Uhříněves 22.4.2018 Sk 9,32-42 (Jiří Ort)

Uhříněves 22.4.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám v tomto společenství v neděli nazvanou Jubilate Deo, Jásejte Hospodinu.

Introit: Hlahol Bohu, celá země! Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. (Ž 66:1-2 CEP)

Píseň: 166 Pán Bůh je přítomen

Modlitba: Pane, dnes je den radosti. Děkujeme, že o tom smíme vědět, že se spolu s Tvým lidem smíme těšit z ujištění, že nejsme sami, že jsi s námi i s každým, koho ničí jeho opuštěnost tváří v tvář tlaku, který si my lidé na sebe vytváříme. Který vytváří naše slabost, náš strach, naše zloba.

Děkujeme, že smíme být součástí strhujícího svědectví o Tvé lásce k člověku. O všem tom, o čem nám svědčí příběh starozákonního lidu, o tom, co jsi podtrhl a naplnil ve svědectví života, smrti a vzkříšení Ježíše z Nazareta.

Moc Tě prosíme, abychom v důvěře v Tvoji lásku, která je nám oporou, dokázali být platnou součástí zvěsti evangelia. Evangelia o Tvém záměru s člověkem a pro člověka. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 133 Jsem zde na zemi poutníkem

Čtení: 1Kr 17,18-24; Lk 7,11-16

Píseň: 447 Tobě, Bože, děkujeme

Text: Sk 9,36-41

Haleluja. Seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno. Haleluja. (Ž 111:9 CEP)

Slyšeli jsme dva v podstatě totožné příběhy. Ve dvou různých částech spisu evangelisty Lukáše. Zároveň ten příběh o vzkříšení syna vdovy z Naim zřetelně odkazuje ke starozákonnímu příběhu proroka Eliáše. Je to věčné téma záchrany těch, kteří ztratili naději. Rádi takové příběhy čteme, rádi jim nasloucháme, protože prolamují osudovost, se kterou vnímáme svět kolem sebe. Vidíme to na všech frontách – rozdělení světa na bohatou a chudou část, rozdělení společnosti na bohaté a chudé, rozdělení lidí podle toho, jaké měli dětství, co jim bylo vloženo, zakódováno jako fungující model. Jestli jim rodiče pomáhali budovat sebehodnocení nebo naopak jejich sebedůvěru podkopávali. Jestli třeba vyrůstali v představě trestajícího Boha dohlížitele. Jestli budou mít důvěru v trvalost vztahu, jestli jim bylo umožněno vzdělání, jestli se pohybovali a pohybují v prostředí, které jim poskytuje bezpečné zázemí. Jestli je postihla nemoc – ať už fyzická nebo psychická. Je toho hrozně moc, co určuje naše životy.

A skutečně máme pocit, jakoby to bylo předem dané. V něčem mě okouzluje slovní hodnocení ve škole, protože jak chcete ohodnotit dítě, pro které je 3 skvělým výsledkem, jak ho můžete prostým oznámkováním výsledku povzbudit a podpořit? Nebo jak dostat člověka z dluhové pasti, z pasti exekucí? Prostě život není spravedlivý a narážíme na to neustále.

A do toho vstupuje evangelista Lukáš se svou představou chudých a bezmocných. Těch, kteří nemají zázemí, kteří se nemají na koho obrátit, nemají nikoho, kdo by se jich zastal, kteří jsou sami. Moc se mi líbí tato Lukášova představa, protože nás nevylučuje jako posluchače. I my jsme těmi, kdo potřebují zázemí, i my jsme lidmi, kteří potřebují vztahy, které samota ničí. I my jsme těmi, kdo takové situace vydělenosti znají. I my jsme těmi, kdo potřebují zázrak.

A evangelista Lukáš nám o takovém zázraku vypráví. Ukazuje Ježíše z Nazareta, který vstupuje tam, kde není o koho se opřít, kde se stává život zcela nezajištěným a bez naděje do budoucnosti. A sám se stává takovým zázemím a nadějí. Nabízí život. To přímo hmatatelně cítíme v jeho jednání s naimskou vdovou. „Když se blížili k městské bráně, hle, vynášeli mrtvého; byl to jediný syn své matky a ta byla vdova. Velký zástup z města ji doprovázel. Když ji Pán uviděl, bylo mu jí líto a řekl jí: "Neplač!" Přistoupil k márám a dotkl se jich; ti kteří je nesli, se zastavili. Řekl: "Chlapče, pravím ti, vstaň!" Mrtvý se posadil a začal mluvit; Ježíš ho vrátil jeho matce.“ (Luk 7:12-15 CEP) Ježíš vrátil té ženě budoucnost.

Tím, že evangelista jasně odkazuje ke starozákonnímu příběhu, nás chce ujistit, že Ježíš přináší skutečně Boží jednání do lidského života. Že to není osamocený čin, jednání, kterého prostě Ježíš z Nazareta byl schopen, tak je tedy používal. Že to není něco, co si můžeme připomínat, protože je hezké slýchat příběhy s dobrým koncem. Ale co jinak patří do doby, ve které nežijeme, a které po pravdě příliš nerozumíme.

Tento týden jsme se v tomto kostele loučili s paní Ivou Hájkovou. Nebyla členkou našeho sboru, ale patřila sem. Vyrostla tu, byla rozená Hausenblasová, takže vyrůstala skutečně v centru dění tohoto sborového společenství. Sestra Hausenblasová byla rozená Košková, byla z rodiny, která byla u počátků tohoto sborového společenství a dodnes je jeho součástí. Ale to podstatné je, že jsme tu společně vzpomínali na člověka, který neměl lehký život. Měla v životě dost trápení. A já si říkal, co vlastně říci, co nám říká biblické svědectví, aby to bylo povzbuzením, posilou? Až nad příběhem z knihy Skutků jsem si uvědomil, jak vhodný by to byl text na rozloučení s paní Ivou.

Protože evangelista byl vlastně v obdobné situaci jako my. Znal mnoho příběhů ze sboru, do kterého patřil, znal mnoho příběhů ze života mimo toto sborové společenství. Příběhů, které byly bolestné, které jakoby byly předem určené bolestí a utrpením. A musel se sám pro sebe i pro druhé vyrovnávat s otázkou - „Skutečně byl Ježíš vzkříšen?“. Ano, za svého života přinesl naději do lidských životů, ale jak je to dnes? Je iluzí si myslet, že tuto otázku známe až my. Je iluzí číst texty z knihy Skutků jako historickou knihu. Protože tím bychom zůstali s touto otázkou sami. Ale evangelista píše knihu vyznání.

V Joppe žila učednice Tabita. Čteme o ní, že byla zázemím pro ty, kteří jinak zázemí neměli. „Konala mnoho dobrých skutků a štědře rozdávala almužny.” (Sk 9:36 CEP) Tabita zemřela a tím skončila i podpora, o kterou se v životě opírali mnozí. Evangelista to vyjadřuje zoufalým konstatováním těch nejubožejších – vdov. Těch, kteří byli zcela bez zabezpečení. V pohanském světě ještě výrazněji než ve světě židovském. Ale v tuto chvíli je Ježíš po smrti. Samozřejmě, církev se schází kolem ujištění, že Ježíš byl vzkříšen. Ale Tabita je mrtvá a vdovy si zoufají. „Když přišli do Joppe (Petr a ostatní), zavedli jej do horního pokoje, kde ho s pláčem obklopily všechny vdovy a ukazovaly mu košile a pláště, které jim Tabita šila, dokud byla naživu.“ (Sk 9:39 CEP)

Kdyby byl Ježíšův příběh v Naim ojedinělým jednáním člověka nadaného výjimečnými schopnostmi, pro tyto ženy by zůstala pouze vzpomínka na vzácnou ženu Tabitu. Ale o tom evangelista nemluví. Otevírá nám před očima skutečnost, která je zásadní pro členy jeho sboru, pro nás všechny, kteří žijeme v „době po vzkříšení“. Pro život ovlivněný nešťastným nastavením, nešťastnou startovní čárou, nešťastnými okolnostmi. Pro těžký život, který měla v mnoha ohledech paní Iva Hájková.

Smrtí Tabity nic nekončí. Smrtí Ježíše nic nekončí. Protože Ježíš byl vzkříšen. Protože Ježíšova nabídka života pro vdovu z Naim nebyla otázkou výjimečných schopností jednoho výjimečného člověka. Byla to součást Božího plánu s člověkem. Božího záměru pro člověka. Ten neskončil smrtí toho, který tento Boží plán přinesl a uskutečnil. Bůh Ježíše vzkřísil. Boží záměr neskončil, ale pokračuje. Pán Bůh nám nabízí život navzdory trápení, těžkostem, určenostem našich životů. Tabita, lépe, to, co přinášela, byla vzkříšena. Ona však není centrem Lukášova příběhu. Centrem jsou Petrova slova: „Pak všechny zavolal, i vdovy, a vrátil jim ji živou.“ (Sk 9:41 CEP) Vrátil jim zázemí. Ujistil je o tom, že zázemí pro život nešťastných není omezené na jeden život ani na skupinu lidí ani na omezenou dobu. Zázemí pro život nešťastných je trvalým Božím záměrem. S tím můžeme počítat. Tomu můžeme věřit. Tak, jako s tím počítala i paní Iva, která zázemí svých blízkých a přátel vděčně přijímala a žila s velkou chutí. Tak tedy žijme s chutí i my. A přejme takový život i druhým. Protože Boží vůlí život člověku nabízet. Amen.

Píseň: 684 Učiň mě, Pane, nástrojem

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, naplněni nadějí ze svědectví o Tvé vše překonávající lásce Ti odevzdáváme své modlitby.

Prosíme za ty, o které máme starost. Odevzdáváme Ti své nemocné, všechny, kteří mají těžkosti a často podklesávají pod jejich tíhou. Prosíme za Miriam Boháčovou, která je v rekonvalescenci po operaci. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodinu, blízké a přátele paní Ivy Hájkové. Děkujeme za její život a prosíme za všechny, pro které je její smrt bolestnou ranou. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo ztratili blízkého člověka a v jejich životě je nezaplnitelné prázdné místo. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za děti – prosíme, abychom jim my všichni dokázali předávat ujištění, že mají pro nás hodnotu bez ohledu na úspěchy či neúspěchy. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za organizace, které pomáhají u nás i ve světě všem, kteří nemají zázemí, kterých se nikdo nezastane. Prosíme za pracovníky sociálních odborů městských částí na území našeho sboru. Prosíme za jejich práci. Prosíme, abychom dokázali být povzbuzením a pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, zbavuj nás strachu. Posiluj nás, abychom se, zbaveni tohoto břemena, dokázali v odvaze rozhodovat a otevírali možnosti pro ty, kteří už před sebou žádné možnosti nevidí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny znevýhodněné. Za ty, pro které je problém unést finanční náklady na bydlení. Prosíme, abychom nerezignovali na pokus o společnost, která by byla otevřená a citlivá pro všechny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti nyní v tichosti své osobní díky a prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A tak bratři, svou sílu hledejte u Pána, v Jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy „opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti v pohotové službě evangeliu pokoje“ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také „přilbu spasení“ a „meč Ducha, jímž je slovo Boží“. Ef 6,10-16

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 421 Ach, zůstaň svou milostí