Uhříněves 19.8.2018 Lk 12,49-59 (Jiří Ort)

Uhříněves 19.8.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny v tomto společenství lidí, kteří hledají cestu životem, kterou nám nabízí Pán Bůh.

Introit: Pějte žalmy Hospodinu, jeho věrní, vzdejte chválu tomu, co připomíná jeho svatost, neboť jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá. Ž 30,5-6

Píseň: 614 Vzdávám Ti, Bože, chválu svou

Modlitba: Pane, děkujeme Ti, že jsme se směli sejít v tomto společenství, kde si připomínáme cesty, po kterých jsi vodil a stále vodíš ty, kteří v Tobě hledají kotvu svých životů. Děkujeme, že se ve všech svědectvích smíme dozvídat, že Ty jsi živý Bůh, který se nenechává svazovat našimi představami a přáními, ale jsi svobodný ve své pomoci těm, kteří to potřebují.

Pane, děkujeme, že jsi poslal svého Syna, který nám otevřel před očima právě Tvou cestu za námi, za každým člověkem. Je to takový zázrak, že mu nejsme schopní porozumět a stále se ho snažíme nějak svázat do pravidel, která chceme určit svojí zbožností. Děkujeme, že se nenecháváš svazovat a Tvá milost se tak stává zřetelná i tam, kam bychom ji nebyli schopni nabídnout.

Moc Tě prosíme, abychom tuto Tvoji nespoutanou milost dnes směli zahlédnout i my. Moc Tě prosíme, aby ji směli zahlédnout lidé po celém světě. Amen.

Čtení: Lk 12,49-59

Píseň: 673 Dej odvahu včas slyšet

Text: Lk 7,16-23

Haleluja. Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. Haleluja. Ž 34,2

Hodně zajímavé první čtení, že? Hodně dlouho jsem váhal, jestli mám použít tuto perikopu, která připadá na tuto neděli v lukášovské řadě ekumenického lekcionáře. Jakoby tento text nahrával představě, že ze svědectví Písma si každý může vytáhnout, co chce. Jak snadné je omluvit si nedostatek naslouchání, nedostatek empatie, nedostatek trpělivosti s tím, že jsem tu já, nositel Ježíšovy zvěsti a to rozdělení pak logicky musí přijít. Řešením tohoto rozdělení je odstranění všech nesprávných názorů, aby se mohla ukázat pravda a ta nás osvobodí. Všechny, i ty, kteří se staví proti nám.

Šikovná teorie. Šikovná mocenská teorie. Právě proto, že si v ní hrajeme na to, že máme schopnost postavit se mimo realitu používání moci do prostoru pravdy. A toho skutečně nejsme schopní. O tom nám svědčí všechny nejen náboženské konflikty mezi lidmi tam, kde si jedna skupina nárokuje absolutní pravdu. Tedy – poznání Božího zjevení.

„Myslíte, že jsem přišel dát zemi pokoj? Ne, pravím vám, ale rozdělení!” (Luk 12:51 CEP) Jak jen to Ježíš myslel? Jak si jeho slova máme spojit se zvěstí nebeských zástupů v příběhu narození? "Sláva na výsosti Bohu a na zemi pokoj mezi lidmi; Bůh v nich má zalíbení." (Luk 2:14 CEP) Jak si je máme spojit s jeho programem? „Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.” (Luk 4:18-19 CEP)

Včera jsem oddával dva mladé lidi, kteří mě nadchli pohledem na podobenství o dvou stavitelích. Překvapili mě, že si ho vybrali jako svatební text, protože jsem ho vždy vnímal jako výstrahu. Jako zvednutý prst. A ve spojení s Ježíšovými nároky v kázání na hoře mě z tohoto podobenství nikdy nebylo dobře po těle. „Ale každý, kdo slyší tato má slova a neplní je, bude podoben muži bláznivému, který postavil svůj dům na písku. A spadl příval, přihnaly se vody, zvedla se vichřice, a obořily se na ten dům; a padl, a jeho pád byl veliký.“ (Mat 7:26-27 CEP) Ale Míša, nevěsta, mi řekla - „Ale já tento text vnímám jako obrovskou naději – právě pro náš vztah. Vždyť ten text je o základech, které nepřemůže žádná bouře. A my můžeme mít naději, že když se o náš vztah budeme starat, tak ho žádná bouře nepřemůže.“ Vyrazili mi dech, protože se nenechali zmást vyostřenou rétorikou, nenechali se odvést od základu Ježíšova poslání – a tím je zvěst naděje, nabídka života.

Když posílal Jan Křtitel za Ježíšem své učedníky, aby se ho zeptali, jestli je to skutečně on, koho mají čekat, tak Ježíš odkazuje právě na své „programové prohlášení“. „Jděte, zvěstujte Janovi, co jste viděli a slyšeli: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium. A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.” (Luk 7:22-23 CEP) To je základ jeho zvěsti. Pomoc, nabídka života, naděje pro každého člověka. To má mít před očima Jan Křtitel i my.

Rozhodně tedy máme mít na paměti slova nebeských zástupů z příběhu o narození i Ježíšovo programové prohlášení, když promýšlíme tento obtížný text. Ježíšova slova jsou vlastně povzdechem. Předchází jim podobenství o služebníkovi, který dostal moc nad svými spoluslužebníky a když se pán vrátil, zjistil, že ji tento zneužil. A ještě před tím podobenství o boháčovi a stodolách. Máme před sebou dlouhý oddíl, který se týká rozhodnutí. Každé rozhodnutí děláme pod vlivem nějakých skutečností. A děláme ho podle toho, kterým skutečnostem přikládáme jakou váhu. Často jsme zaskočení, co z našeho rozhodnutí vzejde. A je nám z toho úzko. Farizeové a zákoníci věděli o tomto problému. A snažili se pomoci. Nabízeli řešení ve formě jasných pravidel – jasné a zřetelné pomoci, jak nevypadnout z prostoru života. Skutečně to měla být pomoc – člověk se měl o co opřít ve svém rozhodování. Nemusel se bát, že špatně vyhodnotí situaci, protože tu byla jasná pravidla. To ovšem předpokládalo, že farizeové věděli, co je prostor života a kdo v něm může nebo nemůže žít.

To ovšem Ježíš odmítá. Odmítá to, že bychom toto uměli, toto znali – jakkoliv bychom studovali Bibli od rána do večera. Velice kriticky se o tom vyjadřuje právě vzhledem k posluchačům – umíte posoudit podle větru, jaké bude počasí, ale nejste schopni se rozhodovat v zásadních věcech. Ano, ta hodnota není klid nebo neklid. Ale druhý člověk. Naslouchání druhému člověku. Pomoc druhému člověku.

Když Jan Křtitel poslal své učedníky, aby se Ježíše zeptali, je-li tím, který měl přijít, neodkazuje Ježíš na svůj vztah k Bohu, ale odkazuje na to, co přináší lidem. Jde o jeho vztah k člověku, který je obrazem Božího vztahu k člověku. To zaměření na naději pro každého člověka je zřetelné.

Ano, Ježíšův povzdech odkazuje k Božímu soudu – náš život nemůže zůstat neutrální, protože celé Ježíšovo svědectví je o účasti na životě. Odkazuje na to, že nemůžeme zůstat v roli pozorovatele, v roli hodnotitele života kolem sebe. Musíme jít do rizika posuzování a rozhodování. A to vede často k rozdělení. To věděli lidé nejen Ježíšovy doby. A nejen lidi Ježíšovy doby toto bolelo a bolí. Ježíš vstupuje do této bolesti. Zná ji. Je v ní s námi. Skutečně nepřichází s tím, že bude lít olej na rozbouřené vlny. Vlastně se on sám stává obětí tohoto rozdělení. Ale přesto nezměnil základ své zvěsti - přichází s pomocí člověku, přichází s nabídkou života. To je to, co je nadějí v tomto zvláštním textu o soudu a rozdělení. Přes to všechno, co zažíváme a co nás bolí, přes všechna naše selhání a vzájemné nepochopení, je tu zásadní naděje pro lidskou snahu najít k sobě vzájemně cestu.

A Ježíš nás posílá k lidem kolem nás právě s touto základní nadějí. Není to nabídka soustavy pravidel, ale nabídka zázraku, ve kterém se nám otevře druhý člověk. Ve kterém se nám otevře dobrodružství poznávání radostí a bolestí toho, se kterým nám Pán Bůh alespoň na čas přivedl na společnou cestu. Amen.

Píseň: 426 Tvá, Pane Kriste, věc to jest

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes Tě chceme prosit o smíření. Vyznáváme, že až příliš často ztrácíme trpělivost v naslouchání druhému člověku, v jeho pochopení. Vyznáváme, že se až příliš často schováváme za svoji představu pravdy.

Chceme Tě dnes prosit, abys nám dával naději a odvahu tak, abychom dokázali přijímat život v jeho košatosti. Abychom dokázali přijímat druhého člověka v jeho odlišnosti. A abychom se dokázali zastat těch, kteří jsou právě pro svou odlišnost pronásledováni. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme, abys nám pomáhal nacházet smíření v našich nejbližších vztazích. V rodině, ve sboru, v práci, v místě, kde bydlíme. Moc Tě prosíme, abychom dokázali svědčit o tom, že je možné najít cestu k sobě navzájem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za rodiny, kde došlo k rozdělení a lidé už nenašli cestu k sobě zpět. Moc prosíme, abychom dokázali naslouchat a potěšit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme za mladé rodiny, za vztahy mladých lidí. Prosíme, uč nás být jim svědectvím o základech, které vydrží všechny bouře. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás za těmi, kdo jsou unavení – nemocí, stářím, opuštěností. Moc Tě prosíme, uč nás respektovat bolest druhých, ale zároveň nás uč nás otevírat naději, která by byla posilou.

Dnes Ti chceme odevzdat především blízké obětí tragédie u Janova. Zvlášť chceme prosit o blízké těch, jejichž těla se ještě nenašla. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Fp 1,9-11

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 355 Kristus má v rukou celý svět