Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 1.2.2015 Mk 1,21-28 (Jiří Ort) bohoslužby s vysluhováním VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách, na které jsme byli pozváni naším Pánem a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: Hospodin kraluje! Oděl se důstojnosti, opásal se moci. Pevně je založen svět, nic jim neotřese. (Ž 93,1)

Píseň: 134 Vy všichni Pánu sloužící

Modlitba: Hospodine, náš Pane, chválíme Tvé jméno. Ty jsi podivuhodně vysvobozoval a mocně ochraňoval lid, který sis vyvedl z egyptského otroctví. Dal ses poznat jako ten, kdo přikazuje moři a provádí jeho hlubinami, kdo proměňuje bouři v utišeni. Děkujeme ti, že i my smíme zakoušet vysvobozeni v Pánu Ježíši Kristu. Jeho jsi vzkřísil z mrtvých. On se stal tím, ve kterém byly přemoženy mocnosti, které tak zřetelně chtějí vládnout tomuto světu. A my vyznáváme, jak nás útoky těchto mocností trápí. Jak naše víra ochabuje při pohledu na všechno zlé v tomto světě i v nás samotných.

Proto děkujeme, že dne smíme přicházet a naslouchat ujištění, že se smíme odevzdat do Tvých rukou. Že nás přijímáš, že nás zveš ke svému stolu a ukazuješ nám, že právě u Tebe smíme odevzdat všechno, co nás trápí, všechen strach a nedověru a přijímat posilu na cestu, po které nás chceš vést.

Prosíme, dej, abychom se my osobně i celá Tvá církev dokázali spolehnout na Tvoje zaslíbeni: Já s vámi jsem až do skonání světa. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S248

Čtení: 1K 8,1-13

Píseň: 440 Ozvi se, Pane můj

Text: Mk 1,21-28

Haleluja. Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy. Haleluja. Ž 95,1

Dnes máme před sebou příběh, kterým nás evangelista Marek uvádí do Ježíšovy činnosti. Povolal učedníky a nyní vstupuje do prostoru se zvěstí, o které jsme již slyšeli: „Přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“ V tuto chvíli se před námi otevírá zhmotňování této zvěsti. Takže je to pro nás zcela zásadní. Jsme v pozici učedníků, kteří tedy šli za Ježíšem, uvěřili mu a teď se jej učí poznávat.

Ježíš učí. Zvláštním způsobem. Neodkazuje se na rabínské autority, nemluví tím klasickým židovským způsobem, ale mluví jako ten, který má moc. Ale především - on učí. To je zvláštní a přiznám se, že mě to vlatně úplně nesedí. Uvědomuji si, že my jsme už trochu odtažití vůči učení. Lekáme se termínu „správné učení“. Co to vlastně je? Minulý týden jsem shodou okolností vlastně opakovaně formuloval, co je pro mě důležité. Vyjádřil jsem přesvědčení, že není až tak důležitá teologie jako vztah k lidem. Hodně mě to vrtalo hlavou, jestli si to opravdu myslím, jestli to tak je. A do toho přišel tento zásadní text, který nám hned v prvním příběhu Ježíšova působení v Markově evangeliu ukazuje Ježíše jako učitele. Jak to tedy je?

Ano, jsme uprostřed záplavy slov tlačení k tomu, že vlastně na slovech nezáleží, ale záleží především na jednání. Četl jsem včera o kyber válce kolem Ukrajiny, kdy se Rusko záplavou slov snaží zcela rozmělnit skutečnost. A druhá strana musí používat totéž. Jsme opatrní a vůči slovům skeptičtí. Ale můžeme takto rezignovat u Ježíše? Ježíš jako učitel a hned vzápětí Ježíš jako ten, který osvobozuje člověka od zlých duchů. Toto je vlastně první výpověď dnešního textu. U Ježíše vede učení k osvobození člověka. Je v přímé souvislosti.

To máme před očima i v dnešním prvním čtení z 1. Pavlova listu do Korintu. V úplně obyčejném příběhu všedního dne. V příběhu, který nám umožňuje přijít i se svými příběhy a konfrontovat je s poselstvím Ježíše z Nazareta. V korintském sboru se dostává do konfliktu jedna ze zásadních součástí učení, podle kterého se řídí křesťané s praktickým vztahem mezi lidmi. Co s tím? V korintském sboru se nedělo nic hrozného. Pouze bohatší členové sboru, kteří obchodovali a proto potřebovali i kontakty - to tak prostě je – využívali zvyků hostin v pohanských chrámech. Tam jedli „maso obětované modlám“. Ale o to až tak nešlo. Šlo o ten samotný proces hostiny, šlo o setkání, šlo o rozhovor, o kontakt. O kšeft. A ono to začalo těm chudším členům sboru vadit. Na jedné straně učení mluví jednoznačně. Ano, nezáleží na tom. Oni se nezúčastňovali hostin z náboženských důvodů. Šlo skutečně pouze o obchod. Co s tím?

Jak to souvisí s tím, co čteme dál v Markově příběhu? „V synagoze seděl člověk posedlý zlým duchem.“ Ne jakoby, ale ono tu skutečně promlouvá 1. století našeho letopočtu. Zlí duchové byli prostě realitou. A přece právě tato představa je něčím, co nás zasahuje i dnes. Právě tato představa nám pomůže propojit dnešní dva příběhy a především nám pomůže uvědomit si, s čím přichází Ježíš z Nazareta. Co to vlastně přináší ono Boží království, o kterém Ježíš mluví. Nemůžeme jít v tomto příběhu dál, aniž bychom si to uvědomili.

Právě představa duchů, které vládnou člověku, nám umožňuje v tomto období - kdy jsme jakoby zajatí velkými otázkami přijetí lidí jiné kultury, kteří jsou v nouzi, kdy nás skutečně trápí situace na mnoha místech světa, kdy si tak trochu nevíme rady s tím, co tedy vlastně máme dělat my osobně - přijmout Ježíšovu zvěst do svých osobních příběhů, osobních radostí i starostí, osobní odpovědnosti za svou rodinu, za své přátele, za tento sbor. Umožňuje nám to přijímat příběhy z listů apoštola Pavla jako něco, o čem má i dnes smysl přemýšlet.

A tak se před našima očima otevírají démoni strachu ze života, démoni absolutní relativizace všech hodnot, démoni, kteří přesvědčují o tom, že je všechno jedno, kteří vedou k sobectví, kteří ukazují problémy druhého člověka pouze jako nepříjemné obtíže. Démoni, kteří vedou k závislostem, k depresím, k neschopnosti udržet si vztah. A mohli bychom pokračovat dál a dál.

Jsou to démoni nejrůznějšího druhu, ale jedno mají společné. Mají představu, že ono Boží milosrdenstvím, které přináší Ježíš z Nazareta je vůči nim bezmocné. Že stačí vyslovit jeho jméno a je vydán na milost a nemilost. Poslední dobou se mi často vybavuje scéna Velkého inkvizitora z Dostojevského Bratří Karamazových. „Já vím, že jsi to ty, Ježíši. Právě proto jsem tě dal uvrhnout do vězení. Protože to, co jsi přinesl, pouze mate člověka. Člověk není schopný žít ve svobodě, kterou ty nabízíš.“ Svoboda v otevřenosti vůči druhému člověku, svoboda v milosrdenství a odpuštění, svoboda nabídky pomoci. Je proveditelné to, co požaduje apoštol Pavel po bohatých členech korintského sboru? To je něco, co mě trápí. Je možné uskutečnit to, co má tak výrazné nepřátele v podobě nejrůznějších démonů člověka? A je-li to možné, tak jak?

To je otázka, která se vlastně vine jak červená nit celým Ježíšovým příběhem. Protože vedle něj stojí učedníci, kteří ji tam vnášejí. Vine se jak červená nit celými lidskými dějinami. Máme ji tu před sebou i my dnes. Je možné uskutečňovat ježíšovské důrazy v našem životě, v naší společnosti, v církvi?

Vzhledem k tomu, že tato otázka tu stále je, tak je zřejmé, že nejde o to na ni odpovědět a je hotovo. To, co je po nás jako po křesťanech požadováno, je vyznání. Vyznání, jako odpověď víry na otázku: „Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho.“ (Mar 1:27 CEP) Není jedno, co říkáme. Není jedno, co děláme. Protože ty věci patří dohromady. Jsou součástí života. Tak jak k tomu vede apoštol Pavel členy obce v Korintu. Učení a pomoc člověku – korintští nemohou myslet na učení a ignorovat bolest člověka. A z druhé strany - kdybychom sebevíce pomáhali a zároveň říkali, že všechno jedno, protože ti zlí mají stejně větší moc, tak ve finále ubližujeme.

Proto se na začátku naší cesty s Ježíšem z Nazareta jako Kristem smíme účastnit nádherného příběhu, který nás ujišťuje, že tento Ježíš mám moc nad všemi démony, které se snaží ovládat člověka. To smíme vědět. To máme zvěstovat druhým lidem svým životem. Je možné žít. Je možné žít společně. Je možné si naslouchat, odpouštět si. Je možné jít do rizika vztahu. Protože tento Ježíš je svatý Boží. Ten, který přišel, aby zachránil, co zahynulo. Amen.

Píseň: 648 Kristus je má síla i spasení(Říčany 236 Ježíši, Pane nejvyšší)

Vyznání vin: Ztišme se společně před naším Pánem a vyznejme všechno, co nás trápí, z čeho máme obavy. Všechno a všechny, které mu chceme v tichosti nebo nahlas odevzdat tváří v tvář jeho milosti a lásce, ve které nás zve ke svému stolu jako své děti.

Pane, vyznáváme se Ti z nedostatku odvahy k poslušnosti Tvého Slova a tak i ke skutečnému životu. Vyznáváme se Ti, že hledáme všelijaké náhražky, které se nám zdají bezpečnější.

Vyznáváme, že v tom nejsme lepší než ostatní lidé. Že spolu s nimi neseme vinu na bídě tohoto světa. Kdo tak spolu se mnou vyznává, potvrď to slovy: Vyznávám.

A přece zároveň vyznáváme, jak moc toužíme po životě, který nám nabízíš. Jak moc se těšíme ke stolu, který jsi pro nás připravil. Předstupujeme před Tebe s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Slovo milosti: Boží milost i v našich životech otevírá výhled naděje a my se o tom smíme ujistit ve slovech, která i nám nabízí autor epištoly Židům: 'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.' Žd 10,16n

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Otče, děkujeme ti,

neboť ty jsi náš Bůh.

Nebe a země a všechno, co žije,

ti vděčí za svůj původ.

Tvé světlo osvětlilo svět

a dalo povstat životu;

člověka jsi stvořil podle svého obrazu,

řídil jsi jeho cestu

a vedl jsi ho svým přikázáním.

Slyšel tvé slovo z úst tvých poslů,

nám všem jsi řekl své věčné Slovo:

v Ježíši Kristu, tvém Synu.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí

chválit tebe, našeho Otce,

tobě děkovat,

tebe oslavovat

a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech!

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

Píseň: 379 Stvoř srdce čisté, Bože, mi

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme moc poděkovat za to, že jsme směli společně přijímat Tvé povzbuzení, Tvé ujištění, že naše životy držíš pevně ve své ruce.

Dnes zvlášť chceme poděkovat, že je přijímáš i na jejich konci. Děkujeme, že smíme věřit, že jsi přijal do své náruče i bratra Bohuslava Augustu. Děkujeme za to, že byl a zůstává součástí Tvého lidu a jeho částky ve sboru v Uhříněvsi. A prosíme, abys tišil bolest všech, koho jeho odchod zasáhl. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za nemocné. Prosíme za Jiřího Boháče a děkujeme, že je zpět z nemocnice. Za všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za mladé lidi. Za ty, kteří ztratili životní oporu a nezvládají tlak doby. Za ty, kteří se utíkají k nejrůznějším závislostem, jen aby na chvíli zapomněli. Prosíme, dávej nám sílu, abychom dokázali být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo přináší do vztahů, kdo přináší do tohoto světa otevřenost a smíření. Pane, moc prosíme, abys byl posilou všem, kdo se snaží být lidmi. Prosíme, abys nám dal sílu víry přinášet smíření a odvahu tam, kde je strach a nenávist. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za smíření na východu Ukrajiny. Pane, jsme zoufalí, probíhá válka nejen na bojišti, ale i ve zpravodajství, vše je zpochybňováno a lidé jsou zabíjeni. Prosíme, abychom nerezignovali a dokázali rozpoznávat zlé. Prosíme, pomáhej těm, kteří v tomto konfliktu trpí. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Prosíme Tě úpěnlivě za Hanku s Toničkou i jejich rodiny. Prosíme za unesené dívky v Nigérii. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby.

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas. Ga 6,8-9

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 171 Buď Pánu čest