Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 17.4.2016 Sk 9,36-43 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na bohoslužbách, na které jsme byli pozváni z Boží milosti.

Introit: Plésej Bohu všecka země. Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho. Ž 66,1n

Píseň: 406 Chval Pána svého písní

Modlitba: Pane Bože, přicházíme dnes na Tvé pozvání, těšíme se z něho, přicházíme poděkovat, radovat se z toho, že si znovu smíme uvědomit, že na nás nezapomínáš, že Ti smíme přijít odevzdat svou bolest a zklamání, že se před Tebou smíme radovat a děkovat Ti za zázraky Tvé přítomnosti, které jsme směli prožít.

V této jistotě se odvažujeme pohlédnout do našich životů a přiznat si, jak moc bychom chtěli žít v plnosti vztahů, v plnosti života – a přece právě tady selháváme. Znovu a znovu si uvědomujeme, že bez Tebe, bez svědectví Tvých svědků, bez svědectví života, smrti a vzkříšení Ježíše z Nazareta, bychom právě v nich ztratili orientaci.

Chceme Ti proto dnes poděkovat za to, že tu smíme být a společně naslouchat a promýšlet slovu evangelia, slovu povzbuzení, ale i napomenutí a nasměrování v životě.

Prosíme za náš sbor, prosíme za celou Tvou církev – abychom dokázali být celému Tvému stvoření svědectvím o Tvé naději, kterou jsi pro nás všechny připravil. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S186 Moc předivná

Čtení: Zj 7,1-17

Píseň: 499 Jezu, přispěj ku pomoci

Text: Sk 9,36-43

Haleluja. Seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno. Haleluja. Ž 111,9

Máme dnes před očima texty, které se na lidský život dívají jakoby z jiné perspektivy. Příběh, který nám předkládá ve svém spise evangelista Lukáš, je zcela prozaický. A právě proto je nám i blízký. Žena, kterou autor spisu nazývá učednice, byla člověkem, který je základem jakéhokoliv lidského společenství. „Konala mnoho dobrých skutků a štědře rozdávala almužny.“ Moc dobře si uvědomujeme, jak jsou takoví lidé vzácní.

Žena, která psala k tomuto textu komentář, se zabývala problémem, že autor Skutků apoštolských nikde ve svém spise nemluví o ženě, která by byla naplněna Duchem svatým. Ale na tomto místě popisuje Tabitu, jejíž život byl naplněn starostí o druhé. A my si skutečně uvědomujeme, že toto životní obdarování je něčím, na čem orientujeme svůj život. V dnešní době přehlcené slovy je pevně ukotvený život otevřený pro druhé lidi zjevením. Zároveň je velice často předmětem nenávisti, protože si nevybírá lidi, kterým pomáhá. Potřebujeme takové lidi. Potřebujeme je vedle sebe, protože se na ně potřebujeme obracet, zcela obyčejně si s nimi popovídat, zeptat se, vědět, že ten druhý tady je. Protože u něj nacházím smysl ve zmatku kolem nás. A Tabita umírá. Z textu je zřetelné, že to bylo nečekané, předčasné.

Není jednoduché vyrovnávat se se smrtí. A vůbec není jednoduché vyrovnat se se smrtní někoho, kdo byl pomocí, oporou. S tím, že se člověk ocitne sám. Už jsem několikrát zmiňoval film Obchod na korze. Hlavní postava, Tóno Brtko, se připlet do takového vzájemně výhodného obchodu. Pomoci židovské obchodnici. Vše domluvil místní lékař. A v okamžiku, kdy je tento lékař zatčen, se Tóno ocitá zcela zmatený uprostřed bouře událostí, kterým nerozumí a kterých se leká. Skutečně není pravdou, že každý je nahraditelný.

Co má v životě smysl? Co má budoucnost? O co se lze opřít a co je jen iluzí? Text ze Zjevení Janova se jakoby staví na místo všech, podle kterých bychom se mohli orientovat, všech, kteří nám chybí, a otevírá otázku mnohem více do šířky. Oslovuje svůj sbor, jehož členové jsou zmatení. Život, který žijí, jakoby budoucnost neměl. Jakoby neměl smysl. Mnoho z nich byli před obrácením členy synagogy a nyní se jim zdá, že jejich minulý život byl mnohem ukotvenější. Tam měli v zádech tradici staletí, nyní zažívají pronásledování a zdá se jim, že Pán Bůh na ně zapomíná.

A Jan odpovídá. A jeho odpověď se otevírá pro všechny. Nesklouzává do osvědčené představy, že tu je hrstka dobrých a ostatní budou zatracení. Rozhrnuje oponu a ukazuje do široka otevřenou boží náruč, která ve křtu přijímá všechny. To vyjadřuje ono číslo 144000. Pro nás číslo omezené, pro Janovy současníky nekonečné. Ti všichni byli označeni Boží pečetí. Ti všichni patří Pánu Bohu. Ne jako ti, jimž se vyhne jakékoliv utrpení, ale jako ti, kdo smějí vědět, že je Pán Bůh bude provázet na jejich cestě navzdory všemu.

To je další Janův důraz. Ano, je tu mnoho sil, které zasahují do lidských životů. Ale Jan jim odmítá přiznat skutečnou identitu, rovnost s Boží mocí. Je to hodně odvážné tvrzení, když se podíváme kolem sebe. Když se podíváme na svět, ve kterém je na jedné straně hrůza a na druhé sobectví živené strachem o vlastní pohodlí. A přesto se Jan odvažuje tohoto prohlášení – Pán zastavuje ty ničící větry ze čtyř stran, zabraňuje jim zničit člověka. Nejprve přichází anděl a označí pečetí ty, které moc tohoto světa nepřemůže. Označí pečetí ono obrovské množství lidí. A tak může zaznít: „Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: "Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi."“

Obraz za obrazem otevírá Jan. Beránek na trůnu je tím, kdo otevírá budoucnost právě pro ty, kdo se ptají, kdo se lekají, jestli má jejich život budoucnost. Život, který je vydaný všem tlakům, všem větrům, které ničí celé stvoření. Jan odvážně vykresluje scénu plnou těch, „kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. Proto jsou před trůnem Božím a slouží mu v jeho chrámě dnem i nocí; a ten, který sedí na trůnu, bude jim záštitou. Již nebudou hladovět ani žíznit, ani slunce nebo jiný žár jim neublíží, neboť Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu s očí."“

Ovšem tento obraz není něco, co by ve své strhující fantazii nepatřilo do otázek našich životů. Naopak nabízí ukotvení právě příběhům těch, kdo celí nešťastní ztratili toho, kdo jim byl oporou, kdo jim byl orientací v životě.

Vracíme se k Tabitě a všem, kdo jsou shromážděni u jejího lůžka a jsou nešťastní. Stejně jako členové Janova sboru jsou plní otázek. Evangelista Lukáš vytváří příběh, kterým chce ujistit, že ten život, který Tabita nabídla, život, ve kterém konala dobré skutky a štědře rozdávala almužny, obstál před Boží tváří. Přešel ze smrti do života. Byl vzkříšen. A stejně jako to vyjádřil Jan, i Lukáš ujišťuje, že Tabitin život je vzkříšen ve jménu Ježíše Krista. Tedy ve světle velikonočních událostí. I ona se oblékla v zářivě čistý kment a postavila se před trůn Beránkův.

Je často obtížné překládat tyto obrazy do našich životů. Ale zároveň síla těchto obrazů nás naplňuje nadějí, když naděje končí, když je kotva života zpochybněna, když odchází blízký člověk, když se zdá, že ony větry ze čtyř stran ničí všechno, co jim přijde do cesty. Tehdy nás právě texty dnešní neděle ujišťují, že Boží náruč je široce otevřená a nabízí budoucnost tam, kde my už ji nevidíme.

Amen.

Píseň: S 360, Říčany 355

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes před Tebe předstupujeme naplnění vděčností i se smutkem. Děkujeme Ti za život bratra Jiřího Marvana, děkujeme za to, že jsme po určitou dobu směli být jeho součástí. A chceme Tě moc poprosit za Jiřího manželku a syna. Prosíme, tiš jejich bolest a nám dej vhodná slova ujištění, že je Jiří ve Tvé náruči. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, kdo jsou plní bolesti ze ztráty blízkého člověka. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo ztratili orientaci v životě, jsou naplněni zmatkem a strachem, kdo si neví rady se situací, ve které se ocitl jejich život. Prosíme, abychom dokázali být těmi, kdo umí dát naději, kdo umí dát výhled a smysl. Za to Tě, Pane, prosíme.

Dnes prosíme za mladé lidi. Prosíme za ty, kdo našli kotvu svého života, kdo se snaží být pomocí, kdo narážejí na sobectví a nenávist i za ty, kteří kotvu hledají. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za seniory, kterým velice často žijí pod hranicí bídy, kteří se tak cítí nepotřební. Prosíme za všechny, kdo se snaží být pro ně pomocí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, uvědomujeme si veliký tlak, který je na střední generaci. Nároky v práci, nároky v soukromí. Nároky na to, aby tato generace nesla odpovědnost za společnost. Pane, prosíme o pomoc tam, kde lidé podklesávají, prosíme o pomoc tam, kde tento tlak rozbil rodinu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za ty, kdo hledají domov. Prosíme za ty, kdo uprchli před válkou a bídou i za ty, kteří zůstali a žijí v podmínkách, které my si neumíme představit. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

Spolu se všemi, kdo hledají život, k Tobě voláme jako Tvé děti:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ef 4,32-5,2

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 487 Amen, Otče, rač to dáti