Uhříněves 1.4.2018 Lk 24,1-10 Neděle velikonoční VP (Jiří Ort)

Uhříněves 1.4.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás v tomto shromáždění na bohoslužbách při slavném dnu, kdy si připomínáme vzkříšení našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Introit: Kristus byl vzkříšen! - Opravdu byl vzkříšen! (L 24,6.34)

Píseň: 344 Kristus Pán, Král věčné slávy;

Modlitba: Pane, vstupujeme do nového dne a jsme vděční, že to tak může být. Děkujeme, že jsi tento den pro nás oddělil, abychom se v něm soustředili na Tvou dobrou zprávu o naději pro naše životy i život celého stvoření. Právě dnes si to uvědomujeme obzvlášť – vždyť si dnes připomínáme vzkříšení Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista. Děkujeme, že dnes smíme přijmout Tvé ujištění, že lidský život má budoucnost, že neexistuje síla, která by nám tu budoucnost u Tebe mohla odebrat. Děkujeme, že smíme dnes u Tvého stolu přijmout ujištění, že to tomu nemůže zabránit ani naše slabost, ani zoufalství, ani strach. Děkujeme, že smíme přijmout ujištění, že nic z toho nás neurčuje, ale že to, co je určující je Tvoje láska k člověku.

Moc prosíme, abychom toto ujištění byli schopni předávat všem, kdo život hledají a mají pocit, že pro ně tu život prostě není. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S332 To anděl kámen odvalí

Čtení: Lk 24,1-10

Píseň: 664 Pán cestou smrti kráčel

Text: Rt 1,12-17

Píseň pěveckého sboru

Znovu jsem neodolal a vrátil se k textu z knihy Rút. Je pro mě zcela zásadně propojený se svědectvím o vzkříšení. K němu, k jeho smyslu i situaci se vracím, když se snažím vysvětlit, co pro mě znamená vzkříšení. Situace Velkého pátku, situace proher, ztráty všech nadějí – to ztělesňuje Noemi, která přišla o manžela i o syny a je v zemi, která je pro ni cizí, které nerozumí. Proto se Noemi vrací domů, ale ne pro naději, ale prostě proto, že tam to zná.

Ten samý motiv mají i ženy, které šly k Ježíšovu hrobu, aby jeho tělo pomazaly vonnými mastmi. Není to Lukášově vyprávění poprvé, co slyšíme, že někdo hledal Ježíše. Přišli za ním muži, kteří nesli svého ochrnutého přítele, v naději, že ho Ježíš uzdraví. Za Ježíšem poslal svého služebníka setník v naději pomoci pro svého otroka. Šlo za ním 10 malomocných u Kafarnaum s prosbou o smilování a nakonec ho vyhlížel vrchní celník Zacheus. Všechny tyto cesty za Ježíšem spojuje prosba o pomoc. V našem textu je to však jinak – ženy jdou za Ježíšem, aby mu prokázaly úctu, aby se rozloučily, aby ho náležitě uzavřely do svých vzpomínek. To je zřetelná disharmonie. „Nikoli, mé dcery. Můj úděl je pro vás příliš trpký: Dolehla na mne Hospodinova ruka“, slyšíme říkat Noemi. (Rut 1:13 CEP) V této kultuře nikdo nezpochybňuje Boží moc, ale máme před očima rezignaci na to, že bychom mohli porozumět Božím cestám, že bychom mohli najít místo svého života v Božím plánu.

Ženy stojí uvnitř hrobu, jsou bezradné, ale my jako čtenáři a posluchači už máme vědět, že se se svým záměrem mílí. Je to drobnost, vlastně nám to ani nepřijde divné, ale slyšíme vlastně vyznání: „Tělo Pána Ježíše nenašly.“ Pro židovského posluchače by to v tuto chvíli bylo jasné a děj by ani nemusel pokračovat. „Tělo Pána Ježíše“ - u evangelisty se poprvé setkáváme s tímto titulem pro Ježíše. Všechny ostatní výskyty titulu Pán se už objeví až v druhém části Lukášova spisu – ve Skutcích. Označení Ježíše jako Pána je zřetelným vyznáním, že smrt na kříži nebyla ukázkou Božího odmítnutí Ježíše jako takového a všeho, co dělal a mluvil. Vždyť titul Pán se používal pouze pro Hospodina, Boha Izraele. V tuto chvíli by nám už mělo dojít, že je skutečně nesmyslné hledat „tělo“ Pána Ježíše. Najednou se otevírá naděje. A že to nechápeme chybně, to evangelista dokládá právě postavami andělů, tedy těch, kteří zvěstují Boží vůli. Kteří zvěstují Boží záměr pro člověka a celý tento svět.

Znovu se tedy setkáváme s anděly. A je to zcela zásadní, protože právě na tomto místě, u hrobu, jakoby se zdálo být chybným zvěstování, které slyšel Zacharjáš, které slyšela Marie, které slyšeli pastýři. Jakoby tu znovu zářila sláva Páně jako před pastýři. A spolu se ženami jsme my těmi, kteří si to mají spojit. Kteří si mají vzpomenout, co zaznělo, vzpomenout na všechno to, co sám Ježíš říkal.

Evangelista, který je konfrontovaný se skepsí a strachem z pronásledování své doby, který vnímá nejistotu svých sester a bratří, tu jednoznačně vyznává - „Vzpomeňte si! Vzpomínejte!“ Jakoby nám tu zněla v uších výzva z knihy Deuteronomium: „Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: "Co to jsou ta svědectví, nařízení a práva, která vám přikázal Hospodin, náš Bůh?", odvětíš svému synu: "Byli jsme faraónovými otroky v Egyptě a Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou. Před našimi zraky činil Hospodin znamení a zázraky veliké a zlé proti Egyptu, proti faraónovi i proti celému jeho domu. Ale nás odtamtud vyvedl, aby nás uvedl sem a dal nám zemi, kterou přísežně přislíbil našim otcům.“ (Deu 6:20-23 CEP) Tady se nemluví o tom, že tu bude někdo, kdo bude vyprávět, jak je to správně. Ale že si budeme připomínat, že Pán Bůh to s člověkem nevzdal. Že kříž není znamením pro rezignaci, ale pro naději, že nás Pán Bůh neopustí ani na našich křížích.

To se má učit Noemi rozpoznat za tím, že s ní Rút zůstala, že ji neopustila. To se máme učit my, vzpomínat a neustále konfrontovat svůj život s nadějí vzkříšení. Tedy ne s tím, jestli žijeme dostatečně dobře, ale s tím, že smíme žít v naději, že v Pánu Ježíši – tedy v cestě, kterou před námi otevřel - má náš život budoucnost.

Ano, jsme vystaveni tlakům, jak si kdo takovou cestu představuje. Jsme vystaveni tlakům různých definic zbožnosti, víry či nevíry, poslušnosti či neposlušnosti. A právě tyto tlaky evangelista Lukáš relativizuje – dalo by se říci, že se jim vysmívá. A to hned od počátku příběhu, který vypráví. Stejně jako v celém příběhu i tady zcela otáčí pravidla, podle kterých by se měl příběh odehrávat. Nejsou to učedníci, které tu máme před sebou. Nejsou to muži. Jsou to ženy, ty, které ve společnosti nemají rozhodovací právo. A to ani ve chvílích, kdy dotují chod společnosti. Znovu a znovu se toto u Lukáše ozývá. Boží záměr neprobíhá podle pravidel té které kultury, ale jde za člověkem. A každý člověk má cenu, protože má cenu pro Hospodina, nikoliv proto, jestli mu jí přizná okolí.

Není třeba pokračovat ve čtení, není třeba se dívat na učedníky, kteří zvěstování žen považují za blábolení, není třeba se dívat na Petra, který je zmaten. Stačí se učit žít s tím, že Pán Bůh nachází cestu za člověkem a nic mu v tom nezabrání. Smíme se radovat z toho, že se před Noemi otevřela naděje, jakkoliv ji hned nerozpoznala. Smíme se radovat z toho, že jsme směli slyšet zvěst o vzkříšení. Amen.

Píseň: 660 Buď Bohu všechna chvála

Večeře Páně:

Vyznání vin: Pane Bože, děkujeme za svědectví o vzkříšení. Děkujeme za slova naděje pro nás, pro naše blízké i pro tento svět. Vyznáme, jak málo tuto zvěst dokážeme žít, jak moc se jí musíme učit. Děkujeme za nabídku smíření, kterou každému z nás dáváš. A chceme vyznat, jak málo v nás je smíření – s Tebou, s lidmi kolem nás, se sebou samotnými. Jak jsme určováni vším možným a pro nedostatek víry pak nedokážeme přijímat Tvůj život, natožpak ho nabízet druhým.

Vyznáváme zároveň, že nejsme lepší, než lidé kolem nás. Před Tebou, Bože, vyznáváme svůj hřích. Chceme-li takto vyznat, odpovězme: Vyznáváme.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost tvého Syna, Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Je-li tomu tak, vyznejme: Věříme.

Chceme nyní odložit všechen hněv a výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Pane, toto vše Ti nyní odevzdáváme a děkujem, že smíme věřit v Tvé odpuštění a v Tvou posilu v životě, který nám každému nabízíš.

Slovo milosti: Přijměte do svých srdcí slovo milosti: Bůh dokazuje svou lásku k nám: Když jsme ještě byli hříšní, Kristus zemřel za nás. Když jsme nyní ospravedlněni prolitím jeho krve, spaseni budeme skrze něho. Křtem jsme spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Otče,
jsme na cestě k tobě.
Děkujeme ti za tvou lásku, která dává našemu putování směr a smysl.
Nutíš nás cestou procházet propastmi,
i když se na to necítíme dost silní.
Dáváš nám jako oporu lidi, kteří jdou s námi
a posilují nás, když jsme slabí,
povzbuzují nás, když se nám zdá, že jsme v koncích.
Děkujeme ti za všechny, kdo byli na cestě před námi:
za Abraháma a Sáru,
za Miriam a Mojžíše,
za krále Davida a královnu Ester.

Především ti však děkujeme za toho,
který jde s námi naší cestou:
Ježíše Krista.
On osvětluje naši cestu.
Otevírá nám oči.
V Jeruzalémě nás posilnil svou svatou večeří,
abychom šli v jeho šlépějích.

V noci před svou smrtí
vzal Ježíš chléb a vzdal ti díky, Otče,
dával jej svým učedníkům se slovy:
Toto je pokrm na vaši cestu.
Vezměte a jezte.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává.

Poté vzal kalich s vínem,
a znovu ti vzdal díky.
Dával jej učedníkům se slovy:
Toto je kalich mé krve,
nová a věčná smlouva.
Tato krev se prolévá za vás a za všechny lidi,
aby jim byly odpuštěny hříchy.
To čiňte, abych byl přítomen mezi vámi.

Proto ti děkujeme, Otče,
za Ježíšova slova a jeho příklad.
On nás svým životem učí věřit v tebe
a v cestu života.
Svou smrtí nám ukázal naději, která zůstává,
i když je vše ztraceno.
Svým vzkříšením ukazuje tvou lásku,
která obnovuje všechny, kdo se cestou znavili a zestárli.

Otče,
sešli nám svého Ducha,
abychom měli na cestě světlo pro oči, sílu pro tělo,
a společenství pro poutníky,
a abychom se pod znameními chleba a vína nyní setkali
s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.
Amen

Apoštolské vyznání: Pane Ježíši, chceme přijmout Tvé pozvání ke společnému stolu. Ke stolu, kde Ty jsi hostitelem. A chceme tak učinit společným vyznáním naší víry. Nejen v jednotě našich rodin, v jednotě tohoto sboru, v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech konfesí, generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397 Radujme se vždy společně

308 Jezu Kriste, štědrý kněže

Pozvání: Bože, Duchu svatý, v srdcích nám potvrzuješ svědectví proroků i apoštolů, že jsou pravdivá. Vléváš nám odvahu uvěřit Kristově lásce, že on s námi je a zůstává po všechny dny, nezavrhuje nás, ale zve k sobě, přijímá nás spolu s našimi bližními a tvoří z nás společenství svých učedníků, abychom se od něho naučili spolu žít v bratrské lásce. Prosíme, požehnej tento velikonoční hod, abychom tu okusili, že sám Kristus je naším hostitelem, radovali se z toho a přijali od něho novou sílu na cestu za ním. Amen.

A tak již usmířeni s Kristem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, již si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtví pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Neboj se. Já jsme první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.

Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k Živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Jděte v pokoji.

Píseň pěveckého sboru

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes jsme společně stáli u Tvého stolu, společně jsme přijímali naději do svých životů. Chceme Tě moc poprosit, abychom v síle této naděje dokázali žít. Abychom se v síle této naděje dokázali těšit z Tvých darů a zároveň Ti dokázali odevzdávat svoji starost.

A tak Tě dnes chceme prosit za naše nemocné. Prosíme za Vlastu Petráskovou, za Helenu Zejfartovou, za Otu Šťastného, za sestru Sulkovou, za její dceru. Moc prosíme, nenech nás na ně zapomínat, dávej nám sílu a fantazii, abychom je dokázali potěšit a povzbudit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za vztahy. Prosíme, uč nás dobré vztahy nebrat jako samozřejmost, ale jako Tvůj dar, o který se máme starat. Prosíme za vztahy partnerské a mezigenerační, prosíme za vztahy ve sboru a v práci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme v síle Tvé naděje za církev, za Tvůj lid. Prosíme, zbavuj nás strachu sami o sebe a dej nám odvahu, abychom dokázali být svědectvím světu sevřenému obavami. Abychom dokázali svědčit svému bezprostřednímu okolí svými postoji určovanými evangeliem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří jsou v dluhové pasti, prosíme za ty, kdo nedosáhnou na bydlení. Prosíme, abychom dokázali tlačit odpovědné lidi ke konkrétním krokům zákonné pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kterým domov ničí válka a hlad. Prosíme za lidi v uprchlickém táboře v Zátarí, prosíme za ty, kteří ze svého domova uprchli i za ty, kdo v něm zůstávají. A prosíme za sebe, abys nás zbavoval strachu z těch, kterým nerozumíme. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za celé Tvé stvoření. Prosíme, uč nás se k němu chovat jako k Tvému daru. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě, jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy. 1K 5,7n

Požehnání: Zpívejte Hospodinu novou píseň, vždyť před očima všech národů zjevil svou spravedlnost a nezapřel své milosrdenství.

Ať vás jeho milost, láska a pravda provázejí, kamkoli zamíří vaše kroky; Boží pokoj ať prozáří vaše dny a vede vaše cesty. Amen

Píseň: 346 Buď Tobě sláva