Uhříněves 2.12.2018 Mk 13,24-37 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 2.12.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám v tomto shromáždění, kde jsme se sešli, abychom spolu sdíleli ujištění o naději, kterou nám nabízí Pán Bůh v Ježíši z Nazareta.

Introit: Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Ž 24,7

Píseň: 273 Zvedněte brány svrchků svých

Modlitba: Pane Bože, dnes máme velikou radost. Je první neděle adventního období a my si můžeme připomínat Tvůj příchod za člověkem. Znovu smíme promýšlet skutečnost, že náš život, život člověka, má hodnotu. Při všem, co se kolem nás děje, co tuto hodnotu devalvuje, Ty přicházíš, abys nás ujistil, že pro Tebe každý z nás hodnotu má.

Děkujeme, že nás dnes zveš do společenství Tvé církve a že nás tady necháváš zažít radost z pozvání. Děkujeme, že právě dnes zveš nás všechny ke své hostině, kde Ti budeme smět odevzdat všechno, co nás tíží, a přijmout Tvou posilu na cestu.

Chceme poprosit, aby radost z Tvé nabídky, radost z Tvého příchodu, překročila zdi kostelů a projasnila tmu strachu, osamění a bolesti na tomto světě. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 23 Bůh je záštita má

Čtení: Gn 32,1-13

Pěvecký sbor – 2 písně nebo 272

Text: Mk 13,24-37

Haleluja. Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Haleluja. Ž 50,2.3a

Slyšeli jsme krátký oddíl z tzv. malé apokalypsy evangelisty Marka. Je to text, který otevírá otázky, který přitahuje jako magnet v dobách, kdy je člověk vláčen událostmi, kterým nemá sílu vzdorovat, které nemá sílu řešit. A do takové situace píše evangelista Marek a my mu úplně nerozumíme. Já mu úplně nerozumím.

Je jasné, že Marek chce povzbudit. Že Ježíšova slova mají povzbudit. To bychom měli mít na paměti. Smysl apokalypsy, zjevení, nebylo strašení děsivými obrazy. Jejím smyslem bylo vykreslovat obrazy, které vypovídaly o situaci, kterou posluchači znali. Skutečně se dnes ani nepotřebujeme ponořovat do apokalyptických obrazů, aby na nás padala úzkost z toho, co se děje kolem nás. A v nás.

Bylo by bezesporu hezčí a hladivější, kdybychom si tu vyprávěli příběh, který v sobě utrpení nemá. Který by nás ze všeho kolem nás vytrhl. A rozhodně v této touze nejsme sami. V Markově evangeliu je dnešní oddíl zasazen těsně před pašijový oddíl. To znamená, že máme za sebou celou cestu s Ježíšem od jejího počátku až do Jeruzaléma. V tuto chvíli se můžeme a máme ohlížet a připomínat si tyto příběhy, připomínat si Ježíšova slova. A připomínat si i slova těch, kteří se ho snažili následovat tak, jako my, tak, jako členové Markova sboru. A jeho učedníci rozhodně ve svém přístupu k možnému utrpení na tom nebyli jinak než já. Než my.

A přesto tu utrpení je. A my máme problém, protože to není filozofická otázka o utrpení, ale skutečnost. Když se ohlédnete, tak na množství dárků pro děti ze sociálně vyloučených rodin uvidíte, že to skutečně není lidem jedno. Že utrpení není lidem jedno. Že se snaží pomoci. V České republice jsou velice vysoké výnosy sbírek. A přece je tu velice silný prvek nedůvěry, že by se věci kolem nás mohly změnit.

A do toho vstupuje náš dnešní text. Velice důrazně, velice podmanivými tahy štětce vykresluje evangelista obraz utrpení. A ještě důrazněji do tohoto obrazu vkliňuje postavu, která přichází a která se ničím z těch hrůz na obraze nedá zastavit. Najednou je dominantní právě tato postava, postava Syna člověka, toho, který má rozhodující slovo ve chvíli určování, co v tomto světě mělo a má smysl.

Je to strhující obraz. A přece je tu nutné zdůraznit jednu věc. Model obrazu na vykreslení záměru textu nesedí v jedné zásadní věci. Při vší dynamičnosti, kterou může malíř do obrazu vložit, je malířovo dílo statické. Vlastně je naddějinné. Stručně – zjevení pravé skutečnosti se nad námi vznáší a míjí se s tím, co žijeme. Je to jako kdybychom zcela vynechali naše zkušenosti, naše radosti a bolesti a žili s očima upřenýma k tomuto obrazu přicházejícího Syna člověka a těšili se z krásy tohoto obrazu. A že to pokušení je veliké. Své by o tom mohl vyprávět apoštol Pavel, který se právě kvůli tomu střetl s mnohými členy sboru v Korintu.

Ale tady se právě nutně musíme ohlédnout a připomenout si, že ten Syn člověka, který je dominantní v onom obraze apokalypsy, je Ježíš z Nazareta. Ten, který uzdravil ochrnutého, ten který stoloval s hříšníky, ten, který dal budoucnost vdově, když vzkřísil jejího syna. Ten, který vstupoval jako naděje do konkrétních lidských příběhů. Který vstupoval dovnitř a nezůstával mimo jako jakýsi symbol věčné pravdy.

Právě proto je dnes ještě více než kdy jindy, důležité, že k novozákonnímu textu jsme slyšeli i text starozákonní. Jakkoliv je na počátek adventu poněkud netypický. Ale právě v něm jasně vidíme konkrétní vstupování Hospodina do života člověka. Nemusí se nám úplně líbit Jákobovo kličkování, nemusí se nám úplně líbit jeho licitace s Hospodinem – Ty jsi mi řekl, abych se vrátil, tak se, prosím, starej. A přece je to jeden z nepřeberného množství svědectví, že Hospodin se nevznáší nad lidským údělem jako ten, kdo zjevuje pravdu, ale jako ten, kdo ve svém zjevení nabízí naději. Toho jsou příběhy praotců Izraele krásným dokladem. Jsou zároveň svědectvím o tom, jak tato naděje člověka vede od strachu a kličkování k dospělým rozhodnutím – tak, jako u Jákoba.

Dokladem o Boží aktivitě v lidském životě je i zvěst Ježíše z Nazareta. I Malá apokalypsa v Markově evangeliu. Nemusíme se lekat a kroutit hlavou nad časovými údaji, které si Ježíš zjevně představoval jinak, než se nakonec stalo. Nemusíme zkoumat nebeská znamení. My se dnes můžeme těšit z toho, že nás evangelista Marek ujišťuje, že smíme a máme důvěřovat tomu, co přinesl a přináší Ježíš z Nazareta. Že v obrazech kolem nás nemusíme hledat vítězství lidského strachu, sobectví a zloby, ale že si máme připomenout toho, jehož příchod očekáváme.

Těšme se tedy z tohoto zaslíbení, těšme se ze všech zaslíbení, která čteme ve svědectví biblických svědků a nenechme si zastínit jistotu toho, že Ježíš z Nazareta, který je Kristus, vstupuje do života našeho, života našich blízkých a přátel, do života těch, se kterými si nerozumíme – že vstupuje do života celého stvoření a otevírá před námi svoji budoucnost. To si dnes společně smíme uvědomovat v pozvání ke společnému stolu, kde je náš Pán hostitelem. Amen.

Píseň: 259 Navštiv nás, Kriste žádoucí

Vyznání vin: Pane Bože, vyznáváme své sevření, ve kterém se rozhlížíme a všechno kolem nás se nám zdá nespravedlivé. Vyznáváme svoji zlobu, když bychom si vše představovali jinak a ono to nejde. Vyznáváme, že máme svoji představu o spravedlnosti a máme problém se srovnat s tím, že Tvé cesty jdou jinudy. Chceme se nyní před Tebou ztišit a odevzdat Ti všechno to, co nás tíží a co nám brání žít spravedlivý život plný lásky a odpuštění, který Ty nám nabízíš a ke kterému nás zveš.

Pane, společně a nahlas před Tebou chceme vyznat svůj hřích. Chceme vyznat, že nejsme lepší než druzí lidé a spolu s nimi neseme vinu na bídě Tvého stvoření. Potvrďme, sestry a bratři, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.

A přece se odvažujeme před Tebe předstoupit s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pane, v naději víry v Tvého Syna a našeho Spasitele Ti chceme odevzdat všechnu trpkost, kterou ve svém srdci cítíme, chceme odpustit těm, kteří nás zranili a chceme poprosit za odpuštění ty, které jsme zranili my. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Slovo milosti: Toto praví Hospodin: Všemohoucí Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, odpouští všem, kteří činí pokání a obrací se k němu.

Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba:

Pane Bože, děkujeme Ti za cestu, kterou před námi znovu otevíráš v tento čas adventu.

Děkujeme Ti za základ života, který jsi nám dal v Ježíši Kristu.

Děkujeme, žes jej dal do základu celého svého stvoření.

Děkujeme za Tvou přítomnost, kterou nám dáváš rozpoznávat ve chvílích bolestných i radostných.

Děkujeme za Tvou spravedlnost, která je naplněná milostí a odpuštěním.

Děkujeme za dar víry, díky kterému smíme vědět, že vše kolem nás směřuje ke svému konci, který Ty máš pevně v rukou.

Děkujeme za dar naděje, ve kterém se smíme účastnit budování Tvého království.

Děkujeme za dar lásky, který nám dává sílu a odvahu ve vztazích, které smíme a máme naplňovat k obrazu Tvé spravedlnosti.

Děkujeme za to vše, co od tebe smíme přijímat a s celým stvořením tě dnes chceme chválit:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech. Amen.

Slova ustanovení: Ty jsi v pravdě svatý, Bože, pramenem všeho posvěcení. Způsob svým svatým Duchem, abychom při přijímání chleba a vína byli učiněni jedno tělo s Kristem i se vší církví. Dej, ať zůstaneme ve společenství s ním až do onoho dne, kdy s ním budeme večeřet v jeho království.

Neboť on v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

308

Pozvání: V tuto chvíli tedy pokorně prosíme, ať nás tato hostina posilní na cestě života, připravuje k setkání s přicházejícím Pánem. Když v jednom společenství spolu lámeme chléb a pijeme z jednoho kalicha, ať jsme zde účastni s naším Pánem, od něhož přijímáme život, do jehož milosti vstupujeme a vírou v něho jsme posilováni.

Vždyť jsme slyšeli: Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud on nepřijde.

Kdo tedy chcete, přijměte jeho pozvání, ať přicházíte odkudkoli: pozvání do světa lásky a odpuštění, pravdy a milosrdenství.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ten, od něhož je to svědectví, praví: "Ano, přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši! Zj. 22,20

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Fp. 4,4

Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem.

1Te 3,12

Píseň pěveckého sboru nebo 510

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, radujeme se, že znovu smíme vstupovat do období adventu, že jsme znovu konfrontováni s ujištěním, že hodnota lidského života není určována našimi představami a normami, ale že tuto hodnotu dáváš Ty. Že lidské dějiny nesměřují do nicoty, ale před Tvou tvář.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, o které máme starost. Pane, prosíme, ukazuj nám, jak být pro ně pomocí a povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, včera si lidé na celém světě připomínali lidi nakažené nemocí AIDS i všechny oběti této nemoci. Pane, buď pomocí nemocným i jejich rodinám. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti ty, kteří žijí v nejistotě z budoucnosti. Ty, kteří jsou v dluhové pasti a neví, co bude dál. Odevzdáváme Ti seniory, kteří jsou opuštění a jsou ve finanční nouzi. Odevzdáváme Ti matky samoživitelky, ty, které žijí v azylových domech. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti celé stvoření, které vyhlíží Tvoji naději, Tvoji nabídku života. Moc Tě prosíme, abychom tuto naději dokázali prostředkovat svým životem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, uč nás smíření. Uč nás naslouchat, uč nás porozumět lidskému trápení, uč nás odmítat zlobu a ne lidi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, na začátku adventu, na začátku období nadějného očekávání, Tě prosíme za ty, kdo už se naděje vzdávají. Jejichž domov je ničen válkou či bídou, jejichž životy jsou vydány na milost a nemilost. Kteří odcházejí za nadějí života. Moc prosíme, abychom za tyto lidi dokázali alespoň v lásce prosit. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. Ř 13,11-12

Požehnání: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází. Jemu sláva i moc navěky. Amen. Zj 1,4.6

Píseň: 276 Slávy Pán přichází opět