Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 21.8.2016 1K 13,1-7 (Jiří Ort) křest Emmy Fiala

Uhříněves 21.8.2016

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbách, při kterých se budeme těšit ze křtu Emmy Fiala.

Introit: 'Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.'

Píseň: 184

Modlitba: Pane Bože, děkujeme za tuto chvíli. Za společnou chvíli, kdy nám znovu připomínáš, že Ti patříme a můžeme se těšit i z tohoto dne jako z Tvého daru. Děkujeme, že právě dnes před námi znovu otevíráš základní svědectví o pozvání pro každého z nás k životu, ve kterém nejsme sami. Ve kterém máme kolem sebe lidi, které smíme přijímat jako Tvé děti a těšit se z toho, že jim smíme naslouchat a učit se je poznávat. Děkujeme, že smíme poznávat jejich pohled na život, který od Tebe dostali.

A především děkujeme, že se spolu s nimi smíme těšit z toho, že Ty jsi pro nás všechny poslal svého Syna a nabízíš nám v něm život ve svém království. Chceme v něm žít, chceme dnes všichni vyznat, že Tvůj Syn je náš Pán a Spasitel. Děkujeme, že to smíme učinit při tak vzácné chvíli jako je křest malé Emmy.

Amen.

Čtení: Mk 1,14-15

Píseň: S135 Posila na cestu

Představení křtěné: Milé sestry a milí bratři, členové církve Kristovy a tohoto jejího sboru v Uhříněvsi, rodiče Emy Fialové pro ní požádali o křest. Staršovstvo se křtem velice rádo souhlasí. Jejími kmotry jsou Kateřina Zvoníková a Samuel Fiala.

Prosím vás, abyste předstoupili. Všichni povstanou.

Slova ustanovení: Ježíš ženě odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."

Slovo o křtu: Slyšeli jsme slovo o naději, kterou pro nás Pán Bůh připravil. Naději, ve které smíme přijmout, že jsme přijati. Naději života, jehož dárcem a zdrojem je Ježíš z Nazareta, ten Ukřižovaný a Vzkříšený. Kristus. Z toho se smíme radovat a za to děkovat. Toho pečetí je křest. Tuto pečeť si s sebou ponese životem i malá Ema.

Křestní vyznání: Milý Sebastiane, milý Samueli, nyní vyznejte spolu se svou rodinou a tímto shromážděním víru v Boha Otce, Syna i Ducha svatého, víru v základní naději, kterou spolu všichni máme a ve kterou bude dnes pokřtěna Ema. Učiňme to slovy Apoštolského vyznání víry, které spojuje křesťany všech dob a církví:

Apoštolské vyznání víry:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Otázka Sebastianovi a Samuelovi: Vyznali jste spolu s širokou rodinou i s tímto shromážděním víru v Hospodina, Boha Izraele, který je skrze Ježíše Krista dárcem života. Ptám se vás, zda si na jejím základě přejete, aby Ema byla pokřtěna v Krista. Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano.

Zároveň se vás ptám, chcete-li se snažit podávat Emě svědectví, že život není samozřejmostí, ale je Božím darem. Chcete-li, odpovězte: Ano, s pomocí Boží.

Toužíte, aby Pán Bůh Emu připojil ve křtu do širokého společenství své církve? Těch, kteří chtějí hledat cestu životem v otevřenosti Božímu zájmu o člověka, který ukázal v cestě, smrti a vzkříšení Ježíše z Nazareta? Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano, toužíme.

Otázka Hance: Milá Hanko, chceš být Sebastianovi a celé rodině oporou a povzbuzením v jejich snaze svědčit Emě o Boží naději i pro její život? Chcete-li, odpovězte: Ano, chci.

Otázka rodině: Milá rodino, chcete být společně svědectvím o Boží milosti a lásce Emě a jejím rodičům? Chcete-li, odpovězte: Ano, s pomocí Boží.

Křestní akt:

Emo, křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.

Požehnání křtěnému: Boží požehnání spočiň na Tobě a zůstaň s Tebou navždy. Amen.

Předání křestní svíce a potvrzení o křtu

Modlitba po křtu: Prosíme Tě, Pane, za Emmu i celou její rodinu: Dej jim účast na životě, který jsi nabídl člověku v Ježíši z Nazareta.

Prosíme, Pane, za rodiče a kmotra: pomáhej jim dostát slibům, které tu učinili.

Prosíme za tento sbor, za jeho rodiny. Ať tu mezi námi ustavičně přebývá Tvá láska.

Prosíme za sebe navzájem i za všechen Tvůj lid: Dávej nám sílu být lidmi.

Prosíme, Pane, za všechny lidi: Ať mají účast na pokoji a záchraně, které přinesl celému světu Ježíš z Nazareta ve své smrti a vzkříšení. Amen.

Píseň: S359 V království Božím místa dost

Text: 1K 13,1-7

Milá Hanko, milý Sebastiáne, milá rodino, milé sestry a milí bratři. Při dnešních bohoslužbách byla pokřtěna malá Emička. Vstoupili jsme tím do oblasti, které vlastně úplně nerozumíme, která nás naplňuje touhou a také bolestí. Do prostoru, kde jsme ujišťováni, že Pán Bůh je s námi, provází nás svým požehnáním, ochraňuje nás. A také do prostoru, kde se nám toto ujištění ztrácí, kde po něm toužíme a přitom se zdá být iluzí. Do prostoru hledání víry.

Je to otázka hledání obrazu Boha, kterému věříme. V poslední době jsem měl několik zásadních rozhovorů právě na toto téma. Zásadních rozhovorů, kdy jsme mluvili za mnou přišli lidé a říkali mi, že nemohou věřit Bohu. Že nemohou věřit tomu, v čem vyrostli. Co to vlastně zaznívá v tom textu z Markova evangelia, který jsme četli jak 1. čtení? „Když byl Jan uvězněn, přišel Ježíš do Galileje a kázal Boží evangelium. Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu."“ Mohli bychom říci – je důležité pravidelně chodit do kostela a odpověď člověk najde. S tím se dost těžko polemizuje, přesto cítíme, že ten automatismus, který v té větě zaznívá, není na místě. V každém případě, lidem, se kterými jsem mluvil, to takto nefungovalo a bylo a je to pro ně velice bolestné. Víra není produktem sociálního inženýrství. Přesto může být společenství sboru místem, kde odpovědi na své otázky můžeme nalézat. Kde můžeme nalézat obraz Boha, kterému jsme schopni věřit, kterému jsme schopni ve víře odevzdat své životy. Ovšem, nemůžeme to takto říci bez dalšího přiblížení.

Druhou možností, která se nabízí, je četba Bible. Písmo s jeho svědectvím, které církev uchovávala a uchovává a které se nedá spoutat a je základem kritiky pro to, jak církev, jak křesťané žijí. Bezesporu četba Písma může být pomocí v orientaci v životě. Může být pomocí četba knih, které biblické svědectví buď vykládají nebo prostě reflektují. Které se snaží nalézt obraz Boha s Jeho vztahem k člověku. A snaží se také nalézt vztah člověka k Bohu. Tedy – že bychom se víru naučili. Ale – právě dějiny církve a i její současnost ukazují, že člověk má schopnost nacházet v Písmu to, co se mu hodí. Že představa „naučení“ se správnému pohledu na život je hlubokým omylem.

Je to smutné a my, já jsem plný pochybností, jestli se vlastně nepohybujeme v oblasti lidské svévole, kterou nazýváme náboženstvím. Ale – dnes jste přinesli ke křtu Emičku. A vybrali jste text z 1. listu do Korintu apoštola Pavla. Vybrali jste chválu lásky.

Než se dostaneme k samotnému textu, zastavím se u samotného autora, u apoštola Pavla. Je to nutné prostě proto, abychom trochu lépe pochopili jeho slova chvály lásky. Pavel prodělal životní obrat setkáním se Vzkříšeným Ježíšem z Nazareta. S Kristem. Nevíme, jak to vlastně vypadalo, on sám to nikde nepopisuje, my ten příběh známe pouze od autora knihy Skutků apoštolských. Jedno ale víme s naprostou jistotou. Tento zážitek Pavlovi zcela přetočil jeho život. A ono přetočení, změna základního důrazu života byla spojena právě s Kristem. S Ježíšem z Nazareta, ke kterému se přiznal Bůh. První křesťané to nazvali vzkříšením.

Apoštol Pavel ve světle tohoto zážitku vše poměřuje Kristem. On je tím, ve kterém máme život. To zaznělo i ve vyznání při Emiččině křtu. Pro apoštola Pavla bylo důležité i společenství sborů, tedy církve. Jeden z jeho velkých sporů byl právě o to, že v radosti z poznání nového života zapomněli lidé na to, že je vedle nich další člověk, který Pánu Bohu nepatří o nic méně. Tedy – Kristus je pro Pavla nejen dárcem života, ale také jeho vlastníkem. Pavel to vyjadřuje až extrémě – v logice způsobu svého obrácení - „nežiji již já, ale žije ve mně Kristus“ nebo „oblecme Krista“. Zní to hodně vzdáleně naší zkušenosti. Zní to vzdáleně dnešnímu člověku.

A přece právě odtud roste ona chvála lásky, kterou jste vybrali jako křestní text pro Emičku. Právě odtud roste apoštolova drzost, které se vlastně v tomto textu dopouští. On totiž staví do centra právě lásku. V tom nejhlubším slova smyslu. Lásku, která přišla právě s Ježíšem z Nazareta a byla potvrzena jeho obětí a vzkříšením. Jestliže jsme si na začátku kladli otázku po obrazu Boha, který by nás neděsil, který by nebyl pouhou šikovnou záštitou představ o způsobu života té které skupiny lidí, pak apoštol Pavel tu ve světle lásky k člověku boří všechnu posvátnou hradbu, která nás od sebe dělí.

To, co slyšíme vyjmenovávat hned na počátku našeho textu, je skutečně jakousi náboženskou hradbou. Jistotou, na kterou se odkazovali právě ti dobří, ti, co se cítili být někým lepším. „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.“ Skutečně v té době bylo jakýmsi razítkem Ducha svatého, že někdo mluvil jazyky. Dar proroctví znamenal rozpoznání Božího slova do konkrétní životní situace. Víra – o té jsme mluvili. Něco, co hledáme a co bychom tak rádi měli. Co bychom tak přáli Emičce, protože by mohla být kotvou jejího života. Poznání – o tom jsme také mluvili. Také po něm toužíme, máme představu, že kdybychom měli poznání, rozhodovali bychom se správně. K našemu překvapení jmenuje Pavel i finanční obětavost. To vše staví do uvozovek. To všechno může být k tomu, abychom ublížili druhému člověku. Abychom se stavěli nad něj.

Vybrali jste Emičce krásný text do života. Ukazuje skutečnou kotvu, díky které jí nesmetou žádné životní bouře. Láska, vztah k druhému člověku. Otevřenost druhému člověku. To je to, co nám ve své zvěsti o Božím království nabídl Ježíš z Nazareta. To je to, co má smysl žít – pro vás, pro Emičku, pro tento sbor. Amen.

Píseň: 635 Tvá, Pane, láska

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti za dnešní slovo ujištění, že jsi přišel za člověkem v Ježíši Kristu, že každému z nás nabízíš svou ruku, takže nemusíme jít po cestě života sami. Děkujeme, že toto ujištění dnes zaznělo pro Emmu, celou její rodinu i pro nás. A dnes Tě chceme prosit za ty, kterým se tato Tvá přítomnost plná milosti může ztrácet v bolesti, v beznaději.

Myslíme za lidi vážně nemocné, za všechny, kdo někoho ztratili nebo ztrácejí a mají pocit, že život je nepochopitelná cesta ztracená v husté mlze. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodinu Kočovu. Prosíme, dávej jim sílu i naději ve chvílích, kdy stále nejsou žádné zprávy o Járovi. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny s dětmi, za rodiče a prarodiče, kteří se snaží předat svědectví o životě, který Ty nabízíš. Životě ve vděčnosti a otevřenosti druhému člověku. Prosíme, zbavuj je úzkosti, že za vše mají odpovědnost jen oni a ukazuj jim naději Tvého zaslíbení.

Prosíme dnes za lidi, kteří nemohou najít uplatnění na trhu práce, za seniory, kteří mají nulový vliv na současné dění a cítí se bezmocní, prosíme za ty, kdo koho úzkost a strach ženou do nenávisti. Pane, dávej sílu Své církvi, aby dokázala provázet ty, kdo se cítí sami. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti obyvatele těch zemích, kde se bojuje a kde vládne už jenom násilí. Prosíme za Ty, v jejichž zemi je pro nás nepředstavitelná bída. Prosíme za ty, kdo odcházejí ze svých domovů, aby začali nový život i za ty, kteří v domovech zůstávají. Prosíme za nás, abychom se nenechali převálcovat strachem a bezmocí a snažili se být lidmi. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti své díky i prosby v tiché modlitbě.

Vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo hledají život, jako ke svému otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: A Boží láska, bez které se životní zahrada mění v poušť, Boží láska ať oživuje vše dobré, co skomírá;

ať vám dodává chuť do života, radost z toho, že tu můžeme být, a ať vás naplní pokojem. Amen.

Píseň: 161 Tebe, Bože, chválíme