Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, milí přátelé, vítám vás na našich společných bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.
Introit: Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Iz 53,1-4
Píseň: 25 K Tobě duši pozdvihuji
Modlitba: Pane, přicházíme dnes za Tebou plní otázek, které sami nedokážeme zodpovědět. Přicházíme za Tebou se zkušeností vlastního selhání, se kterým si nevíme rady. Přicházíme za Tebou se zkušeností zloby mezi lidmi, ke které se nám nechce přidávat a až příliš často se nám to nedaří.
A právě proto přicházíme do tohoto společenství. Právě proto přicházíme a toužíme slyšet svědectví o Tvém Synu a našem Pánu Ježíši Kristu. Toužíme slyšet a vnímat jeho pohled na všechno to, co nás trápí. Toužíme po tom nechat si otevřít oči pro Tvoji cestu, kterou jsi připravil pro člověka.
Proto děkujeme a chválíme Tě. Za Tvé pozvání do tohoto společenství a především za Tvé pozvání ke společnému stolu, který jsi pro nás připravil. Amen.
Píseň s pěveckým sborem
Čtení: J 18,28-19,13
Píseň: 297 Balada velkopáteční
Text: J 19,25-30
Haleluja. Nastal nám čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Haleluja 1K 5,7b
Zvěst Velkého pátku, zvěst o ukřižování, se ukazuje jako něco velice aktuálního. Utrpení, zvůle moci, davy, které se nechají velice lehce zmanipulovat a křičí a touží po krvi. Ve zprávách jsem viděl nešťastnou matku 30 letého muže, který zaútočil spolu s komplici zápalnými lahvemi na ubytovnu pro utečence – a to v noci, kdy v ubytovně spaly rodiny s malými dětmi. Maminka útočníka celá nešťastná říkala: „Nechápu to. Měl všechno, co chtěl. Nikdy dřív ho ani nenapadlo něco takového udělat.“ Davy toužící po krvi. A my, ať už jsme ve vějíři názorů kdekoliv, jsme se vyděsili, když se takový útok stal i v našem státě.
Celé dnešní čtení nás vlastně v pocitu bezmoci i skepse utvrzuje. „Sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka.“ Chování náboženských představitelů, kteří s úzkostí, aby nepřekročili Zákon zůstávají před branami vládního římského paláce, a zároveň trvají na tom, aby byl zabit člověk, nepříjemně připomíná výsledek výchovy ke zbožnosti absolutní bezpodmínečné poslušnosti, jak na ni vzpomíná válečný zločinec Rudolf Höss, velitel koncentračního tábora v Osvětimi. „Rodiče mne vychovávali k tomu, abych měl v úctě všechny dospělé, především starší, bez ohledu na to, z jakých kruhů pocházeli. Mou nejvyšší povinností bylo pomáhat všude, kde bylo třeba. Byl jsem veden zejména k tomu, abych okamžitě plnil přání a příkazy rodičů, učitele, faráře, vlastně všech dospělých, dokonce i služebnictva. Co řekli dospělí, to bylo svaté. Tyto zásady mi vešly do krve.“
Tak, jak evangelista Jan popisuje rozhovor vládní moci a zástupců davu, je nadčasovou učebnicí. V Janově podání je tu zřetelné, že je Ježíš nevinný, alespoň z pozice římských úřadů, ale zase je tu tlak a otázka zachování klidu v provincii. Je tu ten hlas křičící: „Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři.“ Do toho snaha ukázat Ježíše jako člověka, člověka ubohého, bezmocného a hodného politování. „Hle, člověk!“ Tato směs, plná bolesti, zloby, strachu, pověrečnosti je něčím, co se nedá jednoduše rozplést. Zkoušíme to znovu a znovu a nedaří se nám to.
To je pohled z jedné strany na celý příběh. Končí popravou, protože nenávist davu je příliš silná, končí popravou, protože pouhé přesvědčení, že je něco dobře nebo špatně nestačí.
Ale na celý příběh je možné se dívat i pohledem víry. Přesvědčení, že Ježíš z Nazareta byl poslán právě do této lidské bídy, do lidského zneužívání moci, do lidského zneužívání náboženství, do lidské ignorování zvolání „hle, člověk!“.
Přichází a provází nás celým příběhem jinak. Nabízí nám ruku, abychom šli s ním a přijali všemu navzdory naději tohoto příběhu Velkého pátku. Vstupujeme s ním do královského paláce skutečného krále a jsme provázeni z komnaty do komnaty, od obrazu k obrazu a učíme se nově dívat na všechno kolem sebe, z čeho máme takový strach. Vidíme davy, vidíme Piláta, vidíme odsouzence. Slyšíme křik. To jsme znali už předtím. Ale v tuto chvíli se před našima očima otevírají obrazy, které nám zůstaly dříve skryty. Jiné rozhovory, jiné rozdání rolí. Ten, který má moc vše rozhodnout, ten, na kterého jsou upřeny oči historiků, protože určí, co bude dál, se ptá odsouzence. Toho, kterého nechá zbičovat, aby vzbudil lítost u davů, kterého se snaží zachránit. „Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: "Odkud jsi?" Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď. Pilát řekl: "Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?" Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu."“
Otázka politické moci se tu v těch nejzásadnějších věcech relativizuje. Staví se tu do centra někdo jiný. „Pilát mu řekl: "Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."“ Je to silný paradox, je neuvěřitelné, že tady je ten, který ve svědectví tohoto příběhu určuje smysl lidských životů. O to neuvěřitelnější, že následují další obrazy, obrazy křížové cesty s koncem na místě zvaném Lebka, hebrejsky Golgota.
Není jednoduché dívat na svět z Golgoty a přijímat pohled, který nám nastínil vypravěč v obrazech rozhovorů mezi Ježíšem a Pilátem. Není jednoduché se z tohoto místa vrátit do onoho paláce, který nás ve svých obrazech učí naději uprostřed bolesti a zloby a nenávisti. Ve svých domovech tento pohled nejsme schopni rozeznat. Ježíš to realisticky popisuje ve své řeči učedníkům: „Hle, přichází hodina, a již je zde, kdy se rozprchnete každý do svého domova a mne necháte samotného.“
A právě tady, na místě zvaném Golgota, ze svého kříže, Ježíš svolává nás, kteří jsme se rozprchli a nevíme si rady: „Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!" Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě.“ Svolává nás do nového domova. Do místa, kde se smíme učit Jeho pohledu na svět, kde se smíme učit, jak si poradit se vší zlobou a nenávistí a slabostí. Kde se smíme učit, jak rozplést onu směs plnou bolesti, zloby, strachu a pověrečnosti a žít v otevřenosti vůči druhému člověku. Žít v důvěře, že takový život má budoucnost. V tomto domě, v této rodině víry nám Ježíš nabízí posilu ve společenství kolem Jeho stolu. Ve společenství, ke kterému jsme právě dnes zváni.
Amen.
Píseň: 643 Když soumrak zháší světlo
Vyznání vin: Přicházíme ke svému Pánu, který nás zve, ke svému stolu, přicházíme, protože nám je z mnoha věcí úzko, nelíbí se nám, jak místo toho, abychom chválili, vzdycháme nad tím, co nám život ztěžuje. Místo toho, abychom byli poslušní, staráme se o svůj prospěch. Je nám úzko z toho, jak se neustále strachujeme. A tak přicházíme, vyznáváme a prosíme:
Pane Ježíši Kriste, ty jsi pro nás zemřel na kříži, abychom my žili s tebou. Vyznáváme ti, že jsme ti za tuto lásku byli málo vděční.
Vyznáváme, že nejsme lepší, že spolu se všemi lidmi neseme vinu za stav tohoto světa, ve kterém je tak málo lásky a odpuštění. Potvrďme, bratři a sestry, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.
A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost kterou jsi Ty přinesl. Ty, který jsi za nás zemřel a pro nás jsi živ. Věříme v moc Tvé smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.
Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.
Pane, každý z nás přicházíme,
Pane, odpusť nám naši vinu
a proměň naše srdce mocí své lásky.
Pane, smiluj se.
Amen.
Slovo milosti: Všemohoucí Bůh se nad námi smiloval, vydal na smrt svého Syna, a pro něho nám odpustil. Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Řím 5,5n
Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.
Modlitba ustanovení:
Bože náš, Ty ses vzdal moci, když jsi nám poslal svého Syna jako průvodce v našich bolestech a každodenních úkolech.
Narodil se jako chudý
daleko od vládců světa,
poznal nedostatek,
naučil nás Tebe chválit
neukázal se nám jako někdo, kdo se na nás díval svrchu,
ale posadil se k našemu stolu,
pozval všechny lidi,
aby si rozdělil nový chléb,
pozdvihl kalich
a svým zaslíbením vyhlásil konec hladu
a konec krveprolití na tváři země.
Ve chvíli, kdy podstupoval utrpení,
vzal chléb, vzdal díky, lámal jej a dal jej svým učedníkům se slovy:
Vezměte, jezte, to je mé tělo,
který je za vás vydáno.
Tak i s vínem říkal:
Toto je má krev, která je za vás prolita,
kdykoli budete z tohoto kalicha pít,
čiňte to na moji památku.
Pane, náš Otče, chléb a víno z tohoto stolu nás vede k přemýšlení o Tvém Synu: On rozdával chléb a víno a také sám sebe vydal, abychom my mohli žít. Děkujeme, že pro oběť Tvého Syna a našeho Pána Ježíše Krista tak smíme z Tvé ruky přijímat nový život a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil.
Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud On nepřijde.
K této prosbě se připojujeme svým Amen.
Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:
Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.
Amen.
Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň
397
308 Jezu Kriste, štědrý kněže
461 Ó věrní srdcem, povstaňme
Pozvání: Hle, hostina je připravena, chléb a víno rukou člověka přichystané, stávají se tvými hostiteli u stolu Páně. Hle, chléb a víno, společenství, radost, pokoj a láska, čas Boží přízně pro člověka.
To vše je přichystáno pro Tebe, ať jsi veliký nebo malý, dospělý nebo dítě. Vždyť Ježíš říká i nám: "Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mně, nikdy nebude žíznit.“
Přijímání: Společenství těla Kristova.
Společenství krve Kristovy.
Propouštění: Byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy.
Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.
Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.
Píseň: 658
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane, chceme moc poděkovat za Tvé pozvání, za Tvou nabídku podívat se na svět kolem nás pod zorným úhlem oběti Tvého Syna. Děkujeme, že smíme vnímat život jako Tvůj dar. Děkujeme, že smíme vědět, že jsi s námi i ve všem hledání a bolestí.
Moc prosíme za všechny, koho bolest trápí. Za všechny nemocné v našem sborovém společenství i mimo ně. Prosíme, abychom jim dokázali předávat naději, kterou Ty nabízíš. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme za ty, které bolest a trápení zbavilo chuti do života. Za ty, kteří už nic nečekají od příštího dne. Kteří se příštího dne obávají. Prosíme za jakkoliv vyloučené lidi. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za rodiny obětí útoku v Bruselu. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za uprchlíky z míst, kde zuří válka, z míst, kde je hlad. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za oběti zničených vztahů. Za děti, za ty, kterým bylo ublíženo. Za ty, kdo ublížili a dostali sami sebe do pasti. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za všechny, kdo se snaží pomoci druhému člověku. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.
Spolu se všemi, kdo hledají život, k Tobě voláme jako Tvé děti:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Píseň pěveckého sboru
Poslání: On zemřel za nás, abychom my, ať živí nebo zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. 1Te 5,10n.18n
Požehnání: Bůh Pak pokoje, který toho velikého pro krev smlouvy věčné pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše, učinil vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle své, působě ve vás to, což jest libé před obličejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen. Žd 13,20n
Píseň: 314 Pán Kristus, syn Boží věčný