Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám na bohoslužbách na Velký pátek. Shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.
Introit: Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Iz 53,1-4
Píseň: 331 Má víra pohlíží
Modlitba: Pane Bože, Ty víš, jak jsme zraňováni bolestí kolem nás. Ty víš, jak jsme z ní zoufalí a nešťastní a jak bychom ji hrozně moc chtěli vytěsnit z lidských životů.
A my dnes přicházíme za Tebou, abychom Ti děkovali, že Ti není lidská bolest lhostejná. Děkujeme dnes, že jsi poslal svého Syna, toho, který žil svůj život v absolutní poslušnosti Tvé vůle, abychom nezůstali sami a opuštění uprostřed bolestí tohoto světa.
Děkujeme, že právě proto šel Ježíš až na kříž, děkujeme, že smíme přijmout jeho oběť, která nám otevírá život s Tebou. Která nás ujišťuje, že Ty jsi s každým člověkem, i když je lidmi odmítán a opuštěný.
Chceme Tě moc poprosit o Tvého Ducha svatého, abychom měli sílu a schopnost být o této naději živým svědectvím. Amen.
Pěvecký sbor Píseň o křížové cestě
Čtení: J 19,1-7
Píseň: 658 Tvůj kříž mi září v temnotách
Text: 1Kor 1,18-24
Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.
Kdo je spasen? Čí život má budoucnost? Kdo má právo na život? V dnešním zamotaném světě jsou to otázky, na které má až příliš mnoho lidí odpověď. Tu negativní odpověď. Vidíme kolem sebe růst hradby – ať už si vzpomeneme na jakoukoliv oblast lidského života, narazíme na hradbu, která vylučuje druhého člověka ze života.
A do toho přichází apoštol Pavel. Ten, který se tak bouří proti hradbám, které kolem sebe postavilo jeho, židovské náboženství. Ten, kterého tak rozčiluje, když je přístup k Bohu, přístup k naději života, svázán s náboženskými představami, s náboženskými rituály. Promýšlíme apoštolovy důrazy v epištole do Říma na biblických hodinách v Říčanech a uchvacují nás. Ale není možné si nevšimnout, že jeho otevřenost má své meze. Nebo ne? „Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.“ Je to výlučné nebo ne?
Aby toho nebylo málo, na letošní velikonoční svátky připadly podle ekumenického lekcionáře texty z nejkonfrontačnějšího z evangelií. Z evangelia Janova. Když čteme text o Ježíšově ukřižování, je z historicky doložitelného darebáka – Piláta, učiněn politováníhodný slaboch jen proto, aby tím větší vina padla na ty, se kterými má Janův sbor problémy. A my už takový text samozřejmě nemůžeme číst bez vnímání jeho historických dopadů. Je to výlučné nebo ne? Je zvěst Ježíše z Nazareta skutečně platná pro všechny nebo se tu pouze posunuly náboženské hradby o kousek dál? Posun je výrazný, ale přece jenom zůstávají zřetelné hranice.
To je otázka, která nás trápí v době, kdy lidé, kteří na tomto světě trpí, zdaleka nejsou všichni křesťané. Nebo se ani zdaleka všichni nehlásí ke křesťanské kultuře.
To, co spojuje naše dnešní texty, je kříž. Kříž, na kterém byl ukřižován Ježíš z Nazareta. To je to, co spojuje nás všechny. A proto není možné právě dnes tuto perspektivu kříže vynechat. Protože dnes je Velký pátek.
Když pročítáme celý pašijový příběh, máme pocit, že se před našima očima odehrává něco zvláštního. Výjimečného.
Zkusme si však shrnout celý příběh zcela anonymně. Jeden člověk se dostane do konfliktu s těmi, kdo jsou u moci. U náboženské moci. Kdo určují normy, podle kterých se má žít a mají moc to vymáhat silou. Do těchto rolí můžeme dosazovat mnoho lidí z historie i mnoho lidí ze současnosti. V roli mocenské se nám zdaleka nepředstavují pouze představitelé jiných náboženství, ale překvapivě třeba svatý otec Augustin ve sporu s Pelagiem. V rolích odsouzených to není pouze Jan Hus, pro kterého byl Kristus živou pravdou, ale dnes mnoho bezejmenných aktivistů, kteří v Nigérii, Pákistánu, Afgánistánu a na mnoha dalších místech beze zbraně bojují za ten kulturní islám, ve kterém vyrostli, proti islamistické pokroucenině.
Známe i liknavost státu, jehož podstatou by mělo být zajišťování práva na život pro každého člověka. Známe darebáky i slabochy, kteří tuto podstatu překrucují nebo vytěsňují.
A známe i slabost naši a nejen naši, kdy vidíme ty, kterým je ubližováno a my nemáme sílu a odvahu, abychom se zastali. Jak se kdysi ptal Karel Čapek ve svých apokryfech Pilátovými ústy: Kde byli ti jeho betlémáci, když ho křižovali?“ Skutečně – opuštěnost od blízkých není ničím zvláštním.
To vše geniálně uchopil Karel Stádník, autor křížové cesty v kostele Panny Marie Královny Míru na Lhotce, když do jednotlivých zastavení promítl lidskou bolest – bolest matky v Hirošimě, postavu františkána Maxmiliána Kolbeho, který se ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi dobrovolně přihlásil na smrt místo jednoho odsouzeného otce početné rodiny, postavu ženy chránící své dítě zosobňující lidi na útěku, miliony lidí, kteří ztrácejí domovy v důsledku válek či přírodních katastrof.
Skutečně – události kříže nejsou ničím zvláštním – ani v dějinách, ani dnes. Napříč všemi kulturami, napříč všemi náboženstvími. Kříž Ježíše z Nazareta tak promlouvá ke každému člověku. Pán Bůh nabízí každému člověku ujištění, že vstupuje do jeho života s nabídkou své přítomnosti a na tom nic nezmění ani ta nejtěžší situace. Kříž, Ježíšův kříž, kříž toho, který plně patřil na Boží stranu, se tak stává nadějí pro každého napříč kulturami a náboženstvími. Stává se jedinou překážkou fanatismu náboženského i sekulárního. Veškeré mocenské ambice, veškerá manipulace se vždy prosazovaly a prosazovat budou. Vždy budou mít rychlý úspěch. Ale tváří v tvář Kristovu kříži jsou demaskovány a ukazují se právě jako pouhé mocenské ambice a manipulace, které nemají s Boží cestou za člověkem nic společného.
A právě to my můžeme vědět. V tom je platné ono slovo apoštola Pavla - „Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.“ Nejde o to, že bychom byli něco víc, že bychom byli dál. My pouze víme o naději pro každého člověka. Sjednoceni Kristovým křížem, navzdory všem rozdílům, můžeme přijmout Boží lásku a zvěstovat ji všem. Všem, kteří ji potřebují slyšet, kteří ji potřebují zažít. Amen.
Píseň: 314 Pán Kristus, Syn Boží věčný
Večeře Páně: Chceme dnes slavit svatou večeři Páně – hostinu Kristova království, která symbolizuje otevřenost příchozím, otevřenost těm, kteří lační po slovu pravdy a naděje uprostřed bolesti. Slavíme tento hod
- jako vzpomínku na Ježíšovu poslední večeři s jeho učedníky,
- také jako povzbuzení a posilu v tomto konkrétním společenství víry
- a konečně jako předjímku hostiny budoucí, kterou s nadějí očekáváme.
Vyznání a zvěstování milosti:
Při přípravě na setkání s živým Kristem se ztišme v pokoře před Bohem:
Pane, před Tebou rozpoznáváme, že nejsme hodni, abys k nám přišel. Vyznáváme, že máme mnoho společného s tím, co je ti protivné a odporné. Vyznáváme vlažnost lásky, slabost víry, ochablost služby. Pře Tebou i před ostatními vyznáváme své viny.
Jestliže tomu tak je, odpovězme společně a přece každý sám za sebe: Vyznáváme.
Věříme, že pro jméno Ježíše Krista nám nabízíš odpuštění. Že nás vyvádíš z toho, co nás svazuje, z toho, co nám brání, abychom byli před Tebou svobodni. Věříme, že nám v Kristu obnovuješ možnost žot z Tvé pravdy a sloužit Ti z celého srdce.
Jestliže tomu tak je, přiznejme se k tomu slovem: Věříme.
Když Tě, Pane, prosíme o odpuštění a o znovuobnovení vztahu s Tebou, chceme také sami konkrétně a osobně odpustit a žít v otevřenosti s druhými.
Vyznejme to slovem: Odpouštíme.
Slovo milosti: Můj lid, který se nazývá mám jménem, se pokoří, bude se modlit a vyhledávat mě a odvrátí se od svých zlých cest. Tehdy je vyslyším z nebes, odpustím jim jejich hřích a uzdravím jejich zemi. (2Par 7,14)
on se za nás obětoval, aby nás vykoupil od všeliké nepravosti, očistil nás a přijal jako lid zvláštní, horlivý v dobrých skutcích. (Ti 2,14)
o odpouští všem, kteří se k němu obrací v pokoře.
Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.
Eucharistická modlitba:
V pravdě je důstojné a spravedlivé,
abychom Ti vzdávali díky, Bože svatý,
neboť Ty nás bez ustání voláš
k životu v Tvé spravedlnosti.
Ty, Bože lásky a slitování,
neúnavně nám nabízíš své odpuštění
a zveš hříšného člověka,
aby se úplně odevzdal Tvé dobrotě.
Nevzdáváš se, ačkoliv Tvou smlouvu stále porušujeme;
skrze svého Syna Ježíše, našeho Pána,
jsi mezi lidstvem a sebou vytvořil nový svazek -
tak pevný, aby jej nic nemohlo rozbít.
A nyní, když Tvůj lid
žije v době milosti a smiřování,
dáváš mu v Kristu možnost,
aby znovu ožil, když se obrátí k Tobě,
a aby sloužil všem,
když se plně oddá svatému Duchu.
Plni obdivu a vděčnosti
se proto chceme připojit
k nesčetným hlasům v nebi,
abychom vyjádřili Tvou lásku
a svou radost ze spásy v Kristu,
a voláme:
Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.
Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“
(1K 11,23-26)
Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:
Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.
Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň
397, 308
Pozvání: Hle, pokrm, který jsme vlastníma rukama připravili,
ale ke kterému nás zve náš Pán Ježíš Kristus.
Hle stůl, který jsme vystrojili, ale u kterého nás On přijímá.
Hle radost, po které jsme toužili, ale kterou nám On sám dává.
Přijímání: Společenství těla Kristova.
Společenství krve Kristovy.
Propouštění: Nyní toto praví Hospodin,
tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce Tvůj Izraeli:
Neboj se, já jsem Tě vykoupil,
povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.
Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou,
půjdeš-li přes řeky, nestrhne Tě proud,
půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.
Jděte v pokoji.
Ač jste ho neviděli, přijímáte ho; ač ho ani nyní nevidíte, přec v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, totiž spásy duší.
Jděte v pokoji.
Čerpejte radost, milost a potěšení z Božího daru vzkříšení k životu. Jděte v pokoji.
Pěvecký sbor Já lkal
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, moc děkujeme za ujištění o Tvé přítomnosti, děkujeme za povzbuzení, že se na Tebe smíme obracet.
Dnes bychom Ti rádi odevzdali všechny, kdo mají v životě bolest, kdo zažívají situaci kříže.
Prosíme dnes za nemocné. Za ty, kterým nemoc bere sílu k životu. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za oběti domácího násilí – ať už děti nebo dospělé. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kterým se rozpadl vztah a oni se z toho nemohou vzpamatovat. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kdo ve svých životech pociťují nenávist a pohrdání svého okolí. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Pane, dnes zvlášť děkujeme za křesťany v Egyptě. Prosíme za pozůstalé obětí teroristického útoku. Prosíme pro všechny o posilu k životu. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za obyčejné lidi v Sýrii. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Pane, vyslyš naše tiché díky i prosby.
Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: On zemřel za nás, abychom my, ať živí nebo zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. 1Te 5,10n.18n
Požehnání: Bůh Pak pokoje, který toho velikého pro krev smlouvy věčné pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše, učinil vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle své, působě ve vás to, což jest libé před obličejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen. Žd 13,20n
Píseň: 643 Když soumrak zháší světlo