Uhříněves 7.1.2018 Lk 2,21-22 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 7.1.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách, ve společenství, do kterého jsme směli přijít z Boží milosti.

Introit: Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před Jeho tvář s plesem! Ž 100,1

Píseň: 613 Oči všech se upírají

Modlitba: Pane Bože, přicházíme za Tebou jako Tvoje děti. Přicházíme poděkovat a odevzdat všechno, co jsme v minulém roce prožili. Každý toho máme mnoho na srdci. Ale především přicházíme děkovat, že máme za kým a kam přicházet, že smíme vědět, kde je náš domov. Děkujeme, že Tě smíme nazývat naším Otcem, děkujeme, že nás tento vztah přivádí za Tebou do společenství s těmi, které sis povolal a kteří tak smějí tvořit Tvoji církev.

Děkujeme, že se smíme v tomto společenství učit rozpoznávat nový prostor pro život – nejen pro nás, ale pro celé stvoření. Prostor, který se nám otevřel ve smrti a vzkříšení Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista. Vyznáváme, že v tomto prostoru neumíme žít, že z něj utíkáme nebo jej zanášíme nepořádkem svých představ i představ tohoto světa. Ty to vidíš, vidíš i naši slabost, když nás voláš k nápravě. A místo odmítnutí za námi přicházíš, nabízíš nám u svého stolu posilu, novou důvěru, novou naději. Abychom rozpoznali, že Ty sám nás bereš za ruku a vedeš domů a učíš nás tu žít.

Za to všechno Ti chceme dnes zvlášť poděkovat. A poprosit za celou Tvoji církev, aby dnes i v celém příštím roce byla svým bližním svědkem o Tvém soudu, který je tak nepochopitelně naplněn Tvoji milostí. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 14 Podobenství o hostině

Píseň pěveckého sboru

Čtení: Iz 43,1-7

Píseň: 691

Text: Lk 3,21-22

Haleluja. Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy. Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Haleluja. Ž 72,18n

Dnešní neděle se také nazývá nedělí Ježíšova křtu. Ale když se pozorně přečteme ony dva verše ze 3. kapitoly Lukášova evangelia, které jsme slyšeli jako dnešní text, s překvapením zjistíme, že samotný Ježíšův křest není v centru dění. Jakoby byl pouhou spojkou s předchozí událostí Janova vystoupení a reakcí posluchačů na Janovu zvěst. Jako kulisa k tomu, co přichází. A do této kulisy nepatří pouze křest mnoha lidí a Ježíše, ale také Ježíšova modlitba. To je obraz, který máme před očima, když čteme následující řádky.

Ježíš byl pokřtěn a modlil se. Modlil se stejně jako ve všech zlomových okamžicích svého života. My vlastně nevíme, co bude následovat. Víme, že Ježíš je ten, se kterým jsme se setkali jako s naplněním zaslíbení. Slyšeli jsme to z úst anděla Gabriela, slyšeli jsme to z úst Alžběty, zvěstovali to pastýři. Ale vlastně zatím nevíme, co to bude znamenat. Jedno však vědět můžeme – tento Ježíš se zcela solidarizoval s těmi, kteří byli součástí zástupu, který přicházel za Janem Křtitelem. S těmi „všelijakými“, i s těmi, které Jan nazval „plemenem zmijí“. A Ježíšova reakce na Janovu zvěst je modlitba. Nevíme, co přichází. Neví to ani Ježíš. Tak jako na konci svého příběhu v zahradě getsemanské. Ale tam i tady se Ježíš modlí. Učí se, zápasí o důvěru Bohu, o důvěru v Boží plán pro člověka, v Boží plán pro stvoření.

A nad touto scénou se otevřelo nebe, na tohoto Ježíše se snesl Duch svatý v podobě holubice, tady se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ V tuto chvíli zaznívá potvrzení toho, co dosud zaznělo. To chce říct evangelista, to chce říct církev výběrem tohoto textu. To, co jsme slyšeli z úst anděla Gabriela, to, co rozpoznala Alžběta při setkání s Marií, to bylo skutečně z Ducha svatého, to skutečně bylo součástí Božího plánu. My už na to nemáme tak citlivé uši, ale otevřená nebesa, hlas z nebe – v tom Lukášův posluchač jasně slyšel apokalyptický slovník, apokalyptickou obraznost. A i my máme slyšet – vztah k tomuto Ježíši je tím rozhodujícím v lidském životě.

Protože on je Syn Boží. Znovu tu jsou poněkud ve výhodě Lukášovi současníci. Protože pro ně to nebyl pouhý titul – poněkud tajemný, který svání k metafyzickým úvahám o Ježíšově podstatě. Lukáš tu má na mysli něco zcela jiného – nikoliv nebeského, ale velice „zemitého“. Ježíš je ten, který svým životem bude reprezentovat Boží záměr pro člověka i celé stvoření. Tedy to, že je Ježíš tím rozhodujícím v životě znamená orientovat se podle všeho, s čím tento Ježíš přichází. Protože on přináší hodnoty života, který má před Boží tváří budoucnost. Tady se vlastně odehrává diskuse s těmi, kdo se chlubí tradicí otců, kdo se spoléhají na svůj původ, na svoji příslušnost k určité skupině, kdo se spoléhají na vlastní schopnosti.

K dnešnímu textu z Lukášova evangelia připadl oddíl z proroctví proroka Izajáše. Z části, která oslovuje Boží lid v zajetí v Babylóně. A do této diskuse vstupuje odjinud. Na biblické hodině jsme otevřeli i celý kontext tohoto oddílku a mohli na sebe nechat působit ostrý střih mezi předcházející kapitolou a kapitolou 43., ze které jsme četli. „Což to nebyl Hospodin, proti němuž jsme zhřešili? Nechtěli jsme chodit po jeho cestách, jeho zákon jsme neposlouchali. Proto na něj vylil své hněvivé rozhořčení, krutou válku; plameny vyšlehly, a Jákob nic nepoznal, hořelo, a nebral si to k srdci.“ A hned vzápětí přichází mohutné slovo naděje, které jsme slyšeli. Ujištění, že patříme do Boží ruky a ne do ruky jakékoliv mocnosti, i když vzbuzuje sebevětší hrůzu. Připomenutí základní skutečnosti víry, že tento Hospodin, Bůh Abarahamův, Izákův a Jákobův, vyvedl svůj lid z otroctví v Egyptě, že ho vyvedl ze situace, kdy z jedné strany stál faraon se vším svým vojskem a z druhé moře symbolizující všechny síly chaosu, síly smrti. Z toho všeho Hospodin vyvedl svůj lid.

Ale centrem celého tohoto ujištění je ujištění: „Neboť já Hospodin jsem tvůj Bůh, Svatý Izraele, tvůj spasitel. Jako výkupné jsem dal za tebe Egypt, Kúš a Sebu dal jsem místo tebe. Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, dám za tebe mnohé lidi a národy za tvůj život.“ „Protože jsi v očích mých tak drahý, vzácný, protože jsem si tě zamiloval, posílám k tobě svého Syna“.

Tady se koncentruje náš věčný zápas o podstatu lidství. O naši vlastní identitu. Věčný zápas o to, abychom našli potvrzení u druhých, a tak došli k sebepotvrzení. Abychom někým byli, abychom vlastnili – vzdělání, majetek, moc, ale i úctu a lásku. Do tohoto zápasu staví evangelista identitu Ježíše z Nazareta jako Božího Syna. A najednou slyšíme – nejde o názory, nejde o příslušnost, nejde o vlastnictví, nejde o přijetí druhými. Jde o to, že nás Pán Bůh přijal, protože si nás zamiloval. Jde o přijetí Božího plánu stejně, jako ho přijal při svém křtu Ježíš. Nemusíme se tedy ohlížet, kontrolovat, zkoumat minulost, nemusíme být sevřeni výhledy do budoucnosti, ale smíme se otevřít přítomnosti s jejími otázkami a nechat do ní zasvítit světlo Božího hlasu, který zazněl nad Ježíšem z Nazareta: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“

Smíme se nechat pozvat k hostině a přijmout posilu, abychom se otevírali zvěsti, kterou tento Ježíš, Boží Syn přináší. Kterou ho pověřil Hospodin, Bůh Izraele. Amen.

Píseň: 678 Jeden Pán, jedna víra

VP

Milé sestry a milí bratři, byli jsme společně ujištěni na začátku nového roku, že jsme přijati. Že jsme každý z nás Pánem Bohem přijati. Že nemusíme zůstávat v moci zákonitostí světa a vztahů, které nás trápí a které vypadají tak nepřekonatelné. Smíme se nyní ztišit před naším Pánem a odevzdat mu vše, co nás tlačí k zemi, co nám brání vykročit do prostoru Boží budoucnosti.

Pane Bože, děkujeme Ti za nabídku milosti a odpuštění. Děkujeme Ti, že se smíme jako marnotratný syn otočit, nechat za sebou všechno zlé a marné a vyjít vstříc Tvé otevřené náruči. Tak jako marnotratný syn chceme vyznat svůj hřích.

Vyznáváme, že spolu s lidmi kolem nás neseme svým hříchem vinu za bídu tohoto světa. Kdo tak chce společně se mnou vyznat, ať to potvrdí slovy: Vyznávám.

Myslíme na svá provinění, na své nesplněné úkoly ve Tvé službě. Vyznáváme svůj dluh lásky a pomoci, vyznáváme svoji neschopnost odpustit. Kdo tak chce společně se mnou vyznat, ať to potvrdí slovy: Vyznávám.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na Tvé odpuštění právě pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, kterého jsi pro nás poslal, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že jsi v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Vpravdě jsi svatý, Bože,
a jsi pramen všeho posvěcení.
Z temnoty přivádíš světlo,
ze smrti život,
z mlčení slovo.
Děkujeme ti za náš život
a za svět, který jsi nám dal.
Děkujeme ti za nový svět, který přijde,
a za lásku, která naplní všechno.
Chválíme tě za milost,
kterou jsi prokazoval Izraeli,
svému vyvolenému lidu.
Děkujeme Ti za zaslíbení daná Abrahamovi,

děkujeme za jejich naplnění.

Za záchranu z Egypta,
za dar zaslíbené země,
za tvou věrnost smlouvě,
za návrat z vyhnanství
a za slova proroků,
která platí.
Chválíme tě za tvého jednorozeného Syna,
který všechna tvá zaslíbení naplnil
a ještě naplní.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí
chválit tebe, našeho Otce,
tobě děkovat,
tebe oslavovat
a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!

2 Korintským 5:17

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků.

Amen. Galatským 1:3-5

Píseň pěveckého sboru

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, je toho hodně, za co chceme děkovat. Ohlížíme se a děkujeme za všechny zázraky Tvé přítomnosti – v osobních vztazích, v rodinách, ve sborovém společenství a v církvi, ve svém okolí, ve společnosti.

Zároveň Ti to všechno chceme odevzdat a prosit Tě o Tvou přítomnost ve všem, co čeká nás i celé Tvé stvoření v příštím roce.

Odevzdáváme Ti vztahy, ve kterých žijeme. Prosíme Tě, abys nás proměňoval svým Duchem svatým a my tak dokázali naslouchat jeden druhému a nebyli na sebe zlí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti sborové společenství, ve kterém žijeme. Prosíme, uč nás vytvářet prostředí, kde se lidé mohou hmatatelně setkat s nadějí evangelia. Aby náš sbor byl místem odpuštění a pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, o které máme starost. Prosíme za nemocné – v našich rodinách, v tomto sboru, mezi přáteli. Prosíme za ty, kteří jdou na operaci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo mají strach z budoucnosti. Prosíme za ty, kdo se cítí nepřijati a nedokáží přijmout sami sebe. Prosíme, veď nás za nimi se slovem a skutkem povzbuzení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za naši společnost. Za to, abychom my, její občané, nevzdávali naději na její proměnu. Abychom nerezignovali na snahu vytvořit místo k životu, kde by vládla úcta k lidem na okraji, k menšinám, k různým náboženství, k přírodě. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom dokázali svědčit o Tvém přijetí v rozdělené společnosti. Prosíme, abys nás posiloval ve službě Tvému království. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za celý svět, za celé Tvé stvoření. Za všechna místa, kde lidé žijí v chudobě a strachu z násilí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme, povzbuzuj nás všechny ve víře. Uč nás volat k Tobě v důvěře, že Ty nám nasloucháš a jednáš v našich životech. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš nás i v tuto chvíli, kdy k Tobě v tichosti i nahlas voláme své osobní prosby.

Voláme k Tobě se všemi, kteří touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Kdo zasévá pro své sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá pro Ducha, sklidí život věčný. V konání dobra neumdlévejme; neochabneme-li, budeme sklízet v ustanovený čas.

Ga 6,8-9

Požehnání: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já, Hospodin, jsem tvůj Bůh. Iz 43,1b-3a

Píseň: 697 Moc předivná