Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 24.12.2015 Mt 1,18-25 (Jiří Ort) půlnoční bohoslužba

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, sešli jsme se dnes, abychom společně, z Boží milosti, přijali vánoční zvěst.

Introit: Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Iz 9,1

Píseň: 299 Ó ty radostný čase vánoční

Modlitba: Pane Bože, přicházíme, abychom se radovali z prosté zprávy vánočního evangelia. Ze zprávy, která je pro nás zcela zásadní – že jsi za námi přišel. Že jsi přišel za každým člověkem, který hledá cestu v tomto světě. Cestu, na které by nezabloudil, na které by zůstal člověkem.

Pane, děkujeme, že jsi to s námi nevzdal. Že stále znovu přicházíš se svědectvím o Ježíši z Nazareta, který byl a je Tvým Synem. Který přinesl svědectví o Tobě, o Tvém království, o prostoru života, který Ty nabízíš. Děkujeme, že to stále zkoušíš se svojí církví, která tak často zatemňuje radostnou zvěst, evangelium. Která Ti tak často dělá ostudu.

Pane, prosíme, abychom dnes společně přijali Tvé světlo, prosíme, uč nás za ně děkovat a chválit Tě. Aby zvěst naděje byla slyšet i tam, kde ji sami nedokážeme vidět. Amen.

Noc hluboká

Čtení: 1S 13,1-14

Píseň: 304 V tmách čekáme Tvůj, Kriste, jas

Text: Mt 1,18-25

Haleluja. Nebesa se zaradují, rozjásá se země. Vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi. Haleluja. Ž 96,11a.13a

Uznávám, že ono první čtení ze Starého zákona bylo poněkud nevánoční. Ale přece jsem se odvážil ho zařadit. Rok, který máme za sebou, všechno to, co jsme si prošli, bylo plné otázek. I uprostřed radosti, kterou jsme prožili, jsme byli neustále vystavováni nároku se rozhodnout. Zaujmout stanovisko. Ve své osobní víře. A teď mluvím obecně – protože každý člověk něčemu věří a pod vlivem této víry se rozhoduje.

Tento neustálý tlak nás vystavoval a vystavuje otázce, co to je, čemu věříme. Z mého pohledu – jaký je Bůh, kterému věříme. A to vůbec není jednoduchá otázka, protože nás vede k samotným základům našeho života.

V tento okamžik, kdy jsem dopsal předchozí věty, tak se mi vybavily dva příběhy – onen příběh krále Saula a příběh Tóny Brtka, hlavního hrdiny filmu Obchod na korze. Oba příběhy mne uchvacují. Král Saul, první král Božího lidu. Úspěšný vojevůdce. Velitel armády, která budila respekt. Ona hra s čísly, s počty bojovníků, je v našem příběhu zásadní.

Stala se totiž událost. Syn krále porazil výsostné znamení pelištejské. To samo o sobě bylo správné – vždyť toto znamení bylo vyjádřením přesvědčení, že nad územím Izraele vládnou jiní bohové než Hospodin. Je tedy důležité, že Jonatan toto výsostné znamení porazil, že jasně vyjádřil přesvědčení, že Pánem našich životů je Hospodin. Že jemu je třeba důvěřovat, podle něj se v životě orientovat.

ALE – najednou je tímto důrazným vyznáním nastartován děj, který nás děsí. Vyznání víry, vážně míněné vyznání víry, nejde jen tak hodit do vzduchu. Má vždy následky. A znovu jsme u počtů. Jestliže u Saula počítáme tisíce, u nepřátel desetitisíce. Jonatan porazil výsostné znamení pelištejské, ale komu věří Saul? Jakému Bohu věří?

Tato situace mě uchvacuje. Uchvacují mě příběhy lidí, jejichž životy jsou najednou zasazeny na křižovatku a oni se musí rozhodnout, čemu věří. V biblickém příběhu vidíme velká gesta, válečnou situaci. Ještě si trochu můžeme nalhávat, že taková situace se nás netýká. Ale právě příběh filmu Obchod na korze je něčím, co nás vyvádí z omylu. Máme v něm před sebou příběh naprosto obyčejného člověka. Tóno Brtko, fantasticky zahraný panem Krónerem, je hodný, rázovitý mužíček, který se odmítá nechat strhnout honbou za penězi. Ano, když se naskytne příležitost, proč ji odmítnout – ale peníze a postavení nebylo v jeho životě nejvyšší hodnotou. A přece je Tóno nutně vtažen do děje, jehož hrůza a ďábelskost je nad jeho představy. Nad jeho lidské zkušenosti i nad jeho síly. Antižidovskému řádění v době Druhé světové války na Slovensku se nedalo vyhnout ani v městečku, ve kterém Tóno žil. Najednou je tu ta otázka čemu věříme, jakému Bohu vlastně věříme, pro každého. Nikdo jí nemůže uniknout.

Saul zřetelně věří Bohu, který by měl chápat vojenskou taktiku, který by měl chápat politiku. Který by měl chápat nutnost jednání v zájmu vyššího cíle. A jestliže nechápe, je třeba mu pomoci. Saul žije v prorockém prostředí, sám vlastně zažil prorockou extázi, a tak ten prorocký čin provede. Protože to se přece musí. Musí Bohu pomoci být dobrým Bohem. Přinese oběť, jakkoliv na to neměl právo. A to je počátek konce Saula jako krále, vůdce Božího lidu.

Osud Tóny Brtka končí také tragicky, končí sebevraždou. Protože neví jak dál. To, co se valí na člověka, zloba, nenávist, hrůza, rezignace, to je nad jeho síly. Tóno je hodný člověk, ale nemá u sebe nikoho, s kým by se poradil, o koho by se opřel. A najednou jeho zkušenost, jeho víra, jeho znalosti o životě, nestačí na rozhodnutí, které by měl udělat. Nestačí na situaci, do které byl vtažen. Stejně jako král Saul. Oba příběhy končí tragicky. Oba nás nemilosrdně upozorňují na skutečnost, že se dá tragicky promarnit život. Přísný, spravedlivý Bůh neodpouští chyby. Nebo to není Bůh?

Máme za sebou rok plný otázek, čemu věříme, jakému Bohu vlastně věříme. Jakého Boha jsme přijali do života, a tak i do otázek, k jakým rozhodnutím nás vede. Kouzelné na vztahu občanského a církevního roku je, že zatímco se v tom občanském ohlížíme, ten církevní nás zve k výhledu.

Nechme tedy vánoční příběh vstoupit do toho ohlížení a otázek. Hned na jeho počátku se setkáváme se zásadním postojem vůči lidskému provinění, vůči lidskému selhání. Jak se zachovat, jak se vyrovnávat s ději, které nás přesahují a nevíme si s nimi rady? Co s odpovědí na to, co nás na obou zmíněných příbězích znejišťuje, co nám bere odvahu tváří v tvář budoucnosti? Co s pohledem na Boha, který neodpouští a neotevírá naději? Co s naším postojem vůči selhání našemu i selhání druhých.

Marie čeká dítě a Josef, se kterým je Marie zatím pouze zasnoubená, se nerozhoduje pro ostentativní potrestání, které by bylo zcela podle práva. Podle Zákona, pravidel pro život Božího lidu v zaslíbené zemi, který dal mu dal Bůh skrze Mojžíše. Josef se rozhoduje, že Marii propustí potají, protože je muž spravedlivý. Právě toto slovo – spravedlivý – nádherně nekoresponduje s naším pojetím spravedlnosti. V Matoušově evangeliu totiž odpovídá slovu spravedlnost slovo milosrdenství.

A přece tato lidská milosrdná spravedlnost nedosahuje spravedlnosti Boží. Uvědomme si, že se spolu s Matoušem pohybujeme v židokřesťanském sboru, takže Boží spravedlnost je zásadní otázkou. To, co následuje bylo vnímáno stejně revolučně jako v Lukášově evangeliu sociální vydělenost těch, kteří přichází do Betléma vítat Spasitele. Pán Bůh vstupuje právě do situace lidské bídy, do lidského selhání, do lidských pochybností a rozhodování a svoji spravedlností to vše zcela proměňuje.

To je zvěst, která má dnes zaznít. Která zaznívá po celém světě. Boží spravedlnost je odpovědí. Boží spravedlnost otevírá život. To, co jsme dnes slyšeli v příbězích krále Saula i Tóny Brtka – lidská bezmoc tváří v tvář zlu, které nás přesahuje a zároveň rezignace na to, že by tu bylo možné řešení, to je v tuto chvíli překonáno.

Smíme slyšet o tom, že člověk může jít cestou spravedlnosti – milosrdenství, protože na tuto náročnou cestu není sám. Že smíme zkoušet být otevření lidské bolesti, protože smíme prosit o to, aby nám ji Pán Bůh pomohl nést. Protože smíme vědět, že nejsme sami. Protože smíme vědět, že Pán Bůh přišel za člověkem a zůstává s ním v každé situaci. Dnes přece zaznělo jasné slovo vánoční zvěsti: „To všechno se stalo, aby se splnilo, co řekl Hospodin ústy proroka: 'Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel', to jest přeloženo 'Bůh s námi'.“ Amen.

Píseň: 281 Narodil se Kristus Pán

Ohlášky:

Pastorela

Přímluvné modlitby: Pane Bože, právě dnes nás ujišťuješ o tom, že k Tobě smíme volat. Že Ti smíme děkovat a také Tě prosit. Protože nejsi kdesi daleko, ale jsi blízko nás.

Proto se odvažujeme Ti odevzdávat lidi i události s důvěrou, že Ty nás slyšíš, že Ti nejsme lhostejní.

Pane, Ty vidíš naše životní příběhy, vidíš mnohá naše selhání, vidíš naše touhy i snahu. Prosíme Tě, abys nám ukazoval všechny ty, kteří potřebují naši pomoc, prosíme Tě, abys nás posiloval, abychom pomoct dokázali. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti ty, kteří se právě dnes cítí sami. Kteří uprostřed radosti Vánočních svátků zažívají opuštěnost. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří jsou na útěku. Za všechny ty, kteří nemohou žít v místě, kde se narodili, protože tam zuří válka nebo hlad. Pane, prosíme, abychom z bezmoci a ze strachu nesnižovali jejich neštěstí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nemocné. Prosíme, potěšuj je a povzbuzuj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvé stvoření. Prosíme, uč nás se k němu chovat ohleduplně a s úctou jako ke vzácnému daru. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti jeden druhého. Prosíme o vzájemnou úctu, vzájemné pochopení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi lidmi toužícími po pokoji: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

Píseň: 655 Tichá noc