Uříiněves 9.12.2018 Sk 19,23-20,2a dětské (Jiří Ort)

Uhříněves 9.12.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám v tomto společenství, kde se smíme v 2. neděli adventní těšit z ujištění o platnosti Božích zaslíbení.

Introit: Panovník Hospodin přichází s mocí, jeho paže se ujme vlády.

Iz 40,10a

Píseň: 274 Vítej k nám, hoste přemilý

Modlitba: Pane Bože, právě v adventním období se nám neodbytně vynořuje otázka učedníků „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?". Vyznáváme, že je nám úzko, když se kolem sebe rozhlížíme. Že je nám úzko z rozdělení, že je nám úzko i z naší neschopnosti naslouchat, z naší touhy přetvářet lidi podle našich představ. A tak rádi bychom, abys s tím něco udělal.

A Ty odpovídáš. Odpovídáš v Ježíši z Nazareta, v našem Spasiteli. Ukazuješ nám svoji bezpodmínečnou cestu za člověkem, za všemi těmi, kdo nepotřebují naše názory, naše náboženské přesvědčení, ale naši empatii, naši pomocnou ruku, naši přítomnost. Moc Ti za to děkujeme. Děkujeme, že právě v období adventu nám ukazuješ otevřenou budoucnost, svoji otevřenou budoucnost tam, kde máme pocit, že už žádná budoucnost není.

Moc Tě prosíme, abychom tuto Tvoji budoucnost dokázali prostředkovat svému okolí, všude tam, kam nás postavíš. Amen.

Čtení: Sk 19,23-20,2a

Píseň: S 281 Přijď, přijď, přijď

Text: Lk 14,16-21

Haleluja. Chvalte Hospodina, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. Haleluja. Ž 148,2

Děti, já vás dnes vezmu do krásného paláce. Tak, jsme tady, už jsme u vstupních dveří. Tedy dveří, ona je to spíš taková brána do domu. Slyšíte, za dveřmi zní hudba. Krásná hudba. Tak zkusíme vejít dovnitř. No to jsou věci, podívejte se kolem sebe! Obrovský sál! A jak nádherná architektura! Jakoby bylo místo stropu samotné nebe! Až to vyráží dech. A všude kolem lidé v nádherném oblečení. A hudba je sladká, nic ji neruší. A kolem sálu, podívejte se! Ty stoly se prohýbají jídlem. Je krásné tu být, všechno nás hladí a povzbuzuje, že na světě je hezky.

Ale co to – nějaký rušivý tón. Slyšíte? Pláče dítě. To je nepříjemné, to sem nepatří. Muzikanti, přidejte na hlasitosti, sloužící, jděte a vyveďte tu rodinu. Copak jeho matka je tak neschopná, že ho neumí utišit? Tak dítě už mlčí. Ale co to? Zase naříká ženský hlas. To už nebude pokoj? Copak ti strážní nefungují? Zavřete brány, ať sem nikdo nezvaný neleze, tady je ples, tady je krása, tady je radost a my nechceme, aby nám to někdo kazil!

Tak, děti, jak se vám to líbí? Jak se vám líbí takový život? Pro toho, kdo je uvnitř, je lákavý. Pro toho, kdo je venku, je k ničemu. Jakoby ti lidé ničemu nevěřili a mysleli jenom na sebe.

„Cože? My že ničemu nevěříme? My máme přece svoji bohyni! Bohyni Artemis! Podívejte, jak je krásná! Podívejte, jak je krásný celý její chrám! My jsme náhodou velice zbožní! Veliká je Efezská Artemis! To je útok na naši bohyni! To je útok na nás všechny! Jen se podívejte, jen si kupte, je to zaručený prostředek proti všemu neštěstí! Přidejte se k nám a uvidíte, jak je svět krásný! Veliká je Efezská Artemis!

A vy, strážní pořádně hlídejte ty dveře, ať nám sem ta chátra neleze.“

Píseň: S 207 Pokušení svatého Antonína

A do toho vstoupil apoštol Pavel se zvěstí evangelia o Ježíši z Nazareta. A jak to dopadlo? Vyhnali ho. Evangelium vyhnali. Cožpak o to, Pavlovi se nic nestalo, ale co ti, kterým by evangelium pomohlo? Co ti, kteří zůstali za dveřmi toho krásného plesu? Copak to, co přinesl Pavel, je skutečně tak bezmocné, že stačí, když lidé začnou křičet, když zavřou brány svého světa, ve kterém nechtějí mít chudé a nešťastné, a evangelium nic nezmůže? Jakpak to vlastně je?

Děti, tady si musíme připomenout, o čem ta Pavlova zvěst vlastně byla. O kom vyprávěl? Jako čí svědek uzdravoval? Jako čí svědek pomáhal? Jako svědek Ježíše z Nazareta. A teď mi řekněte, jaké je to období, ve kterém teď právě jsme? Věděl by někdo? Jsme v adventu. A věděl by někdo, co znamená slovo advent? Znamená příchod. Ano – v období adventu se těšíme z toho, že Pán Bůh poslal na svět Ježíše z Nazareta.

A teď mi řekněte – narodil se Ježíš slavně jako král? Narodil se jako ten, kterému se všichni klaněli a uctívali ho? Vzpomenete si? Jak je to v těch básničkách, které se učíte a které nám řeknete při bohoslužbách na 4. neděli adventní? Ježíš se narodil Marii a Josefovi a bylo to úplně stranou vší slávy světa, stranou nádherným plesům, stranou bohatství a moci.

Ono to tak bylo s evangeliem vlastně úplně od začátku. A v Efezu se nedělo nic nového. A dnes se také neděje nic nového. Jakoby Ježíšova zvěst byla vždy nějak stranou. Dítě, které se narodilo kdesi v Betlémě. A svět se točí dál.

Píseň: S 222 Nocí temnou

Co s tím? Kdo se těší na vánoce? Já také. A na co se těšíte? Že dostanete dárky. Ale také můžete dát dárky, připravit něco pro maminku, pro tatínka, pro sourozence. Mnoho lidí se také těší, že budou spolu. A mnozí nemají vánoce rádi právě proto, že o těchto svátcích ještě výrazněji cítí, že jsou sami. A v Efezu se tancuje a na mnoha dalších místech také. Je radost a veselí a ujištění o tom, že Pán Bůh poslal za všemi lidmi Ježíše z Nazareta, aby každého ujistil, že sami nejsou, že je má rád a nabízí pomoc, jakoby zůstávalo za branami právě s těmi, kdo se na ten ples nehodí, kdo si nemohou koupit krásné oblečení, kdo nezapadají do obchodů kolem chrámu velké bohyně Artemis.

A proto jsme si četli příběh, který také napsal evangelista Lukáš. A napsal ho ve svém evangeliu. Je také o pozvání. Pozvání na Boží ples. Na Boží hostinu. Děti, je to zvláštní, ale tady mnozí odmítli, nechtělo se jim. Bude ten Boží ples nebo ne? Co s tím?

Pán Bůh to s lidmi nevzdal. A apoštol Pavel to dobře pochopil. Že bylo evangelium v Efezu odmítnuto? Vždyť přece v tom podobenství, které Pavel určitě dobře znal, slyšíme: „Vyjdi rychle na náměstí a do ulic města a přiveď sem chudé, zmrzačené, slepé a chromé.“ Ten dnešní příběh z Efezu není poslední, dobrá zpráva, evangelium, Boží pozvání na hostinu se šířilo a šíří, i když mu mnozí zavírají dveře.

To je naděje Vánoc. To je naděje příběhu Ježíše z Nazareta i dnešního smutného příběhu z Efezu. To je naděje, která nás učí myslet na ty, kteří jsou smutní. Tak jako rodiče, kteří přišli o své dítě.

Amen.

Děti přinesou ke stolu Páně zapálené svíčky

Píseň: S359 V království Božím (Ř 172 Od věků Bůh)

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme Ti dnes odevzdat všechny, kdo mají bolest, chceme Tě zároveň poprosit, abys nás učil, jak k lidem, kteří mají bolest, přistupovat, jak jim být pomocí a povzbuzením.

Odevzdáváme Ti ty, kteří ztratili své dítě. Každý myslíme na ty, které známe, a moc Tě prosíme, aby nás na ně nenechával zapomínat, abys nás za nimi vedl s pomocí, s povzbuzením, s ochotou naslouchat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti ty, kteří ztrácí životní síly, kteří prosí o to, aby sis je zavolal k sobě. Prosíme, dávej nám sílu a odvahu trpělivě naslouchat a fantazii, jak povzbudit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc prosíme za ty, pro které je právě období Adventu a vánočních svátků dobou, kdy se nejvíc cítí sami. Moc prosíme, připomínej nám tyto lidi a uč nás, jak je ujistit, že sami nejsou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti ty, kdo nemají kde bydlet, odevzdáváme Ti ty, kdo se ocitli v pasti exekuce. Vyznáváme, že nevíme, jak pomoci a prosíme, dávej nám vytrvalost, abychom tlačili na systémové řešení této situace. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti lidi v Sýrii. Prosíme, abychom na ně nezapomínali, abychom se nenechali uspat představou, že s utlumením bojů už bude všechno v pořádku. Prosíme za pomoc pro všechny, kdo pomoc potřebují. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti své blízké. Prosíme pro ně o Tvoji ochranu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Vybízím vás, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Ř 12,1n

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

Píseň: 275 Zavítej k nám, Stvořiteli (Ř 686 Radujte se v Pánu vždy)