Uhříněves 10.6.2018 Lk 23,33-47 detske (Jiří Ort)

Uhříněves 10.6.2018

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás ve společenství, ve kterém se budeme smět Těšit z biblického svědectví o naději, kterou nám nabízí Hospodin v Ježíši z Nazareta, který je Kristus.

Introit: Hospodin mě podepíral, učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil. Ž 18,19b-20

Píseň: 161 Tebe, Bože, chválíme

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, děkujeme, že tu smíme dnes společně být. Že společně smíme přijímat ujištění, že je možný život, ve kterém si lidé navzájem naslouchají, kde jsou ochotni si odpustit, kde jsou schopní se přijímat napříč všemi rozdílnostmi i navzdory všem chybám. Život, ve kterém si lidé dokáží odpouštět.

Děkujeme, že smíme přijímat ujištění, že tento život jsi nabídl a stále nabízíš v Ježíši z Nazareta. Že v jeho smrti a vzkříšení smíme přijmout ujištění, že nezávisí na našich schopnostech, ale že Ty sám nám pomáháš uskutečňovat v tomto světě Tvé království.

Za to Ti děkujeme a prosíme, abys byl se všemi lidmi, kteří po takovém životě touží. Amen.

Čtení: Lk 23,33-47

Píseň: S 201 Nám pomoz, Pane milý

Text: Zj 3,20; J 12,46

Haleluja. Miluji Tě vroucně, Hospodine, moje sílo. Haleluja. Ž 18,2

Děti, text, který jsme dnes četli z Bible, je nesmírně obtížný. Nevíme si s ním rady ani my dospělí. Vyprávění o soudu nad Ježíšem z Nazareta a jeho popravě. Proč jen si lidé tento příběh vyprávějí? Kdykoliv ho slyším, přijde mi to moc líto. Proč jen mu nikdo nepomohl, proč to všechno muselo skončit tak smutně? A přece mnoho lidí v tomto příběhu vidělo naději a vyprávěli ho dalším lidem, aby je povzbudili, aby nebyli smutní. To je skutečně hodně zvláštní a my si dnes povíme o lidech, pro které toto vyprávění o Ježíši z Nazareta přineslo naději.

Vyprávění je z knížečky Poklady pod sněhem, která popisuje příběh tří dětí – Daniho, Annetty a Luciena - mezi které vstoupila jedna velice nešťastná událost. Hned vám ji přečtu:

„Dani pojednou zaslechl, jak ho Lucien volá. Vzhlédl a na okamžik se ho zmocnila hrůza. Lucien stál u zídky a držel Daniho koťátko Klaus za zátylek právě nad temnou strží a nad valící se spoustou tajícího sněhu.

‚Jestli sem ihned nepřijdeš a neslíbíš, že to tatínkovi nepovíš, hodém tvé kotě do potoka,‘ volal Lucien.

Musíme však hned zpočátku říci, že Luciena ani na okamžik nenapadlo hodit Klaus do strže. Klaus ale nebyla zvyklá, aby ji někdo držel za zátylek a po chvilce se snažila osvobodit. Natáhla přední pacičku a důkladně Luciena škrábla. Lucien, který pozoroval Daniho, jak klopýtá přes pole, byl tím tak překvapen, že ji pustil. Právě, když Dani, bledý a zděšený, přišel k zídce, Klaus jako kámen spadla do strže.

Dani ani okamžik neváhal. Vykřikl jako divoké zvířátko, které chytili do pasti a dříve než Lucie, zcela ohromen tím, co udělal, mohl ho zadržet a stáhnout zpět, přeskočil zídku.“

Přežilo koťátko i Dani. Ale Dani si pádem do strže ošklivě poranil nohu a nemohl už nikdy chodit a běhat jako ostatní děti. Měl berličky, které potřeboval, aby se mohl lépe pohybovat.

To vše zasáhlo Daniho. To je jasné, ten nemohl pořádně chodit. citát A hádejte, koho ještě to zasáhlo – Luciena. Udělal chybu, strašnou chybu, ale od té doby to nebyl pro ostatní děti Lucien, ale ten zlý kluk, který zmrzačil malého Daniho. Je z toho cesta ven?

Píseň: S339 Hvězda

Dani nemohl chodit. Lucienovi bylo smutno. Ale - smutno bylo i Annettě. Annetta měla ráda Daniho a bylo jí ho líto. Tak jí bylo smutno, že Dani je poraněný. Ale Dani smutný nebyl. Byl šťastné dítě, které měli všichni rádi. Proč tedy jen byla Aneta smutná?

„Daniho lůžko již bylo odneseno a Annetta seděla sama na verandě a přišívala záplatu na loket otcovy kazajky. Lucien namáhavě polkl a šel po schodech nahoru, drže Noemovu archu, kterou pro Daniho vyřezal.

‚To je pro Daniho,‘ zašeptal chraptivě. Další slova mu uvázla v hrdle. Zastavil se a hleděl na zem.

Annetta vzala od něho Noemovu archu a její tvář zbledla zlostí.

‚Jak se opovažuješ sem přijít?‘ vybuchla konečně. ‚Jak se odvažuješ nabízet Danimu dárky! Jdi pryč a již sem nikdy nechoď!‘

S těmi slovy mrštila Noemovou archou i zvířátky vší silou dolů na hromadu dříví.“

Annetta nenáviděla. Nenáviděla Luciena. A nepřála si, aby Lucienovi Dani odpustil, aby mu snad byl i vděčný za dárek. A její nenávist ji vedla k tomu, že sama ubližovala.

Je z toho cesta ven? Co s tím? Lucien ublížil Danimu. Annetta ublížila Lucienovi. A nežilo se jim s tím dobře ani jednomu. A nějak to nešlo napravit. I my to známe – známe pocit, že to, co jsme pokazili, už nejde změnit, že už to nejde napravit. Znají to lidé kolem nás, děti i dospělí. Ať už jsme něco udělali ze zloby, jako Annetta, nebo se nám to vymklo z rukou, jako Lucienovi. Ale neštěstí je tady, dva lidé spolu nemluví, jeden ublížil, druhý nenávidí. Nebo se nenávidí celé skupiny lidí. Jakoby na všechny a na všechno padla tma. A ve tmě se těžko hledá cesta. Najdeme ji?

Píseň: S316 Svítá novej den

„‘Aneto,‘ zeptala se jí pojednou babička, aniž vzhlédla od pletení, ‚měla jsi šťastné vánoce?‘

‚Ano, babičko; děkuji ti za zeptání,´ odvětila poněkud zasmušile. Potom se pojednou zeptala: ‚Co to znamená, babičko, že Pán Ježíš ťuká na dveře našeho srdce?‘

‚Je to totéž,‘ řekla babička, ‚jako když člověk zaklepal na dveře temného domu a řekl: ‚Jestliže mne pustíte dovnitř, zmizí z vašeho domu všechna temnota a já ho udělám krásným a jasným.‘

‚Ale babičko,‘ řekla Annetta a přitáhla si k ní stoličku a opřela se o stařenčina kolena. ‚Když někoho nenávidíš, tak nemůžeš žádat Ježíše, aby vešel, že? Já nemohu přestat nenávidět Luciena.‘

‚Když někoho nenávidíš,‘ řekla babička, ‚pak je vidět, že právě velmi potřebuješ, aby vešel. Vždyť čím temnější je místnost, tím více světla je zapotřebí. Když přijdeš ráno do této místnosti a vidíš, že okenice jsou zavřené a je tu tma, tak si přece neřekneš, že musíš nejprve vyhnat tmu i stíny a teprve potom otevřeš okenice a vpustíš dovnitř slunce, že? Vždyť by ses zbytečně zdržovala zbavováním se tmy.‘“

Ještě dlouhá cesta k odpuštění čekala na Annettu a Luciena. Ale už jim na ní svítilo světlo.

Pro nás všechny je nesmírně důležitý příběh soudu a ukřižování Ježíše z Nazareta. Stalo se v něm mnoho zlých věcí. Věcí, které už nešly vzít zpět. Jakoby všechno přikryla tma. A právě proto si tento příběh lidé vyprávějí a přijímají jej jako naději – vždyť Ježíš zažil to, co velice často zažíváme my. Zažil tu tmu. Ale on do ní dokázal vpustit světlo odpuštění. A my smíme vědět, že vstupuje do našeho života právě svým odpuštěním jako světlo, které zahání všechnu tmu našich chyb a zloby a strachu, které se tak děsíme.

Amen.

S216 Nevím, Pane, co Ti dát

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme k Tobě s prosbou o odpuštění, s prosbou o přijetí. Víme, že bez Tvého přijetí nemáme sílu přijímat jeden druhého.

A Tak v síle Tvého přijetí prosíme za ty, kdo se cítí opuštění. Za ty, kterým sílu a odvahu do života bere nemoc, stáří, ztráta blízkého člověka. Prosíme, ukazuj nám, jak povzbuzovat tam, kde stojíme bezradní tváří v tvář lidské bolesti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme za partnerské vztahy. Prosíme za ty, které už jsou pouze naplněny bolestí. Prosíme za všechny, kdo jsou v těchto vztazích těmi slabšími. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za děti. Prosíme, abychom jim v našem sborovém společenství dokázali nabízet otevřenost, přijetí a odpuštění. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvůj lid. Prosíme za nás. Uč nás rozpoznávat ty, kteří potřebují naši pomoc, uč nás rozpoznávat, kam nás posíláš, uč nás rozpoznávat své evangelium. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za naši společnost. Prosíme, zbavuj ji strachu z jinakosti. Děkujeme Ti za všechny ty, kteří tento strach dokáží překonávat. Prosíme, uč nás být povzbuzením pro ty, kdo naplňují hodnoty lidství, života, který nabídla a nabízí Tvůj Syn a náš Spasitel Ježíš Kristus. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za ty, kdo nedosáhnou na bydlení. Prosíme, dávej nám citlivost pro tento zásadní problém. Zároveň prosíme za všechny, kdo hledají domov. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Fp 1,9-11

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 487