Uhříněves 4.3.2018 Lk 13,1-9 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 4.3.2018

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v neděli Oculi a zároveň zahajuji výroční sborové shromáždění, které proběhne bezprostředně po bohoslužbách.

Introit: Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy. (Ž 25:15)

Píseň: 25 v.1-6 K Tobě duši pozdvihuji

Modlitba: Pane Bože, vyznáváme, jak často se nám klepou kolena. Že se nechvějeme radostí z toho, že tu smíme být, že Ti smíme patřit, ale chvějeme se strachem a obavami ze všeho, co se děje ve vztazích kolem nás, co se děje ve společnosti, v tomto světě. Že se bojíme toho, co nás čeká, naše rodiny, sbor, církev i celý svět. Takoví tu, Pane, před Tebou stojíme.

Takoví Ti chceme děkovat, že za Tebou smíme přicházet. Že smíme přicházet do společenství Tvého lidu a přijímat pozvání ke Tvému stolu, přijímat Tvé Slovo, které narovnává a povzbuzuje, které otevírá výhled na Tvou budoucnost. Děkujeme, že uprostřed všech zmatků smíme vědět o centru života v Ježíši z Nazareta, v tom Ukřižovaném a Vzkříšeném, v Jeho svědectví o Tvém království.

Za to Ti chceme děkovat, z toho se radovat a o tom svědčit. Prosíme, buď s námi svým Duchem svatým, posiluj nás i všechny své svědky po celém světě. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S355 Už přijíždí vlak Boží

Čtení: Ž 25,4-15

Píseň: 438 Přišli jsme, ó Ježíši

Text: Lk 13,1-9

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Na minulou neděli připadl text o proměnění na hoře. Mluvili jsme o cestě, na kterou se vydává Ježíš, cestě, která je novým exodem, novým vyjitím z otroctví, ve kterém se nás snaží udržet moc Egypta. Je toho mnoho, co Ježíš ukazuje na své cestě, mnoho, co vysvětluje a k čemu vybízí. A my nasloucháme.

Nasloucháme právě dnes, kdy jsme se sešli všichni společně, celé sborové společenství, abychom promýšleli cestu našeho sboru, abychom rozhodovali o jeho cestě – v drobnostech i ve věcech zásadních. A na tuto neděli nám k tomu připadl text z 13. kapitoly Lukášova evangelia. Text velice zvláštní a zároveň velice lidský. Představme si, že skutečně jdeme po cestě. A k našemu zoufalství to není cesta jedna, ale je to spleť cest. Není nám jedno, jestli zabloudíme nebo ne. Stojíme o to, jít po správné cestě, která vede k cíli, po kterém toužíme. Ke smysluplnému životu. Nejsme v tom jiní, než Ježíšovi posluchači. I my, stejně jako oni, se rozhlížíme a je nám úzko z toho, že budoucnost, zdá se, mají věci a chování, které by budoucnost mít neměly. A tak se snažíme vytvořit řád, hledáme Boží zásahy do všeho toho zmatku a rádi bychom je nalézali, stejně jako Ježíšovi posluchači – v jasných pravidlech. Hledáme logiku v životě kolem nás a hledáme ji v přísném Bohu, který přece musí zasahovat proti tomu všemu, co se nám nelíbí – a to jasnými tresty. A hledáme v tom cestu i pro sebe. A tak se museli prohřešit ti Galilejci, kteří přišli do Jeruzaléma, do chrámu, aby obětovali svému Bohu a Pilát je nechal povraždit. To bychom samozřejmě takto neřekli – protože za tímto postojem je víra. Pokřivená, ale víra v Boží moc, která má vše pevně v rukou. Naší, mojí reakcí, je spíš rezignace. Rezignace na Boží moc, které nerozumím, která nezapadá do mé logiky. Rozdílné reakce, které ale v důsledku vedou ke stejnému výsledku. K víře v jiného boha nebo k víře v jiné bohy.

Ježíšova odpověď se zdá být velice tvrdou. „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.” (Lk 13:2-3) Ježíš však pouze potvrzuje, že skutečně smysl našim životům dává Pán Bůh, že není jedno, po jaké cestě jdeme. To ve starozákonním myšlení zřetelně říká termín činit pokání. Tedy změnit cestu, jít po cestě, po které jít máme, po které nás vede Hospodin. V židovské zbožnosti je to jasně podtrženo tím, že všechny základní svátky jsou spojeny s putováním. S Božím vyvedením z Egypta. Ať už je to svátek Pesach, svátek Šavuot (svátek týdnů) nebo Sukot (svátek stánků).

Právě toto svědectví Božího lidu nám jasně říká – díváte se špatným směrem! Jestliže nechcete zabloudit, musíte se na prvním místě dívat jinam, než se neustále díváte. Nesmíte hledat logiku života ve světě kolem vás, ale v Hospodinu. Právě toto je téma dnešní neděle – 3. neděle postní – Oculi. Oculi znamená latinsky „oči“. A žalmista nám zřetelně vysvětluje, co za tímto názvem máme hledat. „Stále upírám své oči k Hospodinu, on vyprostí ze sítě mé nohy.” (Ž 25:15) Žalmista tu zásadně odmítá, že by se měl především rozhlížet kolem sebe, aby se nezapletl do sítí, aby se nezamotal, nezakopl, nespadl. On se dívá k Hospodinu, protože ví, že Pán Bůh je milosrdný a nenechá ho padnout. Nezatratí jeho život. Žalmistův život nebude marný. „Dej mi poznat svoje cesty, Hospodine, uč mě chodit po svých stezkách. Veď mě cestou své pravdy a vyučuj mě, vždyť jsi Bůh, má spása, každodenně skládám svou naději v tebe. Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti. Nepřipomínej si hříchy mého mládí, moje nevěrnosti, pamatuj na mě se svým milosrdenstvím pro svou dobrotivost, Hospodine. Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu.“(Ž 25:4-8)

Zdá se to jako uzavření se do vlastní zbožnosti. A přece tu máme před očima naprosto zásadní biblickou logiku – mám-li se orientovat ve světě kolem sebe, musím pochopit Boží cesty. Když se vrátím zpět k Ježíšovu pokušení na poušti – mám-li nalézt svoji vlastní identitu, musím pochopit a přijmout Boží cestu. Boží záměr pro člověka a pro celý tento svět. Znovu a znovu se z Ježíšovy zvěsti dozvídáme, jaký Bůh tuto cestu nabízí. Je to Bůh, kterého rozpoznal i žalmista – Bůh slitování a plný milosrdenství, Bůh dobrotivý a přímý.

Odtud také vyplývá druh ovoce, které máme nést. Určitě si nejsme v mnoha věcech jistí, naše rozhodování je nejisté, zmatené a určované strachem. Ale i v tomto naléhavém podobenství smíme slyšet – pán vinice dává šanci, dává naději. Tady jsou tedy naše kořeny, které mají určovat naše ovoce. Tady jsou kořeny i práce v našem sboru. Proto je tak důležité, že se právě dnes scházíme všichni společně u jednoho stolu, ke kterému nás zve náš Pán, který je plný milosrdenství pro člověka. A především pro toho, kterému je milosrdenství upíráno. Amen.

Píseň: 679 Uč nás na cestě pravé

Úvod: Bůh je zde s námi. A říká: Pokoj vám. Zve nás do kruhu kolem svého stolu, zve nás k oslavě, neboť Bůh daroval člověku mnoho potřebných věcí, dává vzrůst všemu kolem nás, pod ochranu bere všechny plody života. Navrch přidává nevšední dar: smrt smrti a život života skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Vyznání a zvěstování milosti:

Chceme přijmout Boží radost a oslavit ten vzácný Boží dar. Chceme vyjádřit, že bohatství našeho života je dílem Božím. Bez jeho pomoci a lásky bychom jenom živořili. Předložme Bohu s vděčností své vyznání.

Vyznáváš, že jsi člověk chybující a že nejsi před Boží tváří o nic lepší než druzí lidé? A přiznáváš, že ani ty se nemůžeš vykroutit z vin a bídy tohoto světa? Jestliže tomu tak je, odpověz: Vyznávám.

Věříš, že Ježíš Kristus, Syn Boží, se čelem postavil proti zlu a položil svůj život i pro tebe? Věříš, že svou smrtí naši smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život? Jestliže tomu tak je, odpověz: Věřím.

Chceš odpustit všem, kdo se proti tobě provinili? Jsi-li ochoten odpustit, vyznej: Odpouštím.

Slovo milosti: Boží milost i v našich životech otevírá výhled naděje a my se o tom smíme ujistit ve slovech, která i nám nabízí autor epištoly Židům: 'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.' Žd 10,16n

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Otče,
jsme na cestě k tobě.
Děkujeme ti za tvou lásku, která dává našemu putování směr a smysl.
Nutíš nás cestou procházet propastmi,
i když se na to necítíme dost silní.
Dáváš nám jako oporu lidi, kteří jdou s námi
a posilují nás, když jsme slabí,
povzbuzují nás, když se nám zdá, že jsme v koncích.
Děkujeme ti za všechny, kdo byli na cestě před námi:
za Abraháma a Sáru,
za Miriam a Mojžíše,
za krále Davida a královnu Ester.

Především ti však děkujeme za toho,
který jde s námi naší cestou:
Ježíše Krista.
On osvětluje naši cestu.
Otevírá nám oči.
V Jeruzalémě nás posilnil svou svatou večeří,
abychom šli v jeho šlépějích.

V noci před svou smrtí
vzal Ježíš chléb a vzdal ti díky, Otče,
dával jej svým učedníkům se slovy:
Toto je pokrm na vaši cestu.
Vezměte a jezte.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává.

Poté vzal kalich s vínem,
a znovu ti vzdal díky.
Dával jej učedníkům se slovy:
Toto je kalich mé krve,
nová a věčná smlouva.
Tato krev se prolévá za vás a za všechny lidi,
aby jim byly odpuštěny hříchy.
To čiňte, abych byl přítomen mezi vámi.

Proto ti děkujeme, Otče,
za Ježíšova slova a jeho příklad.
On nás svým životem učí věřit v tebe
a v cestu života.
Svou smrtí nám ukázal naději, která zůstává,
i když je vše ztraceno.
Svým vzkříšením ukazuje tvou lásku,
která obnovuje všechny, kdo se cestou znavili a zestárli.

Otče,
sešli nám svého Ducha,
abychom měli na cestě světlo pro oči, sílu pro tělo,
a společenství pro poutníky,
a abychom se pod znameními chleba a vína nyní setkali
s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.
Amen

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

Píseň: 693 Ježíš hříšné přijímá

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přišli jsme dnes naplněni radostí a vděčností. Ohlížíme se, vzpomínáme a děkujeme za všechno, co jsme směli v této částečce Tvého lidu prožít, za to, že tu smíme přijímat Slovo Tvého evangelia. Slovo života. Chceme Ti také poděkovat, že nás tímto svým Slovem vedeš k odpovědné službě, k otevřenosti pro člověka a Tvé stvoření.

Prosíme Tě za ty, o které máme starost. Prosíme, ukazuj nám, jak jim být pomocí a povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Ty, kteří vsadili na svůj prospěch, svou vlastní spokojenost a jsou tak vláčeni zcela jinými cestami, než jsou ty Tvé. Dávej nám sílu nenechat si vzít naději tváří v tvář silám, které ničí život. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Ty, kteří jsou na okraji, protože nedokáží naplnit představu společnosti o prioritě úspěchu a výkonu. Prosíme za lidi staré, nemocné, opuštěné. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za ty, kdo se snaží žít v odpovědnosti a v otevřenosti vůči druhým lidem. Prosíme za takové lidi v našem okolí. Prosíme za pracovníky odboru sociální péče ať už v Uhříněvsi nebo v Říčanech. Prosíme za pracovníky Diakonie, Charity, Adry, Ramusu a dalších. Prosíme, abys nás učil je povzbuzovat a ujišťovat je, že se k jejich životům přiznáváš. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Tvou církev. Prosíme, aby se v důvěře uměla spolehnout na Tvou budoucnost, kterou jsi pro ni připravil v evangeliu o kříži a vzkříšení Tvého Syna. Chceme Ti odevzdat tento náš sbor a jeho budoucnost. Chceme Ti odevzdat přátele z ekumeny – za farnosti v Uhříněvsi, v Petrovicích, v Říčanech, v Hostivaři, v Kolodejích, za sbor Křesťanského společenství v Hostivaři, za sbor Církve bratrské v Říčanech. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za celé Tvé stvoření. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě, jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 616 Chvalte Pána