Uhříněves 23.9.2018 Lk 16,1-9 (Jiří Ort)

Uhříněves 23.9.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás všechny a zvu vás, abychom společně přijímali ujištění o naději pro nás i pro celý tento svět.

Introit: Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. Ž 119,137.124

Píseň: 616 Chvalte Pána

Modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti, že smíme vědět o tom, že nezapomínáš na nikoho z lidí. Že nezapomínáš na své stvoření. Přicházíme do tohoto společenství, protože tato zpráva je těžko k uvěření a neumíme s ní žít. Neumíme se na ni spolehnout. Neumíme za ni děkovat.

Proto dnes chceme děkovat za dar společenství našeho sboru. Za to, že se smíme setkávat, že smíme společně konfrontovat naše zkušenosti života s evangeliem, s Tvou dobrou zprávou o naději v Ježíši z Nazareta, který byl ukřižován, ale Ty jsi se k němu přiznal. Vzkřísil jsi jej k novému životu spolu se vším, co reprezentoval.

Moc prosíme, abys tu byl dnes s námi, abys nám otevíral oči, uši a především srdce pro ty, za kterými nás vedeš. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S318 Vinný kmen

Čtení: Iz 58,1-12

Píseň: 680 Nás zavolal jsi, Pane

Text: Lk 16,1-9

Haleluja. Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem. Haleluja. Ž 115,11

Oba dnešní texty jsou o krizi. A o naději. Ten starozákonní text jsme rozebírali u Boháčů na biblické hodině, ten novozákonní připadá na dnešní neděli podle lukášovské řady ekumenického lekcionáře. V obou případech jsou posluchači zbožní lidé. Řečeno biblicky – patří k Božímu lidu.

U obout textů je důležité si uvědomit, do jaké jsou zasazeny situace. Ten starozákonní je z doby po návratu Božího lidu ze zajetí v Babylóně. Stavba chrámu je téměř dokončená. Náboženský život běží podle všech předpisů. A přece se něco děje. Přece tu je důvod, proč lidé volají k Hospodinu: „Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se, a nebereš to na vědomí.” (Isa 58:3 CEP) Izaiáš shrnuje tuto situaci velice trefně v Božím konstatování: „Na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko.“ (Isa 58:2 CEP)

Objektivně vzato je všechno v pořádku. Objektivně vzato je tu situace, po které dlouhá léta toužili. Žijí v zaslíbené zemi, chrám je znovu v provozu, všechno je to skvělé. A přece – mají pocit, že Bůh není blízko. Odpověď je jednoduchá – nejde o náboženský provoz. Zdá se, že prorok svému lidu vyřizuje něco, co zcela rozbije jejich život. Že ničí to, kolem čeho se všechno točí. A přece tu stojíme tváří v tvář naději, která se otevírá do šíře, kterou si člověk nedovede představit.

Farizeové a zákoníci se tvrdě postavili na odpor proti laciné naději spojené s chrámovým provozem. Hospodin není přítomný pouze v chrámu, vstupuje do našich životů a také po nás žádá, abychom se podle toho chovali. Dal jasně najevo, že naše naděje, jak zůstat v prostoru zaslíbené země, nejsou pouhé návštěvy v chrámu a s nimi spojené oběti, ale dodržování Božího zákona, který otevírá život a chrání jej. A přece s nimi Ježíš polemizuje. Je přesvědčený, že svoji revoluci, která navazovala na prorocké důrazy, nedotáhli do konce.

To je pro nás hodně důležité, protože naše pozice je ona farizejská – bez urážlivého nádechu. Ano, my máme radost z opraveného kostela, rádi sem přicházíme, máme radost z možnosti účastnit se právě tady společenství kolem stolu při večeři Páně. Probíral jsem staré fotografie, které byly shromážděny na výstavu k 90 letům od postavení tohoto kostela. A bylo to krásné. Je krásné takto navazovat právě na tomto místě. To všechno ano. Ale moc dobře cítíme, že toto není základ. Že přes to, že je náš kostel krásně opraven, my – já – se cítím být tím, o kterém mluví prorok Izajáš: „Na spravedlivé řády se mě doptávají, chtěli by mít Boha blízko.“ (Isa 58:2 CEP) A ono až příliš často ne. A moc dobře víme – já moc dobře vím – jaké to je, když máme pocit, že Bůh je daleko.

Až příliš často zaznívá jednoduchá odpověď, jednoduchá rada. Dodržuj pravidla, která jsou daná. Přeloženo – dodržuj pravidla, která ti předkládáme a Pán Bůh bude s tebou. No – tuto teorii zkoušeli v praxi Jan Hus i Martin Luther a mnoho lidí před nimi i po nich. A prostě nefungovala. A nefunguje.

Ježíš říká právě to – toto nefunguje. A říká to i prorok Izajáš. Toto prostě nefunguje. Podobenství o nepoctivém správci je součástí textů, které následují po Ježíšově návštěvě na hostině u jednoho farizee. Následují po tom, co Ježíš reagoval na úzkostnou snahu si nezadat při hledání odpovídajícího místa u stolu. Pak přichází podobenství o hostině, pak přichází 15. kapitola s ústředními podobenstvími o ztracené ovci a milosrdném otci.

Tady naslouchají všichni, i farizeové. Podobenství o nepoctivém správci je určeno učedníkům. Nemusíme příliš opakovat tento provokativní text. Prostě správci majetku sdělil jeho pán, že ho propustí, protože se mu nezamlouvala jeho práce. Správce zareagoval zajímavě – odpustil dlužníkům svého pána část dluhů, aby si zajistil budoucnost. A Ježíš toto jednání pochválil jako prozíravé a dal ho za příklad. Dal za příklad jednání lidí tohoto věku, tohoto světa, lidem věku budoucího, synům světla.

Majetek, postoj k majetku, jsou pro evangelistu Lukáše důležité. Však také hned po tomto podobenství následuje Ježíšovo slovo o majetku. To aby nedošlo k omylu. Aby dnešní podobenství nebylo zneužito. Ale tady o majetek nejde – nejde o něj na prvním místě. Ježíšovi tu jde o to, aby si učedníci, posluchači, čtenáři – my – uvědomili, na čem záleží. Evangelista je k „tomuto věku“ značně kritický. Už od začátku Lukášova spisu narazíme na dvě vedle sebe položené moci – světskou, reprezentovanou císařem Augustem a Boží, reprezentovanou bezbranným dítětem. A přece má ta Boží moc budoucnost. Je jedinou šancí pro člověka, pro stvoření, pro tento svět. Ježíš reprezentuje tuto moc, představuje jí. A to, co ukazuje, nejsou pravidla. Není to náboženská forma. Správce uprostřed hluboké krize svého života vsadil vše na vztah s druhým člověkem. Aby ho získal, použil peněz, které mu nepatřily. Použil prostředky, jaké byly a jsou k vidění ve světě kolem nás, aby naplnil logiku, která se dotýká něčeho, co tento svět přesahuje.

Uprostřed zjevné krize společenství Božího lidu říká prorok Izajáš: „Přestaňte se starat o náboženská pravidla a starejte se o člověka, který potřebuje pomoci. Přestaňte promýšlet sešněrování života náboženskými provazy a místo toho se dívejte kolem sebe, abyste si všimli, za kým vás Pán Bůh vede, pro koho se máte stát jeho pomocnou rukou.“

Není možné si nevšimnout, že Ježíš tvrdě odmítá logiku lidských vztahů na bázi „má dáti – dal“. Vede člověka za hranice rodiny a přátel. Za hranice oblasti, kde je možné očekávat „návratnost investic“. A přesto má takové jednání budoucnost. Přesto má budoucnost tato logika Boží moci, Božího království. Správce rozpoznal důležitost lidského vztahu. Synové světla by měli rozpoznat, že druhý člověk je důležitější než majetek.

To není nárok. Nemáme před sebou absolutní řešení, které by nás zbavilo nutnosti se znovu a znovu rozhodovat tváří v tvář novým situacím, ve kterých se s druhými lidmi ocitáme. Máme před sebou zaslíbení, máme před sebou naději. Protože tato Ježíšova cesta je otevřená pro každého. Bez rozdílu. Žádné hradby, které jsme si mezi sebe nastavěli, nemají platnost. Všechno padá jako nedůležité tváří v tvář setkání s druhým člověkem. Vzkříšený Ježíš je pomocí a povzbuzením pro všechny, kdo se snaží jít touto Boží cestou za člověkem. Amen.

Píseň: 684 Učiň mne, Pane, nástrojem

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, vyznáváme, že neumíme v důvěře přijímat hodnoty, které reprezentoval Ježíš z Nazareta. Zdají se nám nepoužitelné pro běžný život. Trápí nás to. Trápí nás, že neumíme přijímat Tvou naději, natož abychom ji nabízeli druhým.

Moc Tě prosíme za ty, kteří se trápí pocitem, že nenaplňují náboženské nároky. Moc Tě prosíme, abychom je uměli povzbudit a ujistit o tom, že Tvá náruč je otevřená pro všechny. Že náboženské hradby nestavíš Ty, ale lidé. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme za ty, kdo jsou unavení, nemocní. Komu docházejí síly. Moc prosíme, abys nám ukazoval, jak povzbudit, jak potěšit. Moc prosíme, abychom na takové lidi v našem okolí nezapomínali. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc prosíme, zbavuj nás strachu. Zbavuj nás noční můry, kterou si vytváříme nebo nám ji vytváří druzí. Moc prosíme, posiluj v nás důvěru a otevřenost druhému člověku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme, uč nás trpělivosti. Uč nás vytrvalosti v hledání cest k řešení problémů, které se nám zdají neřešitelné. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme, abys nás učil jistotě, že pro Tebe máme cenu. Moc prosíme, abys nás v této jistotě učil riskovat v naději v Tvé zaslíbení. Moc prosíme, abys nás učil být lidmi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.

J 14,27

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 618 Modré nebe, slunce zář