Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Říčany 14.5.2017 Sk 7,54-60 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám ve společenství, do kterého smíme přicházet z Boží milosti.

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost. Ž 98,1a.2b

Píseň: 118 Ó chvalte laskavého Pána

Modlitba: Pane Bože, přicházíme na Tvé pozvání a moc Ti za to děkujeme. Děkujeme, že nám tady, v našem kostele, s lidmi, se kterými se vídáme pravidelně i s těmi, se kterými se vídáme zřídka, nabízíš prostor, kde se můžeme ztišit a otevřít se slovům o Tobě a o nás jako Tvém lidu. Slovům, která svědčí o Tvé přítomnosti na životních cestách, po kterých jdeme.

Dnes děkujeme za ujištění, že Tvá přítomnost není podmíněná našimi pocity, naší zbožností, ale že je to Tvá milost, která nám umožňuje žít v Tvé blízkosti. Že je to Tvá milost, která otevírá budoucnost tam, kde ji my už nevidíme. Nejenom pro nás osobně, ale i pro lidi kolem nás, pro celé Tvé stvoření.

Děkujeme, že tuto milost jsme směli poznat a stále ji smíme poznávat v příběhu Ježíše z Nazareta. Amen.

Čtení: Ž 31,1-16a

Píseň: 434 sl.1-6 Jezu Kriste, Synu Boží

Text: Sk 7,54-60

Haleluja. Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy! Haleluja. (Psa 118:16 CEP)

„Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost!“ Velice konkrétní prosba dnešní doby. Téma člověka – ten, který prchá, utíká. To nás nenechává chladnými. Stále se to vrací v celosvětovém měřítku. Po Druhé světové válce, jejíž konec jsme si v minulých dnech připomínali, si lidé říkali, že to už nikdy nedopustí a je to tu znovu a v masivním měřítku. A je tu stejná reakce těch, kteří by uprchlíky měli přijímat.

Onen uprchlík, který se utíká k Hospodinu, však není pouze ten, kdo v dnešní době prchá před válkou a hladem. Omlouvám se za ten obrat pouze, ale to, o čem mluví žalmista, je pod vrstvou projevů, pod oním voláním o pomoc. Žalmista si uvědomuje, že není možné, aby byl sám. Že potřebuje a musí být součástí společenství. To je něco, co si uvědomuje biblický člověk a co ztrácí ze zřetele člověk dnešní. Když svatý Augustin kdysi tvrdil, že to podstatné je Bůh a lidská duše, nastartoval tím něco, co se nám nepodařilo zastavit. Odtržení od světa kolem nás, nastartoval individualizaci. O její projevy zakopáváme na každém kroku – podléháme iluzi, že se můžeme zavřít před tím, co se děje kolem nás. Že to můžeme vytěsnit. Že se můžeme uzavřít se svoji zbožností do pokojíčku svého srdce a ostatní nechat být. A to vždy vedlo ke katastrofám.

Ale žalmista ví, že to není možné. Že není možné oddělit zbožnost od života kolem sebe. Ať už v dobrém nebo ve zlém. Jsme součástí lidského společenství, jsme součástí stvoření jako takového. To ovšem s sebou nese i bolest: „Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi. Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba.“ (Psa 31:12-13 CEP) A najednou je tu problém – ano, nemůžeme se vyvázat ze vztahů, do kterých jsme zasazeni, nemůžeme uniknout z toho, v čem žijeme. Máme kolem sebe až příliš mnoho svědectví, jak je to obtížné, ne-li nemožné. Protože tu budou vždy ti, kdo nás odmítnou. Bude tu vždy stvoření, které jsme poničili a my teď neseme následky.

Žalmista však ví nejen to, že se nemůžeme vyvázat, ví také, že existuje místo, kam se můžeme utéct. Že existuje útočiště. Že existuje ten, který je útočiště. „Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli.“ (Psa 31:4 CEP) „Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: "Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou."“ (Psa 31:15-16 CEP)

Je to krásné finále a bylo by pěkné zde skončit. Ale mohlo by dojít k nedorozumění. A to dost zásadnímu. Jak do tohoto modelu zapadá Štěpán z příběhu ze Skutků apoštolských? To, co jsme četli, je vyvrcholení celé situace, ve které Štěpán svědčil o Božím jednání v životě Božího lidu. Když si vzpomeneme na cestu učedníků do Emauz, tak tam vzkříšený Ježíš vykládá Písma – tedy představuje Boží jednání. To je pro evangelistu Lukáše základní – Ježíš z Nazareta byl poslán, aby každému ukázal, jaký je Bůh.

A to je přesně to, co potřebujeme vědět. Přesně to, co potřebuje vědět žalmista, aby mohl k Bohu s důvěrou volat, aby mohl věřit, že Bůh Izraele je skutečně tím, který je skálou záštitnou, který je útočištěm pro uprchlíky. Ona tvrdá slova božímu lidu by bylo chybou brát jako polemiku, kterou to Štěpán „nandal“ těm nechápavým, odmítajícím. Je to důrazné upozornění, že Bůh Izraele vždy přestupuje hranice lidských představ jen proto, aby byl skutečně útočištěm, aby neustále vyváděl lidi z otroctví – osobního, sociálního, náboženského.

To je zvěst o Božím království, kterou přinesl Ježíš z Nazareta. Zvěst, která přináší odmítnutí. A to razantní odmítnutí, protože vstupuje do zaběhaných systémů lidských představ. Přichází kříž. A evangelista Lukáš se tu vědomě odvolává na tento Ježíšův příběh. „Ale on, plný Ducha svatého, pohleděl k nebi a uzřel Boží slávu i Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: "Hle, vidím nebesa otevřená a Syna člověka, stojícího po pravici Boží."“ (Act 7:55-56 CEP) Štěpán – a my s ním - tu je ujišťován, že se nemýlí, že jde po ježíšovské cestě. Že není omylem trvat na tom obrazu Boha, který přijal ve chvíli, kdy uvěřil, že Ježíš z Nazareta byl poslán Bohem, že je tím, který má rozhodující slovo v lidských životech, v celých lidských dějinách. To můžeme a máme vidět za vyznáním, že Štěpán vidí Syna člověka po pravici Boží.

Ale – tato jistota, jistota, že Bůh je tím, který je na straně slabých, že Bůh je útočištěm pro všechny uprchlíky, že tento obraz Boha, který přinesl Ježíš z Nazareta, je pravdivý, neznamená život bez konfliktů. Dokonce bez vyhrocených konfliktů, kde je v ohrožení život. Neznamená život bez kříže.

Znovu jsme tu zřetelně odkazováni na Ježíšův příběh. „"Pane Ježíši, přijmi mého ducha!" Pak klesl na kolena a zvolal mocným hlasem: "Pane, odpusť jim tento hřích!" To řekl a zemřel.“ (Act 7:59-60 CEP) Štěpánova smrt tu není líčena proto, abychom se zlobili na ty, kteří Štěpána ukamenovali. Máme tu před očima povzbuzující vyznání, že to Pán Bůh s člověkem nevzdává. Tak jako posílal stále nové proroky, aby lidé uslyšeli o životě, který Pán Bůh nabízí, tak i nyní v tuto chvíli si vyhlíží toho, který stojí opodál, dívá se a schvaluje toto drastické odmítnutí Boží nabídky.

Skutečně – člověka znervózňuje, jakou cestu si pro něj Pán Bůh zvolil, na jakou cestu ho povolává. Znervózňuje ho, že to není cesta mimo tento svět s jeho nadějemi a problémy. Že právě sem jsme povoláváni. Ale při tom všem můžeme přijmout jistotu, kterou vyznal žalmista. „Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli.“ (Psa 31:4 CEP) „Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: "Ty jsi můj Bůh, moje budoucnost je ve tvých rukou."“ (Psa 31:15-16 CEP)

Amen.

Píseň: 189B Hrad přepevný jest Pán Bůh náš

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přinášíme Ti svoje modlitby tak, jak nás k tomu vybízíš. Děkujeme Ti za to, že tuto možnost máme, děkujeme, že tak smíme připomínat druhým i sobě, že nikdo není sám.

Prosíme dnes za všechny nemocné, zvlášť za ty, které máme kolem sebe. Prosíme, abys nám ukazoval, jak jim být nablízku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás vidět ty, kteří žijí život plný strachu. Prosíme, uč nás je povzbuzovat, uč nás je přijímat, uč nás na ně myslet. Prosíme za všechny, kteří žijí ve společnosti, kde je jejich odlišnost důvodem k nenávisti. Prosíme za takové lidi i v našem státě. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme za děti. Prosíme, abychom jim dokázali být svědectvím o životě. O tom, že je proč se ze života radovat a přát ho i druhým, protože Ty jsi jeho dárcem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás podstatě zvěsti o Božím království, kterou přinesl Ježíš z Nazareta. Uč nás vzájemné otevřenosti a naslouchání, uč nás solidaritě a odvaze tam, kde je potřeba zastat se druhého člověka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom jako křesťané dokázali přinášet hodnoty Tvého království do naší společnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří jsou uprchlíky. Za všechny, kdo hledají útočiště k životu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš naše tiché díky i prosby.

V tuto chvíli k Tobě chceme volat se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ř 8,38n

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 168 Zpívejte, čest vzdejte