Uhříněves 30.9.2018 Lk 17,1-6 (Jiří Ort)

Uhříněves 30.9.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na dnešní bohoslužbě, ve společenství, kde se smíme těšit ujištěním o Boží lásce a milosti, kterou v Ježíši Kristu nabízí každému člověku.

Introit: Pozvedám své oči k tobě, jenž v nebesích trůníš. Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí oči naše k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje. (Ž 123,ln)

Píseň: 630 Nahý jsem se na svět narodil

Modlitba: Pane Bože, přicházíme za Tebou všichni společně a každý sám. Děkujeme Ti za osobní naději, kterou tak potřebujeme, a kterou nám ze své milosti nabízíš každý den. Děkujeme, že vstupuješ do našich osobních vztahů, že nás posiluješ tváří v tvář výzvám, které před námi jsou, že nám přivádíš lidi, kteří nás povzbudí v našem smutku a osamocení. Děkujeme, že Ti smíme vděčně odevzdávat i všechno radostné, co prožíváme.

Pane, Ty vstupuješ i do společenství rodiny, společenství sboru a církve, do pracovních společenství. Do společnosti, ve které žijeme. A my Ti za to děkujeme. Děkujeme za to, že nám znovu a znovu ukazuješ, že lidé vedle nás jsou Tvé děti, že je máš rád a záleží Ti na nich. Děkujeme, že nás na to nenecháváš zapomínat uprostřed vší zloby, která v nás i kolem nás často je.

Prosíme, buď dnes uprostřed svého lidu, ukazuj mu v Ježíši z Nazareta cestu, která dává naději celému Tvému stvoření. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: 697 Moc předivná

Čtení: 1K 12,31b-13,13

Píseň: 419 Mocný Bože, při Kristovu

Text: Lk 17,1-5

Haleluja. Chvalte Hospodina, neboť Hospodin je dobrý, pějte žalmy jeho jménu, neboť je líbezné. Haleluja. Ž 135,3

Jsou to ostrá slova, která tu slyší učedníci z Ježíšových úst. Jsou to ostrá slova, která tu slyšíme my. Jsou o to naléhavější, že jsou vlastně vyvrcholení celého oddílu Lukášova evangelia, ve kterém jsme četli zásadní Ježíšova podobenství. Zásadní Ježíšovu polemiku s důrazy farizeů a zákoníků. S důrazy na hodnocení a zároveň přijímání člověka podle toho, jak naplňuje náboženské normy, které byly prohlášeny za božské. Můžeme – a vlastně máme – slyšet v dnešních verších odkaz k podobenství o boháčovi a Lazarovi a podobenství o milosrdném Otci.

Má první reakce na texty tohoto typu je leknutí. A také vnitřní naladění na vlny vzpoury. Skutečně se mi nelíbí tento agresivní způsob vyjadřování. Ano – Ježíšova slova jsou agresivní, Ježíšova slova námi mají zatřást. Právě onen otřes, který Ježíšova slova působí, nám má vykolejit. Zastavit nás, abychom se začali rozhlížet a ptát se. V 60. letech napsal John Robinson knihu „Čestně o Bohu“, kterou mám moc rád. A impulsem k jejímu napsání bylo, že si autor – tehdy biskup anglikánské církve – zlomil komplikovaně nohu a musel zůstat na lůžku. Musel se zastavit, začal promýšlet věci, které dělal už zcela mechanicky – a výsledkem bylo, že pomohl mnoha lidem.

Ježíš nás tedy chce zastavit. A je zajímavé, že to první, na co se začneme ptát, když se k textu vrátíme, je otázka – kdo jsou ti nepatrní, o kterých Ježíš s takovým důrazem mluví. To se alespoň stalo mě. Kdo je tou obětí, na kterou Ježíš myslí? Na koho myslí evangelista Lukáš?

Samozřejmě není možné pominout, že pro Lukáše jsou těmito nepatrnými lidé jako žebrák Lazar a mnozí další sociálně znevýhodnění. Že jsou jimi ti, kteří jsou vytlačováni mimo lidské – tehdy nutně náboženské – společenství. Všichni nemocní, všichni lidé z pohledu náboženských norem nečistí. Ovšem mezi takové vyloučené lidi patřil i vrchní celník Zacheus jsou to prostě všichni ti, kteří jsou vyloučeni, protože nenaplňují lidmi určené normy správného života. Ono vylučování samozřejmě funguje i ve společnosti, kde je určováno, co je normální (splňující normu) a co ne. V náboženství je to to to nebezpečnější, že to, co je „normální“, člověk prohlašuje za božské.

Lidé se tak ocitají pod velkým tlakem, pod tlakem normy „správného“ života, který musí naplnit. Tento tlak na „předělávání“ člověka přirovnávala psycholožka Virginia Satirová k Procrustovu loži, středověkému mučícímu nástroji. Když se někdo odchýlil od převládajícího světonázoru, byl poslán na „rehabilitaci“. Touto metodou člověka zformovali. Doslova. Co přečnívalo, hlava, nohy nebo jiná tělesná část, uťali. Člověk sice obvykle tuto formu nápravy nepřežil, nicméně se „přizpůsobil“ normě.

Problém ale je, že se neshodneme na tom, co to v praxi znamená. Jak máme naplnit ona Ježíšova slova: „Když tvůj bratr zhřeší, pokárej ho, a bude-li toho litovat, odpusť mu.“ Jak máme rozpoznat a určit onen hřích, kterého se bratr dopustil? Ježíš však nedával přesné návody v oblasti ekonomické, sociální, politické, v oblasti partnerských vztahů. To bychom se zakonzervovali v oblasti před 2000 lety. My musíme jeho důrazy aplikovat v konkrétních situacích, pro konkrétní lidi. Konkrétní lidé jsou pro nás těmi nepatrnými, konkrétní lidé jsou těmi, se kterými jsme se střetli a vnímáme jejich jednání a názory jako špatné.

Neshodneme se však ani na tom, kdo jsou ti konkrétní lidé – neshodneme se na tom, kdo je kolem nás obětí.. Jakoby byla Ježíšova zvěst uzavřena do závorky a každý před ní dáváme jiné znaménko. Je to zoufalé. Jakoby nebyla šance se shodnout na nejzákladnějších věcech. A Ježíšova zvěst je pouze další z řady věcí, na které se lidé rozcházejí.

A právě do této lidské bezradnosti zaznívá zásadní slovo. Vlastně dně – prvním je autorovo zřetelné vyznání, že Ježíš je Pán. Tedy, že je se vším, co dělá a co říká, zcela na Boží straně. Že Bůh je na jeho straně a Ježíš tak reprezentuje, disponuje Boží autoritou.

Pak má hluboký smysl i ono druhé slovo – reakce učedníků na Ježíšova slova. Reakce na pocit vlastní bezmoci, na vlastní zoufalství tváří v tvář slabosti, naší neschopnosti najít jeden k druhému cestu, pochopit se navzájem. „Dej nám více víry!“ Tady nejde o to být správnými věřícími, kteří zapadají do systému. Ta prosba zní jinak: „Udělej z nás lidi, kteří Ti důvěřují, kteří Ti věří a nechají se Tebou vést.“

Apoštol Pavel geniálně vystihl Boží odpověď na tuto prosbu ve své chvále lásky. Mluví tu o mnohých obdarováních, mluví o obdarováních, která byla velice ceněná – např. o mluvení jazyky – glosolálii. Mluví o poznání – o schopnosti porozumět věcem okolo sebe a především Božímu slovu. Mluví dokonce o víře jako takové. A přece to vše dává stranou ve světle daru lásky. Daru ochoty respektovat druhého člověka v jeho odlišnosti. Toho jsou ostatně plné apoštolovy dopisy – to je jejich základní důraz. Jsem přesvědčený, že právě to je základ apoštolovy zvěsti a ne ono slovo o spasení pouhou vírou. Ano, apoštol řeší věroučné otázky, ale to vždy ve službě ochoty zpřístupnit Boží lásku a milost lidem, kteří v tehdejší době nezapadali do běžných norem.

A to je skutečně to nejzákladnější, k čemu Ježíš vede. Křesťané se nikdy neshodli. Vždy se dohadovali a vzájemně se dokonce pronásledovali. Ale Ježíšův hlas vstupoval do všech rozepří a ukazoval každému osobně, za kým má jít, vzít ho za ruku a povzbudit ho. Nenechat ho propadnout do beznaděje opuštěnosti. Při vší naší odlišnosti nám tak náš Pán dává možnost žít život, který má budoucnost. Který má naději. Amen.

Píseň: 473A Vezmi, Pane, život můj

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, Ty víš, jak nás trápí, že nedokážeme porozumět druhému člověku. Ty víš, jak nás trápí, že se lekáme neznámého a odlišného. Ty víš, jak se vzájemně škatulkujeme. Pane, to všechno Ti chceme odevzdat a poprosit, abys nás vedl za druhým člověkem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes prosíme za děti – za ty, které se už narodily i za ty, které se narodit mají. Prosíme, uč nás jim ukazovat krásu života, uč nás je ujišťovat o tom, že jsou bezpodmínečně milovány. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás za těmi, kteří jsou nemocní a opuštění. Kteří ve své slabosti ztrácí víru v to, že mají pro někoho hodnotu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás za těmi, kteří nezapadají do norem, které jsme si vytvořili. Prosíme, veď nás za těmi, kteří nejsou úspěšní, za těmi, kdo patří do jakékoliv menšiny. Prosíme, pomoz nám, abychom jim dokázali tlumočit Tvé přijetí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás za těmi, kdo žijí s postižením. Veď nás za těmi, kdo potřebují pomoci, aby mohli žít plný lidský život. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, za naši církev, jejíž výročí si v těchto dnech připomínáme. Prosíme, veď nás všechny, abychom byli hlasem těch, jejichž hlas je umlčován. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za celou Tvoji církev. Prosíme, aby byla svědectvím o Tvé naději, že Ty přicházíš za člověkem a otevíráš mu cestu k porozumění lidem okolo něj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za naši společnost. Prosíme, abychom se v nadcházejících komunálních volbách nenechali ovlivnit strachem a nenávistí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vyslyš, prosíme, naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! 2K 5,19n

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

Píseň: 686 Radujte se v Pánu vždy