Uhříněves 25.12.2018 J 1-14 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 25.12.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, přišli jsme dnes na bohoslužby, abychom zaslechli slova vánočního evangelia, těšili se z nich a děkovali za ně.

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží! Ž 98,1

Píseň: 282 Zvěstujeme vám radost

Modlitba: Pane, děkujeme Ti, že dnes smíme zpívat o radosti. Že smíme naslouchat svědectví o tom, že Ty jsi na člověka nezapomněl. Že na něj nezapomínáš, že světlo zvěsti o narození Tvého Syna září i do našich temnot. Děkovat za to, že toto světlo svítí všem navzdory naší rozdělenosti.

Děkujeme, že tímto světlem prozařuješ život náš, ale že nám také umožňuješ ho rozsvěcet v životech druhých lidí. Děkujeme za naději, že každého člověka provázíš na jeho cestách, že se smíme navzájem ujišťovat, že není situace, ve které bys s námi nebyl. Děkujeme, že si to smíme dnes připomenou u Tvého stolu, ke kterému nás zveš. Amen.

Píseň pěveckého sboru

Čtení: J 1,1-14

Píseň: 288 Aj, růže rozvila se

Text: Iz 60,1-3

Haleluja. Hospodin se na své milosrdenství rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. Haleluja.

Ž 98,3

Je to okouzlující obraz. Světlo, které svítí a tma jej nepohltila. Je zřetelné, že tento obraz člověka povzbuzuje napříč staletími. Byl povzbuzením, zaslíbením po návratu Židů z babylonského zajetí, byl povzbuzením pro janovské sbory první církve, je povzbuzením pro nás. A my bychom se právě dnes, uprostřed radosti ze zvěsti o naplnění Božích slibů, měli pokusit tento symbol naděje uchopit tak, aby byl nadějí i pro lidi kolem nás.

Už situace, do které zaznívá slovo naděje v poslední části knihy Izajáš, je nám velice blízká. Boží lid už je zpět v zemi, do které se těšil několik desítek let, kdy byl v zajetí v Babylóně. A přece to nefunguje. Přece se znovu ozývají kritické hlasy, znovu je nutné mluvit o selhání a to o selhání stejného typu jako ta, jejichž vyústěním bylo podle proroků zničení Jeruzaléma a zajetí – tedy neschopnost být jeden druhému člověkem. Deziluze, zmar. Pochybnosti o tom, jestli vůbec kdy může být lépe. Ale právě ty prorocké důrazy jasně ukazují, že nejde o politickou situaci jako takovou, ale o to, jak fungovala společnost jako taková, jak se chovala ke svým bezmocným, jak propůjčovala hlas těm, kdo hlas neměli. Že jde o to, že už lidé ztráceli víru, že Pán Bůh skutečně stojí na straně spravedlnosti – protože to vypadalo, že stojí na straně náboženských profesionálů. Vzpomněl jsem si přitom na povídání Petra Jandejska, který nám na Večeru s hostem představoval teologii osvobození. Vyrůstala v prostředí, kde na bohoslužbách seděli v předních řadách ti, kteří pak na ty v zadních řadách posílali vojsko. Mlčící Bůh? Ten obraz mě hodně zasáhl.

Je řešitelný konflikt mezi lidmi vůbec, když je nepřekonatelný konflikt mezi křesťany? A teď nemluvím o konfesijních rozdílech, o ekuméně. Ten podstatnější konflikt jde jinudy. Česká evangelikální aliance vytvořila pro modlitební týden s tématem „Modlitby v polarizovaném světě“ příručku do české společnosti, která otevírala pro modlitby ožehavá témata rozdělující nejen společnosti, ale i církve. Příručka vyvolala reakce děkovné, ale také ostře negativní, takže tajemník aliance poslal příručku novou, přeloženou z portugalštiny. S tématy, která jsou obecná. Nejsme schopni se společně modlit za věci, které nás rozdělují.

A do toho zaznívá slovo proroka Izajáše, do toho zaznívá slovo evangelisty Jana. Slovo, které je vlastně motem celého Janova spisu. Slovo o Slovu. Oba autoři dobře znali situaci svých čtenářů nebo posluchačů. Věděli o všech problémech. A právě proto otevírají naději, která je mimo nás, která dává smysl lidským životům i životu celého stvoření. A teď pro mě začíná mnohem obtížnější část dnešního kázání. A já myslím, že v tom nejsem sám. Předat tuto naději. Předat radost dnešního dne. Ujistit, že dnešní dobrá zpráva, vánoční evangelium, má co říci, že to není pouhá laciná útěcha, ale nabídka života.

Evangelista si velice dává záležet na tom, aby nás ujistil, že neexistuje oblast, které by se tato naděje netýkala. V odkazu na stvoření nám připomíná, že chaos, který vládl před stvořením, byl přemožen Bohem Stvořitelem. A Slovo, o kterém evangelista mluví, je v souhlasu s Božím záměrem. „V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“

V něm byl život a život byl světlo lidí. Tady se otevírá něco, co osobně potřebuju slyšet znovu a znovu. Je tu nabídka života, je tu život, který má smysl žít. Ve kterém je možné se radovat, ve kterém samozřejmě také pláčeme. Ale je tu život, který svítí ve tmě. Který tma nedokáže pohltit. Život, který má budoucnost. Jsme skutečně na začátku Janova evangelia, takže zatím jako čtenáři nebo posluchači nemáme představu, co je naplněním tohoto života, ale už nyní máme vědět, že Pán Bůh žehná životu. Máme vědět, že nejen můžeme, ale máme žít.

Ale právě dnes si s vděčností připomínáme, s kým je tento život spojen. A evangelista je jednoznačný – s Ježíšem z Nazareta. Právě s ním je spojeno vyznání: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ S ním je spojená radost, kterou dnes smíme prožívat. Jan vyznává, že s ním je spojená Boží sláva, o které mluvil už Izajáš.

Právě toto spojení, které evangelista Jan vyznává v mottu svého spisu, nám umožňuje žít. Přiznám se, že s evangelistou Janem tak trochu stále zápasím. Že se stále učím chápat, proč měl evangelista potřebu tak moc prezentovat Ježíše z Nazareta jako zjevovatele Pravdy, který je toho, který má moc, který je tak zřetelně Vítězem. A při přípravě dnešních bohoslužeb jsem si uvědomil, že jsem prostě nepochopil úzkost, jakou zažívali evangelistovi posluchači. Když se odvážíme otevřít oči a vidět všechno trápení a nespravedlnost, najednou k nám evangelista právě dnes promluví. Ukáže nám, že se Boží sláva nenechala pohltit tmou, ale že právě v člověku, který byl odmítnut, který byl opuštěný a zakusil všechnu slabost a bezmoc, kterou vnímáme u sebe i kolem sebe, že právě v tomto člověku se ukázala Boží sláva.

A my tak můžeme žít, můžeme zkoušet znovu a znovu vzájemně si naslouchat, můžeme zkoušet znovu a znovu hledat cestu pomoci pro bezmocné, můžeme se znovu a znovu pokoušet o společnou modlitbu. Tato možnost žít je darem, o kterém nás právě dnes ujišťuje vánoční evangelium o narození Božího Syna. O tom, že Bůh má zájem o život i toho nejubožejšího z nás. To je svědectví, které dlužíme tomuto světu, jak o tom mluví prorok Izajáš. To je svědectví, které smíme zažít ve společenství společné hostiny, ke které nás zve náš Pán. Amen.

Píseň: 283 Slunce z hvězdy již vyšlo

Vyznání vin: Pane Bože, vyznáváme své sevření, ve kterém se rozhlížíme a všechno kolem nás se nám zdá nespravedlivé. Vyznáváme svoji zlobu, když bychom si vše představovali jinak a zároveň se cítíme příliš slabí na to, abychom to změnili. Vyznáváme svoji beznaděj nad rozděleností Tvého lidu. Nevíme si s tím rady a máme strach.

Chceme se nyní před Tebou ztišit a odevzdat Ti všechno to, co nás tíží a co nám brání žít spravedlivý život plný lásky, odpuštění a touhy po spravedlnosti pro všechny, který Ty nám nabízíš a ke kterému nás zveš. Kdo takto chcete vše vyznat, přidej se hlasitým: Vyznávám.

Předstupujeme před Tebe s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pane, v naději víry v Tvého Syna a našeho Spasitele Ti chceme odevzdat všechnu trpkost, kterou ve svém srdci cítíme, chceme odpustit těm, kteří nás zranili a chceme poprosit za odpuštění ty, které jsme zranili my. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Slovo milosti: Toto praví Hospodin: Všemohoucí Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, odpouští všem, kteří činí pokání a obrací se k němu.

Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba:

Pane Bože, děkujeme Ti za cestu, kterou před námi znovu otevíráš v tento čas adventu.

Děkujeme Ti za základ života, který jsi nám dal v Ježíši Kristu.

Děkujeme, žes jej dal do základu celého svého stvoření.

Děkujeme za Tvou přítomnost, kterou nám dáváš rozpoznávat ve chvílích bolestných i radostných.

Děkujeme za Tvou spravedlnost, která je naplněná milostí a odpuštěním.

Děkujeme za dar víry, díky kterému smíme vědět, že vše kolem nás směřuje ke svému konci, který Ty máš pevně v rukou.

Děkujeme za dar naděje, ve kterém se smíme účastnit budování Tvého království.

Děkujeme za dar lásky, který nám dává sílu a odvahu ve vztazích, které smíme a máme naplňovat k obrazu Tvé spravedlnosti.

Děkujeme za to vše, co od tebe smíme přijímat a s celým stvořením tě dnes chceme chválit:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech. Amen.

Slova ustanovení: Ty jsi v pravdě svatý, Bože, pramenem všeho posvěcení. Způsob svým svatým Duchem, abychom při přijímání chleba a vína byli učiněni jedno tělo s Kristem. Dej, ať zůstaneme ve společenství s ním až do onoho dne, kdy s ním budeme večeřet v jeho království.

Neboť on v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: V tuto chvíli tedy pokorně prosíme, ať nás tato hostina posilní na cestě života, připravuje k setkání s přicházejícím Pánem. Když v jednom společenství spolu lámeme chléb a pijeme z jednoho kalicha, ať jsme zde účastni s naším Pánem, od něhož přijímáme život, do jehož milosti vstupujeme a vírou v něho jsme posilováni.

Vždyť jsme slyšeli: Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud on nepřijde.

Kdo tedy chcete, přijměte jeho pozvání, ať přicházíte odkudkoli: pozvání do světa lásky a odpuštění, pravdy a milosrdenství.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Fp. 4,4

Ten, od něhož je to svědectví, praví: "Ano, přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši! Zj. 22,20

Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem.

1Te 3,12

Píseň pěveckého sboru

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, v pokoře a s nadějí v Tvoji milost Ti v tuto chvíli chceme odevzdat všechny, o které máme starost.

Pane, především Tě chceme poprosit za ty, na které zapomínáme. Na které nevzpomeneme ani v naší modlitbě. Prosíme za ty, jejichž smutek a nouze v nejširším slova smyslu jsou stranou naší pozornosti. Prosíme, rozsvěcuj své světlo, aby nám tyto lidi ozářilo a my je zahrnuli do své pomoci a do svých modliteb. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes máme na mysli rodiny obětí neštěstí. Myslíme na rodiny horníků, kteří zahynuli v dolu v Karviné nebo jsou v těžkém stavu v nemocnici. Prosíme, nenech nás na ně zapomínat, posiluj je i ty, kteří jsou v jejich blízkosti a hledají cestu jak pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny obětí cunami na ostrovech Jáva a Sumatra. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi žijící v Sýrii. Prosíme, nenechávej nás na ně zapomínat, nenechávej nás podlehnout představě, že už je vše v pořádku. Prosíme, uč nás hledat formu pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc prosíme za naše nejbližší. Prosíme, uč nás být světlem pro ty, které máme vedle sebe. Uč nás ujišťovat právě je, že Tvá milost a láska vstupuje do naší každodennosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo právě v tuto dobu vánočních svátků cítí bolest rozdělení. Prosíme za ty, kterým se rozpadl vztah. Prosíme za ty, kdo jsou opuštění. Prosíme za ty, kdo ztrácejí víru, že jejich život má smysl. Prosíme, dávej nám fantazii k pomoci i sílu k naslouchání. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Tvou církev. Prosíme za nás, kteří jsme její součástí. Moc prosíme, proměňuj nás svým Duchem svatým, abychom neubližovali, ale byli právě jako křesťané pomocí a světlem pro všechny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě jako Tvé děti: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? To je ten, který přišel skrze vodu a krev. A toto je svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v Jeho Synu.

1J 5,5-6a.11

Požehnání: Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti (Iz 41,10).

Píseň: 281 Narodil se Kristus Pán