Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
POZDRAV
Milí přátelé, sestry a bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Je hezké, že jsme se tu v den vyhrazený takto mohli sejít.
INTROIT
Přiznejte Hospodinu synové Boží, přiznejte Hospodinu slávu a sílu. Přiznejte Hospodinu slávu jeho jména, v nádheře svatyně klanějte se Hospodinu. Hospodinův hlas burácí nad vodami, zahřímal Bůh slávy, Hospodin nad mocným vodstvem. Hospodinův hlas je plný moci, Hospodinův hlas je plný důstojnosti. Hospodinův hlas poráží cedry, Hospodin poráží cedry libanonské. Nutí poskakovat Libanón jako býčka, Sirjón jako mládě jednorožce. Hospodinův hlas křeše plameny ohně. Hospodinův hlas nutí poušť svíjet se v křeči, Hospodin nutí svíjet se v křeči poušť Kádeš. Hospodinův hlas nutí laně k porodu, sloupává z lesních stromů kůru a vše v jeho chrámu volá: “Sláva!“ Hospodin trůnil nad potopou, Hospodin bude trůnit jako král na věky. Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem. (Ž 29)
PÍSEŇ č. 406: Chval pána svého písní
MODLITBA
Dobrotivý Bože.
Je radost být tvým stvořením, i když to nedokážeme vyjádřit. Stvořením, které se může spolehnout na Tvou lásku i Tvou moc. Jak málo z toho dovedeme pochopit nebo ve svém nitru prožít, prožívat. Hledáme pořád viditelné znaky tvé moci, bažíme po zázracích a nevidíme, že jsou všude kolem nás. Jsme nesrozumitelně a nezaslouženě milováni jiným člověkem, naše dennodenní provinění proti jiným lidem a tedy i proti Tobě se nějakým zázračným způsobem nesčítají, jinak bychom už museli být po zásluze zničeni. Naše vztahy k Tobě i k jiným lidem jsou nějak zázračně opravovány. Nejsme porouchaný stroj ale opečovávané stvoření. Jistě, svět by mohl být lepší. My to ale nedokážeme a proto, aby se stal dokonalým, musel by se stát jevištěm loutkového divadla. Děkujeme, že jsi nám daroval svobodu, byť je v ní zahrnuta i svoboda ke hříchu. Amen.
1. ČTENÍ
Tu k němu zákoníci a farizeové přivedli ženu, přistiženou při cizoložství; postaví ji doprostřed a řeknou mu: „Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?“ Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. Když pak na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ A opět se sklonil a psal po zemi. Když to uslyšeli, vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. Ježíš se zvedl a řekl jí: „Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?“ Ona řekla: „Nikdo, Pane.“ Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš.“ (J 8, 3-11)
PÍSEŇ č. 419: Mocný Bože, při Kristovu
2. ČTENÍ
Text druhého čtení nalezneme ve 2. Samuelově, kapitola 11, verš 2-9, 14-17 a z 1. verš z kapitoly 12.
Jednou k večeru vstal David z lože a procházel se po střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se právě obmývala. Byla to žena velmi půvabného vzhledu. David si dal zjistit, kdo je ta žena. Ptal se: „Není to Bat-šeba, dcera Elíamova, manželka Chetejce Urijáše?“ David pak pro ni poslal posly. Ona k němu přišla a on s ní spal; očistila se totiž od své nečistoty. Potom se vrátila do svého domu. Ta žena však otěhotněla a poslala Davidovi zprávu: „Jsem těhotná.“ David vzkázal Jóabovi: „Pošli mi Chetejce Urijáše.“ Joáb tedy poslal Urijáše k Davidovi. Urijáš k němu přišel a David se ho ptal, jak se daří Joábovi, jak se daří lidu a jak se daří v boji. Pak řekl David Urjášovi: „Zajdi do svého domu a umyj si nohy. Urijáš tedy vyšel z královského domu a za ním nesli královský dar. Urijáš však ulehl se všemi služebníky svého pána u vchodu do královského domu a do svého domu nezašel.
Ráno David napsal Jóabovi dopis a poslal jej po Urijášovi V tom dopise psal: „Postavte Urijáše do nejtužšího boje a pak od něho ustupte, ať je zabit a zemře.“ Jóab tedy obhlédl město a určil Urijášovi místo, o kterém věděl, že tam jsou vybraní válečníci. Vtom vytrhli mužové města a bojovali s Jóabem. Z lidu padlo několik Davidových služebníků, též Chetejec Urijáš našel smrt.
Hospodin poslal k Davidovi Náthana. Ten k němu přišel a řekl mu: …..
Tolik slova Písma. Posaďte se prosím.
KÁZÁNÍ
Připouštím: Je zcela nepřijatelné ponechat příběh takto otevřený, bez konce, bez pointy. Má to ale několik důvodů: Především spoléhám na to, že se jedná o text tolikrát čtený, že ho tedy mnozí z vás dobře znají. Za druhé: pokud ho někdo nezná, pak si jistě Bibli doma otevře, aby se dozvěděl, jak to dopadlo – a to je přece dobře. A nakonec: ono to možná není pro naše dnešní zvažování úplně podstatné, co vlastně přesně Hospodin prostřednictvím proroka Náthana Davidovi sděloval.
Není to příběh příliš žertovný. Nejdříve se musíme vypořádat s tím, jakým slovem lze Davidovo chování popsat. Hovorovým jazykem bychom řekli „lumpárna“ – nebo ještě něco ostřejšího, nepublikovatelného. Suchým úředním jazykem bychom třeba řekli, že došlo k „trestnému činu“, byl „porušen zákon“. Všimněme si, jak se současné vnímání této lumpárny dost podobá mechanickému chápání Zákona starých Izraelitů, jak jsme se k tomuto poněkud vyprázdněnému chápání spravedlnosti znovu vrátili. To tedy asi nestačí. Lepším slovem pro Davidovo chování je „zločin“. Zde se již odděluje dobro od zla a zlo je stavěno na pranýř. Nebo lze užít i poněkud archaický, ale stále dobře srozumitelný obrat „zločin z vilnosti“. Blíže k pochopení skutečnosti, že se nejedná o boj s mrtvou literou zákona nebo o porušení abstraktních etických principů, ale že se někomu konkrétnímu tímto činem ublížilo, je výraz „vina“. To už je snad hodně blízko k jádru věci. Myslím si ale, že to pořád nestačí. Kde jsou kořeny kritérií mezilidských vztahů, proč cítíme, že věci mají přece nějak být? Zde myslím nezbývá, než z hlubin minulosti vydolovat polozapomenuté slovo „hřích“. Hříchem totiž člověk porušuje Boží pravidla a někteří teologové se domnívají, že na rozdíl od viny je páchání hříchu vědomé, že se nejedná o omyl či náhodu.
No, zdá se, že tady má David velký problém. Jen si to zopakujme: David jako král nebojuje v čele svého lidu, ale sedí si pěkně v zázemí v paláci, pokukuje po ženských a velení v poli přenechá Jóabovi. Svede manželku svého předního bojovníka, zbaběle se pak pokouší své provinění zakrýt tím, že se s Urijášem opije a pak se ho pokusí vlákat do lože jeho manželky Bat-šeby, aby zakryl vlastní nemravnost. Urijáš - tento předčasný symbol středověkého rytířství - ale odmítá jít za svou ženou v době války za Boží lid, za Izraelity, za krále Davida. A to je rodem zřejmě cizinec. A tak David mění plán a nechá úskočně Urijáše v poli zabít – a že s ním padne pár dalších bojovníků, to pro Davida není podstatné. To že je král? To že je chlap? To že je Boží služebník?
„Ale v očích Hospodina bylo zlé, co David spáchal.“ … čteme na konci 11. kapitoly druhé knihy Samuelovy. No bodejť, říká si čtenář: takové zneužití moci, zneužití výsadního postavení. Vlastně se pořád trochu divíme, že Pán Bůh nějak přímo nezasáhne. Ono je vůbec důležité přemýšlet nejen o tom, co v Bibli je, ale i o tom, co v ní není. Pán Bůh nesešle na Davida blesk, nenechá ho přikovat k nějaké skále, kde by mu třeba orel užíral játra, nepošle na město nějakou nestvůru. To bychom se ocitli v řeckých představách o bohu, o bozích. Zásah Hospodina nespočívá v explozi zloby. Zločin mezi lidmi, který je ale současně poraněním vztahu člověka k Bohu, řeší Bůh zase prostřednictvím člověka. A tak povolá proroka Náthana. Ne ke mstě, ne k trestu, ale k nápravě.
Písmo nijak nepopisuje, co na to Náthan. Nezkoumá jeho pocity. Umíme si ale představit, že se mu ke králi moc nechtělo. Jít králi vyčítat jeho hrozná provinění. V takovém případě spočívala běžná komunikace mocného se svým poddaným v napíchnutí na kůl, v lepším případě v useknutí hlavy. Náthan se přesto nepokouší svůj úkol nějak obejít. Zde opět stojí za pozornost to, co neudělal. Za nikoho se neschovával: nesvolával srocení lidu, nezakládal nové politické hnutí za nápravu věcí obecných, nepřivazoval se s přáteli řetězy k bráně královského paláce, nezaložil fejsbůkovou skupinu stejně smýšlejících, nepochodoval ulicí s červenou kartou v ruce ani s maketou šibenice, neskandoval se stejně smýšlejícími na ulici protidavidovská hesla a výzvy k odchodu z funkce, neřečnil na shromážděních. Náthan šel za Davidem, aby s ním mluvil.
Dobrá dobrá, říkáme si, ale co já s tím. Mě k vladaři nepustí jeho stráž. Já nevím nic o nějaké vraždě – i když nějaká ta prostopášnost či jiná špatnost by se v mém okolí jistě našla. Ostatně, co by řeklo mé okolí, kdybych se s nějakým syčákem ještě bavil, všichni by si mysleli, že jsme nějak spolčení. A především, já přece nejsem prorok, bylo by přece pyšné tvářit se, že mě za někým posílá Pánbůh. Takže ani nevím, co bych komu měl říkat, na to já nejsem. Nebo: nikdo nejsme bez nějaké viny, tak co mě opravňuje někomu něco vyčítat. A samozřejmě: lumpa stejně nenapravíš. Ostatně, co se ještě dá napravit, špatnost se obvykle nedá vrátit zpět. Urijáš je mrtvý.
To všechno je pravda … ale jenom trochu, jen do jisté míry. Nemusíme být proroci, stačí, že jsme (měli bychom být) svědci Boží věci. Tou věcí jistě není nenávist mezi lidmi, a to ani když vznikne z pohnutek spravedlivých. Tou věcí ani není dnes tak oblíbená společenská poprava. Takováto spravedlnost je pouze lidská - nebo řekněme zákonická.
Všimněme si důležité věci: rozhovor Náthana s Davidem probíhal neveřejně, jaksi mezi čtyřma očima. Pomůže to nakonec i nám, pak i my budeme snadněji nalézat slova. A budeme-li si přitom stále vědomi, že sami nejsme bez viny, že zítra mohou být role opačně, nemůžeme sklouznout ke kamenování, třeba slovnímu.
Boží věcí jistě není primárně ani trest, je jí především náprava. Ta věcná ale obvykle skutečně není možná, co se stalo, nedá se odestát. Možná je ale náprava člověka. Vraťme se tedy teď k úvodnímu jazykovému koutku. Skončili jsme u málo používaného slova hřích. To co k němu patří, je slovo snad ještě více zasuté: tím slovem je pokání. Urijáše už neobživíme, ale napravit vztah Bohu je možné vždy. Nemylme se ale, to není snadná cesta. Měli bychom na ní svému bližnímu pomoci. Možná budeme rádi, když zítra někdo promluví s námi.
Ježíš sedí na zemi a píše prstem do písku. Možná hledá slova, která bychom my, kteří tak rádi máme v rukou kameny, byli schopni pochopit. Pak řekne jen: „Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!“ A znovu píše prstem do písku. My se pak tiše vytrácíme, kameny si možná necháváme napříště. To, co dokáže Ježíš, my moc neumíme: mluvit s hříšníkem. Hřích je třeba pojmenovat, ale není naší věcí hříšníka odsoudit. Ke dvěma archaickým slovům – hřích a pokání – přidejme tedy slovo třetí. Tím slovem je odpuštění.
Amen.
PÍSEŇ 635: Tvá pane láska
OHLÁŠKY
PŘÍMLUVNÁ MODLITBA + MODLITBA PÁNĚ
Milosrdný Pane.
Prosíme především za oběti zvůle mocných. Nemusí se jednat přímo o vraždu, často jsou ale slabí okrádáni o peníze, svobodu, důstojnost, někdy jsou jen tak trápeni. Pomáhej jim v jejich těžké situaci. Pomáhej jim také, aby nepropadali zlobě.
Prosíme za hříšníky. Přiváděj je k obrácení, k pokání, přiveď je k nápravě, přiveď je k sobě.
Prosíme za nás vedle stojící. Nedej, abychom hříšníky odsuzovali, kamenovali, ale abychom s nimi mluvili. Abychom jim byli schopni ukázat vinu, nalézt pokání a abychom byli schopni i odpouštět.
My všichni jsme současně oběti, viníci i vedle stojící svědci. Svědci Boží lásky.
V tiché modlitbě nyní prosme za ty konkrétní osoby, které Tvou ochranu potřebují nejvíce.
(::::::::::::::)
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.
Vyslechněme si POSLÁNÍ
Klademe vám na srdce, bratři, kárejte neukázněné, těšte malomyslné, ujímejte se slabých, se všemi mějte trpělivost. Hleďte, aby nikdo neoplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte o dobré mezi sebou a vůči všem. Sále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Ježíši Kristu pro vás. (1. Tes 4, 14-18)
Vyprosme si společně POŽEHNÁNÍ
Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen.
(2. Tes 2, 16)
PÍSEŇ č. 672: Dej nám moudrost, odvahu
Uhříněves, Říčany, 12. června 2016