Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 23.4.2017 J 20,18-23 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám ve společenství, do kterého jsme směli přijít z Boží milosti.

Introit: Hospodina miluji, on slyší můj hlas, moje prosby. Ž 116,1

Píseň: 116 sl.1-6 Miluji Pána, neboť On můj hlas

Modlitba: Pane Bože, děkujeme, že jsme si v uplynulém období velikonočních svátků směli intenzivně připomenout, že nejsme sami. Že jsi za námi přišel v Ježíši z Nazareta a otevřel jsi v něm pro nás své království. Otevřel jsi jej pro každého člověka.

Děkujeme, že jsme si směli krok za krokem, uvědomovat Tvoji trpělivost a lásku, která nás provázela pašijovým příběhem. A moc Ti dnes chceme děkovat za všechny Tvé svědky, kteří nás vedli na cestě víry, na které bychom bez nich zabloudili.

Dnes chceme poprosit, abys vedl svou církev ke svědectví všem, kdo ho potřebují. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S276 O pokání

Čtení: Ř 12,4-5

Píseň: 443 Přijď, Králi věčný náš

Text: J 20,18-23

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja. Ž 118,24

Dnes je první neděle po Velikonocích a dnešní texty jsou o zvěstování. Oddíl z Janova evangelia, který vybrala církev ve svém ekumenickém lekcionáři, začíná obrazem učedníků, kteří jsou ze strachu uzamčeni před světem. Ale když se podíváme pozorně na 20. kapitolu Janova evangelia, zjistíme, že tento obraz nemůžeme oddělit od obrazu Marie, která se setká se vzkříšeným Ježíšem.

»„Jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu." Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: "Viděla jsem Pána a toto mi řekl."«

Vypravěč nám neříká jména těch, za kterými Marie přišla se svým svědectvím. Nechává tak pro nás otevřenou možnost, abychom do té skupiny učedníků doplnili i sebe. Jsme to my, kdo vědí o tom, že Ježíš byl vzkříšen. Tedy, že kříž neznamenal prohru, ale ujištění o Boží přítomnosti v našich životech i v těch nejtěžších chvílích. A jsme to my, kdo jsme ze strachu pevně uzavřeni před těmi druhými. Protože se cítíme ohroženi. Tento obraz skutečně nemusíme zvlášť vysvětlovat. Stačí poctivě reflektovat zdroje svých mnohých rozhodnutí. Stačí si vzpomenout na vyznání, ke kterému se přidáváme při obřadu večeře Páně. „Vyznáváme, že v tom nejsme lepší než druzí lidé a spolu s nimi tak neseme vinu na bídě tohoto světa.“

Evangelista navazujícími příběhy svědčí o zásadní zkušenosti, kterou zažívali lidé okolo něj a kterou zažíváme i my. Setkání se Vzkříšeným, setkání s proměňujícím slovem evangelia není stejné u každého člověka. Protože i my jsme každý jiný. Když si pročteme příběh víry Marie a příběh víry učedníků, nejsou totožné. Marie měla stejnou zkušenost s prázdným hrobem jako Petr a milovaný učedník, ale přesto pouze o ní čteme, že u tohoto prázdného hrobu prožila ujištění o Kristově vzkříšení. Učedníci jsou těmi, kdo přijali Mariino svědectví, ale zůstávají vůči němu hluší. Přesněji – toto svědectví jim nepomůže k překonání strachu, který je svazuje. Nečteme nic o tom, že by Marie své svědectví podala špatně. Ale učedníci přesto zůstávají uzamčeni svým strachem.

Až do tohoto strachu vstoupil Vzkříšený a přinesl s sebou pokoj a radost.

Učedníci v tuto chvíli získávají svou vlastní zkušenost, že Ježíš byl vzkříšen. A tato zkušenost otevírá v jejich životě pokoj a radost.

Všechnu tuto různost, různost v Janově příběhu i v našich životech, je třeba si uvědomit, když Ježíš vysílá učedníky se svědeckou službou. To, co jim nabídl jako ten, koho poslal Bůh, oni mají nabídnout ostatním. Ve vší různosti, kterou to přináší. Je to neskutečný zlom vtěsnaný do několika veršů. Situace, kdy nechápeme zvěst evangelia, kterou nám někdo podává a vzápětí dar pokoje a radosti a výzva ke svědecké službě, službě předávání pokoje a radosti. Jan tuto náročnost nikterak nezastírá, nerelativizuje ji, aby byla splnitelná. Pouze nechává znovu promluvit Ježíše.

„Přijměte Ducha svatého.“ My víme z předchozího Janova svědectví, že naplnění zaslíbení vylití Ducha svatého při Ježíšově oslavení se uskutečnilo ve chvíli Ježíšovy smrti na kříži. „Dokonáno jest“ slyšíme v textu Janova evangelia. Ve 14. kapitole jsme slyšeli, že Duch svatý je spojen s obcí Ježíšových následovníků a zůstane s ní navždy. Zároveň ale tato obec musí překročit své hranice a pokračovat v Ježíšově poslání, které mu bylo svěřeno od Otce. Ano, právě v této situaci se nyní učedníci ocitají. Právě v této situaci se ocitáme my. My se máme v moci Ducha svatého postavit na Ježíšovo místo.

To my máme vstupovat do problémů těch, za kterými jsme posláni – ať už je to pláč Mariin, strach učedníků nebo skepse Tomášova. Tam máme vstupovat a vnášet pokoj a ukazovat radostný rozměr života, který otevírá v Ježíši Kristu Bůh Otec. A co víc, máme upozorňovat na to, že život můžeme ztratit. „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

K této zásadní výzvě se otevírá otázka – jak. Nejde o to, aby nám biblické svědectví dalo nějaký přesný návod, ale přesto nás nutně zajímá, jak k této Ježíšově výzvě přistupuje. Na biblických hodinách v Říčanech probíráme Pavlovu epištolu do Říma a na posledním setkání jsme otevřeli její 12. kapitolu. A z ní jako základ uvažování dva verše, které byly dnešním biblickým textem: „Jako je v jednom těle mnoho údů a nemají všechny stejný úkol, tak i my, ač je nás mnoho, jsme jedno tělo v Kristu a jeden druhému sloužíme jako jednotlivé údy.“

Apoštol tu podtrhuje jistotu, kterou vyslovil i evangelista. Sbor, sborové společenství, církev je jedno tělo v Kristu. Slovy evangelistovými – dostali jsme Ducha svatého. Tady neexistuje žádná podmínka. Nemluvíme o tom, že bychom měli uskutečnit vizi jednoty v Kristu. Přijali jsme svědectví, že Ježíš z Nazareta byl vzkříšen, je Kristem, učíme se s tímto svědectvím žít a proto jsme jedno tělo v Kristu. Můžeme se až odvážit mluvit o tom, že na místě Kristově předáváme Jeho pokoj lidem kolem sebe.

Apoštol Pavel je mnohem konkrétnější – ukazuje konkrétní rysy života, které tento pokoj vyzařují. Ukazuje, že konkrétními slovy, konkrétním jednáním, budujeme jakousi infrastrukturu v Bohem darovaném prostoru. Tato infrastruktura umožňuje růst nových, proměněných činů a slov. Apoštol Pavel však nemluví o sociálním inženýrství. Pro něj je neustálou připomínkou darovanosti setkání kolem stolu, ke kterému nás zve Pán, odtud roste vše ostatní a sem jsme stále znovu společně zváni.

Až v této identitě hostu smíme přijmout onu velice odvážnou Ježíšovu výzvu vstupování do lidských životů se slovy pokoje a radosti, a dokonce i s výzvou ke kritickému vhledu do života. „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

A tak jsme na tom my, ustrašení učedníci, který vzkříšený Ježíš převrátil život. Naplnil ho pokojem a radostí a poslal nás se svědectvím evangelia do Božího rozbolavělého světa. Amen.

Píseň: 679 Uč nás na cestě pravé

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme s vděčností za svědectví evangelia. Přicházíme s vděčností za svědky, kteří na svých životech ukazují jeho sílu. A moc Tě dnes chceme prosit, abys nás v této síle učil svědčit všem, kteří Tvé evangelium potřebují zažít ve svých životech.

Moc prosíme za nemocné kolem nás. Moc prosíme, abychom jim dokázali projevovat zájem a účast. Aby mohli zažít, že Ty na ně nezapomínáš a posíláš za nimi své posly. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme za ty, kdo se ocitli v problémech. Prosíme, abychom dokázali být pomocí. Trápí nás, že nemůžeme pomoci každému, prosíme, dej nám odvahu zvolit cestu pomoci a po ní jít. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo padli do pasti dluhů a exekucí. Prosíme o odvahu a moudrost pro politiky, aby našli systémové řešení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se snaží nabízet život tam, kde je ničen. Prosíme za odvážné lidi nejenom v zemích, kde vládne islámský fundamentalismus. Prosíme za lidi, kteří nabízí život navzdory jakémukoliv fundamentalismu, navzdory vše mocenským tlakům. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, za všechny, kdo jsou na útěku před válkou a hladem. Prosíme, abychom nepřestávali v té mase lidí vidět konkrétního člověka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za náš sbor. Prosíme, abychom v moci Ducha svatého dokázali vytvářet prostor, který bude svědčit o Tvé nabídce lásky a milosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ef 4,32-5,2

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13

Píseň: 686 Radujte se v Pánu vždy