Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 6.11.2016 Lk 20,27-39 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám ve společenství, ve kterém se smíme těšit z Boží lásky a milosti.

Introit: Když Hospodin úděl Sijónu změnil, bylo nám jak ve snu. Tehdy naše ústa naplnil smmích a náš jazyk plesal. Ž 126,1.2a

Píseň: 99

Modlitba: Pane Bože, přicházíme jako poutníci hledající cestu. Cestu, která vede k Tobě. Spolu s Jobem toužíme spatřit Tvou tvář. Máme mnoho otázek, naše víra se chvěje. A chceme Ti moc poděkovat, že smíme přicházet do společenství Tvého lidu, kam nás zveš a kde nás ujišťuješ, že o nás víš a provázíš nás.

Chceme moc poděkovat, že jsi za námi poslal Ježíše z Nazareta s jeho zvěstí o Tvém království, ve které se s Tebou můžeme setkávat. Že se s Tebou můžeme setkat ve zvěsti o vzkříšení. Zvěsti ujištění, že Ty se k člověku přiznáváš a nabízíš mu život. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: S45 Díky

Čtení: Lk 20,27-39

Text: Job 19,25-27

Haleluja. Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se. Haleluja.

Ž 126,3

Když jsem si přečetl text z Lukášova evangelia, který připadl na dnešní neděli podle ekumenického lekcionáře, přišlo mi to hrozně líto. Protože se v tomto textu setkáváme s tím nejhorším plodem náboženství. Náboženství, které zasahuje člověka v tom nejcitlivějším bodě. Protože člověk řeší svojí situaci, odpovídá na své nejzákladnější životní otázky právě náboženským způsobem. Promýšlí svůj život v perspektivě toho, jak ho žít, aby měl smysl. A tímto smyslem je něco, co člověka přesahuje. Nikdo není schopný žít bez něčeho, co by bylo určující pro jeho jednání. Tak to vyjadřuje Job: „Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.“ (Job 19:25-27 CEP)

Jedna z forem, jak vyjádřit tuto svoji víru, že náš život nejde do nicoty, byla i představa vzkříšení. Prostě vyjadřovala přesvědčení, že náš život není vydán náhodě, ale že směřuje spolu s celými dějinami k Božímu soudu. Že to Pán Bůh je tím, který určuje, co má v životě smysl a co ne. Co má budoucnost a co ne. Co otevírá život.

A do těchto základních otázek vstupují představitelé náboženství a zesměšňují je, protože nezapadají do jejich teologických představ. Z toho je člověku skutečně smutno. Protože se tu povyšují vlastní představy nad člověka. To je zásadní spor Ježíše z Nazareta se svými protivníky. Ježíš se zastává živých.

Církev vybrala texty na tuto neděli velice citlivě. Postavy Joba a jeho přátel zapadají do této rozpravy saduceů a Ježíše velice přesně. Job je mluvčím všech lidí, kteří mají trápení. Trápení, kterému nerozumí, které nemá žádnou logiku, které ubíjí. S velkou účastí myslíme na Evu Kočovou a na její děti v době, kdy se stále víc vzdaluje dobré vyřešení situace kolem Járy, který v srpnu tohoto roku zmizel a marně se po něm pátrá. Je tu dlouhé období, ve kterém se stále znovu musíme vyrovnávat s nečekanými nemocemi a úmrtími lidí v našem bezprostředním okolí ve sboru i v rodinách. Nejčerstvěji jsme se vylekali ze zprávy, že Jiří Boháč je znovu v nemocnici. Je tu situace mnohých, kteří hledají domov a z bezmoci jsou osočování z nejnižších důvodů útěku ze svých domovů. A v tom všem jde o boje o víru, se kterými se musíme vypořádávat. Je toho skutečně hodně, co nám zosobňuje postava Joba.

Když se podíváme na celou 19. kapitolu, tak náš text je zasazen do polemiky Joba se svými přáteli. Job je nešťastný, hledá důvod svého neštěstí a odmítá řešení svých přátel, že si za to může sám. Že jsou to jeho viny, jeho hřích, které stojí za jeho současnou situací. Oni ani jeho přátelé totiž nejsou nezúčastnění. I je to trápí, ani oni celé situaci nerozumí, i jejich víra je zasažena. A proto za to někdo musí nést odpovědnost. Někdo musí mít vinu na tom, co se děje. Jen aby to zachránilo jejich víru.

Jak Job, tak jeho přátelé jsou na jedné lodi. Vlastně jsou na jedné lodi i se saducei, kteří chtějí zesměšnit víru „těch druhých“, aby zůstala neporušena jejich víra vlastní. To, v čem se jednotliví aktéři liší, je, že přátelé a saduceové jsou přesvědčení, že jediným řešením je zajišťování si vlastních pozic. A Job hledá Boha. Zoufale, odvážně, na pokraji hereze. Ale hledá Boha, chce se mu postavit tváří v tvář. A uprostřed tohoto hledání zaznívá hluboké vyznání: „Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem. A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha, já ho uzřím, pro mne tu bude, mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mé nitru.“ (Job 19:25-27 CEP)

Ještě mnoho zápasů má před sebou Job, ale toto vyznání se v nich bude neustále držet. O toto vyznání bude stále bojovat. A k tomuto vyznání se přiznává Ježíš z Nazareta se svojí zvěstí. Odmítá náboženské hlouposti, náboženské hrátky a jasně zaměřuje svůj zájem na živého, konkrétního člověka. „On přece není Bohem mrtvých, nýbrž živých, neboť před ním jsou všichni živi.“ (Luk 20:38 CEP)

V Ježíšově podání nejde o polemiku s jinými náboženskými představami. Jde o ujištění, že Pán Bůh se nezúčastňuje náboženské hry na pravdu, ale zajímá se o živého člověka. A představa vzkříšení, víra ve vzkříšení ukřižovaného Ježíše z Nazareta je toho jasnou ukázkou. Bůh vidí všechny naše starosti a bolesti, není mu lhostejné žádné trápení a jasně říká, že je v nich s námi. Že vidí a pomáhá nám i v našich zápasech víry. Neznamená to, že by Jobovi nebo nám zajistil bezstarostný život. Ale ve svobodě, kterou dává svému stvoření je po našem boku při všem, s čím se musíme vyrovnávat. A vzkříšením Ježíše z Nazareta nám nabízí v jeho životě ujištění, že přes všechnu bolest a trápení má v Jeho, Božích očích, život smysl. Že z něj nemusíme a nemáme utíkat, že nemusíme přistupovat na náboženské a jiné hry na pravdu, kterou si musíme neustále potvrzovat.

Ve svědectví Ježíše z Nazareta smíme nalézt to, po čem tak zoufale volá Job. Setkat se s Bohem tváří v tvář. Setkat se s Bohem, kterého Mojžíš vyznal takto: "Hospodin, Hospodin! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích.“ (Exo 34:6-7a CEP) Setkat se s Hospodinem, Otcem našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, který je hostitelem ve společenství stolu, ke kterému jsme nyní z Jeho milosti zváni.

Amen.

Píseň: S 210 Někdo mě vede za ruku

Vyznání vin: Ztišme se společně před naším Pánem a vyznejme všechno, co nás trápí, z čeho máme obavy. Odevzdat všechno a všechny tváří v tvář jeho milosti a lásce, ve které nás zve ke svému stolu jako své děti.

Pane, vyznáváme se Ti z nedostatku odvahy orientovat svůj život podle Tvé milosti a lásky. Vyznáváme, že v tom nejsme lepší než ostatní lidé. Že spolu s nimi neseme vinu na bídě tohoto světa. Kdo tak spolu se mnou vyznává, společně vyznej: Vyznávám.

A přece zároveň vyznáváme, jak moc potřebujeme život, který nám nabízíš. Jak moc se těšíme ke stolu, který jsi pro nás připravil. Přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Slovo milosti: Boží milost i v našich životech otevírá výhled naděje a my se o tom smíme ujistit ve slovech, která i nám nabízí autor epištoly Židům: 'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.' Žd 10,16n

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Otče,
jsme na cestě k tobě.
Děkujeme ti za tvou lásku, která dává našemu putování směr a smysl.
Nutíš nás cestou procházet propastmi,
i když se na to necítíme dost silní.
Dáváš nám jako oporu lidi, kteří jdou s námi
a posilují nás, když jsme slabí,
povzbuzují nás, když se nám zdá, že jsme v koncích.
Děkujeme ti za všechny, kdo byli na cestě před námi:
za Abraháma a Sáru,
za Miriam a Mojžíše,
za krále Davida a královnu Ester.

Především ti však děkujeme za toho,
který jde s námi naší cestou:
Ježíše Krista.
On osvětluje naši cestu.
Otevírá nám oči.
V Jeruzalémě nás posilnil svou svatou večeří,
abychom šli v jeho šlépějích.

V noci před svou smrtí
vzal Ježíš chléb a vzdal ti díky, Otče,
dával jej svým učedníkům se slovy:
Toto je pokrm na vaši cestu.
Vezměte a jezte.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává.

Poté vzal kalich s vínem,
a znovu ti vzdal díky.
Dával jej učedníkům se slovy:
Toto je kalich mé krve,
nová a věčná smlouva.
Tato krev se prolévá za vás a za všechny lidi,
aby jim byly odpuštěny hříchy.
To čiňte, abych byl přítomen mezi vámi.

Proto ti děkujeme, Otče,
za Ježíšova slova a jeho příklad.
On nás svým životem učí věřit v tebe
a v cestu života.
Svou smrtí nám ukázal naději, která zůstává,
i když je vše ztraceno.
Svým vzkříšením ukazuje tvou lásku,
která obnovuje všechny, kdo se cestou znavili a zestárli.

Otče,
sešli nám svého Ducha,
abychom měli na cestě světlo pro oči, sílu pro tělo,
a společenství pro poutníky,
a abychom se pod znameními chleba a vína nyní setkali
s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.
Amen

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

Píseň: 643

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme za Tebou a s důvěrou Ti chceme odevzdat své blízké, ty, jejichž osudy nás trápí i ty, jejichž problémy jsou pro nás daleko.

Dnes chceme prosit za Jiřího Boháče, který je v nemocnici s infarktem. Prosíme, abys ho posiloval, abys posiloval i Vlastu a celou rodinu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti Evu Kočovou i její děti, prosíme, provázej je v obtížném období, kdy nejsou stále žádné zprávy o Járovi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc prosíme za ty, kdo zůstali sami, komu zemřel blízký člověk. Prosíme o posilu ve chvílích velké opuštěnosti a nám dávej sílu a fantazii, jak být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny, ve kterých se rozpadlo manželství. Prosíme za děti i za partnery. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří ztratili domov. Prosíme za ty, kteří prchají ze svých domovů zasažených válkou a bídou. Prosíme o odvahu k řešení problému pomoci, který se zdá být tak neřešitelný. Prosíme, abychom z bezmoci nesklouzávali do zkratek nenávisti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za jednání konventu našeho seniorátu. Prosíme, aby rozhodnutí, která na něm budou přijata, byla naplněná moudrostí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za naši společnost. Prosíme, abychom se nenechávali určovat osobnostmi naplněnými sobectvím a nenávistí. Prosíme, abychom je dokázali zřetelně odmítnout. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Fp 1,9-11

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 485