Říčany 14.1.2018 J 2,1-11 (Jiří Ort)

Říčany 14.1.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás v tomto společenství, do kterého jsme mohli přijít z Boží milosti.

Introit: Hlahol Bohu, celá země! Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. Ž 66,1n

Píseň: 614 Vzdávám Ti, Bože, chválu svou

Modlitba: Pane Bože, přicházíme, abychom se učili děkovat. Abychom se učili rozpoznávat dary, které každý den dostáváme. Děkujeme, že smíme přicházet do tohoto společenství a učit se to společně. Děkujeme, že společně smíme prožívat radost a také nést starosti.

Ale především, že smíme naslouchat příběhům, vyznáním těch, kteří ve svých životech rozpoznali Tvoji ruku, která provází, těší, ale i napomíná. Naslouchat příběhům Ježíše z Nazareta, které nás ujišťují, že Ty přicházíš za každým člověkem, že nabízíš naději, budoucnost i tam, kde mi ji už nevidíme. Děkujeme za všechna svědectví víry, že jsi tohoto Ježíše z Nazareta Ty poslal jako svého Syna, že ses k němu přiznal, převedl ze smrti do života a v něm tento nový život nabízíš i nám.

Moc prosíme, uč nás tuto Tvou naději nového života přijímat do svých srdcí tak, abychom o ní dokázali svědčit všem, kteří o ní potřebují slyšet. Amen.

Čtení: Ex 19,10-19

Píseň: 680 Nás zavolal jsi, Pane

Text: J 2,1-11

Haleluja. Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy. Haleluja. Ž 72,18

Když jsem našel tento text z Janova evangelia jako text na dnešní neděli, byl jsem za něj vděčný. Tak nějak nevykladačsky. Prostě proto, že v něm cítím naději. Že naděje je v něm až hmatatelná. Až odtud jsem se vydal na cestu výkladem k tomuto textu.

A začala se mi před očima otevírat naděje, ke které Janova radost uprostřed svatebního veselí odkazuje. Nejprve mě vedla na horu Sínaj, kde Boží lid čeká v posvátné hrůze na Hospodinovo slovo. Jakoby tento obraz do scény svatebního veselí nezapadal. A přece k němu evangelista odkazuje. Lidé na cestě do Zaslíbené země, se zkušeností vysvobození a přece – a možná právě proto – s jasným vědomím, že bez Boží přítomnosti, bez přítomnosti toho, který vyvedl svůj lid z otroctví v Egyptě, na cestě do Země zaslíbené, do prostoru skutečného života, na této cestě zabloudí. Tak to vyjadřovali ti, jejichž modlitby jsou zachovány v knize Žalmů. „Bože, nebuď zticha, nemlč, Bože, nezůstávej v klidu! Hleď, jak tvoji nepřátelé hlučí, kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu, kují proti tvému lidu tajné plány, radí se proti těm, které skrýváš.“ (Ž 83,2-4) A Hospodin, Bůh Izraele, nenechal a nenechá svůj lid opuštěný, nezůstane zticha. „Vyvedl svůj lid - a veselili se, svoje vyvolené - a plesali. Daroval jim země pronárodů, výsledek námahy národů obdrželi, aby dbali na jeho nařízení a zachovávali jeho zákony.“ (Ž 105,43-45) A najednou už naše dva obrazy – starozákonní a novozákonní patří k sobě.

Ano, je možné se radovat, protože Hospodin skutečně nezůstal a nezůstává zticha. Jen – jak to poznáme? Jak poznáme Boží hlas, který nás zve na cestu naděje? Hned na začátku svého evangelia nás Jan ujišťuje o tom, že Hospodin, Bůh Izraele skutečně promluvil. A Jeho slovo není někde daleko, ale je na dosah. „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ (J 1,14)

V dnešním příběhu nás evangelista vede k tomu, abychom slovu naslouchali. Skutečně, tento příběh masivního zázraku, u kterého není problém si ho představit a v hlavě se nám rojí obrazy, jak děj postupoval, je především o slovu a o naslouchání tomuto slovu. Hned první postava, která se nám objeví před očima, Ježíšova matka, je tím, kdo svým slovem spustí celý děj. „Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: "Už nemají víno."“

Najednou je pro nás postava Ježíšovy matky velice důležitá, ale zcela jinak než u evangelistů Lukáše a Matouše. Tady se odváží vyslovit prosbu, odváží se po Ježíšovi chtít něco, čemu ona sama, jak se ukáže, nerozumí. Ale přesto žádá. Dostává se jí tvrdé odpovědi – znovu zaznívá slovo. „Ježíš jí řekl: "Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina."“ Je evidentní, že tu je něco jinak, než jak to vidíme my, než jak to vidí Ježíšova matka. Ježíšův život je zasazen do jiných souřadnic: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“

Tady by vše mohlo končit. Tak jako kdysi na hoře Sínaj. Ano, Boží lid toužil po Boží přítomnosti, jsme na začátku příběhu smlouvy mezi Bohem a Jeho lidem, na začátku příběhu touhy a selhávání, volání a hluchoty, snahy o rozpoznání a nepochopení. I tady, na svatbě v Káni Galilejské, jsme na začátku. Evangelista volí právě svatbu, událost smlouvy, začátek příběhu společného života svázaného smlouvou, aby nám ukázal působení Slova.

Ježíšova matka se nenechá odbýt. Její reakce je skutečně překvapivá, protože je zřetelné, že ona skutečně nechápe dosah toho, co se tu děje. Ona neví, že Ježíš je to Slovo. Ale přesto - „řekla služebníkům: "Udělejte, cokoli vám nařídí."“ Přesněji – cokoliv vám řekne. Ὅ τι ἂν λέγῃ ὑμῖν, ποιήσατε. Toto sloveso, sloveso λέγῃ, tu máme neustále slyšet.

A Ježíš řekl služebníkům a oni jeho slov skutečně uposlechli a jednali tak, jak jim Ježíš řekl – a najednou se začínají dít věci. Uvádí se do pohybu sled událostí vedoucích k zázraku, ke zjevení Ježíšovy slávy a – k víře učedníků.

Džbány, které sloužily jako nádoby pro vodu k rituálnímu očišťování, služebníci naplnili vodou a odnesli je ke správci hostiny. Ten zjistí, že ve džbánech je víno a také nechápe. Možná, že ani nevěděl o celé situaci nouze, pouze má před sebou spoustu vynikajícího vína, volá ženicha a diví se, proč tak dobré víno uchoval až pro tuto chvíli. Správce se mýlí jak v původci vína, tak v tom, že je přesvědčený, že tato chvíle je tou hodinou.

Ovšem my víme, že tuto hodinu on vskutku neurčuje. My víme, že jsme stejně jako Boží lid pod horou Sínaj, teprve na začátku. Víme, že to množství výborného vína není tím, co je naší nadějí na počátku naší cesty. Protože my jsme - spolu s Ježíšovou matkou a služebníky – směli rozpoznat, co se to tu vlastně stalo. Že jsme směli spatřit Boží slávu ve Slovu, které se stalo tělem a které působí zázrak v lidském životě. Působí víru – důvěru, že na cestě, kterou máme před sebou nejsme sami. I my smíme slyšet Slovo, které vede naplnění života: „Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám.“ (J 15,7) A abychom zůstali u radostného obrazu svatby, který mě na první pohled uchvátil, pozvu do něj znovu nás všechny slovy z proroctví proroka Jeremjáše: „Tehdy se bude v tanci radovat panna i jinoši a starci. "Jejich truchlení změním ve veselí, místo strasti jim dám útěchu a radost.“ (Jer 31,13) Amen.

Píseň: 672 Dej nám moudrost, odvahu

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, chceme Ti odevzdat životy naše i životy těch, o které máme starost. Chceme Tě poprosit, abys nás vedl i za těmi, na které zapomínáme.

Odevzdáváme Ti děti – prosíme, uč nás, jak je vychovávat v lásce k životu, jak je vychovávat beze strachu, jak je vychovávat v jistotě lásky. Prosíme, přiváděj si je k sobě, aby věděly o Tvé naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny, kteří žijí v nejistotě z budoucnosti. Všechny, kdo jsou v existenční nouzi, všechny, kdo jsou nešťastní z nenávisti a závisti kolem nás a zdá se jim, že není cesta, jak tuto nenávist a závist překonat. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti celé stvoření, které vyhlíží Tvoji naději, Tvoji nabídku života. Moc Tě prosíme, abychom tuto naději dokázali prostředkovat svým životem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za naši společnost. Uč nás stát pevně na straně lidskosti, která je ochotná pomáhat. Uč nás nebát se nenávisti v jistotě, že Tvá láska přemáhá každou nenávist. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za práci v Rukungiri v Ugandě, o které jsme se mohli dozvědět od bratra Hejzlara na Večeru s hostem. Za ni Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Michel, které někteří z nás pomáhají. Prosíme, aby se jí podařilo zvyknout si na život v naší zemi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti Tvou církev a prosíme, aby dokázala naslouchat všem lidem, kteří naplňují Tvou vizi vztahů naplněných úctou, tolerancí, pomoci – napříč všem rozdílům, které mezi lidmi jsou. Prosíme, abychom dokázali naslouchat i těm, kteří jsou nešťastní a proto je jejich hlas nepříjemný. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno.

Ž 34,3n

Požehnání: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází. Jemu sláva i moc navěky. Amen. Zj 1,4.6

Píseň: 686 Radujte se v Pánu vždy