Uhříněves 4.11.2018 Lk 19,1-10 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 4.11.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny na bohoslužbách, kde se smíme těšit z ujištění o Boží milosti v pozvání do společenství večeře Páně.

Introit: Hospodine, celým srdcem Ti vzdávám chválu, klaním se Ti před Tvým svatým chrámem, Tvému jménu vzdávám chválu za Tvé milosrdenství a za Tvou věrnost. Ž 138,1a.2

Píseň: 157 Chvaltež Boha, nechť chvála čest

Modlitba: Pane Bože, děkujeme. Děkujeme za trpělivost, kterou s námi máš. Děkujeme, že i dnes otevíráš před námi i celým stvořením svoji cestu, jak nás o ni ujistil Tvůj Syn, Ježíš z Nazareta. Děkujeme, že nás svědectvím o této cestě provádíš všemi temnotami, našimi pochybnostmi, naší slabostí tváří v tvář lidské zlobě a nenávisti.

Jsme Ti vděční, že Ti dnes můžeme vše vyznat v jistotě, že Ty nás znáš, že znáš každé naše hnutí mysli. Že Ty znáš i naši únavu z nás samotných a nabízíš ne napomenutí, ale povzbuzení k životu, který jsi připravil pro nás i pro celé Tvé stvoření.

Moc Tě prosíme, aby dnes v tomto společenství našeho sboru zazněla chvála a vděčnost za dar života, který jsme dostali. Dar, který si dnes smíme znovu uvědomit ve společenství kolem svého stolu, kam každého zveš. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S375 Volný jsem

Čtení: Iz 1,10-18

Píseň: 435 Ó Pane, jenž jsi přikázal

Text: Lk 19,1-10

Haleluja. Kéž ti vzdají chválu, Hospodine, veškeré tvé skutky, kéž ti tvoji věrní dobrořečí, ať hovoří o tvém slavném kralování, ať promluví o tvé bohatýrské síle. Haleluja. Ž 145,10n

V jedné detektivce Agathy Christie se mladá žena Sarah dívá na Jeruzalém a hovoří se svým přítelem o náboženství. „Možná, kdyby tu nebyly hádavé církve, možná, že bych pak uviděla Ježíše jedoucího na oslátku.“ Je velice lákavé jí přitakat – přitakat představě, že když někdo nebo něco nebude, tak bude všechno v pořádku. Skutečně je to lákavé a mám pocit, že to někdy napadne každého. Mě tedy rozhodně. Jen je problém, že nejde o církve, ale o lidi. O konkrétní lidi. O nás. A o naše vnímání Ježíšovy zvěsti.

Znovu jsem si uvědomil, jak jsme formováni svým vnímáním křesťanství. Jak jsme formováni tím, v čem jsme vyrostli. Vzpomínal jsem na předmanželskou přípravu, kde nevěsta vybrala jako text kázání podobenství o dvou stavitelích. A já se lekl a ptal jsem se, jestli si uvědomuje, co v tom textu je. Já tam viděl tvrdé napomenutí a bortící se dům pod drtivým náporem bouře. Ale Míša, nevěsta, mi odpověděla – ale já tam slyším to obrovské zaslíbení, že když budeme stavět na dobrých základech, tak náš vztah vydržíš všechno.

Co vlastně přinesl a přináší Ježíš z Nazareta? To je naprosto zásadní otázka. Dnes hodně myslím na svoji neteř, která se v tuto chvíli ve strašnickém sboru přiznává ke svému křtu a toto tázání prožívá a bude prožívat. I vrchní celník Zacheus se to chtěl dozvědět. Je zbytečné příliš rozebírat, kým tento muž byl. Je zajímavé, že o něm tu informaci dostáváme, známe jeho sociální zařazení, ale zároveň dostáváme ještě další informaci. Zacheus toužil spatřit Ježíše, aby ho poznal. V daném kontextu to skutečně nevypadá na pouhou zvědavost. Mohli bychom tedy říci, že Zacheus touží poznat, kým Ježíš je, co přináší. Do jeho, Zacheovy situace.

Musím přiznat, že mě jeho přístup okouzluje. Zacheus má před sebou překážku, má před sebou zástup, který obklopuje Ježíše a Zacheova pozice v Jerichu je zcela zřetelně taková, že nikoho v zástupu ani nenapadne, aby uhnul a umožnil tak Zacheovi přiblížit se k Ježíšovi natolik, aby ho uviděl, aby ho mohl poznat, aby pochopil, kým vlastně Ježíš je. Prostě je opuštěný. Samozřejmě je zřetelné, že důvodem je s největší pravděpodobností jeho cejch kolaboranta, toho, který využívá pomoc okupační mocnosti k vlastnímu obohacení.

V situaci, kdy je tak jasně odmítán, vytlačován na okraj zástupem, nevidí řešení v hledání cesty k lidem v zástupu, ale on chce poznat Ježíše. Vyznání tohoto příběhu je kouzelně prosté. Ježíš je řešením, všechno ostatní se uvidí. V to Zacheus věří. A ukáže se, že věří správně.

Ježíšovo svědectví o Boží cestě za člověkem je totiž zřetelné. Tato cesta je bez podmínek. Bůh Otec posílá svého Syna za všemi, kteří hledají, za všemi, kteří potřebují pomoc, kteří potřebují život. Protože zažívají, že jim právě život nějak protéká mezi prsty, že ztrácí jeho smysl. Ano, ona dívka Sarah u Agathy Christie měla pravdu v tom, že ty hádavé církve skutečně zastírají obraz Ježíše. Ježíšovu podstatu, Ježíšovu identitu. Ale když si s tímto obrazem budu hrát, tak na rozdíl od Zachea to byl povzdech s tím, že by musely zmizet bezesporu velice chybující lidé, aby se otevřel pohled na Ježíše, kdežto Zacheus věřil tomu, že stojí za to se tím křovím prodrat a Ježíše spatřit. Znovu se mi objevil před očima rozhovor se zástupci sdružení Logos, kteří svědčili o tom, jaký objev je svědectví o Ježíši Kristu pro mnohé lidi s jinou sexuální orientací, že jim stojí za to vstupovat do společenství církve, žádat v něm o křest, a riskovat tvrdé odmítnutí.

A skutečně se ukázalo, že toto hledání smysl mělo a má. Protože pak mohl Zacheus, pak smíme i my uslyšet, že přes všechno naše trápení a samozřejmě i chyby, stál Zacheus a stojíme i my Ježíši z Nazareta, který je Kristus, Spasitel, za to, aby nás hledal. Je tu znovu ve vší nádheře vymalován obraz milosrdného otce, který běží vstříc svému synu ještě dřív, než ten se rozhodl k návratu. „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." (Luk 19:5 CEP) Toto je Boží plán pro člověka, to je Boží plán pro Tebe – ty máš mít společenství s Bohem.

A tady přichází Zacheova odpověď. A je velice zvláštní – není odpovědí na lidské představy. Zacheus se neptá lidí okolo, co má udělat, aby ho přijali, aby se nezlobili na Ježíše, že přišel k němu do domu. Zacheus díky Ježíšovi pochopil to, co je v životě zásadní – pomoc druhému člověku. Ne proto, aby byl člověk těmi druhými přijat, ale aby jim pomohl v jejich situaci. A evangelista si dává záležet, aby biblický čtenář viděl, že ve své vstřícnosti o mnoho přesahuje Zákonem předepsané předpisy charity.

A znovu jsme u toho, že to není nic nového, s čím za námi Pán Bůh Ježíše posílá. Pán Bůh nabízí své slitování, ale zároveň žádá „Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.“ (Isa 1:17-18 CEP) Já vím, že naše neshody nad konkrétními otázkami neskončí. Ale v Izajášově zvěsti i ve svědectví Zacheova příběhu smíme rozpoznat směr cesty.

A především, své hledání můžeme prožívat v jistotě, že za každého z nás hledá Ježíš z Nazareta, ten ukřižovaný a vzkříšený, Kristus. Že se nechává zvát do našich životů. A že nás dnes zve ke svému stolu. Tuto jistotu moc přeji každému z nás a dnes především myslím na svou neteř, která je na začátku své cesty. Přeji nám všem i jí, aby nás na naší cestě plné hledání posiloval Pán Bůh svou láskou.

Amen.

Píseň: 648 v Uhříněvsi, 383 v Říčanech

Večeře Páně:

Úvod: Bůh je zde s námi. A říká: Pokoj vám. Zve nás do kruhu kolem svého stolu, zve nás k oslavě, neboť Bůh daroval člověku mnoho potřebných věcí, dává vzrůst všemu kolem nás, pod ochranu bere všechny plody života. Navrch přidává nevšední dar: smrt smrti a život života skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Vyznání a zvěstování milosti:

Chceme přijmout Boží radost a oslavit ten vzácný Boží dar. Chceme vyjádřit, že bohatství našeho života je dílem Božím. Bez jeho pomoci a lásky bychom jenom živořili. Předložme Bohu s vděčností své vyznání.

Vyznáváš, že jsi člověk chybující a že nejsi před Boží tváří o nic lepší než druzí lidé? A přiznáváš, že ani ty se nemůžeš vykroutit z vin a bídy tohoto světa? Jestliže tomu tak je, odpověz: Vyznávám.

Věříš, že Ježíš Kristus, Syn Boží, se čelem postavil proti zlu a položil svůj život i pro tebe? Věříš, že svou smrtí naši smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život? Jestliže tomu tak je, odpověz: Věřím.

Chceš odpustit všem, kdo se proti tobě provinili? Jsi-li ochoten odpustit, vyznej: Odpouštím.

Slovo milosti: Přijměme do svého srdce slovo milosti a potěšení:

Jak bychom mohli zapomenout na Boží věrnost?

Jemu věřit znamená rozpomínat se na jeho dobré skutky.

Když jsem byl skleslý, on mě pozvedl.

Když jsem hladověl po životě, nasytil mne.

Když jsem byl opuštěný, zůstal se mnou.

Když jsem zabloudil, přivedl mě k sobě.

Když jsem se uzavřel do sebe, do svých úzkostí, do svých nezdarů a do svých vin, on mě osvobodil, abych se znovu našel a nově mě obrátil k druhým. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Dobrý Bože,

stojíme před Tebou s otevřenýma rukama.

Jsou znamením toho, jak jsme potřební,

neboť všechno, co máme, není před Tebou ničím,

všechno, co nazýváme svým, je bezvýznamné,

nemáme-li Tebe.

Jenom Ty jediný jsi skutečným smyslem

a prvým cílem a hloubkou našeho života.

Ty nejsi Bohem, který se uzavírá do sebe.

Ujal ses naší slabosti a chudoby

a dáváš nám do nastavených rukou

ten největší, jedinečný dar:

Tvého Syna, který je cesta, pravda a život.

Proto chceme chválit Tebe, našeho Otce,
Tobě děkovat,
Tebe oslavovat
a Tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Hle, pokrm, který jsme vlastníma rukama připravili, ale ke kterému nás zve náš Bůh.

Hle stůl, který jsme vystrojili, ale u kterého nás on přijímá.

Hle, radost, po které jsme toužili, a kterou dává jen On sám.

Do společenství kolem stolu Páně je zván každý, dospělý i dítě. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Jděte v pokoji a svou víru neste do světa. Radost a milost Boží vás budou provázet.

Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Píseň: 649 V Tobě je radost

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme před Tebe v pokoře a chceme Ti odevzdat vše, co nás trápí. Chceme Tě moc poprosit, abys před námi otevíral oči pro problémy kolem nás i cestu k jejich řešení.

Pane, prosíme, otevírej nám oči pro opuštěné lidi v našem okolí. Pro opuštěné lidi v našem sboru. Moc prosíme, abys nám ukazoval, jak povzbudit a potěšit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc děkujeme za všechny narozené děti a moc prosíme za rodiče tam, kde maminka potratila. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, jsme naplnění vděčností, že jsme se směli setkat se zvěstí evangelia o Tvém Synu. A moc Tě prosíme, abychom tuto zvěst dokázali předávat jako povzbuzení a posilu, jako zvěst o bezpodmínečném přijetí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, trápí nás všechny zprávy o neřešení situace bezdomovců, o finančních potížích neziskových organizací, které se snaží pomoci. Dnes prosíme za Azylový dům v Břeclavi, ale i za Azylový dům pro matky s dětmi Diakonie ve Vlašimi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Středisko Diakonie pro lidi se zrakovým postižením. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží otevřít cesty mezi lidmi tam, kde jsou zataraseny strachem a ideologiemi. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš naše osobní díky a prosby.

Pane, spolu s celou Tvou církví, spolu s celým Tvým stvořením, se všemi, kdo touží po životě, k Tobě voláme jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.

Fp 4,4-6

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 487 Amen, Otče, rač to dáti