Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách, při kterých smíme být z Boží milosti svědky křtu Agáty a Eduarda.
Introit: Budeš-li mít, Hospodine, na zřeteli nepravosti, kdo obstojí, Panovníku? 4 Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. Ž 130,3n
Píseň: 163 Hospodin sám, národů Bůh
Modlitba: Pane Bože, dnes přicházíme s velkou vděčností. Vždyť rodiče před Tebe do tohoto shromáždění přinesli Agátku a Edíka, aby Ti je odevzdali, aby je nechali pokřtít. Máme z toho radost. Máme radost, že nám v Písmu nabízíš svědectví, o kterém můžeme vyprávět našim dětem. O kterém můžeme svědčit lidem, kteří touží po naději.
Děkujeme, že ve svědectví svých svědků před námi otevíráš výšiny i hlubiny lidského života, jeho starosti i radosti. Děkujeme, že nám ukazuješ lidskou touhu po vztahu s Tebou i s druhým člověkem.
Děkujeme, že smíme svědčit o tom, že Ty do této touhy vstupuješ a posiluješ jí. Děkujeme, že to smíme rozpoznávat ve zvěsti Ježíše z Nazareta, ve zvěsti o Tvém království. Svědectví o daru požehnání lidskému životu.
Prosíme, buď tu dnes s námi. Otevírej nám svou zvěst daru života pro každého člověka z nás, abychom ji dokázali předávat všem, kdo po životě touží. Amen.
Slovo dětem: Narozeniny Damiana
Píseň ze Svítá: S189 Moudrost mi, Pane, dávej
Čtení: Gn 32,23-32
Píseň: S135 K svobodě je dlouhé putování
Blok křtu
Představení křtěného: Milé sestry a milí bratři, členové církve Kristovy a tohoto jejího sboru v Uhříněvsi, Daniela Eliášová a Mojmír Kačírek požádali o křest pro své děti Agátu a Eduarda. Agátinými kmotry jsou Eva Pejkofski a Cvetko Pejkofski a kmotry Eduardovými jsou Jana Krejčová a Mojmír Kačírek mladší. Staršovstvo se křty s vděčností souhlasí.
Prosím vás, abyste předstoupili.
Slova ustanovení: Ježíš říká i nám: "Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli." (Joh 14:6-7 CEP)
Slovo o křtu: Ke křtu patří veřejné vyznání víry. Vyznáváme Boha, dárce života, toho, který za námi přichází a provází nás. Způsobem, jakým se nám dal poznat v Ježíši Kristu. V jeho svědectví o Božím království, o cestě lásky, odpuštění a smíření, o cestě naděje pro nás, i pro celé stvoření. Vyznáváme, že Jeho je všechno, co jsme a co máme. Vyznáváme také všechnu svoji nedověru, nedostatek naděje právě v Boží budoucnost v tomto světě. Vyznáváme, že neumíme předávat Boží milost v Ježíši Kristu druhým lidem. Ale zároveň víme, že nás Boží láska osvobozuje. Že ve vzkříšení Ježíše z Nazareta vidíme budoucnost pro skutečný život svůj i tohoto světa. Vyznáváme, že v tom máme oporu, Ducha svatého, který nám dává sílu k poslušnosti a odvaze a otevírá nám výhled přes hranice člověka, přes hranice smrti.
Dnes chceme vyznat, že tato naděje, tento výhled platí i pro Agátku a Edíka. O tom nás jejich křest ujišťuje. Mnoho bude záležet na rodičích, na kmotrech, na sboru, zda se Agátce a Edíkovi tato skutečnost stane základní pravdou života.
Otázka rodičům a kmotrům: Ptám se vás, zda si na základě své víry přejete, aby byli Agáta a Eduard pokřtěni v Krista. Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano.
Zároveň se vás ptám, chcete-li se snažit podávat Agátě a Eduardovi svědectví, že život dostáváme jako vzácný Boží dar a Ježíš Kristus je jeho Pánem – v životě i ve smrti? Chcete-li, odpovězte: Ano, s pomocí Boží.
Toužíte, aby Kristus Agátu a Eduarda připojil ve křtu do společenství své církve? Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano, toužíme.
Otázka sboru: Sestry a bratři, chcete být společně v tomto společenství svědectvím o Boží milosti a lásce Agátce a Edíkovi i jejich blízkým? Chcete-li, odpovězte: Ano, s pomocí Boží.
Apoštolské vyznání víry: Vyznejme nyní svoji víru všichni společně slovy Apoštolského vyznání:
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.
Křestní akt:
Agáto, křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.
Eduarde, křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.
Požehnání křtěným: Boží požehnání spočiň na tobě a zůstaň s tebou navždy. Amen.
Přijetí do církve:
Předání Bible a křestní svíce
Modlitba po křtu:
Všemohoucí, nejmilostivější Bože, děkujeme ti, že jsi připojil Agátu a Eduarda ke své církvi. Žehnej jim, dotýkej se jich svým svatým Duchem, bohatě je obdařuj svou milostí, aby vždy více okoušeli z dobrodiní našeho Pána, Ježíše Krista, v nějž byli vsazeni, a aby v něm zůstávali. Podpírej je, jejich kmotry, rodiče i nás v pochybnostech, vyzbrojuj k dobrému boji víry, k vítězné lásce, k neutuchající naději. Amen.
Píseň: 459 Bože náš, Otče náš, do ruky Tvé
Text: Ž 25,4; 31,4
Haleluja. Hospodin uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje. Haleluja. Ž 147,3
Texty z žalmů vybrali pro Agátu a Edu rodiče. Text z knihy Genesis jsem pro ně vybral já. Ne proto, že byl Jákob z dvojčat, ale proto, že společně s texty obou žalmů mluví Jákobův příběh o hledání života. O hledání vlastní identity.
Je kouzelné, že Jákobův příběh prezentuje Boží lid jako příběh, se kterým se identifikuje. Příběh toho, který neustále s někým bojoval, který se „strkal“, jak bylo řečeno už mamince Rebece. Příběh toho, který se ne vždy choval tak, jak by měl, když to nazveme mírně. A přece zaznívá na začátku života Agátky a Edíka.
Mojmír s Danielou vybrali dva texty, které mají hodně společného: „Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách.“ „Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli.“ Oba texty vypovídají o touze učit se chodit po cestách života. Po Hospodinových cestách. Nemluví o dokonalosti – představa, že budeme chtít po dětech, aby byly dokonalé, je nejlepší cesta, jak jim zkazit život. Představa, že křesťanství, víra v Boha Abrahamova, Izákova a právě Jákobova, je o dokonalosti, je zničující. To, co z vybraných žalmů slyšíme, mluví o touze učit se. A o jasném vědomí, u koho se učit.
Právě proto měl vždy Jákobův příběh co říci. Protože je zápasem o místo v příběhu, který se odvíjí od povolání Abrama a je vyznačen Hospodinovým zaslíbením. Není to žádný černobílý příběh, který v dnešním textu vrcholí. Je to zápas – s okolím i se sebou samotným. Zápas, ve kterém se vine jako červená nit Boží požehnání. Vždyť tématem zápasu, který je popsán v dnešním textu, je zcela zřetelně právě požehnání. Tedy zápasu – on vlastně popsán vůbec není. Je pouze pozadím právě pro požehnání.
Požehnání jako ústředního motivu Jákobova příběhu. Kvůli požehnání se Jákob zachoval jako darebák. Ale přesto ho Pán Bůh provázel svým požehnáním až do Babylónu k Jákobovu strýci Lábanovi. A znovu to bylo požehnání – Boží milostivá přítomnost – které způsobilo na jedné straně Jákobův úspěch, na druhé straně Lábanovu závist, až nenávist, vůči Jákobovi. Vidíme Jákoba, jak znovu odchází, utíká, a vrací se do země, kterou mu zaslíbil Hospodin, ale zároveň do země, kde je jeho bratr Ezau, kterého Jákob tak krutě podvedl. Jákob se vrací jako úspěšný člověk, ale v tuto chvíli, kdy přechází přes potok Jabok do zaslíbené země, dává všechen svůj úspěch všanc.
Až k této chvíli, kdy se ocitá tváří v tvář neznámému a zápasí s ním. Zcela opuštěný, sám. Jako ve chvíli, kdy utekl z domova před svým bratrem Ezauem a usnul v Bét-elu, kde mu Hospodin požehnal. To se stalo na začátku příběhu, na začátku školy života, kdo které ho vzal Hospodin. Nyní se vrací, vstupuje do Božího zaslíbení jako úspěšný muž – a přece znovu zcela sám podstupuje zápas s neznámým.
Je to skutečně zvláštní příběh, ke kterému se Boží lid přiznává jako ke své identitě. Příběh, ve kterém jde jeho ústřední postava nahoru a dolů, ale stále se drží Božího požehnání jako ústředního bodu svého života. I v této chvíli, kdy se zdá, že vítězí, odchází z tohoto vítězství poraněn a už navždy bude kulhat. Vítězný, požehnán, zraněn, poznamenán, aby nezapomněl. Člověk Jákob, který toho tolik prožil. V tuto chvíli získává nové jméno, novou identitu – Izrael – Zápasí Bůh. „Neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls.“
Agátka a Edík byli dnes pokřtěni. Ve jméno Ježíše Krista. Onen text z žalmu 31., který má jako křestní text Edík, použil evangelista Lukáš pro své zpracování Ježíšova ukřižování. „A Ježíš zvolal mocným hlasem: "Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha." Po těch slovech skonal.“ Ježíšův zápas o poslušné svědectví, jak se učit vztahu s Hospodinem, Bohem Izraele, v té chvíli na kříži dosahuje svého vrcholu.
To je skutečnost, kterou přijímáme ve vyznání, že Ježíš Kristus je Pán. Ten Ježíš z Nazareta, člověk, který zvěstoval Boží království s jeho hodnotami, Boží prostor, který je tou zaslíbenou zemí, kterou dostal v požehnání Jákob. Člověk, který zápasil o poslušnost svému Bohu. Svému Otci. A ve své smrti Boží syn, Zachránce, Mesiáš.
Agátka a Edík vstupují do života. Stejně jako my budou putovat po cestě. Otvírá se před nimi život, který je krásný, ale není snadný. O ničem takovém nám Písmo svědectví nepodává. Byl by to výsměch všem zápasům, o kterých nám podává svědectví. Ve chvíli, kdy bychom si nárokovali, aby život snadným byl, přestáváme být lidmi. Protože začneme útočit na lidi, kteří nám ho komplikují. Ve chvíli, kdy tvrdíme, že děláme vše proto, aby naše děti život snadný měli, hluboce se mýlíme. A navíc tím ubližujeme právě těm, které bychom chtěli chránit. I lidem kolem sebe. Toho svědectvím je tragická postava milující matky Rebeky, která ublížila všem, aby umetla cestičku pro svého milovaného Jákoba. Kterého nakonec nezachránila pro život ona, ale Hospodin.
Texty, které jsme dnes slyšeli, nám svědčí o tom, že to nejcennější, co jsme dostali a co můžeme předat našim dětem, našim blízkým, našemu okolí – Agátce a Edíkovi – je svědectví o tom, že má smysl se stále učit. Volat k Hospodinu, aby nás nenechal vzdát svoji školu života. Volat slovy žalmisty: „Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách.“ „Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli.“ Amen.
Píseň: 443 Přijď Králi věčný náš
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, otevíráš před námi pohled na svoji věrnost, na ochotu vstupovat do našich životů a dodávat sílu hledat cestu k Tobě i k druhým.
Děkujeme za Danielu a Mojmíra, za Bětku, Agátku i Edíka a moc prosíme, abys je ujišťoval, že jsi jim nablízku. Za to Tě, Pane, prosíme.
Moc prosíme o ujištění Tvé blízkosti pro Kočovi – pro Evu, pro její děti. Prosíme o toto ujištění, je-li to možné, i pro Járu. Za to Tě, Pane, prosíme.
Dnes prosíme za děti v našich rodinách. Prosíme za nás jako za rodiče. Prosíme, uč nás žít. Žít v jistotě, že budoucnost má život, o kterém svědčil Ježíš z Nazareta. Život ve vstřícnosti, odpouštění, zájmu jeden o druhého. Za to Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme, uč nás právě pochopení a odpuštění. Jsme smutní ze situací v našich životech, v životě ve společnosti i ve světě. A moc prosíme, abys právě nás učil pochopení a odpuštění, které tak postrádáme kolem nás. Za to Tě, Pane, prosíme.
Moc prosíme za uskutečňování výsledků o Ukrajině v Berlíně. Prosíme o mír pro tuto zemi. Prosíme za Allepo. Prosíme za Sýrii. Prosíme za všechny, kdo trpí válkou. Prosíme za mírová řešení. Za to vše Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky i prosby.
Pane, voláme k Tobě jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy. Především však mějte lásku, která všechno spojuje k dokonalosti. A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni. Kol 3,12-15
Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13
Píseň: 168 Zpívejte, čest vzdejte