Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 25.9.2016 Lk 16,19-31 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás ve společenství, do kterého jsme byli pozváni z Boží milosti.

Introit: K toběť pozdvihuji očí svých, ó ty, kterýž na nebesích přebýváš. Aj hle, jakož oči služebníků k rukám pánů jejich, jakož oči děvky k rukám paní její: tak oči naše k Hospodinu Bohu našemu, až by se smiloval nad námi. Ž 123,1n

Píseň: 118, 1-4.8

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme jako Tvé děti. Jako děti, které si hledají vlastní cestu, touží po lepším a spravedlivějším světě, ale zároveň si nejsou jisté tím, jestli život, který nabízíš ve svém království, k němu vede.

Chceme Ti dnes děkovat, že nám hodnoty prostoru Tvé vlády připomínáš. Děkujeme Ti, že si smíme znovu uvědomovat svědectví, se kterým za člověkem do jeho dějin přišel Ježíš z Nazareta.

Chceme Tě poprosit, nenechávej nás propadat skepsi při pohledu na svět kolem nás. Otevírej naše srdce své naději tak, abychom ji uměli předávat tam, kde se jí zoufale nedostává. Amen.

Píseň: S201 Nám pomoz, Pane milý

Čtení: Am 6,1a.4-7

Píseň: 433 Otče náš, milý Pane

Text: Lk 16,19-31

Haleluja. Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, pějte žalmy jeho jménu, neboť je líbezné. Haleluja. Ž 135,3

Máme před očima Ježíšovo podobenství, které nám připomíná, co má v životě budoucnost. Tedy - ukazuje skutečnost, která má ovlivňovat naši současnost. Eschatologický výhled není nikdy jakýmsi povídáním o tom, co bude až zemřeme, ale vyznáním, že Pán Bůh se přiznává k určitým hodnotám. Náš příběh je zřetelným pokračováním příběhu o nepoctivém správci. Je to příběh, který známe, který je příběhem světadílů, kultur i konkrétních lidí. Jasným svědectvím o tom je, že se s ním setkáváme v kultuře starověkého Egypta, ve rabínské i řecké literatuře.

Rozvíjí před našima očima problémy, který nás trápí. Právě proto, že je zažíváme. A není to pouze o těch druhých. O tom, že majitelé fotbalových klubů vyhazují nemorální částky za nákup hráčů a za jejich platy a zcela ignorují realitu ve vlastních zemích, kde je až příliš často bída. Ale to je skutečně pouze jeden z problémů. Příkladů bychom našli mnohem víc. Ale to bychom utekli trochu někam jinam, kdybychom ukázali mimo církev a mluvili o těch druhých. Učili žít ty druhé. Protože tento příběh je o nás.

Jedna rovina je skutečně rovina sociální. A zcela legitimně ji musíme promýšlet. Ale, po pravdě, nemyslím si, že je na místě, abychom se tu týrali a říkali si, že na mnoha místech se lidé mají hůř než my a my že za ně máme odpovědnost a měli bychom něco dělat. Ano, to můžeme říct vždy a vždy to bude pravda. Přiznám se, že jsem vděčný staršovstvu, které odhlasovalo sociální fond pro pomoc lidem, kteří se prostě objevují u dveří kostela. Ale neméně jsem vděčný, že staršovstvo odhlasovalo určité limity, na které se v jednání s lidmi mohu odvolat, protože prosby o pomoc prostě přicházejí a pomoc je nutné rozvrhnout.

Ano, mohli bychom si říci, že bychom měli tlačit na proměnu společnosti do její mnohem sociálně vstřícnější formy. A skutečně jsem přesvědčený, že měli – v jednom článku o Karlu IV. jsem se četl krásnou větu, že úsilí o spravedlivě uspořádanou společnost se zdá být hybnou silou lidské kultury. A toto tvrzení podtrhuje právě to, že stejný příběh jako v Ježíšově podobenství se objevuje i v jiných náboženstvích a kulturách. Ale přesto ani o tom není dnešní příběh.

Nemůžeme nad ním mávnout rukou. To nám znemožňuje jeho eschatologické ukotvení. Jasný důraz, že tady jde o život. Tím, že se celý děj odehrává v před Božím soudem, je určen Božím rozhodnutím. To co nám tu říká, neznamená výzvu k promýšlení, jak ono to vlastně bude po smrti vypadat. Neznamená to oporu pro promýšlení institutu očistce. Ani to není o tom, že bychom měli začít přesvědčovat všechny, kdo mají v tomto životě sociální a jiné problémy, ať si z toho nic nedělají, protože to je jenom chvilka a pak se budou radovat v nebi Abarahamovi v náručí. Říká to jednu jedinou věc – nejsme to my, kdo určuje našemu životu smysl. Ten je dán zvenčí. Je dán Hospodinem, Bohem Izraele a Otcem našeho Pána Ježíše Krista. A není jedno, jestli tento smysl přijmeme do našich životů. Vypadá to trochu úsměvně, když nám někdo hrozí peklem. Jako ta nejlacinější sektářská misie. Ale my sami dobře víme, že nám není jedno, jaký život žijeme. Že nám není lhostejné, jestli to, o co se snažíme, má budoucnost. Sami dobře víme, jak se zlobíme, když nám ty pro nás nejzásadnější věci někdo kazí. A tady je nám nabízeno, o co má smysl se snažit. V podobenství o nepoctivém správci nám byl dán za příklad ten, kdo vše vsadil na to, o čem byl přesvědčen, že to zajistí jeho budoucnost. Dnes jsme důrazně upozorněni, že není jedno, jestli vsadíme na to, co budoucnost skutečně má. Jestli se touto budoucností necháme ovlivňovat tady a teď.

Podívejme se tedy, co je obsahem smyslu života, naplnění života, o kterém mluví Ježíš. Není to úplně snadné. Nemůžeme se od té negativní postavy s lehkým srdcem distancovat s tím, že to se nás netýká. Protože onen bohatý muž není žádný darebák. Je to zbožný člověk, jak zjišťujeme z našeho textu. A o to právě jde. Že o jeho zbožnosti se sice dozvíme, ale zároveň se o ní vůbec nebavíme. Není řečeno - „Ty jsi nechodil do kostela, proto teď musíš snášet plameny pekelné.“ Není řečeno - „Ty ses špatně modlil, navíc jsi nikoho neobrátil na víru pravou.“ Zřetelně toto není problém, který by Ježíše, nebo chcete-li evangelistu Lukáše trápil. Ale jakkoliv skutečně toto podobenství nenajdeme u jiného evangelisty, můžeme si být naprosto jisti, že toto je Ježíšův důraz. Najdeme ho u evangelisty Matouše v podobenství o ovcích a kozlech. Je jím prodchnuto Janovo evangelium, jehož hlavní důraz je možno shrnout Ježíšovými slovy ze 13. kapitoly: „Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Je obsahem dvojpřikázání lásky, které najdeme u všech evangelistů.

Není tedy příliš možné se v rámci tohoto podobenství dohadovat, co to znamená mít lásku k druhému člověku. V jedné knize jsem četl, jak jedna z forem dobyvačné expanze evropských dobyvatelů v nových světech byla, že dávali jména místům a věcem bez ohledu na jejich jména určená místní kulturou. Když je nazvali, tak už je vlastnili. A lidé pro ně měli hodnotu až ve chvíli, kdy se nechali pokřtít. Když ne – nebyli to lidé. Ano, je to něco, za co se stydíme – ale s překvapením zjišťujeme, že tento majetnický pohled na druhého člověka je trvalý. Náš příběh odmítá toto ignorování člověka tím nejklasičtějším způsobem – sociálním zařazením. Pro bohatého člověka byl onen žebrák žebrákem. Člověkem beze jména. Uvědomil jsem si, jak často se nám to stává. Kolik lidí kolem nás je beze jména. Naše podobenství to přetáčí – onen žebrák se jmenuje Lazar a boháč – je prostě boháč. Když to tedy vezmeme hodně obecně, tak bychom mohli naše podobenství shrnout do několika vět - „Vnímejte jeden druhého. Nebuďte lhostejní jeden ke druhému. Berte vážně jeho i jeho život“. Zdá se to až příliš jednoduché. A přece právě o tom svědčí biblické svědectví. Mojžíš a proroci, jak říká Ježíš. To jsme ostatně slyšeli velice zřetelně v 1. čtení.

O tom svědčí život v Božím království. Do tohoto království jsme zváni. V něm máme jméno. Do něj jsou zváni lidé kolem nás – i oni v něm mají jméno. I jejich životy do tohoto království patří. Toto království se již otvírá a otevírá se pro každého – aby se v něm spolu s ostatními učil žít život, který je otevřený druhému člověku. Každý z nás má v tomto království nějaký úkol a nezastupitelnou roli. Ale jedno mají tyto úkoly společné – berou vážně člověka vedle sebe. To smíme vědět, smíme znát smysl života. To smíme žít. Amen.

Píseň: S166 Kristus je má síla i spasení

Požehnání Filipovi

Pán ať je před tebou, aby ti ukazoval správnou cestu.
Pán ať je při tobě, aby tě mohl brát do své náruče a chránit tě.
Pán ať je za tebou, aby tě bránil před záludností zlých lidí.
Pán ať je pod tebou, aby tě zachycoval, když padáš
a aby tě vysvobozoval z pasti.
Pán ať je v tobě, aby tě utěšoval, když je ti smutno.
Pán ať je kolem tebe, aby tě obhajoval, když na tebe útočí.
Pán ať je nad tebou, aby ti žehnal.
Amen.

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, v důvěře, že neztrácíš zájem o člověka, že mu neustále nabízíš práci na svém díle světa, ve kterém mají místo i ti nejodstrčenější, k Tobě s důvěrou voláme.

Odevzdáváme Ti ty, kteří ztratili blízkého člověka. Dnes především rodinu Věry Boháčové, zvláště její maminku. Prosíme, provázej a povzbuzuj je ve chvílích, kdy se musejí vyrovnávat s velice brzkým úmrtím manžela a otce. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Dnes Tě chceme poprosit, abys provázel Filipa, když se před ním otevírá cesta, na kterou se připravoval. Prosíme, dávej mu empatii a sílu, aby dokázal být pomocí lidem, za kterými ho povede jeho služba. Za to Tě, Pane, prosíme.

Dnes chceme moc prosit za ty, kteří se ocitli na okraji společnosti a sami se ze své situace nemohou dostat. Prosíme za týrané ženy, prosíme za matky, které zůstaly samy s dětmi a nemají kam jít. Prosíme za staré lidi, kteří jsou opuštění a k tomu je terorizuje jejich rodina. Prosíme za lidi s postižením, kteří se nemohou zařadit do společnosti. Prosíme za lidi s psychickými problémy, kteří nezvládají život. Za ně všechny a za mnohé další Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za střední generaci, která nese mnohou tíhu a má pocit, že neunese pracovní nároky, nároky v rodině, ve společnosti. Prosíme za ty, kterým tento tlak rozbil rodinu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za společenství Tvého lidu. Prosíme, abys nás zbavoval strachu tak, abychom dokázali stavět výzvám, které jsou náročné. Prosíme, dávej nám sílu, abychom dokázali vidět druhého člověka a dokázali mu naslouchat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti tento svět, Tvé stvoření. Ukazuje nám cestu k porozumění mezi různými kulturami a náboženstvími. Prosíme za všechny, kdo se o to snaží. Prosíme dnes za papeže Františka. Za ně Tě, Pane, prosíme.

V tichosti Ti nyní odevzdáváme své díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ef 4,32-5,2

Požehnání: Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce, ani za noci měsíc. Hospodin tě ochrání ode všeho zlého, On ochrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. Amen. Ž 121,5-8

Píseň: 678 Jeden Pán, jedna víra