Uhříněves 8.7.2018 Lk 10,1-11 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 8.7.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám ve společenství, kde se smíme těšit z pozvání ke společnému hodu s naším Pánem a Spasitelem Ježíšem Kristem.

Introit: Hospodin je síla svého lidu, spásná záštita svého Pomazaného.

(Ž 28,8)

Píseň: 33 Rozveselte se v Hospodinu

Modlitba: Pane Bože, přicházíme za Tebou a těšíme se z toho, že smíme být ve společenství, které zveš do svého světa. Těšíme se na to, že nám budeš ukazovat, že se nemusíme bát, že se nemusíme lekat světa kolem nás i sami sebe, ale že smíme přijít sem a odevzdat Ti všechno, co nás leká a trápí. Děkujeme, že nám i dnes budeš otevírat oči, abychom viděli všechno to, co se daří, všechny dary, které smíme užívat v našich životech.

Děkujeme, že jsi nám dal v příběhu Ježíše z Nazareta kotvu, ke které se smíme vztahovat, podle které můžeme promýšlet směr své cesty a především, která nás drží uprostřed všech životních bouří.

Děkujeme za Tvé pozvání ke společnému hodu, kde smíme být sebou samými, kde si nemusíme na nic hrát a přitom smíme přijímat ujištění, že jsme každý z nás přijati. Amen.

Čtení: Lk 10,1-11

Píseň: 500 Já chtěl bych Bože můj

Text: Lk 10,17-20
Haleluja. Hospodine, vrcholem radosti je být s Tebou, ve Tvé pravici je neskonalé blaho. Haleluja.                                      Ž 16,11b

Tématem, nad kterým se budeme dnes zamýšlet, je následování. Dost se nabízí – právě ve dnech vzpomínky na Cyrila a Metoděje a vzpomínky na Jana Husa. Myslím, že zamýšlení nad tímto tématem je tím nejlepším způsobem, jak si připomenout odkaz těchto výrazných postav nejen dějin místa, kde žijeme, ale také dějin Božího lidu.

Přiznám se, že můj první dojem z tohoto textu je úzkost. Úzkost z toho, že selhávám. Ono se to dost nabízí – i dějinně. Velké postavy jsou velice často používány k útokům – podívejte se na Husa a na současnou církev. Podívejte se na to, co Ježíš říká učedníkům – a podívejte se na sebe. Jsem skutečně už někde úplně jinde, než ti učedníci? Mohu toto slovo přijímat pro sebe, můžeme ho přijímat pro svůj sbor, pro církev? Uvědomuji si, jak mi tato úzkost úplně zatemňuje celý tento oddíl z Lukášova evangelia.

Takže vlastně to první, co musíme udělat, je přestat se vůči tomuto oddílu vymezovat a začít mu skutečně naslouchat. A on nás překvapí. Najednou totiž není útočný, ale zvěstný. Bere nás za ruku a ukazuje nám svět kolem nás.

To první, to, co předznamenává celý dnešní text, je označení Ježíše jako Pána. My už to bereme jako součást textu, ale ono to tak není. To je vyznavačská věta. Nemůžeme tento úvod vynechat. Najednou by to totiž bylo úplně o něčem jiném. To Pán vysílá své učedníky. Těch sedmdesát. To Pán tu jedná. Až odtud můžeme pokračovat.

Hned na počátku jsme vlastně přítomni konfrontaci našeho a Ježíšova pohledu na svět. Ono je to zásadní pro každou dobu. A je to bezesporu výchozí bod pro zvěst Jana Husa. Je zaznamenáno, že jeho pohled na kněžskou službu prodělal obrat o 180°. A to proměnilo i jeho pohled na církev a na svět. Ježíš se stal Pánem. Ale to není pouze otázka historická, otázka velkého svědectví. Je to problém naprosto současný a problém všedního dne. Způsob vnímání světa kolem nás. Jak jednoduché je dívat se kolem sebe s trpkostí. Není skutečně nesnadné vidět špatné věci. Děsit se politiky, děsit se soběstředného prezidenta, děsit se naší budoucnosti, zlobit se na církev. Ale Ježíš o tom nemluví. Pán proměňuje náš pohled na svět kolem nás. Povolává sedmdesát učedníků a posílá je do světa. S tím, že právě ona sedmdesátka je jasným znamením úkolu pro celý svět. Sedmdesát je národů vyjmenovaných v 10. kapitole knihy Genesis. A důvod vyslání je jasný - „Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.“

Evangelisty Lukáš má ve své redakci důraz na žeň jako vyvrcholení Božího díla spásy pro člověka. Můžeme mluvit o soudu, ale v jiném smyslu, než jak jsme zvyklí – nejde o to spočítat to darebákům, ale jde o shromáždění obilí do Boží stodoly. Jde o nabídku naděje Božího království pro člověka. „Uzdravujte nemocné a vyřiďte jim: `Přiblížilo se k vám království Boží.´“ Tady jde o něco úplně jiného než o rozčilování se nad poměry. Ano, Ježíš si nedělá iluze, jasně mluví o tom, že se učedníci setkají s nepochopením, že se setkají s odmítnutím. Ale nijak to nerozpitvává, prostě odejděte. Tam neztrácejte čas. Je zbytečné handrkovat se, dokazovat, že my máme pravdu. O to Ježíšovi nejde. Ten zásadní důraz je na činu a slovu milosti pro potřebné. Ono to je stejně nad naše síly. „Žeň je mnohá a dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň.“ Lidé potřebují povzbudit, pomoc, nabídnout naději a těch, kdo s tím přicházejí, je málo. Proto máme prosit o pomoc. Je vůbec možné, aby naše slabé síly na to všechno stačily? Aby ta mise s minimální výzbrojí fungovala?

Je zajímavé, že to funguje. To je na tom textu kouzelné. Jakoby těch 70 vycházelo do světa se stejnou skepsí, kterou disponujeme my a najednou se vrací, oči navrch hlavy, běží k Ježíšovi a volají - „Ono to funguje! Představ si, Pane, co my všechno dokázali! To je neskutečné!“ Obrovská radost. A já je chápu. Zažívám to, zažíváme to. V drobnostech i velkých věcech. Radost z každého rozhovoru, kdy smíme být povzbuzením nebo naopak povzbuzení přijmeme. Cítím se jako ti učedníci, kteří s očima navrch hlavy běží k Ježíšovi.

Ale Ježíšova odpověď je zvláštní. „Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk.“ Tady nejde o to, že by je nebo nás chtěl srazit v naší eufórii. Ta radost je legitimní. Ale má riziko. Riziko fungujícího sboru, kde jsou pěkné vztahy a tak nějak všechno šlape a z Kristova sboru se začíná stávat milá parta lidí. A to se může stát i tam, kde jsou velice zbožné kulisy. Ježíš tedy „nekazí“ radost, ale upozorňuje na to, čeho jsme součástí. Co se to tu vlastně děje. Vrací nás  na začátek – to Pán vysílá své učedníky. Tady je při díle Hospodin, který ničí ďáblovu moc nad člověkem. Probíráme teď na biblické hodině knihu Job, takže bychom mohli říci s použitím obrazu autora této knihy – ďábel už nebude mít moc nad člověkem. Nebude už ho moci osočovat. A Ježíš jasně říká, že on sám je součástí tohoto Božího jednání pro člověka. A učedníci, všechno to, s čím vyšli do světa, všechno to, co tam prožili, všechny úspěchy i neúspěchy, jsou součástí tohoto Božího zápasu o člověka.

Oni jsou logicky nadšení z toho, jak jim to fungovalo, ale jsou s Ježíšem na cestě do Jeruzaléma. Z jejich pohledu to tam fungovat nebude. Dnes si připomínáme svědectví Konstantina a Metoděje a Jana Husa a uvědomujeme si, že to, co přinesli jako svědectví, neměříme úspěchem. O to nejde. My pouze vyznáváme, že v jejich životech jsme zahlédli onen Boží boj pro člověka. To je pro nás důležité. Že máme před sebou životy lidí, kteří se  v hluboké víře nasadili pro Boží věc. Tak, jak jí rozuměli, tak, jak jí rozpoznali. A není rozhodující, jak to skončilo. Mohli bychom říci, že toto Husovo svědectví by mělo smysl i kdyby z něj nevzešlo husitské hnutí, které bezesporu výrazně zasáhlo do dějin tehdejšího světa. Uvědomujeme si, že se ve velice často neorientujeme podle postav, se kterými to „dobře“ dopadlo nebo kteří byli úspěšní podle lidských měřítek.
Jinak by to bylo nesmírně svazující. Nesmírně frustrující. Ježíš pro život svých učedníků, pro náš život, nabízí něco mnohem zásadnějšího. „Ano, radujte se. Ale především z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ Právě toto je finále dnešní zvěsti o následování, o naplňování úkolů, které jsme v životě dostali. Ono to vypadá nesmírně pasivně. Ale bez této jistoty bychom nemohli žít a být svědectvím tomuto světu tam, kam nás náš Pán posílá. My smíme čerpat sílu z toho, že patříme Bohu, že nás zná a zve nás k hostině, kde smíme odevzdat všechno, co nás tíží, přijmout posilu ke svědectví o Boží cestě za člověkem a být tak nositeli naděje pro lidi kolem nás, pro naši společnost, pro tento svět.

Amen.

Píseň: 672 Dej nám moudrost, odvahu

VP:

Vyznání vin: Pane Bože, přicházíme jako poutníci. Jako ti, kdo žízní po životě, který Ty nabízíš. Uvědomujeme si, jak sami zanášíme čistou vodu Tvého života a je nám to líto.

Je nám líto, že k sobě navzájem nedokážeme najít cestu. Je nám líto, že cesta, která už vypadala, že je prošlapaná, najednou z naší viny zarůstá hustým trním. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Je nám líto, že ačkoliv nás znovu a znovu ujišťuješ o své lásce k nám, ale i k celému stvoření, my jsme stále plni pochybností. Neumíme důvěřovat hodnotám Tvého království, které přinesl Ježíš z Nazareta. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Je nám líto, že mezi námi rostou hradby z neodpuštěných slov i činů. Chceme Tě poprosit, abys nám dal sílu naplnit naši touhu po odpuštění. A tak tu před Tebou vyznáváme, že chceme odpustit všem, kteří nám ublížili a poprosit o odpuštění všechny, komu jsme ublížili my. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Slovo milosti:

Přijměme do svého srdce slovo milosti a potěšení:

Jak bychom mohli zapomenout na Boží věrnost?

Jemu věřit znamená rozpomínat se na jeho dobré skutky.

Když jsem byl skleslý, on mě pozvedl.

Když jsem hladověl po životě, nasytil mne.

Když jsem byl opuštěný, zůstal se mnou.

Když jsem zabloudil, přivedl mě k sobě.

Když jsem se uzavřel do sebe, do svých úzkostí, do svých nezdarů a do svých vin, on mě osvobodil, abych se znovu našel a nově mě obrátil k druhým. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Pane Bože, svatý náš Otče,

přicházíme, abychom Ti děkovali.

Chceme Ti děkovat za dar života,

který jsme dostali a dostáváme

skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

Neboť v něm jsi dal všemu smysl a jednotu

a na jeho plnosti máme všichni účast.

Byl rovný tobě, a vzdal se všeho, vydal se za nás,

a jeho krev na kříži prolitá smířila všechno.

A tys ho nade všechno povýšil

a on je věčnou nadějí všech, kdo touží po skutečném životě.

A proto tě celý vesmír oslavuje

a všechno tvorstvo ti zpívá novou píseň.

Také my tě chválíme

a se všemi nebeskými zástupy voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

Píseň: 650 Začnem píseň novou

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:

Pane Bože, děkujeme za posilu u Tvého stolu a moc Tě prosíme, abychom v této síle dokázali jít za těmi, kdo potřebují naši přítomnost, naše povzbuzení, naši pomoc.

Prosíme, veď nás za těmi, kdo jsou blízko nás – v rodině, ve sboru, v práci. Uč nás jim naslouchat, dávej nám moudrost, abychom rozpoznali, co je trápí, ale i co je těší, co je pro ně v životě důležité. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás Ti důvěřovat. Moc Tě prosíme o důvěru v hodnoty Tvého království – přijetí, pomoc, odpuštění, důvěru v Tvou pomoc. Prosíme, abychom tak dokázali autenticky svědčit o Tvé lásce nabízené každému člověku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti ty, kteří nás svými problémy znejišťují. Prosíme, zbavuj nás strachu, abychom pak dokázali skutečně pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny, kdo jsou na cestách. Moc Tě pro ně prosíme o Tvou ochranu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti Tvé stvoření. Prosíme, uč nás se o ně starat. Uč nás vnímat jeho křehkost, uč nás vidět ty, kteří na jeho ničení doplácejí. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.
Ž 62,6-9

Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 378 Bože, jenž jsi v nebesích