Uhříněves 18.6.2017 Mt 9,35-10,4 (Jiří Ort)

Uhříněves 18.6.2017

Pozdrav: Sestry a bratři, shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

Introit: Hospodin mě podepíral, učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil. Ž 18,19b-20

Píseň: 613 Oči všech se upírají; Ř 65

Modlitba: Otče náš, děkujeme Ti, že všichni lidé, všechny národy smějí vědět, že je přijímáš. Že jsi ve svém Synu přišel za každým člověkem. Že každému nabízíš svoji pomocnou ruku, že každému nabízíš doprovod na jeho životní pouti.

Prosíme Tě, dávej nám, pokud jsme na cestě, podíl na radosti Tvého království, abychom nepropadli únavě a beznaději uprostřed lidské nespravedlnosti a trápení tohoto světa. Vždyť Ty sám nejlépe víš, jak nás naše starosti spoutávají, jak nás pronásledují i sem, kde stojíme před Tebou; jsme často tak uzavřeni do svých starostí, že nejsme schopni naslouchat Tvému slovu, ve kterém nám připravuješ svou naději.

Prosíme, buď tu dnes mezi námi, dej nám poznat, že není v našich životech nic většího, než skutečnost, že Ty na nás pamatuješ a přiznáváš se k nám.

Bože, náš Otče, důvěřujeme Ti, že máš sílu vysvobodit nás ze začarovaného kruhu našich starostí i soběstřednosti a učinit z nás lidi tvé lásky. Prosíme Tě o Tvou osvobodivou přítomnost, když se zde modlíme, zpíváme, nasloucháme a mluvíme. Skrze našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna, který s tebou a Duchem svatým žije a vládne odvěků navěky.

Amen.

Píseň ze Svítá: S 316

Čtení: Ex 19,1-8

Píseň: 440 Ozvi se, Pane můj

Text: Mt 9,35-10,4

Haleluja. Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby, sklonil ke mně ucho. Po všechny své dny chci k němu volat. Haleluja. Ž 116,1n

Třetího měsíce, kdy Boží lid byl na cestě z otroctví ze země egyptské, ho oslovil Hospodin: „Moje svoboda, do které vás vedu, není svoboda laciná.“ To, že nebudete žít v Egyptě s jeho řády a pravidly, znamená, že ponesete za mnohé odpovědnost a že před světem budete reprezentovat Boží vůli, budete ukazovat, jaký život má smysl a budoucnost. „Budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým." Před Božím lidem se tu otevírá šance a zároveň odpovědnost, výhled do budoucnosti i mnoho otázek. Je zřetelné, že Boží lid tu má být svědectvím světu – ale zároveň je tu věčný problém, že Boží lid je pouhá hrstka, která přece tak málo zmůže. Co má tedy dělat, k čemu tu má být, čím má být svědectvím? Co máme dělat, k čemu tu máme být, čím máme být svědectvím. Jak snadno se nám vloudila do mysli představa, že bychom měli ovlivňovat politiku – ovšem v tom nejužším slova smyslu, ve smyslu jak správně volit. Nebo se zlobit, že málo lidí chodí do kostela. Že už to není, jako to bývalo. V konfrontaci s výzvou Božímu lidu na cestě z Egypta to zní skutečně nevěrohodně.

Nenápadně nám do těchto otázek vstupuje prostý chasidský příběh. Poslední týden před židovským novým rokem, Róš ha-šaná, je období s'lichot. Období kajících modliteb. Ty se v tomto týdnu odříkávají každé ráno před začátkem bohoslužby.

»Nemirovský rebe v období s'lichot každé ráno zmizí. Rebe není k nalezení... Nemirovští Židé se navzájem ujišťují, že jejich rebe místo toho, aby vedl bohoslužby v synagoze, vystoupí každé ráno až do nebe, aby tam prosil Boha za odpuštění pro lid Izraele a pro členy své obce.

Tu se objevil jeden litvak (litevský Žid, jehož filozofie je opakem chasidismu), velmi racionální a pragmatický člověk, jemuž jsou takovéto dětinské povídačky k smíchu. Směje se tomu, co označuje za „zcela nepravděpodobnou chasidskou historku“.

Člověk z masa a krve – byť by to byl cadik – si nemůže každý den vyjít do nebe jako do nějakého hokynářství na nákup potravin.

Vlastní logikou pak došel litvak k rozhodnutí sám vyzkoumat, kam rebe chodí. Začíná ho všude sledovat. Večer se mu podařilo vklouznout do cadikova domu a schovat se pod postel. Noc ubíhá – a litvak se snaží překonat únavu i strach z nemirovského rebeho. Především má strach, že ho sám rebe přistihne přímo při špehování, což by bylo nejhorším rouhačstvím.

Už dlouho před svítáním rebe vstává, provede rituální omývání a oblékne si selské šaty. Vezme si pytel a sekeru, vyjde z domu a vydá se z vesnice směrem k lesu. Litvak ho ze značné vzdálenosti sleduje. Na jednom místě začne rebe sekat dříví a vázat ho do velikých otýpek, které strká do pytle. Když práci skončil, vrátil se zpátky do vesnice a zamířil do chudinské části. Tam klepe na dveře jednoho starého polorozpadlého domu. Slyší slabý ženský hlas: „Kdo je to?“

„Jsem dřevorubec Vasilij, prodávám dobré dříví a vidím, že se ti nekouří z komína,“ odpovídá cadik.

„Jsem chudá a nemocná a nemám, čím bych ti dříví zaplatila,“ říká žena.

Rebe alias Vasilij diskutuje dále: „Moje dříví není drahé, jenom tři kopějky, a když nemáš peníze, nevadí, můžeš mi je dát později.“

„Odkud víš, že budu mít peníze, abych ti zaplatila dluh za dříví?“ naříká žena.

Rebe už je netrpělivý a odpovídá: „Ženo, nerozumím ti. Věřím, že mi ty tři kopějky vrátíš. Proč nemáš žádnou důvěru v Boha? Ten ti pomůže přijít nejen ke třem kopějkám, ale i k větším penězům.“ Rebe ji už nenechává dále mluvit, vchází do zchátralého domku, položí otýpku na ohniště, zapálí oheň a začíná se modlit s'lichot toho dne...

Na litvaka rebeho dobročinnost zapůsobila a už nikdy si z nemirovského rebeho netropil žerty: stal se zaníceným chasidem. A když někdo řekl, že rebe v období s'lichot chodí až do nebe, dodával k tomu: „A možná ještě výš.“«

Je to krásný příběh, který ukazuje směr, kterým se má vydat království kněží, svatý pronárod, se kterým Hospodin uzavřel smlouvu. Ukazuje místo, kde se skutečně rebe přimlouval za Izrael. Místo, kde je přemáhána skepse nad smyslem Božích cest. Uprostřed těch, kteří potřebují pomoct. Právě na tomto místě jsme v dnešním textu z Matoušova evangelia našli Ježíše z Nazareta, který tu nesoupeří s žádným náboženským systémem, nevymezuje se tu vůči žádnému způsobu spirituality, ale stvrzuje naději, o které svědčil nemirovský rebe chudé ženě v našem příběhu.

Ano, líbil se mi tento příběh, líbí se mi i dnešní příběh Ježíšův – ale vzápětí se to zdá tak hrozně málo. Ježíš vidí tolik utrpení, vidí opuštěné lidi, vidí lidi nemocné, sám mluví o tom, že zástupy „byly vysílené a skleslé jako ovce bez pastýře.“ A přitom jako odpověď osloví pouze několik lidí, aby šli a svědčili o Božím království, které přichází, které tu už je. Svědčili o tom, že Bůh, který svůj lid „nesl na orlích křídlech a přivedl jej k sobě“, svědčili o tom, že Bůh je skutečně vládcem v tomto světě – a nezapomíná ani na ty nejmenší a nejodstrčenější. Nezapomněl ani na tu chudou a nemocnou ženu z našeho chasidského příběhu.

Zdá se to málo, a přece je to základ Ježíšovy zvěsti – posílá konkrétního člověka ke konkrétnímu člověku s pomocí a nadějí. Vede k tomu, abychom byli otevřeni pro nouzi druhého člověka. Právě to je svědectví všem, kteří nemohou uvěřit, kteří už nedokáží věřit v moc Boží milosti ve svých životech a propadají smutku a beznaději. Právě to je svědectví té hrstce lidí, která vzala vážně Ježíšovo slovo, vzala vážně moc, kterou jim dává a vydali se do světa právě v této moci pomáhat a v této moci svědčit o naději. A právě to má i politický rozměr – napříč politickým představám vnášet témata těch, kteří potřebují pomoci. Právě to je svědectví všem lidem, kteří se snaží pomáhat druhým a zdá se jim to jako marný boj proti lidskému sobectví a zlobě. Tato cesta od člověka k člověku je cestou Boží.

Někdy to vypadá skutečně hrozně málo. Někdy toužíme po změnách velkých a razantních, někdy to vypadá, že ta pomoc a naděje prohrává, protože nemůžeme pomoci všem. A přece – je tu před námi svědectví, které mění pohled na život. V knize Nicose Kazantzakise „Kristus znovu ukřižovaný“ je pár vesničanů ochotno pomoci uprchlíkům. Stojí proti přesile veřejného mínění a přesto pomohou. Je to málo nebo hodně? Jeden farář se svojí ženou se několik let snažili pomoci těm nejobyčejnějším, které semílala a semílá situace v Izraeli. Je to málo nebo hodně? Onen skeptický litvak byl zasažen obětavou zbožností nemirovského rebeho. Je to málo nebo hodně? Chudá, nemocná žena přijala naději, že na ni Bůh nezapomíná. Je to málo nebo hodně?

I my dnes smíme přijmout ujištění o tom, že i my dostáváme moc, kterou dostali Ježíšovi učedníci kdysi dávno a pak znovu a znovu. Tak, jako ji dostal od Hospodina nemirovský rebe. Dostáváme moc ke službě. Ale také – smíme do svého života přijmout zvěst o naději, zvěst o síle lásky, pomoci a odpuštění, zvěst, která přemáhá všechny negativní síly, které ničí život. Amen.

Píseň: 684 Učiň mne, Pane, nástrojem Ř 426 Tvá, Pane Kriste, věc to jest

Přímluvná modlitba: Pane, jsme nešťastní, jsme zoufalí, protože až příliš často nevíme, jak bychom se měli chovat jako svědkové Ježíše z Nazareta, který zemřel za člověka, který je zachráncem, Spasitelem, dárcem života.

A tak Tě dnes chceme prosit, abys nám ukazoval ty, za kterými nás posíláš, abys nás učil naslouchat, abys nás učil mít pro druhé čin i slovo povzbuzení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za ty, kteří jsou vyčerpaní, kteří jsou unavení a nevidí před sebou perspektivu života. Prosíme, uč nás být nablízku těm, kteří jsou unavení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nemocné. V našich rodinách, v tomto sboru, v našem okolí. Prosíme, ukazuj nám, jak povzbuzovat tam, kde nemoc bere sílu k životu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi, kteří jsou zašlapáni na dno společnosti. Ať už vlastní vinou nebo vinou společnosti. Prosíme za ty, kterým hrozí exekuce. Prosíme za ty, kdo nemají kde bydlet, protože je pro ně byt příliš nedostupný. Prosíme za ty, kdo nemohou najít z nejrůznějších důvodů práce. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás být svědectvím o jednotě v různosti. Uč nás svědčit svému okolí, že právě v pomoci druhým se setkáváme navzdory názorovým rozdílům. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, prosíme, proměňuj naše srdce, dávej nám odvahu, abychom se v odvaze dokázali přimlouvat za ty, kteří hledají nový domov, protože ten jejich zničila válka a hlad. Za to Tě, Pane, prosíme.

Voláme k Tobě nyní každý svoje tiché díky a prosby.

Vyslyš nás, prosíme, když se na Tebe obracíme spolu se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Fp 1,9-11

Požehnání: Sám pak Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši a tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pana Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Amen.

1Te 5,23n

Píseň: 486 Svaté Boží požehnání