Uhříněves 2.7.2017 Mt 10,7-8.40-42 (Jiří Ort)

Uhříněves 2.7.2017

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám ve společenství, kde se smíme těšit z naděje milosti, kterou nám nabízí Hospodin, Otec našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Introit: Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu.

Ž 25,8

Píseň: 25

Modlitba: Pane, v Bibli slyšíme příběhy o tom, jak jsi promluvil k člověku. Slyšeli jsme slovo žalmisty, že se nemusíme bát, že bys nás opustil. Že jsi tady, s námi a ukazuješ nám cestu, jakkoliv si to nezasloužíme.

A po neděli přichází pondělí a my se ptáme, kde jsi. Kde je Tvé Slovo v našich životech. A s žalmistou se ptáme, proč jsi nám vzdálen, proč mlčíš tam, kde tak potřebujeme, abys promluvil.

A chceme Ti moc poděkovat, že promlouváš. Že nás vedeš za druhým člověkem. Že druhého člověka vedeš za námi. A ptáš se, jestli o sobě víme, jestli my si navzájem nasloucháme. Děkujeme, že tato Tvá otázka i odpověď na ni zřetelně zazněla v příběhu Ježíše za Nazareta. Že Tvá odpověď zazněla na kříži i v setkání člověka se Vzkříšeným.

Za to Ti děkujeme a prosíme, abys otevíral naše srdce pro Tvé Slovo i dnes. Amen.

Čtení: Jer 20,1-15

Píseň: S96 Já hledám

Text: Mt 10,7-8.40-42

Haleluja. Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Haleluja. Ž 19,2

Zvláštně se sešly na tuto neděli biblické texty podle ekumenického lekcionáře. Text z knihy proroka Jeremjáše, oddíl z Matoušova evangelia a k tomu jsou před námi svátky Jana Husa a slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Tedy výrazných svědků, osobností, u kterých vnímáme prorocké prvky. A zvlášť u Mistra Jana. Ovšem – je tu problém, co to ty prorocké prvky vlastně jsou?

Jeremjáš je osobností, která nás v tomto směru uchvacuje – dohaduje se s Hospodinem, je uchvácen – a to doslova – Božím slovem, které má vyřizovat. Všechno a všichni se staví proti němu a jeho snaze přivést Boží lid k pokání. On sám je plný nejistoty, zda dobře slyší, zda dobře vyřizuje. Chvíle jásavého vyznání, že jej Hospodin ochrání, vzápětí nejhlubší úzkost tváří v tvář budoucnosti. „Proč jsem vyšel z matčina lůna? Abych viděl trápení a strasti, aby v hanbě skončily mé dny?“ Tak si představujeme vnitřní souboj o poslušnost Božímu slovu. To skvěle popsal ve své knize Franz Werfel. A ve své osobní vzpomínce na podobnou situaci životního hledání a krize to popisuje i katolický teolog Ladislav Heryán. A to nás také tak nějak tradičně uchvacuje i na Janu Husovi. To, že promýšlel Boží slovo, dospěl k nějakému jeho poznání a tomu byl věrný.

Ale co s tím? Jak to máme uchopit do svých životů? A především do života kolem nás? Co tento důraz má společného se situací lidí, kteří se bojí o své domovy, protože je z nich chce vystěhovat někdo, kdo z jejich domovů chce mít zisk a je podporován mocenskými složkami státu? Nenabízím řešení, chci pouze upozornit na situaci těchto lidí i na to, že je asi těžko osloví náboženská úcta ke komukoliv. Stejně tak tato úcta nepomůže těm, kdo potřebují povzbudit v obtížné životní situaci. Protože tato úcta nepromlouvá do života. Tato úcta přece není měřítkem poslušnosti Božího slova.

V Jeremjášově případě, stejně jako u dalších proroků, se platnost toho, co vyřizovali, ukazuje až zpětně. Poté, co se ukázalo, jestli jejich slova byla naplněna v dějinách nebo ne. Stejným způsobem jako Jan Hus promýšleli a Boží oslovení pro církev se snažili pochopit světci, se kterými máme osobně problém. Stejně promýšlejí Boží slovo i lidé vedle nás, kteří docházejí ke zcela odlišným praktickým aplikacím do života než my. Do konkrétního problému lidí, kteří hájí své domovy, kteří domov hledají, kteří prostě chtějí důstojně žít. A my pak máme pocit, že každý věříme jinému Bohu. Tak, jako ten pocit měli současníci Jeremjášovi i současníci Husovi. A přitom i oni byli přesvědčeni o Boží pravdě. Nebo o své pravdě?

Dnešní texty i blížící se svátek nám před oči tedy staví otázku, a to velice zásadní otázku – jak rozpoznat aktualizaci těchto svědectví do našeho života. Ona totiž úcta k těmto svědkům může být naprosto k ničemu.

Jak tedy být svědky Božího slova, jak se o to snažil nejen Hus, ale i Cyril a Metoděj a dlouhá řada dalších. Svědky do konkrétní situace své doby. Jakoby až v tuto chvíli se otevírá to, co je pro nás důležité. I když velice zvláštně a jakoby z druhé strany. Matoušova slova o odměně pro ty, kdo se starají o Ježíšovy svědky. O Ježíšovy učedníky.

Samozřejmě, že se nám hned otevírá otázka, proč by se okolí mělo o Ježíšovy učedníky starat jen proto, že jsou to Ježíšovi učedníci. Protože to by si na to dělal nárok kde kdo a znovu by to odvedlo od zásadních problémů lidí vedle nás. Pro nás je ale zásadní, jak to evangelista myslel. A odpověď je velice blízko. Stačí udělat prostou věc – nečíst verše vytržené z kontextu. A kontextem těch našich veršů je vyslání učedníků. A vyslání učedníků s konkrétním úkolem.

„Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ (Mt 10,7-8) Najednou se evangelistovo slovo ukazuje jako zcela konkrétní. Ježíšovými učedníky jsou ti, kteří jsou vysláni do světa se zvěstí o království nebeském. S jeho zcela konkrétními projevy, zcela konkrétními dopady do života kolem nás. Ne jako konkrétní řešení, ale jako otevřenost pro problémy a otázky těch, kteří jsou ohroženi. Kdokoliv je ochoten podílet se na této pomoci, kdokoliv se bude podílet byť i jen podáním sklenice studené vody jako projev povzbuzení a podpory, má zaslíbení Boží milosti.

A najednou se otevírá i pohled na proroka Jeremjáše. Najednou se otevírá i pohled na Mistra Jana a další a další. Jeremjáš totiž vstupoval do prostoru společnosti Božího lidu s odvahou k osamělosti ne samoúčelně, ale jako ten, kdo viděl zřetelně bídu těch, kteří byli svému okolí zcela lhostejní. Kteří pro své okolí ani nebyli lidmi. Vybavuje se mi v mysli strašlivá scéna z Werfelovy knihy Jeremjáš, kde Jeremjáš míjí mlýn, jehož majitel by velice rád, aby se u něj ten zvláštní muž s rysy proroka zastavil a pohovořil o náboženských otázkách. Zároveň ho naprosto nevzrušuje situace jeho otroků, kteří točili kolem mlýna. A kterým vypíchal oči, aby je nerušil svět kolem nich od práce. V tom se prorok Jeremjáš setkává s Mistrem Janem. Husův tlak na reformu církve nebyl samoúčelný – byl podnícen selháváním církve ve jejím svědeckém poselství. Ve svědeckém poselství člověku – i tomu nejubožejšímu. Církev ujistit i tyto lidi, že evangelium o Ježíši Kristu, zvěst o nebeském království je tu i – a právě – pro ně. S tímto důrazem se ostatně setkáváme v drtivé většině reformních hnutí církve minulosti i současnosti.

Najednou má zvěst těchto svědků co říci. Najednou je její jádro aktuální pro každou dobu. Najednou je o obyčejných svědcích, ne pouze o významných postavách Písma a historie. Najednou jsme i my zváni, abychom se stali Kristovými svědky – těmi, které náš Pán a Spasitel posílá za lidmi kolem nás, abychom se stali jejich hlasem ve světě, kde hlas nemají.

Je to nesmírně těžká role. Je mi z ní úzko. Znovu jsem podklesl v kolenou, když jsem slyšel o konkrétních případech nouze. Tolik lidí potřebuje naši pomoc a podporu. A já si znovu uvědomil, že si nevím rady. Ale je tu svědectví svědků – biblických i svědků církve. Je možné žít v tomto napětí, protože nejsme sami. I dnes nás zve náš Pán a Spasitel ke svému stolu, zve všechny lidi, aby nás společně povzbudil a ujistil, že mu patříme a že se můžeme odvážit být Jeho svědky.

Amen.

Píseň: 473A

Úvod: Dnes chceme slavit hostinu. Sdílet chléb a kalich, který pro nás Kristus nachystal. Smíme si připomenout, že brána Boží milosti je pro nás neustále otevřená.

Vyznání a zvěstování milosti:

Člověk je hříšný... Nese životem mnoho chyb a vin. Mnoho toho mohl udělat lépe. Kristus však přišel, aby hříšné zachránil.

Člověk je prchlivý... Snadno jde za hlasem, který ho vede do nejrůznějších labyrintů. Nemá mnoho trpělivosti a vytrvalosti ve víře. Kristus ovšem přišel, aby naši víru povzbudil.

Člověk je napravitelný... Dokáže odpustit. Musí k tomu ovšem najít sílu a vůli. Kristus přišel, aby takovou víru v člověku probudil.

Slovo milosti: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Amen.

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba: V pravdě je důstojné a spravedlivé,

abychom Ti vzdávali díky, Bože svatý,

neboť Ty nás bez ustání voláš

k životu v Tvé spravedlnosti.

Ty, Bože lásky a slitování,

neúnavně nám nabízíš své odpuštění

a zveš hříšného člověka,

aby se úplně odevzdal Tvé dobrotě.

Nevzdáváš se, ačkoliv Tvou smlouvu stále porušujeme;

skrze svého Syna Ježíše, našeho Pána,

jsi mezi lidstvem a sebou vytvořil nový svazek -

tak pevný, aby jej nic nemohlo rozbít.

A nyní, když prožíváme mnohé rozdělení, kdy jako Tvůj lid selháváme,

dáváš mu v Kristu možnost,

aby znovu ožil, když se obrátí k Tobě,

a aby sloužil všem,

když se plně oddá svatému Duchu.

Plni obdivu a vděčnosti

se proto chceme připojit

k nesčetným hlasům v nebi,

abychom vyjádřili Tvou lásku

a svou radost ze spásy v Kristu,

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

Píseň: 650

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, Ty nás povoláváš jako své svědky. Voláš nás, abychom byli svědky o životě tam, kde se lidem naděje na život ztrácí. Pane, vyznáváme, že se na to necítíme dost silní. Proto děkujeme, že jsi nás přijal jako své hosty u svého stolu, děkujeme, že nás naplňuješ odvahou k životu, který jsi nabídl v Ježíši Kristu nejenom nám, ale i lidem kolem nás. V této síle se rozhlížíme kolem sebe a prosíme za ty, za kterými nás posíláš.

Prosíme za ty, kteří jsou sami. Prosíme, nenechávej nás na ně zapomínat. Dávej nám sílu a fantazii, abychom dokázali vstupovat do samoty a rozsvěcovat ji lidskou blízkostí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, jejichž hlas není slyšet. Prosíme, abychom si je připomínali – sobě i lidem kolem sebe. Prosíme za všechny znevýhodňované. Matky, které jsou samy s dětmi, ty, které exekuční past dostala na ulici a nemohou se ze své situace dostat, ty, kteří nemohou sehnat bydlení z rasových důvodů. Pane, prosíme, uč nás vnímat situaci kolem nás, i když nevíme, jak pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží být pomocí lidem s postižením. Prosíme za ty, kteří dokáží vymýšlet a uskutečňovat projekty na vytváření rovných podmínek právě pro tyto lidi. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo prchají ze svých domovů z důvodu války a bídy. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvou církev. Prosíme, abychom v síle Tvého Ducha dokázali být v rozdělené společnosti svědectvím, že se dokážeme spojit v pomoci člověku napříč názorovými rozdíly. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Sám pak Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši a tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pana Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Amen.

1Te 5,23n

Píseň: 685