Uhříněves 11.9.2016
Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás všechny ve společenství, do kterého jsme byli pozváni z Boží milosti.
Introit: Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k Tobě volám, neboť Ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo Tě volají, jsi nanejvýcš milosrdný. Ž 86,3.5
Píseň: 192 Dobře staví, kdo zná a ví
Modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti, že přicházíš za každým člověkem a otevíráš před ním pohled na život. Ukazuješ mu, že nic a nikdo nezabrání tomu, abys přicházel a ujišťoval, že Ti my lidé nejsme lhostejní. Že Ti záleží na tom, jak žijeme, že bereš vážně naše radosti i bolesti, že bereš vážně naše touhy i strachy. Děkujeme, že si to stále znovu smíme připomínat ve svědectví biblických svědků.
Děkujeme, že smíme věřit, že jsi to potvrdil v životě, smrti a vzkříšení Ježíše z Nazareta.
Prosíme, aby jistota, že jsi s každým člověkem vyzařovala dnes ve společenství Tvého lidu po celém světě. Amen.
Čtení: 1S 2,12-17.22-25
Píseň: S364 Nové přikázání (680 Nás zavolal jsi, Pane)
Text: 1S 3,10
Haleluja. Hospodin seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno. Haleluja. Ž 111,9
Děti, dnes si povíme smutný příběh. I když vám mohu slíbit, že konec toho příběhu bude krásný. Vzpomenete si, o čem jste si vyprávěli minulý týden v nedělní škole s Danielou? O paní, která nemohla mít děti. A víte, jak se jmenovala? Chana. To je vlastně u nás Anna. Chana byla moc smutná, nešťastná. A když byla se svým manželem u stanu setkávání – my bychom řekli v kostele – Chana o svém smutku vyprávěla Pánu Bohu. Modlila se. Nevnímala nic a nikoho kolem sebe, pohybovala rty, kývala se, tak byla nešťastná. Kněz Élí si ji všiml a nejprve myslel, že je opilá. Ale když mu všechno vypověděla, i on za ni prosil a ujistil ji, že ji Pán Bůh slyší a že jí pomůže. A pomohl? Skutečně – Chaně se narodil kluk a jmenoval se? Samuel.
To se mi moc líbí, jak Élí pomohl. A nejen že pomohl, ale hlavně to, že se díval kolem sebe, vnímal lidi, nemyslel pouze na sebe. Pochopil, co po něm Pán Bůh chce a snažil se tak žít. Asi to z něj lidé cítili, protože Chana se hned uklidnila a v důvěře šla domů.
A když se Chaně narodil Samuel a pak trochu vyrostl, odvedli ho k Élímu, aby Samuele učil tomu, čemu se učil i sám. Naslouchat Pánu Bohu a podle toho také žít.
Píseň: S346 Tvoje, Pane Kriste, dobrota
Zatím to byl moc pěkný příběh. Ten, který jste si minulý týden vyprávěli s Danielou. Ale on to nebyl konec. Ani pro Élího, ani pro Samuele, ani pro lidi v té zemi. Dnes jsme slyšeli při čtení z Bible pokračování a něco si k němu povíme.
Kněz Élí zestárl, už neměl sílu být každý den u stanu setkávání. Ale měl dva syny a ti ho přece dobře zastoupí.
Vzpomenete si, jaký byl Élí? Když měl někdo trápení, všiml si ho? Ano, Chany si přece všiml a pomohl jí. A určitě nebyla sama, komu Élí pomohl. Jeho synové se měli od koho učit.
Ale neučili... Mysleli jen na sebe a líbilo se jim, že je lidé musí poslouchat. Mysleli si, že Pán Bůh lidem pomůže jenom tehdy, když o tom rozhodnou oni jako ti, kdo zařizují provoz v chrámu. A přesvědčovali o tom lidi. To bylo, jako bychom si najednou řekli, že Pán Bůh má rád jenom ty, kdo chodí do kostela. Nebo chodí do kostela, který jim určíme my. Tak byli ti Élího synové hloupí a zlí.
Ale to přece nešlo takto nechat! Vždyť tak trápili spoustu lidí, kteří se cítili bezmocní a opuštění! Těm Élího synům by měl někdo pořádně domluvit! Nebo je prostě z chrámu vyhnat, když to svoje postavení zneužívali! Kdo myslíte, že by to měl udělat? No přece Élí! To byl nejenom jejich táta, ale také kněz. On byl kněz – on rozhodoval, jeho synové mu pouze pomáhali.
Napomenul Élí své syny, co myslíte? Pamatujete si to ze čtení, které jsme četli na začátku? Napomenul, to ano. Ale když ho neposlechli, nechal to být. Takže – takže je vlastně ani nenapomenul. Je to smutné. Élí byl hodný. Měl starost o lidi. Dokázal pomoci. Ale v tuto chvíli nepomohl. Nechal své syny ubližovat druhým. Nechal je tvrdit lidem, že bez nich, bez Chofního a Pinchase, jim Pán Bůh nepomůže.
Je to smutné – ani ne tak kvůli Élímu a jeho synům, ale proto, že tu bylo najednou mnoho lidí, kteří měli pocit, že je Pán Bůh daleko a oni jsou tu opuštění. Že se k němu přes Chofního a Pinchase nedostanou. A ti, kteří by měli pomoci jim ubližují nebo prostě mlčí a nic nedělají.
Píseň: S387 Přímluvný zpěv
V tom našem příběhu to vypadá skutečně všechno dost beznadějně. A vlastně by to beznadějné i bylo – kdybychom přijali představu Élího synů, že Pán Bůh bude jednat, až mu to oni dovolí.
A když ji nepřijmeme – co by tedy měl Pán Bůh udělat? Seslat blesk na Élího i jeho syny, aby je potrestal? Dobře, to by mohl. A slovo o trestu v našem příběhu slyšíme také. Ale o to přece nejde – máme tu mnoho lidí, kteří potřebují pomoct. Kteří potřebují ujistit, že Pán Bůh není daleko a že je neopustil. Když se někdo ztratí, tak mu moc nepomůže, když dostane vynadáno ten, kdo mu poradil špatnou cestu. Takový člověk potřebuje někoho, kdo mu ukáže kam jít.
To podstatné v našem příběhu je, že Pán Bůh si skutečně našel někoho, kdo Boží blízkost dokázal vnímat a uměl o tom vyprávět druhým. A Pán Bůh si k této službě našel – světe div se – malého kluka.
A tak ten náš příběh končí přece jen krásně. Něčím, co se nikdy neoposlouchá. Pán Bůh oslovuje člověka a člověk ho slyší. „A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: "Samueli, Samueli!" Samuel odpověděl: "Mluv, tvůj služebník slyší."“ Amen.
Píseň: S185 Samuelova prosba (446 Moudrosti poklad z nebe)
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme, že jsme si znovu směli připomenout, že nás provázíš, že má smysl se snažit učit naslouchat Tvému hlasu. Že má smysl s Tvou pomocí hledat cestu v tomto světě.
Prosíme dnes znovu, abys nám ukazoval, jak být posilou pro ty, kdo mají v našem okolí trápení. Moc myslíme na Evu Kočovou i její děti, aby zvládali těžkou situaci kolem Járy. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme dnes za Tvou církev. Prosíme za náš sbor. Prosíme, abychom dokázali nabízet naději Tvé milosti, abychom dokázali odhlédnout od svých představ. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme dnes za všechny, kdo nezapadají do našich představ. Za všechny, kdo jsou nějakým způsobem jiní. Prosíme, abychom dokázali bořit hranice jinakosti. Prosíme, abychom se dokázali postavit strachu, ze kterého rostou nenávisti právě vůči těm, kdo jsou jiní. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, dnes chceme poprosit za naše děti. Za děti v našem okolí. Prosíme, pomoz nám přinášet svědectví o kráse života, který Ty nabízíš.
Pane, dnes moc prosíme za ty, kdo tuto krásu života nemohou vnímat. Prosíme za všechny, kdo trpí, kdo jsou na útěku, kdo hledají domov. Prosíme dnes za uprchlíky i za ty, kdo zůstali doma v zemích, kde zuří válka nebo je hlad. Za ty Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme, vyslyš naše tiché díky a prosby.
Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.
Ef 4,32-5,2
Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13
Píseň: 489 Tvé požehnání, dobrý Otče