písmáctví. A přece v těch knihách velice brzy narážíme na hranice. Když život jakoby přeteče z nádoby vymezených představ. Hranice, které evidentně vnímal Ježíš.

Židé Ježíšovy doby žili pod diktátem cizí moci. A to nešlo pouze o jakousi národní hrdost. Palestina nebyla bohatou zemí, drtivá většina lidí žila v bídě. A odvádění daní do Říma situaci ještě zhoršovalo. Takže tu byl kulturní i hospodářský tlak, který způsoboval radikalizaci. A ta nabývala náboženské podoby. To, co se dělo, přece bylo proti Božímu lidu, bylo to proti Pánu Bohu. Zákon, Tóra, byly stále důležitější jako znamení identity. „My patříme Pánu Bohu“. Něco jakoby se nenápadně překlopilo. Těžko to popsat – já to alespoň neumím. Snad by se to dalo nazvat negativním vymezením. I když to ten problém vystihuje pouze částečně. Zákon se stal nástrojem dělení lidí. Zákon, který dělil – Boží lid od ostatních lidí, uvnitř lidu ty, kteří se v Zákoně orientovali a ti, kteří se v něm tolik neorientovali.

Není to nic neznámého – když něco zvolíme jako základ naší identity a začneme to používat jako ochranný štít, začneme rozdělovat lidi. Svazuje to život. Je velice těžké to vyjádřit, abychom neublížili. Pohybujeme se v oblasti hluboké zbožnosti. A přece se tohoto vyjádření Ježíš odvážil. „Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“ Velice tvrdé. Ježíš napadl zoufale hájenou identitu svých posluchačů. Napadl lidský model, který ve finále vede k nenávisti a ke zkáze. V tom daly a dávají lidské dějiny Ježíšovy za pravdu. Hájení vlastní identity vede ke katastrofě – tak, jak se to stalo a vyvrcholilo pádem Jeruzaléma a po Bar Kochbově povstání jeho naprostým zničením.

Co my s tím? Co my, tady, dnes, máme dělat s těmito tragickými nábožensko – dějinnými souvislosti v našem osobním životě? A přitom právě sem tato otázka patří, tady se s Ježíšem setkáváme – při úplně obyčejné každodenní činnosti. Tady je Ježíš kritizován, tady se brání, právě tady to začíná.

Na čem zakládáme svoji identitu? Vede nás k otevřenosti nebo k uzavřenosti druhým lidem? To je to, k čemu nás Ježíš vrací. A je to to, co nás zajímá. My víme, že jistota vlastní identity dává sílu. To tak prostě je a je to nesmírně důležité. A otevřenost druhému člověku sílu vyžaduje. To také víme. A právě tady, při našem pohledu do zrcadla i pohledu kolem sebe vidíme, jak tato síla k otevřenosti schází. Jistota vlastní identity. Teď nemyslím na nacionalistické, neonacistické projevy, které jsou na vzestupu. Myslím mnohem blíž k našim životům. Myslím na vztahy – partnerské, přátelské, vztahy ve sboru, v církvi, v práci. Jak moc chybí vnitřní jistota a potom stačí tak málo, stačí hloupost a všechno se hroutí. A z naší víry zůstává jen jakási hromádka moralistických frází.

A proto Ježíš přichází a napadá opory naší identity. „Slyšte mě všichni a rozumějte: Nic, co zvenčí vchází do člověka, nemůže ho znesvětit; ale co z člověka vychází, to jej znesvěcuje. Kdo má uši k slyšení, slyš!“ Proto napadá tradici otců. Ne proto, že by byla špatná, ne proto, že by byla škodlivá – ale proto, že je slabá. Že není dostatečnou oporou pro otevřenost pro druhého člověka. Není tím, co by uneslo všechny nápory, které působí v našem životě.

Dobře – ale co Ježíš nabízí místo toho? Co tedy máme předávat svým dětem? O co se máme opírat jako o posilu pro otevřenost druhým lidem? Modelovou odpovědí je ústřední Ježíšovo podobenství u evangelisty Lukáše, ze kterého jsme si kousek přečetli jako dnešní text. Ježíš tu neodmítá Zákon, ale staví ho do jiného světla. Marnotratný syn, člověk, který selhává, dochází k poznání, že jedině hodnoty otcovského domu mají budoucnost. Jedině nabídka života z Boží strany je tím, v čem má smysl žít. Tam samozřejmě patří i poslušnost pravidlům, která Pán Bůh nabízí. Čteme, že marnotratný syn přichází k sobě – nenechává se už určovat všemi možnými iluzemi. Vrací se k otcovským pravidlům života. K Zákonu. To všechno je nesmírně důležité – ale není to ten základ, o kterém mluví Ježíš. Základem je přijetí ze strany Otce. Ta otevřená náruč, jistota, že máme místo v Božím plánu – to je naše identita, na které se dá stavět. Tato identita má takovou pevnost, že nám umožňuje otevřenost druhému člověku. Nemusíme se bát, nemusíme si dokazovat, nemusíme se vymezovat. To je pravý základ našeho života, na kterém můžeme stavět.

Amen.

Píseň: 367

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme, že Ti smíme patřit. Děkujeme, že se smíme v životě opírat o Tebe, o Tvé zaslíbení a že tak nemusíme stavět mezi sebe navzájem hráz z naší různosti.

Pane, dnes hodně myslíme na sbor Církve bratrské v Říčanech, kde nastupuje nový farář. Prosíme, provázej jeho, jeho rodinu i celý sbor svým požehnáním. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti Evu Kočovou i její blízké. Prosíme, abys všechny posiloval a moc prosíme za Evino zdraví. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti ty, kdo ztratili někoho blízkého. Prosíme pro ně o povzbuzení a o potěšení. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, jsme vyděšeni úmrtím uprchlíků na hranicích Rakouska. Jsme vyděšeni zvěrstvem převaděčů. Pane, moc prosíme, dávej odvahu nám i představielům evropských států, aby se našlo řešení, jak pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny ty, kdo se dnes vrací z cest domů, kdo se dnes vrací z dovolené. Prosíme, aby k sobě lidé byli ohleduplní a ve zdraví dojeli. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes prosíme o vzájemné porozumění. Prosíme o vzájemnou otevřenost. Prosíme, abychom Tvým evangeliem dokázali přinášet naději napříč vší různosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své díky a prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kteří touží po pokoji: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ježíš řekl: Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese ovoce mnohé; neboť beze mne nic nemůžete učiniti. J 15,5

Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 355