Říčany 10.6.2018 Lk 7,11-17 VP (Jiří Ort)

Říčany 10.6.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás ve společenství, ve kterém se budeme smět Těšit nejen z biblického svědectví, ale především z pozvání k hodu, kde bude naším hostitelem náš Pán a Spasitel.

Introit: Hospodin mě podepíral, učinil mě volným; ubránil mě, protože si mě oblíbil. Ž 18,19b-20

Píseň: 161 Tebe, Bože, chválíme

Modlitba: Pane Bože, vyznáváme, jak moc toužíme po oporách v našich životech. Vyznáváme, jak obtížně se nám brání všem tlakům hodnot, jak jsou nastaveny nejen v naší společnosti. Vyznáváme, že nejsme dobrými svědky o naději života, který nabízíš Ty. Pro naše blízké, pro lidi kolem nás.

Děkujeme, že nás znovu a znovu zveš. Nejen do tohoto shromáždění, ale že nás zveš k životu v tomto konkrétním sborovém společenství, kde se smíme učit žít podle pravidel Tvého království. Děkujeme, že nám dnes nabízíš posilu u svého stolu.

Čtení: Ga 1,1-5.11-20

Píseň: 691

Text: Lk 7,11-17

Haleluja. Miluji Tě vroucně, Hospodine, moje sílo. Haleluja. Ž 18,2

To, co před námi evangelista rozehrává v dnešním příběhu, je povzbuzení pro ty, kdo nevědí jak dál. Což neznamená pouze tuto mezní situaci, o které vypráví evangelista Lukáš. Znamená to, že člověku mizí to, na co se spolehl. Je to vlastně příběh pro dnešní dobu, ve které zmizely opěrné body. Když to shrneme, jistota, která je obecně uznávaná jako ta, která opravdu pomůže, jistota, která zůstala uprostřed všech nejistot, jsou peníze. Kdo je nemá a kdo navíc jakýmkoliv způsobem vypadne z nastavených pravidel spotřeby, ten je vyřazen ze života. Zřetelně vidíme, jak jsou ti, kteří chtějí vystoupit z tohoto modelu, odmítáni a kaceřováni. My sami se bráníme tomuto pohledu, nelíbí se nám, ale naše rozhodnutí se jen obtížně vymykají z tohoto schematu. Ať už sami osobně nebo jako církev. Není však úplně jednoduché ono ujištění o naději, které nám evangelista nabízí, rozklíčovat. Máme před sebou příběh, který není nový, který dobře znali i židé z vyprávění o proroku Eliášovi. Který znali i ti, kdo si přečetli spis o Apoloniovi z Tyrany. Ale tady máme před sebou Ježíše z Nazareta tváří v tvář lidské ztrátě životní kotvy, životní jistoty. Vdova, která ztratila jediného syna a zůstala bez zajištění.

Z města vychází pohřební průvod a setkává se s Ježíšem. Nebo lépe – Ježíš se setkává s ním. A zastavuje ho. Dotýká se nosítek, na kterých přenášeli mrtvého. Je to drobná zmínka, ale zásadní. O 3 kapitoly dále otevírá v Lukášově evangeliu Ježíš stejný problém v podobenství o milosrdném Samařanu. Tam se kněz i levita zdaleka vyhnou raněnému, protože nechtějí riskovat znečištění dotykem mrtvého. Ježíš tady překračuje tyto zaběhané představy, aby nabídl naději tam, kde už naděje není. Aby určil identitu člověka, který je přesvědčený, že už vlastně žádnou identitu nemá.

Je možná zvláštní k tomuto příběhu použít text z dopisu apoštola Pavla do Galácie. Tento dopis je vlastně odrazem sporu a těžko se nám interpretují pozice jednotlivých stran, když celý problém máme popsán pouze ze strany jedné. Takže apoštolovy výroky o tom, že protistrana jedná pouze za účelem, aby se zalíbila lidem, můžeme brát se silnou rezervou.

Co bychom s rezervou brát neměli, je otázka, která za tímto sporem stojí – co je pomocí člověku, který ztratil životní kotvu, který nezapadá do pravidel, které mluví o naději s podmínkou. Ale především – Pavel tuto naději řeší v prostoru sboru, v prostoru církve. Jak být nadějí pro druhé. Pro ty, kteří vypadli ze zaběhaných pravidel, kteří propadli sítem norem.

A apoštol je v tom ostrý. Je zajímavé, že skutečně nepoužívá Ježíšovy příběhy pro podporu své argumentace. Jemu stačí jediné. Vyznání, že Ježíš byl ukřižován a byl vzkříšen. Pán Bůh se přiznal k Ježíši z Nazareta, který byl ukřižován. To je pro apoštola ústřední. Bůh se přiznal k Ježíši z Nazareta, který byl ukřižován. Ukřižovaný Kristus je ten, který je červenou nití Pavlova myšlení. Jeho káže, jemu se připodobňuje. Ten se mu zjevil.

V odvaze této zkušenosti se odvažuje říci, že se nic neučil od apoštolů, ani od Petra ani od Jakuba. Protože jemu se zjevil ukřižovaný Pán. Tedy ne ucelené učení, ne žádná jasná pravidla, ale ukřižovaný a vzkříšený Pán. To je jádro Pavlovy zvěsti spolu s přesvědčením, že tohoto Pána má zvěstovat všem národům. S touto zvěstí tedy buduje sborová společenství a nabízí ji jako posilu právě pro život, který je ohrožený a nemá naději z pohledu určujících pravidel.

Ježíš zastavuje pohřební průvod a dává vdově budoucnost. A „všech se zmocnila bázeň, oslavovali Boha a říkali: "Veliký prorok povstal mezi námi" a "Bůh navštívil svůj lid".“ Není náhodou, že nám jsou tato slova povědomá. I pastýřů v Betlémě se zmocnila bázeň. I oni rozpoznali, že tady jedná Bůh, že to Bůh navštívil svůj lid, že Bůh jedná, že nenechává člověka na pospas zákonitostem tohoto světa, že nenechává ubohé, aby sami čelili tomuto světu.

Apoštol Pavel se svým životem, svou zvěstí přidává k tomuto jásotu. „Bůh navštívil svůj lid.“ Přidává se k tomu, že toto navštívení se událo v Kristu. Ovšem masívně připomíná, že tento Kristus je Kristem proto, že byl ukřižován a vzkříšen. Všechno ostatní jde stranou. Je hluboce přesvědčený, že pomoc ubohým tohoto světa, pomoc nám všem, kdo hledají a tápají a velice často si neví rady tváří v tvář pravidlům světa, která nedokážeme překonat, tato pomoc je pouze a jenom v tom Ukřižovaném a Vzkříšeném.

Apoštol Pavel není naivní, ví, že sborová společenství musí mít určitý řád. Ví dobře, že existuje celá církev a stojí za to bojovat o její jednotu. Ale zároveň nikdy neztratil ze zřetele to, k čemu byl pověřen – zvěstování evangelia potřebným. A odstraňování všeho, co by bylo překážkou pro přijetí Krista jako toho, který nabízí záchranu.

Není to zvěst jednoduchá. Není to zvěst o tom, že všechno půjde jako na drátkách. Je to zvěst o následování Krista, toho Ukřižovaného. Ale v následování Ukřižovaného, jakkoliv může a často je tato cesta také cestou kříže, nejsme sami. A tak i my smíme a máme mít odvahu odmítání toho, co zastiňuje Krista. Co zastiňuje možnost spolehnout se pouze a jenom na něj. V prosbě o tuto odvahu zvěstování Krista jako naděje pro všechny, smíme nyní přistoupit ke stolu Páně s nadějí Boží přítomnosti a posily.

Amen.

Píseň: 189B Hrad přepevný jest Pán Bůh náš

Večeře Páně:

Vyznání vin: Stojíme tu před naším Pánem, jako ti, které pozval, stojíme tu sami za sebe i ve společenství s druhými a uvědomujeme si, jak toužíme po vzájemném pochopení, a zároveň, kolik překážek této touze my sami klademe do cesty. Slyšíme pozvání ke stolu našeho Pána a Spasitele a s vděčností chceme odevzdat všechno, co nás tíží a trápí.

Pane Ježíši Kriste, tváří v tvář tobě, který jsi přišel do tohoto světa v pokoře, tváří v tvář tobě, který jsi neublížil a který neodplácíš ránou za ránu ani zlým slovem za zlé slovo, ale naopak žehnáš, tváří v tvář tobě poznáváme a vyznáváme svůj hřích.

Vyznáváme všechno to, co jsme zavinili a nevíme si s tím rady, všechna slova, která neměla zaznít, všechny chvíle, ve kterých jsme neobstáli, svou netrpělivost a svou lhostejnost.

Kdo takto poznáváte svou vinu, vyznejte to hlasitým: Vyznávám.

Pane Ježíši Kriste, z evangelia Tě poznáváme jako milosrdného, který se slitovává a odpouští, nepohoršuje se, ale přijímá. Proto věříme, že také my máme v Tobě a u Tebe naději a odpuštění a budoucnost.

Kdo takto věříte vyznejte to hlasitým: Věřím.

Protože Ty jsi odpustil nám a nabízíš společenství s Tebou i s lidmi, také já odpouštím všem, kdo se proti mně jakkoli provinili a prosím o odpuštění každého, komu jsem ublížil sám.

Kdo jste takto ochotni ke smíření, vyznejte to hlasitým: Odpouštím.

Slovo milosti:

Přijměme do svého srdce slovo milosti a potěšení:

Jak bychom mohli zapomenout na Boží věrnost?

Jemu věřit znamená rozpomínat se na jeho dobré skutky.

Když jsem byl skleslý, on mě pozvedl.

Když jsem hladověl po životě, nasytil mne.

Když jsem byl opuštěný, zůstal se mnou.

Když jsem zabloudil, přivedl mě k sobě.

Když jsem se uzavřel do sebe, do svých úzkostí, do svých nezdarů a do svých vin, on mě osvobodil, abych se znovu našel a nově mě obrátil k druhým. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Bože, náš Otče,

vzdáváme Ti díky a velebíme Tě

skrze Ježíše, našeho Krista a Pána,

za Tvé dílo lásky v tomto světě.

V nitru svého stále nejednotného a rozervaného lidství

víme a hlásáme,

že nepřestáváš působit a že stojíš na počátku

každého úsilí o pokoj.

Tvůj Duch působí v srdci člověka:

nepřátelé konečně začínají spolu mluvit,

protivníci si podávají ruce,

národy, které stály proti sobě v nepřátelství,

souhlasí s tím,

že půjdou kus cesty společně.

Ano, Pane, Tobě vděčíme za to,

že touha po dorozumění přemůže válku,

žízeň po pomstě ustoupí odpuštění

a láska zvítězí nad nenávistí.

Proto Ti musíme stále děkovat a blahořečit,

proto spojujeme své hlasy se všemi,

kteří v nebi jednomyslně zpívají:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Bože všeho stvoření, vzdáváme Ti díky

za Ježíše, Tvého Syna,

který v tvém jménu přišel do našeho světa.

On je slovo, které zachraňuje lidi,

on je ruka, kterou podáváš hříšníkům.

On je cesta,

kterou k nám přichází opravdový pokoj.

Když jsme byli daleko od Tebe,

Bože, náš Otče,

Tys nám umožnil se vrátit.

Byl to Tvůj vlastní Syn,

kdo byl vydán lidem napospas,

abychom pro jeho smrt a vzkříšení

mohli žít s Tebou i navzájem v pokoji.

Proto teď můžeme s vděčností slavit

tajemství Tvého usmíření, která nám on sám získal.

Prosíme Tě, Otče,

mocí svého Ducha

posvěť tyto dary,

vždyť my jenom plníme,

co nám přikázal Ježíš.

Při jídle se svými učedníky,

dřív než se obětoval za naše vysvobození,

vzal chléb, vzdal Ti díky,

vlastníma rukama jej rozlámal,

a rozdával svým učedníkům

se slovy:

Vezměte si a jezte z toho všichni:

toto je moje tělo,

které se za vás vydává.

A stejně uchopil toho večera do rukou

kalich požehnání,

vzdal Ti díky za Tvé milosrdenství

a pak podal kalich svým učedníkům

se slovy:

Vezměte si a pijte z něho všichni:

toto je kalich mé krve,

krve nové a věčné smlouvy,

krve, která se prolévá za vás a za všechny

na odpuštění hříchů.

Toto konejte na mou památku.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Jděte v pokoji a svou víru neste do světa. Radost a milost Boží vás budou provázet.

Píseň: 510 Ó Pane můj, pokoj ať Tvůj

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme k Tobě s prosbou o odpuštění, s prosbou o přijetí. Víme, že bez Tvého přijetí nemáme sílu přijímat jeden druhého.

A Tak v síle Tvého přijetí prosíme za ty, kdo se cítí opuštění. Za ty, kterým sílu a odvahu do života bere nemoc, stáří, ztráta blízkého člověka. Prosíme, ukazuj nám, jak povzbuzovat tam, kde stojíme bezradní tváří v tvář lidské bolesti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme za partnerské vztahy. Prosíme za ty, které už jsou pouze naplněny bolestí. Prosíme za všechny, kdo jsou v těchto vztazích těmi slabšími. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za děti. Prosíme, abychom jim v našem sborovém společenství dokázali nabízet otevřenost, přijetí a odpuštění. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvůj lid. Prosíme za nás. Uč nás rozpoznávat ty, kteří potřebují naši pomoc, uč nás rozpoznávat, kam nás posíláš, uč nás rozpoznávat své evangelium. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za naši společnost. Prosíme, zbavuj ji strachu z jinakosti. Děkujeme Ti za všechny ty, kteří tento strach dokáží překonávat. Prosíme, uč nás být povzbuzením pro ty, kdo naplňují hodnoty lidství, života, který nabídla a nabízí Tvůj Syn a náš Spasitel Ježíš Kristus. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za ty, kdo nedosáhnou na bydlení. Prosíme, dávej nám citlivost pro tento zásadní problém. Zároveň prosíme za všechny, kdo hledají domov. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Fp 1,9-11

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 163