Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 4.10.2015 Dt 26,1-11 (Jiří Ort) bohoslužby díkčinění s vysluhováním VP

Pozdrav: Sestry a bratři, shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy.

Introit: Oči všech s nadějí vzhlížejí k Tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije. Ž 145,15

Píseň: 184

Modlitba: Hospodine, přicházíme dnes, abychom Tě spolu s celým Tvým lidem chválili před lidmi i celým stvořením. Od Tebe pochází všechno dobré v našem životě i v celém světě. Ty jsi hoden chvály, protože dáváš svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posíláš na spravedlivé i nespravedlivé.

Dobrořečíme Ti za za výsledky lidské práce. Děkujeme Ti za zdraví a sílu, za své kolegy v práci, za své spolužáky a spoluobčany. Přijmi naše poděkování za to, že se svými blízkými smíme žít v míru.

Vyznáváme, Pane, že si nedokážeme vždy uvědomit všechno Tvé dobrodiní. Ty se staráš o své děti, už jsi nám to v našich životech tolikrát ukázal, a my se přesto cítíme sami, ztrácíme se a bolí nás to.

Slituj se, prosíme, nad námi a odpusť nám. Dej nyní nově zaznít Kristovu evangeliu a obnov jím naši víru. U stolu Páně nám dej znovu okusit svoji lásku a milost, tak, abychom se mohli znovu radovat z Tvé přítomnosti. Pro Ježíše Krista našeho Pána a Spasitele. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: S157

Čtení: Dt 26,1-11

Píseň: 179

Text: Ř 1,7-8

Haleluja. Hospodin ze svých síní zavlažuje hory, země se sytí ovocem Jeho díla. Haleluja. Ž 104,13

Je to krásný text z knihy Deutoronomium, který máme před sebou. Otevírá nám dnešní den, den díkůvzdání za úrodu. Vyvádí nás ven z našeho nitra, ven z naší uzavřenosti do vlastních zmatků a tápání, vyvádí nás do souvislosti celého stvoření, abychom mohli děkovat a radovat se. Tato souvislost, sounáležitost se vším kolem nás není samozřejmá. Náš text vyznává, že tím, kdo nám toto vnímání umožňuje, je Hospodin, Bůh Izraele. Čteme, nasloucháme otevírá se nám všechno, za co můžeme děkovat. Otevírá se nám propojení života.

A tímto propojením je Boží jednání. Pro člověka a s člověkem. Když nasloucháme textu, tak není možné přehlédnout, jak jsme přidrženi u toho, že Hospodin, Bůh Izraele provází svůj lid životem. Po pravdě – stačilo by tomuto naslouchat, toto si připomenout a pak se s tímto ujištěním ztišit. Ale starozákonní text místo toho před námi rozehrává příběh. Znovu jsme upozorňováni, že je nutné si tyto příběhy vyprávět, že je nutné si uvědomovat souvislosti – abychom dokázali přijímat vděčnou radost do svých životů i naději do života kolem nás.

Nejprve – kde vůbec jsme. Kde je Boží lid? Jsme v zaslíbené zemi a to je proto, že nám ji Pán Bůh zaslíbil. Tímto slovem jsme vtahováni do zásadního příběhu Izraele. Lidu, který sestoupil do Egypta a stal se tam otrokem a byl odtamtud vyveden z Boží milosti. Je zvláštní ta biblická logika, která se neustále vrací k tomuto zásadnímu příběhu s dopady do všech oblastí lidského života. Okouzlují mne svátky sukot, kdy v rámci svátků vděčnosti za úrodu mají věřící povinnost alespoň jeden den pobývat ve stanu, v přístřešku, který připomíná cestu Božího lidu z Egypta do zaslíbené země. A nejen to, tyto svátky bezprostředně následují po Dnu smíření a vrcholí posledním dnem Hoša'na raba („Veliké zachra“). Rabíni rozhodli, že je to vzpomínka na Jóm Kipur. V radosti svátků Sukot se naposledy otevírá nebe pro odpuštění. Nebylo možné přehlédnout, jak všechno souvisí s milostivým Bohem, který nenechal svůj lid trpět v otroctví v Egyptě, ale vyvedl je do své svobody zaslíbené země. Na konci řady svátků nejde o sklizeň plodů, ale o sklizeň života.

A právě to, že součástí poděkování za úrodu byla oběť prvotin, zdůrazňovalo onu centrálnost Božího působení v lidských životech. O prvotině říká krásně pan profesor Heller, že je to něco, o čem vypovídáme pohledem víry – je to něco, co určuje náš život. Kdežto začátek je pohled výpovědi historie. Tak tedy Izrael obětoval prvotiny všeho, co se urodilo, Hospodinu. Protože v okolních národech byly právě prvotiny něčím, co, v pohledu víry, zajišťovalo sílu plodnosti. Takže Izrael touto obětí nejen děkuje, ale zároveň vyznává, že takováto kouzla nepotřebuje. Že jim nevěří. Protože všechno, co potřebuje k životu, dostává od Hospodina, svého Boha. On je tím určujícím.

Není možné, abychom v tuto chvíli nevystoupili ze starozákonního příběhu a nevstoupili do příběhu novozákonního. Abychom nepřistoupili do toho prostoru, který před námi otevírá apoštol Pavel v listu do Říma. „Všem vám v Římě, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti: milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista. Nejprve vzdávám díky svému Bohu skrze Ježíše Krista za vás všechny, protože se po celém světě rozšiřuje zvěst o vaší víře.“ Abychom nevstoupili do prostoru víry v Ježíš z Nazareta jako Krista.

Právě dnešní den, den díkůvzdání z úrodu, jakoby nás přitahoval zpět k židovství s jeho celostným pohledem na lidský život uprostřed dějů přírody i lidských dějin. Jakoby nás apoštol z této celostnosti vtahoval znovu do úzkého pohledu osobní víry s etickými dopady do dění ve sborových společenstvích. Shodou okolností jsem byl v pátek na návštěvě u pana Jelínka, sbormistra našeho pěveckého sborečku, a ten mi spontánně říkal, jak je mu židovství v mnoha ohledech blízké. Právě v tom, že nás nenechává uzavřené, že nám jasně ukazuje onu širokou souvislost života. Musíme tedy v den vděčnosti za úrodu vystoupit z novozákonního příběhu? U apoštola Pavla skutečně nenarazíme na odkazy na Ježíšova častá podobenství ze zemědělského prostředí, které mu bylo jako člověku narozenému v Galileji vlastní. Nenajdeme odkaz na Ježíšovu základní zvěst o Božím království, které zřetelně zahrnuje lidský život v jeho celosti. Tedy odkaz na pojem, kterým bychom mohli přeložit ona slova o zaslíbené zemi.

A přece má apoštol Pavel co říci právě dnes – při bohoslužbách vděčnosti za úrodu. Právě pro onen židovský pohled na život. Právě pro onu ústřednost příběhu o vyvedení z otroctví v Egyptě. Z Boží milosti. Pavel nezužuje tento pohled. Jako hluboce zbožný Žid tento pohled sdílel. To, že najednou děkuje Bohu skrze Ježíše Krista znamená pouze jedinou věc. On v tom textu z knihy Deutoronomium jakoby vyměnil onen důvod, proč přicházet a obětovat prvotiny všeho, co dostáváme. Tímto důvodem už není Boží milost, která se projevila v záchraně Božího lidu skrze vyvedení z otroctví v Egyptě, ale Boží milost, která se projevila v evangeliu – ve smrti a vzkříšení Ježíše z Nazareta. Nebo jinak – v poslání Spasitele – Krista pro všechny lidi.

A tak dnes přicházíme a chceme děkovat. Stejně jako Židé při svátku Sukot si dnes chceme připomínat základní fakt pro naše životy, pro životy všech lidí – Pán Bůh nás má rád. „Všem vám, kdo jste Bohem milováni a povoláni ke svatosti.“ Ne, nemusíme se lekat toho druhého důrazu. To není v první řadě požadavek. My si tu smíme představit ono slovo z knihy Deutoronomium, které je založeno na životě v zaslíbené zemi nebo onoho mladšího syna z Ježíšova podobenství, který se vrací domů. Nemusíme a nemáme se lekat, vždyť jsme spolu se všemi lidmi zváni do Božího prostoru k životu. Smíme odevzdat všechno, co nás tíží, všechen strach a spolu se všemi přijmout, že Pán Bůh nám nabízí život se vším, co k němu potřebujeme. Že Pán Bůh nabízí život celému stvoření a my jej spolu smíme a máme sdílet. Máme se o jeho plody dělit. Vždyť nás Hospodin znovu zve ke svému stolu, vždyť i pro nás platí jeho požehnání: „milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista“. Amen.

Píseň: 244 sl.1-4.11

Vyznání vin: Pane, vyznáváme, jak snadno propadáme beznaději při pohledu na svět kolem sebe. Vyznáváme, že se nám až příliš rychle ztrácí výhled na možnosti života, který Ty nabízíš. Je nám to líto. Je nám líto, že neumíme svědčit o Tvé naději. Děkujeme, že nás v této bez naději nenecháváš, ale zveš nás ke svému stolu. Děkujeme, že Ti smíme odevzdat všechno, co nás tíží a trápí.

Odevzdáváme Ti všechna svá provinění, všechno sobectví a nesplněné úkoly v Tvé službě. Před Tebou, Bože, chceme vyznat svůj hřích. Potvrďme, bratři a sestry, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Slovo milosti: Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. I lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina. Ž 34,9-11

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Preface: Otče, děkujeme ti,

neboť ty jsi náš Bůh.

Nebe a země a všechno, co žije,

ti vděčí za svůj původ.

Tvé světlo osvětlilo svět

a dalo povstat životu;

člověka jsi stvořil podle svého obrazu,

řídil jsi jeho cestu

a vedl jsi ho svým přikázáním.

Slyšel tvé slovo z úst tvých poslů,

nám všem jsi řekl své věčné Slovo:

v Ježíši Kristu, tvém Synu.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí

chválit tebe, našeho Otce,

tobě děkovat,

tebe oslavovat

a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Hospodin řekl svému lidu: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. I my se smíme nyní odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal."

Iz 55,10-11

Plni Ducha zpívejte společně žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně. Zpívejte Pánu, chvalte ho z celého srdce a vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. Ef 5,19n

Můj příbytek bude nad nimi a já jim budu Bohem a oni budou mým lidem.

Ezechiel 37:27

Píseň: 510

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, ujistil jsi nás při své hostině, že Ty vstupuješ do našich životů a nabízíš nám svoje dary, abychom mohli žít my a abychom je mohli nabízet druhým. Prosíme, pomáhej nám, abychom se Tvé dary učili rozpoznávat, učili se za ně děkovat i se o ně dělit.

Pane, voláme k Tobě s prosbou za ty, o které máme starost. Prosíme za Evu Kočovou, prosíme za Helenu Zejfartovou, prosíme, posiluj je, dávej jim nadějný výhled. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děkujeme za všechny plody, které nabízí příroda. Děkujeme za to, že toto bohatství smíme využívat pro svoji obživu. Myslíme v tuto chvíli na země, kde kde nemají tak úrodnou půdu, za země, kde je bída. Prosíme za otevřenost v řešení pomoci těmto zemím. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti celé Tvé stvoření. Prosíme, posiluj nás, abychom se o ně dobře starali. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti Tvoji církev, odevzdáváme Ti každou její částku. Prosíme, aby nepřestávala děkovat, aby nepřestávala prosit za všechny, kdo přímluvy potřebují. Prosíme, aby byla Tvou církví, která vnímá potřebné napříč všemi rozdíly. Prosíme o Ducha svatého, který by posiloval naši odvahu tváří v tvář právě potřebným. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti civilní oběti konfliktů po celém světě. Prosíme za lidi v Afgánistánu. Prosíme za rodiny těch, kteří zahynuli v nemocnici v Kanduzu. Prosíme za rodiny obětí v Sýrii i na jiných místech Blízkého Východu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, stále prosíme za lidi prchající z míst těchto bojů, prosíme za lidi prchající z míst hluboké chudoby. Prosíme za všechny, kdo se snaží pomoci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché i hlasité prosby a díky.

Vyslyš nás, když společně voláme se všemi, kdo touží po Tvém pokoji: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Nedělejte si tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Mt 6,31-33

Požehnání: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země! Amen

Žalmy 67:2n.7an

Píseň: 549