Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 2.10.2016 Lk 17,5n (Jiří Ort) bohoslužby vděčnosti s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám ve shromáždění, ve kterém chceme děkovat za dary, které z Boží milosti dostáváme.

Introit: Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli,
nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. Ž 78,2-4

Píseň: 219 Hory, doly, stráně

Modlitba: Pane Bože, dnes přicházíme děkovat. Za všechny zázraky kolem nás. Za společně strávené chvíle s blízkým člověkem, za chvíle, kdy jsme směli vnímat Tvé stvoření, za chvíle, kdy jsme směli přijímat povzbuzení a naději, kterou nabízíš. A to právě tehdy, kdy nám bylo smutno, kdy jsme byli zasaženi událostmi kolem nás.

Pane, chceme dnes zvlášť poděkovat za Tvé pozvání ke stolu, kde Ty jsi hostitelem. Děkujeme, že smíme věřit, že ve společenství kolem stolu smíme odevzdat všechnu tíhu, kterou neseme a přijmout posilu z Tvé milostivé ruky.

Moc prosíme, abychom toto povzbuzení a naději dokázali předat těm, kdo je potřebují. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S360

Čtení: Ž 104

Píseň: 671 Dej mi, Pane, bdělé srdce

Text: Lk 17,5n

Haleluja. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné, neopouštěj dílo vlastních rukou! Haleluja. Ž138,8b

Najít v životě pevný bod. Najít orientaci. Pak bychom nebloudili, pak bychom všechno zvládali lépe. „Dej nám více víry!“ Tuto prosbu bezesporu známe. A známe také to, jak se úplně neshodneme, co vlastně víra přináší, nebo má přinášet. Vlastně se ale vůbec neshodneme ani s Ježíšem – tedy, vezmeme-li doslova jeho odpověď: "Kdybyste měli víru jako zrnko hořčice, řekli byste této moruši: 'Vyrvi se i s kořeny a přesaď se do moře', a ona by vás poslechla." Má-li být toto měřítkem, tak víru nemá nikdo a není to žádná škoda. Protože to by víra byla o eskamotérských kouscích a nikomu by nepomohla. Ale protože známe Ježíše a jeho způsob argumentace, zůstaneme zcela vážně u naší otázky i o hledání odpovědi. Protože my víru potřebujeme. Potřebujeme ji k životu.

A potřebujeme si tedy ujasnit, co to víra, důvěra, je. Jedna věc je, komu věříme. Jaký je Bůh, kterému věříme – nebo chceme věřit. A druhá – co to znamená pro nás osobně. Protože učedníci se všeho vzdali a šli s Ježíšem. Mohli bychom je obdivovat. Nežili běžným životem – museli být plní víry. A přesto právě tito učedníci prosí: „Dej nám více víry!“

Jaký je tedy Bůh? Jaká má být naše cesta?

Tento biblický oddíl z Lukášova evangelia připadl na dnešní neděli. Zároveň je tato neděle nedělí vděčnosti za úrodu. A jakoby právě tato neděle dávala odpověď na naše otázky. Žalm, který jsem vybral, je žalmem o stvoření. Svědčí nám o Bohu, který stvořil všechno živé. Je to nádherný žalm, který nás ujišťuje o tom, že život kolem nás má svůj smysl a řád. Stvoření není teorie o tom, jak svět vznikl. Není o tom, jak Bible přemýšlí o stvoření. Je to ujištění, že Boží věrnost a dobrotu můžeme zažívat v jeho štědrosti. Život zakoušíme jako chráněný prostor. Chaos nad námi nemá moc v tomto světě, který Bůh dobře stvořil. O tom se ujišťujeme i při pohledu na stůl Páně, který je dnes obsypán vším, co můžeme z přírody přijímat.

Tak ostatně tento žalm měl a má působit. Měl dávat ujištění o smyslu věcí kolem nás. Je tu ale velký problém. Ano, vidíme před sebou mnohá obdarování přírody, ale zároveň vidíme mnoho věcí, které narušují smysl života. Tvrzení, že chaos nad námi nemá moc, se nám zdá až příliš odvážné. Protože právě chaos nám bere odvahu do budoucnosti, protože vlastně popírá žalmistovo vyznání, že Bůh má vše ve své ruce. Máme to brát tak, že toto je žalm mocných, kteří vnucují těm, na které dopadla tíha života, že je všechno v pořádku, že se stačí jen správně dívat a tu Boží vládu uvidíme? Po pravdě řečeno, takové žalmy jako ten náš dnešní k tomu využívány byly. A často i jsou. Skutečně, k naší velké lítosti, se až příliš často nesetkává teologie, mluvení o Bohu, zemí třetího světa a bohatého severu. O této zkušenosti nám vyprávěl Pavol Bargár, když se vrátil ze setkání Světové rady církví v Jižní Koreji.

Co s tím? Máme tyto biblické výpovědi prostě zahodit jako zřetelně neplatné? Než se k tomu rozhodneme, podívejme se, co se vlastně dělo při bohoslužbě, při které byly čteny tyto texty. Co se děje, když jsme tento žalm přečetli dnes a přemýšlíme nad ním.

V žalmu slyšíme, že to Bůh stvořil všechny věci kolem nás. Bůh, ne člověk. Stačí se skutečně podívat na stůl Páně. Stačí se dívat kolem sebe – jsem vděčný, že mě právě toto učí Marie, kterou tak nějak přirozeně fascinuje Boží stvoření ve vší jeho barvitosti. Po dlouhém líčení, co Bůh všechno stvořil a tvoří, slyšíme prostá slova: „A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm;
rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.“

Všechno kolem nás je nejen stvořeno, ale zároveň je objektem Boží starostlivosti a lásky. Stejný žalm, který bychom mohli velice snadno – a často oprávněně – vnímat jako konzervativní obhajování statu quo, můžeme stejně tak dobře vidět jako sociální kritiku. Protože takto to má vypadat, taková je Boží vůle. Mohli bychom říci, že právě při bohoslužbě se tato Boží vůle uskutečňuje, vstupuje do našeho světa.

Ale co my? Co s tím naše víra? Jak tedy máme žít? Anthony de Mello, jezuita působící v Indii, vypráví ve své knize „O cestě“ prostinký příběh. Jeden indický mudrc byl přesvědčen, že není nikoho, kdo by miloval boha Hari víc než on. A tak ho Hari poslal k jednomu sedlákovi. Mudrc se za ním vypravil a našel sedláka, který brzo ráno vstal, vyslovil jméno Hari pouze jedinkrát, vzal pluh a šel do polí, kde celý den pracoval. Těsně před tím, než v noci usnul, vylovil jméno Hari ještě jednou. Mudrc nic nechápal: „Jak by mohl být tenhle venkovan vyznavačem boha Hari? Vždyť ho vidím, jak se celé dny věnuje svým světským záležitostem.“ A tak ho Hari poslal s miskou naplněnou po okraj mlékem, aby mudrc obešel město. A nevylil ani kapku mléka. Pak se ho zeptal: „Kolikrát sis na mě vzpomněl během té cesty městem?“ „Ani jednou. Jak jsem mohl, když jsi mi přikázal bedlivě sledovat misku?“ „Ta miska zaneprázdnila tvou mysl, že jsi na mě úplně zapomněl. Ale podívej se na toho chudého sedláka, který, ač ho tíží starosti, jak uživit rodinu, si na mě vzpomene dvakrát za den.“

„Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera.“ To slyšíme v našem dnešním žalmu. Jak má vypadat naše víra? Na podobu víry skutečně neznám jednu univerzální odpověď. Ale vyznávám, že věřím, že naše vděčnost za všechno, co od Pána Boha dostáváme, vděčnost za stvoření, vděčnost za pozvání ke stolu Páně, je součástí Božího plánu, jak proměňovat tento svět. Amen.

Píseň: 157 Chvaltež Boha

Vyznání vin:

Milé sestry a milí bratři, byli jsme společně ujištěni o tom, že smíme důvěřovat milosrdnému Bohu. O tom, že žijeme v Božím chrámě, v prostoru Boží vlády. Že nemusíme zůstávat v moci zákonitostí světa a vztahů, které nás trápí a které vypadají tak nepřekonatelné. Smíme se nyní ztišit pře naším Pánem a odevzdat mu vše, co nás tlačí k zemi, co nám brání vykročit do prostoru Boží budoucnosti.

Vyznáváme, že spolu s lidmi kolem nás neseme svým hříchem vinu za bídu tohoto světa. Kdo tak chce společně se mnou vyznat, ať to potvrdí slovy: Vyznávám.

Myslíme na svá provinění, na své nesplněné úkoly ve Tvé službě. Vyznáváme svůj dluh lásky a pomoci, vyznáváme svoji neschopnost odpusti. Kdo tak chce společně se mnou vyznat, ať to potvrdí slovy: Vyznávám.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na Tvé odpuštění právě pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, kterého jsi pro nás poslal, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že jsi v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Děkujeme ti, všemohoucí Otče,

a oslavujeme tě skrze Krista, našeho Pána.

Ty jsi Stvořitel našeho světa,

jeho bohatství a jeho krása jsou tvé dary.

Ty jsi nám zachoval věrnost,

když jsme my lidé nedbali tebe a tvých darů.

V Kristu jsi k nám přišel,

sdílel jsi s námi samotu a bolesti,

nesl jsi následky naší viny a vytrpěl jsi smrt.

Skrze svého svatého Ducha při nás působíš,

ve tvé církvi

a v celém tvém světě.

Proto ti zpíváme náš chvalozpěv.

Oslavujeme tě i ve jménu těch,

kdo už tě zapomněli chválit

nebo to nikdy neuměli.

Chceme být hlasem němých pro tvou slávu.

Proto se připojujeme k chvalozpěvu tvého lidu

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Píseň: 200 V Tvé síle, Pane Bože můj

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přijali jsme z Tvé ruky posilu, přijali jsme ujištění, že Ty stojíš proti chaosu v nás i kolem nás. A v tuto chvíli Ti chceme odevzdat ty, kdo v sobě mají bolest a zmatek a neví si s tím rady.

Moc Tě prosíme za ty, kdo ztratili blízkého člověka a musí se s tím vyrovnávat. A také Tě prosíme, abychom my, kteří jsme nablízku, dokázali potěšit a povzbudit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Kočovi. Za Evu i děti. Prosíme za Járu, o kterém stále nejsou zprávy. Prosíme o pokoj a útěchu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za Tvůj lid. Prosíme, abychom dokázali naslouchat lidem kolem sebe tak, abychom skutečně nabízeli svědectví o Tvé milosti a pomoci a ne snahu předělávat druhé. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží být pomocí. Za ty, kdo se starají o své blízké, za ty, kdo se snaží pomáhat lidem kolem sebe. Za ty, kdo mají odvahu měnit věci, aby lidé mohli žít důstojný život. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvé stvoření. Prosíme, abychom se o něj uměli starat. Prosíme, abychom plody, které příroda vydává, dokázali rozdělit mezi všechny. Prosíme, dávej nám odvahu a fantazii, jak tento veliký úkol uskutečnit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, s hrůzou nasloucháme zprávám o válečném šílenství v Alepu. Prosíme, proměňuj lidská srdce posedlá mocí. Prosíme, buď pomocí těm, kdo se snaží o mírová řešení. Za to Tě, Pane, prosíme.

V tichosti Ti nyní odevzdáváme své díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.

J 14,27

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 178 Krásná je modrá obloha