Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Říčany 12.3.2017 Mt 17,1-8 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na našich bohoslužbách ujištěním, že Pán Bůh je tu s námi a nabízí nám poznání svojí milosti.

Introit: Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, kteráž jsou od věků. Ž 25,6

Píseň: 637 Díky Bohu vzdejme

Modlitba: Pane Bože, v úzkosti a obavách sledujeme dění v různých částech světa, kdy už si zprávy z Alepa nebo z Mosulu nepouštíme k tělu, jsme s S úzkostí a v obavách sledujeme ty, kterým se rozpadají vztahy, kterým se rozpadá život. V této době s vděčností přijímáme Tvé pozvání, abychom naslouchali Tvému Slovu. Abychom znovu uslyšeli, že to Ty jsi Pánem života, že to Ty jsi poslal svého Syna, aby každému život nabídl.

Chceme Tě poprosit, abys proměňoval lidská srdce, abychom my tady, ale i lidé po celém světě přijali výzvu k následování a poslušnosti, která otevírá pohled na druhého člověka, která vede k porozumění, pomoci a odpuštění.

Amen.

Čtení: Mt 17,1-8

Píseň: 672

Text: Gn 12,1-4a

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Promýšlel jsem, jaký text vybrat na dnešní neděli. 2. neděli neděli postní. V době, kdy kolem sebe vnímáme mnoho bolesti a zmatku, kdy sledujeme obdivuhodnou obětavost, ale také sobectví. Kdy hledáme naplnění života v tomto světě. Je to stále dokola. Má to řešení? Máme jako křesťané co říci k této snaze nalézt rychlé a jasné odpovědi na lidské hledání? Co vybrat za text do takové situace?

Nakonec jsem sáhl po textu o Ježíšově promění na hoře, který nám na tuto neděli nabídl ekumenický lekcionář. A ono se ukázalo, že je nesmírně aktuální. Říká nám mnohé o člověku a nabízí cestu uprostřed všeho dění kolem nás. Tento text totiž nestojí osamoceně. Není možné ho číst bez souvislosti textů okolo něj. Předchází mu událost u Cesareje Filipovy a následuje příběh o neschopnosti učedníků pomoci člověku v jeho bolesti.

U Cesareje Filipovy se ocitáme v centru lidského hledání odpovědí na základní otázky života. Je to příběh, kterému rozumíme, který chápeme, který je nám blízký. Šimon Petr správně odpovídá na Ježíšovu otázku „Za koho mě považujete vy?“ A přichází Ježíšovo zaslíbení: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“

Jak snadno se nám na základě takového zaslíbení, které máme, stává, že si Ježíše z Nazareta přivlastníme. Nebo lépe – jak často podlehneme iluzi, že je možné nemít tendenci si ho přivlastňovat. Přesně tak, jak se to stalo Petrovi. Vrcholné chvíle, kdy se člověku zdá, že už ví, že už rozumí, že už chápe a umí vysvětlit a správným způsobem vstupovat do věcí a dějů, kolem sebe. Křesťané, církev už přece mají Ježíšovu odpověď, zaslíbení, a tak už vědí kudy jít nejen sami pro sebe, ale také pro druhé. A pak přichází utrpení – Ježíšova předpověď utrpení, které patří do cesty spásy. Utrpení, které se zdá popírat naše pochopení, popírat skutečnost, že Ježíšova cesta je cestou života. "Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!" "Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" Ne, naše pochopení není řešením. Místo toho přichází výzva k následování toho, který přichází za člověkem s výzvou k odpuštění, pomoci, k naslouchání.

Ale jakou má tato výzva vlastně váhu? Nakolik je uchopitelná pro život? Má smysl na ní v její neuchopitelnosti vsadit? Přijmout Ježíšovu cestu za svou? S tím následují Petr, Jan a Jakub na horu. To, co se tu začíná odehrávat, je přesně to, co tak potřebujeme slyšet do našeho váhání a pochybností – Boží odpověď. Ano, je bezpodmínečně nutné snažit se pochopit lidské pohnutky, lidské potřeby, lidské sny. Je bezpodmínečně nutné brát vážně druhého člověka. Ale jestliže nepustíme do tohoto našeho hledání Boží odpověď, nenalezneme cestu dál. Zůstaneme zacyklení ve váhání a pochybnostech. S tím přichází Ježíš za učedníky, když je s sebou bere na horu, když je odvádí ven z bludných kruhů jejich vlastních odpovědí. S tím za námi přichází dnešní text z Matoušova evangelia ve 2. neděli postní, kdy jsme my sami zmatení a nejistí, kdy obtížně hledáme odpověď na otázku, jak smíme a máme žít ve světě plném bolesti a násilí.

Spolu s učedníky vstupujeme na horu a vidíme proměněného Ježíše se znamením Boží slávy a s ním Mojžíše a Eliáše, ztělesnění Zákona a Proroků – živého Božího Slova pro člověka.

A v tuto chvíli přichází znovu ke slovu lidský aktivismus v těch nejzákladnějších věcech. Musíme přece na takovou událost náležitě odpovědět. Nemůžeme mlčet. Musíme ji nějak uchopit. Postavit tři stany, tak, jako to Pán Bůh chtěl po svém lidu na cestě do zaslíbené země. Nové stany setkávání. Jak nevyčerpatelní jsme v nabídce svých odpovědí a svých řešení. A jako kontrast právě v tuto chvíli ostatní učedníci bezmocně zápasí o zdraví, budoucnost nemocného chlapce. Marný boj s bolestí. „Postavme stany stranou hrůz tohoto světa.“

Ale Boží odpověď se nedala spoutat ani tehdy ani dnes. »Ještě nedomluvil a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „To jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil: toho poslouchejte.“« Oblak jako znamení Boží přítomnosti, hlas, který proměňuje lidské životy, který otevírá novou budoucnost. Tento hlas promlouvá i do naší přítomnosti a říká – „tento Ježíš, jehož příběhy si vyprávíte a lekáte se obtížnosti pochopení konkrétních dopadů do svých životů, Ježíš, u kterého proto váháte, má-li smysl jej přijmout s jeho zvěstí lásky, pomoci a smíření, tento Ježíš je to Boží Syn. Nerezignujte na jeho přítomnost ve svých životech, ale tohoto Ježíše poslouchejte.“

Reakcí je naprosté strnutí v projevu úcty a strachu. Protože tady došlo k setkání s Hospodinem. Najednou je zjevné, že všechny ty představy o náboženství a o světě, který by nám vyhovoval, mají základy na písku. Jsme jakoby v bodě 0 a nevíme, co s tím. Hospodin promluvil. My nemáme co říct. Nemáme slov a v tuto chvíli, vyostřeně v několika uplynulých letech si to uvědomujeme. Lidská slova nestačí. To je to, co zažil Karel Barth v otřesu z 1. světové války, co zcela přetočilo jeho teologii směrem k pokornému naslouchání Božímu Slovu. Uprostřed zoufalství přichází lidské oněmění. To je to, co jsme zažívali a zažíváme při zprávách o lidském utrpení, o lidské zlobě a nenávisti. Lidské oněmění.

Ale Hospodin promluvil. A tak Ježíš zvedá své učedníky a vede je zpět do světa, kde čeká nešťastný otec nemocného chlapce. A Petr, Jakub a Jan jdou.

Hospodin promluvil. Oslovil Abrama, aby vykročil na cestu, kde bude požehnáním člověku. Protože bude vědět o hlase, který vstupuje do lidských životů, do lidských dějin.

Hospodin promluvil. A zve nás uprostřed zmatků a hledání ke svému stolu. Aby nás posilnil na cestě poslušného následování Toho, který nás povolal ke svědectví o naději pro člověka v tomto světě. Ježíše z Nazareta, Pána a Spasitele života našeho i života celého stvoření. Amen.

Píseň: 236 Ježíši, Pane nejvyšší

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, Ty jsi ten, který nás slyší, který o nás ví. A my za to moc děkujeme. Děkujeme, že se v tuto chvíli na Tebe smíme obracet, že se smíme ztišit a být tu ve společenství s Tebou a spolu navzájem jako Ti, kdo v důvěře odevzdávají vše, co nás trápí i co trápí lidi okolo nás.

Moc myslíme na naše nejbližší. Stojíme tu společně a moc Tě prosíme, abys provázel ty, které máme rádi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme Tě za ty, kdo své blízké ztratili. Prosíme za Kočovi. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se starají o ty, které jsi jim svěřil do péče. Prosíme za rodiče, kteří se starají o děti. Prosíme za děti, kteří se starají o své rodiče. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží pomáhat lidem kolem sebe. Prosíme pro ně o posilu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za smíření mezi lidmi. Prosíme o naše osobní smíření. Prosíme za naše společenství, prosíme, abychom v něm nacházeli posilu ke smíření v našich životech. Prosíme za smíření v místech, kde je z lidských sil nemožné. Prosíme o posilu pro všechny, kteří uprostřed nenávisti dokáží nabízet pomoc napříč hranicím. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Chceme Ti nyní v tichosti odevzdat všechno, co máme na srdci.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1K 15,58

Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 166 Pán Bůh je přítomen