Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 1.11.2015 Mk 12,28-34 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Vítám vás na bohoslužbách, při kterých se smíme těšit ze zaslíbení Boží přítomnosti.

Introit: Hospodine, budeš-li mít na zřeteli nepravosti, kdo obstojí? Ale u Tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. Ž 130,3n

Píseň: 161

Modlitba: Pane Bože, chceme dnes moc poděkovat za svědectví Tvého Slova. Za svědectví lidí, kteří Tě nevnímali jako Boha, který je daleko, který patří do setkání uzavřených společností, ale jako toho, který vstupuje do lidských životů. Tam, kde my už nevidíme budoucnost, tam, kde jsme bezradní, ale i tam, kde nás zaplavuje vlna radosti a vděčnosti.

Děkujeme za to, že se s takovým svědectvím smíme setkávat. A zvláště děkujeme za svědectví o Ježíši z Nazareta. Že to Tys ho poslal, že stojíš za vším, co dělal i co říkal. Že jsi ten, kdo ho vzkřísil a my tak smíme vyznávat, že je náš Pán a Spasitel.

Prosíme, abychom o tom dokázali jako Tvá církev zcela konkrétně svědčit. Aby lidé kolem nás se mohli setkat s Tvou milostí. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá:

Čtení: Rt 1,1-17

Píseň: 691 Tak málo přímých cest

Text: Mk 12,28-34

Haleluja. Kéž ti vzdají chválu, Hospodine, veškeré tvé skutky, kéž ti tvoji věrní dobrořečí, ať hovoří o tvém slavném kralování, ať promluví o tvé bohatýrské síle. Haleluja. (Psa 145:10-11 CEP)

Je to zvláštní spojení příběhů, které jsme dnes slyšeli. Velice silné spojení přikázání lásky a osudu Noemi. Příběhu, který mám nesmírně rád. A z něj právě onu první kapitolu, ze které jsme slyšeli první čtení.

Příběh o ztrátě, zoufalství a naději. Noemi prožila těžké chvíle, ztratila nejen blízkého člověka, ale také své životní zajištění. Ocitá se v situaci, ve které není jednoduché nalézt řešení a naději do dalších dnů. Ona ta naděje je, ale otázkou je, jak ji přiblížit, jak uskutečnit setkání člověka, který o všechno přišel, který je zoufalý, a této naděje. Víme, nebo věříme, že víme, kde je. Věříme, že v Písmu k ní nacházíme odkaz. Že v něm o ní nacházíme svědectví. Nevybral jsem si dnešní texty. Jsou součástí textů z ekumenického lekcionáře na dnešní neděli. A my znovu stojíme v úžasu nad tím, jak k nám Písmo promlouvá.

Naděje pro ty, kdo jsou zoufalí. Takovou naději znali i zákoníci. Znali naději pro život, byli přesvědčeni, že tato naděje je zachycena v Zákoně, že touto nadějí je Zákon. Proto ho četli, proto ho studovali a předávali dál. My jsme právě k této skupině lidí mnohem blíže, než se na první pohled zdá. Také my známe Písmo, také my můžeme být vděční za to, že víme o naději. A také my stojíme před zásadní otázkou, jak tento dar, který jsme dostali, předat druhým.

A to je právě problém, kvůli kterému je Ježíš v neustálé polemice se zákoníky a farizey. Právě ono předání naděje života. Zákoníci nabízeli model, jak setrvat ve smlouvě s Hospodinem. Jak nevypadnout z naděje. To bylo a je důležité. Sami si uvědomujeme, že v okamžiku, kdy budeme mluvit o víře jako o nějakém pocitu bez reálných dopadů do života svého i do života společnosti, že je něco špatně. Zákoníci toto řešili – není možné, aby neexistovala pravidla správného života, která by byla možná vyčíst ze Zákona. Bez jejich dodržování hrozí velice reálně ztráta života.

V našem tázání nám může velice pomoci Noemi. Právě proto, že je to konkrétní člověk. Noemi spolu se svojí rodinou odešla z Betléma, protože tam už neviděli možnost jak přežít. Není možné, abychom při nasloucháním tomuto příběhu neuviděli před očima zástupy uprchlíků, kteří odcházejí z domova z téhož důvodu. Dobrá, není možné si to neuvědomit, ale zároveň tuto asociaci musíme na chvíli odložit stranou.

Noemina rodina odešla z domova a příběh nám svědčí o tom, že udělala chybu. A důvod, proč udělala chybu je také důvodem, proč bylo nutné na chvíli odložit stranou svoji asociaci s uprchlíky dnešní doby. Ono totiž nešlo jen o to, že Noemina rodina odešla z místa, kde byla neúroda, oni odešli z místa, které bylo součástí Boží zaslíbené země. Oni vykročili ven ze smlouvy. To je beze sporu chyba. Všem bychom to spolu se zákoníky určitě dobře vysvětlili. Kdekdo by vysvětlil, že ze současné krize nejen naší společnosti je cesta pouze přes proměnu člověka. Přes obrácení. A my jako věřící křesťané jsme přesvědčeni, že ono obrácení má být založeno na důvěře Bohu Izraele, Otci našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. A že to musí ovšem nést poslušnost hodnot Božího království. S hodnotami jako soucit, otevřenost pro druhého člověka, odstranění bariér mezi lidmi navzájem a člověkem a Bohem. Hluboká víra v Boží jednání v lidských životech i celých dějinách. Jen přes obrácení je možná naděje života - jinak takový obrat není obratem, ale představou o milosti, která je ovšem laciná.

Ano, ale jak vysvětlit, jak přesvědčit, že toto je cesta, která má skutečně budoucnost? Že má zaslíbení od Hospodina? Toto je zásadní otázka pro Boží lid všech věků. Pro nás dnes. V osobním životě, v životě veřejném. Jak svědčit uprostřed bolesti o tom, že je naděje. Jak o tom svědčit lidem, jako je Noemi. A teď už jsme zpět. Už nemusíme dávat stranou asociaci s dnešními uprchlíky. Ale nemůžeme zůstat pouze u nich, protože jsou tu lidé, kteří jsou těsně vedle nás. V našich rodinách, ve sboru, v církvi. Ale také ve společnosti. Jsou tu lidé zaslepení strachem a beznadějí. A my vidíme následky tohoto hrozného koktejlu.

Jak jen předat naději v době plné beznaděje? Jak jen navázat kontakt tam, kde se s lidmi kolem sebe míjíme? Noemi byla tou, která po naději přímo toužila, ale nebyla schopná ji rozpoznat. A tehdy začíná zvěstování naděje beze slov. Tehdy začíná „ježíšovské“ řešení situace. Zaměření na konkrétního člověka. Rút doprovází svoji tchyni domů. "Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt."

K Ježíši z Nazareta přichází zákoník a přiznává se k Ježíšovu shrnutí Zákona do dvojpřikázání lásky. "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary." A Ježíš ho ujišťuje, že jeho, zákoníkova cesta, má budoucnost. „Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království."“ Dva lidé, kteří patří do skupin, které jsou předmětem kritiky. Pohanka Rút a příslušník farizejského hnutí. A přece právě o nich nám Písmo svědčí, že našli cestu, jak svědčit o naději. Všem těm, kteří o naději slyšet potřebují.

Jsme vyzýváni k proměně, k obrácení, abychom uvěřili Ježíšovu slovu: „Nejsi daleko od Božího království“. Abychom přijali onu pevnou vazbu těchto slov k dvojpřikázání lásky. V tomto přijetí se nám v plné síle otevírá jednání Rút. V tomto přijetí se nám otevírá naděje pro nás i pro lidi kolem nás. Protože tady jedná Bůh. Milování, poslušnost Hospodina, otevírá cestu k druhému člověku napříč náboženstvími, napříč ideologiemi. Milování Hospodina otevírá cestu k lidství, o kterém nám dnes svědčila Rút. Amen.

Píseň: 635 Tvá, Pane, láska

Vyznání vin: Ztišme se společně před naším Pánem a vyznejme všechno, co nás trápí, z čeho máme obavy. Všechno a všechny, které mu chceme v tichosti nebo nahlas odevzdat tváří v tvář jeho milosti a lásce, ve které nás zve ke svému stolu jako své děti.

Pane, vyznáváme se Ti z nedostatku odvahy k poslušnosti Tvého Slova a tak i ke skutečnému životu. Vyznáváme se Ti, že hledáme všelijaké náhražky, které se nám zdají bezpečnější.

Vyznáváme, že v tom nejsme lepší než ostatní lidé. Že spolu s nimi neseme vinu na bídě tohoto světa. Kdo tak spolu se mnou vyznává, potvrď to slovy: Vyznávám.

A přece zároveň vyznáváme, jak moc toužíme po životě, který nám nabízíš. Jak moc se těšíme ke stolu, který jsi pro nás připravil. Předstupujeme před Tebe s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Slovo milosti: Boží milost i v našich životech otevírá výhled naděje a my se o tom smíme ujistit ve slovech, která i nám nabízí autor epištoly Židům: 'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.' Žd 10,16n

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Otče, děkujeme ti,

neboť ty jsi náš Bůh.

Nebe a země a všechno, co žije,

ti vděčí za svůj původ.

Tvé světlo osvětlilo svět

a dalo povstat životu;

člověka jsi stvořil podle svého obrazu,

řídil jsi jeho cestu

a vedl jsi ho svým přikázáním.

Slyšel tvé slovo z úst tvých poslů,

nám všem jsi řekl své věčné Slovo:

v Ježíši Kristu, tvém Synu.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí

chválit tebe, našeho Otce,

tobě děkovat,

tebe oslavovat

a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech!

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

Píseň: 379 Stvoř srdce čisté, Bože, mi

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme za Tvou milost, díky které jsme byli u Tvého stolu nasyceni a povzbuzeni ujištěním o Tvé přítomnosti v našich životech. V důvěře v tuto Tvou přítomnost Ti chceme odevzdat všechny, o které máme starost.

Pane, odevzdáváme Ti Jiřího Zejfarta a moc prosíme, abys jej ujišťoval svou milostí a dával mu sílu v boji s nemocí. Prosíme za jeho ženu Helenu. Prosíme, abys jí posiloval v rehabilitaci. Pane, prosíme, abys nás všechny vedl k modlitbě za ně i za jejich blízké. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti Evu Kočovou i celou její rodinu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se jako Noemi propadli do beznaděje. Prosíme za všechny, kdo ztratili výhled. Prosíme za všechny, kdo tak jako Noemi přestali věřit, že by pro ně život mohl být krásný. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny lidi, kteří se snaží být si vzájemně lidmi. Prosíme za všechny, pro které humanita není prázdným pojmem. Prosíme, abychom my jako křesťané dokázali být povzbuzením právě těmto lidem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za lidi v detenčních táborech. Prosíme za všechny, kteří se v naší zemi setkali s nelidským zacházením. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za příbuzné dalších obětí z těch, kteří prchali před válkou a bídou. Prosíme, abychom v prchajících stále viděli konkrétní lidi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za politiky – aby život přestali měřit volebními průzkumy. Pane, dej nám odvahu a sílu připomenout těmto lidem Tvůj soud. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi lidmi toužícími po pokoji: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ef 4,32-5,2

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

Píseň: 486 Svaté Boží požehnání